W E B P R O T Y, K T E Ř Í V Í
chat
Akce roku 2011
Náš diář
letem lednem
Rok 2010 byl záhul. Záhul v tom nejlepším slova smyslu, jak se jenom mohlo přihodit. Říká se, že jak na Nový rok, tak po celý rok, a já budu dlouho doufat (do konce roku:-)), že snad ani ne. Neberte si předchozí osobně. Byl jsem moc rád, že jsem vás všechny na Pecce na přelomu viděl, jenže lyžba vinou vlastní blbosti (a troštičku i vinou přechodu do jiného času) se vážně nepovedla. Na Pecku budu pochopitelně vzpomínat velmi rád. Na Pecce je vždycky dobře. Nezklamala, nese si svého génia Locky, což zřejmě nezmění nikdo ani z pyfou:-) A jak ještě bylo v lednu?
Leden? Rychle a intenzivně! Ne, že bych chtěl připomínat doby, kdy jsme se scházeli víkend co víkend (navíc bych byl příliš sentimentální, což stále více nesnáším), ale sami víte, že je spousta jiných událostí, jejichž běh dokáží zrychlit časoběh přímo nechutně:-)
Tak třeba: Sotva jsem dojel z Pecky a po delší (čtrnáctidenní) dovolené odpracoval týden, slavil jsem 37. Je co slavit? Bylo to o týden předčasně a na stejném místě jako minule. Myslíte Roháče? Kdepak! Hotelík na konci tramvajového světa na Zátiší. Přišel Skoumal, Kufberek, Nadporučík a Pivko, čímž poláčkovsky naše pětka měla dokonalý počet. Piv bylo o poznání více a radosti kolem také. Byť jsem si poprvé říkal, že bych to s tím vykládáním o Amíkově neměl zase až tak přehánět:-)
A pak mne schvátila chřipka. Letos byla "výborná." Samozřejmě zmutovala a tři dny motolic a upadání do mdlob nenápadně naznačovaly, že lidstvo nemá zdaleka všechno pod kontrolou. Inu, nemoc, takže emcy na vlastní přirozeniny byla vlastně vysvobozením. Jasan, kecám:-)
A pak to přišlo: Alpáče jako náhrada Roháčů. Říkejte si, co chcete, ale když vyzkoušíte něco lepšího, jen neradi se budete vracet k tomu původnímu. Vazby vzpomínek a nostalgie se projevují až tak po dvaceti letech. Nemám pravdu? Těžko říct, kdo za úspěch změněného prostředí vlastně mohl. Zřejmě i paní Laštovičková, která nás vybavila větším než malým množstvím zavařených potravin, má svou zásluhu. Však kdo jiný si medaili za první místo měl zasloužit více. Zapomenete i na organizátorovu tradiční schízu, která přichází stejně rychle a nečekaně stejně jako opačná fóbie (pozor, nejde o auto:-). Zůstávají pohodové zážitky a pocit ze zatraceně dobré lyžby. Inu, Alpáče:-)
Stejně jako vloni jsem se hnedka po lyžáku přesunul do Olmíka, kde jsem začal školit bývalé kolegy. Je krize, peněz není nazbyt a medvěd rád přiloží svůj díl k úspěchům. Jenže to bychom se bavili už o dalším měsíci. Leden byl super, pohodový a příjemný. Tak proč jsem nevydal Thájmsy? Protože mažu negativní vzpomínky z vlastní neschopnosti. Hlavou rodiny jsem se stát nechtěl a nechci mluvit o únoru, když vlastně až tam jsem to rozsek...
fotky z Alpáčů 2011
z neděle 23. ledna
Nejlepší z vrhu! Aneb nejdrsnější z nás! Laštovky a velký organizátor Fünf se rozhodli otestovat kvality zdejších sjezdovek. Marťas, 112 a já jsme vyměkli a po vybalování, krátké (možná až dlouhé...:-) tůře do Gerlosu jsme se vrátili na základnu spinkat. Jde o tu činnost, která se vždy přihlásí v okamžiku, kdy únava je vážně drsná. Ski Trojice mezitím okusila kvality Zentral arény a východní části areálu.
