chat

Akce roku 2011

Náš diář

letem únorem

      Únorový přehled bude nezvykle silně politický. Svět se hnul jiným směrem a severní Afrika je v plamenech. Dokonce i Libye, která má nejtužší diktaturu s bláznem v čele a třikrát vyšší HDP než její bezprostřední okolí (díky ropě, kterou od ní tak rádi kupujeme), se otřásá v základech. Nemohu také minout svou fatální deziluzi ze současné české vlády s naprosto vyměklým Nečasem v čele. Na druhou stranu jsem slavil osobní úspěchy a doma nestrávil příliš času. Kdepak, žádná naše společná akce neproběhla, byť bratia Slováci si udělali lyžák sami pro sebe, a tak v mysli mi zústává alpská ozvěna z konce ledna...:-)

      Časová posloupnost v únoru je v podstatě zbytečná. Všechny popsané události probíhaly postupně během celého měsíce. Snad jen s výjimkou posledního zápasu základní části extraligy Zlína s Pardubicemi. Sliboval jsem zlíňákům návštěvu dlouhou dobu a urval jsem se až uprostřed února. Vznikly dvě série fotek. Jedna na stadionu, když vznikla potřeba podepsat dres a jediný foťák široko daleko jsem byl já. Druhá pak doma u Lutonských, kde mají tak specifické světelné podmínky, že je pro mne vždy velkou výzvou vyzkoušet fotit. Stíny, které vrhá rohové světlo skrz meruňkovou barvu okolních stěn jednoduše jen tak někde nepotkáte. Série je ke shlédnutí o kousek níže:-)
      Severní Afrika a události v ní. Vidíte snad někdo výsledek všeho toho, co se tam poslední týdny děje? Já se spíš obávám deziluze, která vznikne po té, co vláda mrzké lůzy začne vládnout. Příklad Janečka a České televize mi přijde docela příkladný, protože televize, kterou si platíme speciální daní, má se severní Afrikou překvapivě mnoho společného. O demokratických zvycích nelze v žádném případě hovořit, vládne jí nezničitelný despota, ráda využívá ke svému životu cizích (tedy našich) peněz a zároveň nás má potřebu ve jménu své víry zničit. Janeček svou komunistickou úrovní kultury, arabáci pak civilizaci jako takovou, poáč je prý vadná. Nerad bych maloval čerty na zeď, ale čeští vychcánci či nezdraví zvědavci, kteří jsou tak lační po senzaci a v mezičasí vyrazili užuž na dovolenou, budou možná na dlouhou dobu jedni z posledních. Věřte, že budu velmi rád, když jistím, že jsem se tenkrát v únoru 2011 zcela mýlil...
      Jestliže události v Africe se mne dotýkají zblízka snad jen zvyšující se cenou paliv (toho faktu stejně využijí především distributoři jako výmluvu), chování vlády ve mně vyvolává totální deziluzi. Varování okolo projektu VV se naplnila. "Veřejnému" spolku vládne Bárta a má svého kašpárka Johna, který jakoby sedí na jeho trůně. O to nic, Bárta skutečně není takový osvícený manažer, za kterého ho má jeho Blondýna. Despota zvyklý na diktátorskou vládu, což si samozřejmě mohl ve vlastní firmě dovolit, se dusí vzteky nad nepochopením a drzostí okolí. Myšlenky ode zdi ke zdi jsou tak logickým vyústěním zkratového jednání, ale v podstatě jej chápu a nijak extrémně mi nevadí. Škoda, že není natolik osvícený despota, aby se obklopil chytrými lidmi. V tom jsem se mýlil já. Kašpárek John je proti Bártovi zcela jiný kalibr. Když v diskuzi z NjůBí na téma nízkých platů policajtů a hasičů s klidem prohlásil: "Co s tím lezete za mnou? Tam máte Kalouska, tam máte Nečase! Oni za to můžou!" Koukal jsem jako opařený. Dámy a pánové, upřímně, kdo máte tak skvělého ministra pod sebou, který ve svém pocitu Spravedlivého shodí každého kolem? Problémem je však absolutně slabý Nečas, který jej měl okamžitě vyhodit. Mohl klidně využít situace, kdy VV mají podporu na hranici vstupu do parlamentu. Ale? Nic. Prostě nic!!!
      A pak tady máme Nečase, Hegera a bandu uřvaných doktorů s (m)Engelem v čele. Máme konec února a uřvancům se ustoupilo, což snad nikdo nečekal. A já zlomil hůl. Vznikl precedens, kterého za chvíli využije každý včetně uřvaných zaměstnanců firmy Polehávat Chrápat, kterých je sice více než kdekoli jinde (s ohledem na počet obyvatel), jen jaksi nejsou vidět a nechtějí nic dělat. Buďte v klidu, kašpárek John to ustojí, peníze dostanou a John řekne: "Vidíte, vždyť jsem vám slíbil, že dostanete přidáno!" A tak jedinou útěchou, byť bych vlastně měl být smutný, je zoufalý výkřik našich geniálních mudrců v parlamentu při pohledu na vlastní výplatnici: "Kua, takové snížení jsme si přeci neodhlasovali!!!" Ale ano, vážení. Smutné je, že takhle hlasujete úplně o všem. Ovšem:-)
      A propos, důchodová reforma. Moc se mi líbí, jak naše vláda vystřeluje do světa návrhy mnohdy zcela rozdílných koncepcí (vymýšlí je snad Bárta?), aniž by byly na papíře a odboráři už vozí hnůj před úřad vlády a vůbec zbrojí. Nejchytřejší socan Sobotka přirozeně prohlašuje, že až bude ON vládnout, okamžitě zruší něco, co ještě vlastně dneska neexistuje. Kabaret na entou. A vy vážně chcete, abych o důchodové reformě něco napsal? A k čemu? Vždyť o ní vůbec, ale vůbec nic nevím:-)
      Kouře a síry snad stačilo. Na závěr bych rád zmínil něco málo z vlastní hroudy. Hned na třikrát jsem byl v Olomouci školit bývalé kolegy. Školení vyžadovalo slušnou přípravu a v soustředění mi zaztraceně bránily neustálé myšlenky nad problémy ve vztahu s vlastními rodiči. Však jste mnozí slyšeli a to byl vlastně hlavní důvod, proč nevycházely Thájmsy tak drahnou dobu. Takže jsem ťal do živého a přes počáteční odpor se vše hnulo (snad) dobrým směrem. Na co jsem však nebyl absolutně připraven, je role hlavy rodiny. Tu si měl přece stále zachovat otec, ne? Obvykle tomu bývá do konce života. Jenže s potřebou řešení jsem přišel já. Věřte, že se necítím rozhodně jako vítěz. Ale rozhodně se mi pořádně ulevilo! Mohl jsem se konečně soustředit na práci a snad úleva a soustředění byli vidět i na výsledku mé práce. Konečně, o mnohém z toho píši v povídání o Olomouci, která byla pracovní, kulturní i hospodská, každopádně bylo moc moc fájně. Zajímavý byl ten únor, řeknu vám.

