chat

Akce roku 2011

Náš diář

letem zářím

      Měsíc, jehož nedílnou součástí je také dovolená v Americe nemůže být jednoduše nudný, tuctový, či snad nepovedený. Když k tomu přidáme fakt, že září bylo nejteplejší za několik desítek let (a teď vážně nenarážím na globální oteplování v Provincetownu:-)), kdy v podstatě ani jeden den nesprchlo, nemůže celkový dojem zkazit téměř nic...

      Dvě věci by se však přece jen našly. Tou první byl pád letadla plného hokejistů. kde se nacházeli i tři reprezentanti České republiky (Vašíček, Rachůnek, Marek). Pro český hokej (a vlastně i slovenský, poáč na dně řeky skončil i Palo Demitra) šlo o ránu nezměrnou, poáč všichni hokejisté byli více než platnými hráči na ledě a skvěle už několikrát za život svou zemi reprezentovali. Neoddiskutovatelný je také fakt, že s něčím podobným musí v Rusku počítat, protože tam vydělané peníze jsou cinknuté stejně jako celá země. Konečně dodnes se neví, proč vlastně letadlo spadlo. Ze Zálouží se celá událost jevila jako téměř nicotná a i přejetá kočka na dálnici u Bostonu byla ve zprávách důležitější. Byl jsem vlastně rád, že jsem vše sledoval s příslušným odstupem. Smutné je, že Jaroslavl měl nastoupit ve svém prvním utkání proti Minsku (Libor Pivko) a Lukašenko samozřejmě neváhal situace využít ve svůj prospěch.
      Už jsem naznačil, že jsem první půlku září trávil v Zálouží, zatímco druhou pak přemýšlením a vysmátostí, což jsou věci, které po Amíkově na mne vždy dopadnou. Obojí je velmi důležité. Byť jsem se pohyboval již potřetí v podstatě na stejném místě, stále jsem nestačil objevit vše, co Provincetown potažmo celý Cape Cod nabízí. Když jsem takhle jednou fascinovaně zase zíral na oceán u bývalé Marconiho první telegrafní stanice na amíkovském kontinentě, zcela náhodou mi vlastně došlo, že nejsem typ cestovatele, který musí za každou cenu vidět celý svět. Místo nutně povrchních dojmů a časem vzniklého marného oparu (jako třeba Norsko 97) se raději budu věnovat pár místům na zemi, které stojí za poznání. Osud mi dopřál Provincetown a já jsem mu vlastně velmi vděčen.
      A v druhé půli září? Po drsném návratu do EU (tentokráte mnohem drsnější byl návrat domů než vstup do Amíkova) jsem využíval naplno krásných baboletních dnů, které přineslo září. V podstatě téměř každý den na kole a k tomu jeden větší víkend na konci měsíce mezi Ostravou, Olomoucí a Zlínem. Loňských 6000km jsem dosáhl již koncem srpna a na konci září už počítám 7272,77km. Říkám, měsíc, kde se vyskytuje Amíkov, nemůže být jiný než fantastický...

110930
Medvěd:-)

další fotky ze září

Most Zdeněk. Spíše zavěšená lávka spojující proskovický a košatecký břeh řeky Ondřejnice. Odtud k soutoku s Odrou to má beskydská řeka jen pár meandrů. Zavěšená lávka spojuje nejkratší možnou cestou pěší, cyklisty nebo třeba běžkaře mezi Košatkou a Proskovicemi. Přes druhou obec vede luxusní cyklohájwej. Doufejme, že někdy se dočkáme jejího pokračování i na ruhé straně. A proč Zdeněk? To si my kluci, kteří spolu mluvíme, vysvětlujeme tím, že náš nedoceněný filharmonik Zdeněk už si nemusí zoufat, že po něm na světě nezůstane žádná památka...:-)

Když jsem po návratu z Amíkova vyrazil na Valalašsko, cestou na mou oblíbenou "zkratku" k Palkovickým Hůrkám jsem musel překřížit hlavní tah Český Těšín - Hranice. Ještě před necelým měsícem jsem rozkopaný kus cesty musel kolo přenášet. A nyní? Cesta je v celku a navíc přibyla nová přeložka stávající hlavní silnice. Mile se (oproti původní trase) vlní krajinou a dříve než se začne budovat dálnice, je třeba starou cestu právě sem přeložit. Podle všeho jsem měl vlastně štěstí, protože celá přeložka už je hotova a připravena k otevření. Měl jsem podle všeho zřejmě poslední příležitost v klidu si ji vyzkoušet bez provozu. Nebyl jsem jediný a vůbec mi nevadilo, že jsem si něco málo najel. Být lepší viditelnost, měl bych i několik dosud nevšedních fotek z výhledů na Brušpersko. Snad někdy časem, až bude hotova dálnice, se sem znovu podívám...

Hukvaldská obora je více než profláklá mezi fotografy. Proto jen málokdy tudy projíždím, protože tady potkávám obvykle větší než malé množství fotografů. Jenže v sobotu 17. zaří jsem tudy projížděl až k večeru. Ani jsem vlastně nechtěl fotit. Jenže slunce začalo vrhat dlouhé stíny, lidí už přece jen ubylo a já se kochal. Pod liškou Bystrouškou už jsem jednoduše musel zastavit. Bylo by velkou chybou nevyfotit okolí místního hudebního amfíku. Jak je patrné, občas už se najde i nějaké to žlutavé listí. Byl jsem spokojen...

Rakovecká Lhota již několik století neexistuje. Stála nad hlubokým údolím na křižovatce tří důležitých cest od Opavy, Pusté Polomi a Budišovic. Také se zde střetávaly tři důležitá panství. Na jejich památku tady stojí přes čtyři sta let starý letní dub. Důležitost cest i hranice panství už dávno zapadla. Zůstal jen ten dub, nedaleký altánek s prostřeným stolem, který je příjemným zastavením na cyklistických toulkách. Můj poslední zářijový objev:-)

1.10.2011