FREE´D´LANDy

Přehled dalších akcí

A léta běží, vážení...

Aktuální Akce

Once upon the time, časy, kdy mi na vyjádření dění za celý rok stačilo pár řádků a byl jsem ukojen. Poslední rok dle mayského kalendáře máme za sebou, já se vyjadřoval na maximum a těšil se, že už to budu mít za sebou. Jako každý z nás. Oproti vám jsem chtěl stylově zazářit jako Supernova a chcípnout. Jenže mayové, či náš výklad jejich kalendáře, poněkud nevyšel. O konec světa se snažilo hned několik lidských ledoborců. A nic. Dokonce i v Rusku vystoupil místní ministr pro mimořádné situace (my máme Karolinu Peak, pamatujete ještě?) a prohlásil, že má zaručeně zjištěno, že konec světa nebude. Uklidňoval zapadlé gubernie, kde došlo k tolik politiky oblíbené anarchii, a já mu nevěřil. Já hlupák! Takže nezbývá vám, čtenářům Freedlandských Thájmsů, strpět mou osobu i nadále a přivyknout, že dobře s pár slovy už bylo. Jsem sopka, která vytryskla a nelze ji zastavit. Berte, neberte, zachraň se, kdo můžeš! Lepší už to nebude...

2012?Neuvěřitelný mazec pozitivních událostí!

Uppps, a je to tady. Měl jsem v plánu zaokrouhlit počet Thájmsů v roce 2012 na krásných půlkulatých patnáct a nakonec jich bylo ještě o dvě vydání více. Stejně tak jsem plánoval ještě před koncem roku bilancovat. Dříve než vyjedu na Silvestrovskou Pecku. Jenomže pak by mi chyběla tečka. Onen pomyslný puntík, který mi způsobil fantastickou radost. Stejně jako celý rok 2012.