Azúro a spokojenost byli hlavními atributy opálených a vysmátých tváří v okamžiku, kdy se vrátili i oni zpět na základnu. Našli příjemnou osvěžovnu a nás parádně navnadili na další den. Jen správce Otik těžce záviděl nachytaný bronz a nechápal, jak k němu mohli přijít, když oni s Gábí se tolik snaží. Až v dalších dnech jsme pochopili, kde byl zakopaný pes:-) Při Plzničce a po kvalitní krmi jsme se pustili do uvítacího večírku a skončili před půlnocí. To víte, únava:-)
z pondělí 24. ledna
Pondělí a moje první ski-Alpy! Vyjíždíme do Zentral arény v Gerlosu. A aniž bych tušil, začíná první velké putování. Počasí stálo a vyliž....., plha se permanentně hlásil a k romu jsme překonávali neskutečný kus cesty tam a po poledni a malém lunchi pak i zpátky. Nebylo to nadoraz, ale je pravda, že v kombinaci s prudícím Fünfem (měl jsem svých starostí dost:-) jsem si řekl: "Kua, co tady vlastně dělám? Nebylo mi lépe na Roháčích?" Už pozítří jsem si uvědomil, jak fatálně jsem se mýlil. Co bylo fantastické, byl prašan, který přes noc napadl. Ještě jsem nikdy takovou vrstvu nezažil a báječně jsem si jej užil. Aspoň co difůzní světlo dovolilo:-) A večer? Samozřejmě, dali jsme uvítací večírek No.2. Plzničky bylo ještě stále dost:-) A propos, nefotili jsme. Počasí se vyloženě nehodilo:-) Máme alespoň šichťák!
z úterý 25. ledna
Den, kdy mi praskly nervy. Neměl jsem na to, trápit se cizí schízou a ještě cestovat někam, kde nejdříve nejezdila lanovka, pak tam byl zase Plha a nakonec ještě kosa jako z nosa, brutálně nabroušené lyže, ledový svah a nakonec i má nabroušená držka. Byl jsem rád, že se mne Delegace ujala a postarala se o prudícího medvěda (dííííky!:-)) Utahán nekonečnými zájezdy "Na Konec a zpátky," jsem se těšil, až sjedu z Zentral arény zpátky dolů lanem (!!!). Ale Zentral aréna byla skvělá! Nasvětlená, azúro, příjemně a skvělý svah! Konečně se mi začalo v Alpách líbit a vlastně jsem si užilo první svah. Byl toho dne poslední:-) Sjeli jsme až dolů na skibus a večer se pustili do uvítacího večírku No.3. Otik s Gábí musí být s tak neprudící skupinou maximálně spokojeni!
ze středy 26. ledna
ze čtvrtka 27. ledna
Penken. Středisko, které vymyslel lyžařský bůh, není přímo v Gerlosu, ale je třeba sjet dolů za Zillertal, odstavit auto dole v údolí a přiblížit se kabinkou zpátky nahoru. Máme skvělého řidiče, takže se nemusíme starat. Starat jsme se museli o své zdraví, poáč Penken objevili Poláci. A to je vždycky problém, poáč neznám větších hulvátů.
Pravda, trápilo nás difůzní světlo, ale když nás vyvezla kabinka pro 150 na hranolovou horu uprostřed střediska, odkud koukáte na všechny svahy kolem (teda na skoro všechny), říkáte si, že jste v lyžařském ráji. Naprogramovat správný plán byl troštičku problém, ale je fakt, že tentokrát jsme byli v jednom celistvém středisku a nebyl problém se trhnout. Netrhli jsme se. Závěrečné sedmička byla nejlepší, co mi vyhovovalo a věděl jsem, že když Penken, tak tady. S Fünfem jsme sjeli jako první ke kabince, dali pivo a "pobavili se" místní tuc-tuc párty. Tak že by radějií dolů na Budvar??? A večer? Pro změnu první rozlučkový mejdan. Došla Plznička, takže jsme se překlopili do druhé fáze projektu:-))
z pátku 28. ledna