110227 Medvěd:-)

další únorové fotky

V únoru jsem doma mnoho dní nepobyl. Nebýt týdne placeného detoxu (rozuměj emcy:-), vlastně bych byl asi pořád v Olomouci. Takhle se stalo, že jsem se několikrát služebně (a vlastně to opět souviselo také se školením) dostal do Krnova. Zatímco Ostrava se dusila příšerným vzduchem a žila si spontánně "Akcí SMOG!!!" (to je cynismus, co? Inu, socani...), v Krnově bylo zcela jinak. Netušil jsem, že je tak blízko v podhůří Jeseníků a myslel jsem si, že blízkost Polska (bezpochyby hlavní zdroj zimního nedýchání) musí mít vliv na ovzduší i tady. Překvapení se konalo nejen na Cvilíně, odkud jsem s nadšením koukal na nedaleký hřeben hor s Pradědem uprostřed, ale také na Šelenburku, když jsem koukal východně a severně na ten odporný hnědý pás bordelu v ovzduší. Při tom všem kochání jsem si také báječně pofotil...

První kolo a první letošní fotky z okolí Jistebníka. 12. února jsem se už jednoduše nemohl dívat na to, že na lyžích mám nalítáno bezmála tři sta kilometrů a na kole ani zbla. Když se tedy o druhém víkendu udělalo tepleji než je na únor obvyklé, neváhal jsem ani chvíli a vyrazil do světa. Hrůzné hnědé svinstvo jsem nechal daleko za sebou a liboval si, jak mi to na kole napoprvé parádně jede. Všeho do času, vítr foukal od severu a sil na zpáteční cestě valem ubývalo. Ujetých 42 kilometrů bylo rozhodně maximem možného. A byl jsem spokojen, endorfiny se vyplavovaly jako o závod.

Několik málo fotek ze Zlína. Mizerné světlo a mizerný foťák, tedy mobil. Ale taky pár skvělých vzpomínek na spokojeného Radka, když mu Jiřík postupně odlovil snad polovinu hokejistů v prostorách zázemí zlínského stadionu. Zápas jsme prohráli v prodloužení, což nás zamrzelo (vlastně jsem při svých už tak řidkých návštěvách vítězství letos nezažil...), ale jsem si stále jist, že nejlepší fanoušci jsou právě tady v Čajkárně...

Po zápase jsme se ocitli logicky u Lutonských. Chytré kecy jsme vedli až do tří do rána a bohužel ani nyní jsme somálskou otázku hladomoru nevyřešili. Nicméně návštěva u Lutonských je pro mne vždy foťáckou výzvou. Zcela určitě mne ovlivnila při focení nedávná návštěva výstavy Olomoucké baroko. Využil jsem mizerného světla a chtěl se záměrně vypořádat se světlem (spíš tmou), která patří k barokním portrétním obrazům zcela samozřejmě. Zda-li se povedlo, můžete posoudit sami:-)

Koncem února bylo stále mé cyklistické konto zoufalé. Co zoufalé, přímo fatální! Zatímco na lyžích jsem stačil nalítat přes tři sta kilometrů, na kole jsem se nezmohl ani na základní stovku. Až poslední únorový víkend byla konstalace hvězd, počasí i nálady dostačující k tomu, abych osedlal horského oře a alespoň trošku vylepšil velice smutnou cyklistickou bilanci. Jasně, do nějakých velkých plánů jsem se rozhodně nehodlal pouštět. Vyrazil jsem jednoduše mezi jistebnické rybníky a později pak malebným údolím Polančice proti jejímu proudu. A jak jsem dopadl? Inu, přepísk jsem odhad svých sil. Překlopil jsem se sice do druhé dvoustovky, ale jen s maximálním vypětím všech svých zbývajících sil dojel domů. Aby se mnou takhle zalámala necelá šedesátka kilometrů? Život je hočký, budík!

2.3.2011