      Ano, ano. S rokem 2012 jsem nadmíru spokojen, byť vím, že někteří z vás mých dobrých kamarádů na něj raději rychle po silvestru zapomenou. Neměli jste jej jednoduchý, vím. Ale já si nemohu pomoct. Prostě mi celých těch 365 dní kvetlo pod rukama a já byl nadmíru spokojen. Pravda, začínal jsem jej osamocen, když jsem na silvestra 2011 dorazil zcela záměrně do továrny, abych se v klidu okolojezdících vlaků vyspal. Oproti všudepřítomným petardám na sídlišti dokonalý balzám na medvědí duši. Ale hned na Nový rok jsem sedl poprvé na silničku a ujel nějakých čtyřicet kilometrů. Má-li platit heslo, že jak je na Nový rok, bude po celý rok, dopadl jsem zcela fatálně. Kolu jsem s radostí propadl a po mnoha letech se vyjezdil k pětimístné cifře. A to jsem v prosinci na kolo v podstatě ani nevlez! Ale nejen kolem živ je člověk (potažmo medvěd:-), takže musím zmínit další události, které přispěly k mé spokojenosti.
      Tak třeba hned lyžák. Mé druhé Alpy, tentokráte v Tyrolích kousek od Ischglu ve sněhem zapadlém Kapplu. Ubytování rozhodně méně spartánské, rakousko-švýcarské obrovské středisko a proslulá tyrolská pohostinnost. Nic nebylo problém a otevřenost srdcí místních lidí byla dechberoucí, až i medvěd se zastyděl. Skoro bych řekl, že jde o globálně nejlepší ski zážitek, jaký jsem kdy zažil. Jenže to je velmi odvážné tvrzení zrovna teď, kdy jsem přijel ze Špindlu a kdybych nebyl v očekávání věcí blížících se v Mayerhofenu. Ischgl však svou lidskostí a "ladovskou zimou" už určitě nikdy nezapadne.
      A pak další Hotelík speciál md38. Povedená taškařice se Stodolní na konci. A radost všude kolem. Jojo, leden byl hustej:-) Zato únor jsem tak nějak v klídku proběhl, abychom s Petrem Blaťákem o měsíc později objevili pivovar Faltus a také chuť zorganizovat sraz SPŠŽ po dvaceti letech. Někde tam jsem začal velmi skromně tušit, že na co šáhnu, to zřejmě letos (blbost!) pokvete. S Peťanem jsme tedy založili profil na fejsbuku, vymysleli datum i téma, místo činu a s radostí se vrátili na večer do Olomouce k dr. Ápalovi. Ano, obojí se má stát mým letošním hojně navštěvovaným místem. A časem se třeba stane i osudem? Kdo ví. Olomouc jsem však v roce 2012 viděl ještě mnohokrát. Třeba na přelomu května a června na místním Beerfestu, jehož atmosféru jsem občas až příliš nasál. A také poznal další nové lidi, jejichž Deset otázek se táhlo snad celou poslední třetinou letošního Thájmsího roku:-)
      On červen byl vůbec bohatý na neuvěřitelnosti. Beerfest (nebo bearfest? :-) byl začátkem. O dalším víkendu zmíněný sraz SPŠŽ a pak Norská Pecka 97-12. Chtěl jsem tam dojet na kole, ale osud zasáhl Podhořím, jeho kouřovými signály a především Čeladnou, kam k Holubům za rekonvalescencí zamířil Charlie. A splnil se mi rázem dávný sen o cyklistickém hoblování lesních cest jump! z Pusteven dolů na Ráztoku. A zpátky lanem. Taky jsem navštívil mnohá beskydská místa po mnoha nekonečných letech a snad poprvé překročil přehradu Šanci jejím dnem v podstatě suchou nohou. A po Norské Pecce jsem si užil i zpáteční cestu kolmo via Třebovou, Kozlov, Olomouc a Zlín. Nádherné časy!
      V červenci jsem naopak poprvé v životě začal být hrdobec na své rodné MOM město. Festival Colours of Ostrava se přesunul z Hradu a Černé louky do areálu Dolu Hlubina a Dolních Vítkovic, kde vzniká v posledních pár letech něco naprosto nepopsatelného. Jednou se o době, která právě začíná, bude psát jako o Světlíkově osvícené ostravské době. Světlík? Majitel Vítkovic. Takový ostravský Baťa. A jeho vrozená urputnost ve vybudování nejen vlastní firmy, ale i neuvěřitelného kulturně - zábavného areálu na základech vysokých pecí. Počkejme ještě dva roky. V roce 2015 bude všechno hotovo a zatímco vítězná Plzeň evidentně zkomírá na absenci hlavního tahouna, my se dočkáme neoficiálního evropského města kultury. Barvy daly ochutnat jen kousku připravovaného. A vskutku nepopsatelného!
      S radostí popisuji setkávání s přáteli jako blízká setkání jiného druhu a mistrovským kouskem v této kategorii je Trutnov. Letos suverénně nejdelší (přinejmenším délkou naší účasti), byť zakaleno tupou ochrankou a ztrátou vlastní soudnosti Věchetovy. Ale vše zapomenuto, kór když máte jistoty, které se v čase jen tak nemění. Ano, Tatar, Blondýna a hospoda U Kopeckých vůbec. Až jednou fesťák umře, my se z Bojiště přesuneme dolů k řece Úpě naproti zimáku právě sem a na malém plácku si rozhodně uděláme svůj vlastní malý skromný komorní fesťák:-)
      V září přijeli po dlouhé době Amíci. Ségra na rodnou hroudu a její dvojčata - jinak rodilí Amíci - vůbec poprvé v životě. A já pochopil, že věk dětí kolem čtyř až sedmi let je pro rodiče po všech předchozích strastech ten nejvíce odměňující. Zvídavé nezlobící opičky poprvé viděly náš malý český rynek a já s radostí ukazoval matičku Prahu z tramvaje. Tu také naznaly a naopak metro či bus by byl fádní a nicneříkající dopravní prostředek. Do MOM jsme použili Žluťáka a ségra zírala jak na slevy pro rodiny, tak na úroveň vlaků a především služeb. Ano, v září mohl Jančura bouchnout k prvnímu výročí šampáňo a já si uvědomil, s jakou samozřejmostí užívám před rokem zcela nemyslitelných služeb jako občerstvení na místě, zásuvky, internet a především přívětivost crew. Cestování mezi MNM a MOM se stalo mávnutím proutku pohodovou záležitostí:-)
      A máme tady podzim. Jeden velký podzim s jasným názvem: Olomouc. A všechny její mňamky, které se jenom dají vymyslet: hrad, muzea, dr. Ápal, Svatováclavský, U Kohouta, vyhlídka na Mořici a vůbec génius Locky. A taky hromada nových přátel, jejichž v září proběhlá Bořetická koštovačka naznačila, že s touhle bandou bude ještě sranda. Na podzim na mne přišel "vynález" deskových společenských her v hospodách, kde teprve "desky" dostávájí tu správnou atmosféru za asistence okolních přihlížejících stolovníků. Příkladem budiž Peťanovy přirozeniny. Skvělá zábava! Zábava, která vlastně skončila až na Štědrý den mým návratem domů. Nejenže jsem se zdržoval mnohokrát v Olomouci pracovně, ale občas jsem se "zapomněl" i na víkend. Není více co dodat:-)
      A přišly vánoce. Po dvou letech opět pohodové, neb nám švára při své podzimní návštěvě staré Evropy "opravil" tatíka. Znáte to, někdy můžete do někoho blízkého hučet roky a nic. A teprve "cizí" tzv. autorita vás nakopne. Já cizí autoritu nepotřeboval, neb mne nakopli přátelé kolem. Ale to se znovu vracím do Olomlouce, protože právě tam "opravili" mne. Ne, že bych nebyl otevřený. Ale měl jsem okamžiky, kdy jsem se choval jako prase. Zpětně se na sebe koukám "nastaveným zrcadlem" a vidím. A nedocházelo mi to. Pochopitelně. Teď jsem úplně jinde a jsem spokojenější. Nejen tím, že třeba vánoce jsem přežil o 17 kilo chudší než předloni. Teď se bavím samodeci o váze:-)
      A nakonec třešnička na fantastickém dortu s číslem 2012: Silvestrovská Pecka! Marně jsem rodičům o vánocích vysvětloval, že Silvestrovská Pecka není o chlastání (ehm, jenom o chlastání...:-), ale především, že jde o maximální lyžařské soustředění. Neb Špindl je za rohem. A když přidáte moje krásné nové LISTÍ od ježíška, které mne z trabantu posadilo rovnou do meďoura (kam taky jinam s medvědem, že?), stal jsem se rázem nadšeným skokanem roku. Stoh neStoh. Nadšení logicky přešlo v mánii a tu poznáte velmi jednoduše i v Thájmsech. Tak malé množství fotek ze Silvestrovské Pecky a Špindlu tady roky nebylo. Ano, focení spadlo z lopatky. Nebylo čas fotit! Ano, raději jsem celý den do mrtva luštil svah. Až do Nového roku, který beru jako vůbec nejneuvěřitelnější tečku za tím mým loňským rokem:-)

A jsme na začátku roku 2013. Jaký bude? Raději bych si neskromně přál, aby byl podobný tomu minulému. Bude pracovně rozhodně náročnější. Ale čas na "úlety" určitě opět bude. Jinak bych umřel. Vždyť už teď jsou jisté akce jako ALPÁČE 2013, Medvěd39, Bamberg, sraz SPŠŽ po 25, nebo třeba trvalky jako Coloursy či Trutnov. A snad i nějaká ta Pecka a další setkávání. A slibuji, že se určitě zase polepším!

Přeji vám všem vše dobré a maximální spokojenost s rokem 2013. A díky, že Vás všechny znám!
3.1.2013
medvěd:-)

2011? Rok osobních pokušení.
      Až tady uprostřed Slunečných hor v Tyrolích, odříznut od zbytku světa lavinami ve společnosti skvělých kamarádů střádám myšlenky o uplynulém roce. Zatímco ostatní mastí karty, odpočívám si nad noťasem a vymyšlím název. Skutečně byl rok 2011 rokem osobních pokušení? Myslím si, že ano.
      Především si myslím, že teprve během tohoto roku jsem prošel předělem Kristových let. Jak se taková změna pozná? Jednoduše. Třeba najednou rozumím filmům, které jsem nechápal. Poznávám články podle jejich autorů a třeba také jsem se definitivně dostal do středního věku. To je věk, který přináší řešení spoustů problémů zcela lehce a automaticky. Kroutím hlavou nad nezkušeností mladších a nad sázením amatérských chyb témiž. Zároveň vím, že jim sice závidím mladost, ale sám na tom nejsem pořád špatně a za zkušenost bych už to jejich mládí rozhodně neměnil:-)
      Pokušeních přicházelo během celého roku nemalé množství. Hrůzou středního věku je, že nerad připouštím alternativní názory, což je nekonečný boj s vlastním egem, jehož výsledkem je obvykle prozření, byť cesta k němu trvá někdy déle, než bylo přiměřené. Udělal jsem spoustu blbostí, ale snažím se nad nimi uvažovat a poučit se. Ostatně už jsem ve věku, kdy více zkouším v práci já než abych byl mezi zkoušenými.
      Rok pokušení mi dal zároveň jasné poznání, že dobrých kamarádů je nemnoho a je třeba si jich vážit stále více. Každé setkání je třeba řádně prožít a i v tomto roce mi jich bylo dáno požehnané množství. Však jsou všude tady kolem. Důležité je míti svého Pivka. Tahle věta je už pomalu na vytesání:-) Hodně pokušení přináší i Amíkov a jsem tomu nadmíru rád. Rok 2011 se mi vážně moc líbil. A 8290kilometrů na kole? I díky tomuto výkonu je právě nyní tak dobrá lyžba v Alpáčích.

10.1.2012
medvěd:-)

2010 - Mazec!!!
      Mazec, mazec, mazec!!! Vázně mne nenapadá, jak jinak rok 2010 nazvat. Po třicítce, kdy jsem dle ověřených pravd přestal věřit všem, kterým není třicet (fórek, jasan:-), nastalo období kynutí, střídavých úspěchů a neúspěchů a let, kdy se člověk srovnával se životem a s tím, že lyp už bylo. A do toho vpadne rok 2010! Smířen s osudem, že mládí je beznadějně vystřídáno odporným věkem středu, kdy přichází druhé auto a třetí dovolená v Jugoslávii s úspěchem narušuje skandování Kaberle! Kaberle! a dnes již profláklá fünfova fotka, jež mnohé z vás bude ještě dráždit v novém kalendáři. Však i proto jste jej dostali. Snad jsem chytil druhý dech, snad se mi zapálila lejtka. Ve vzpomínkách zůstane rok dobrých lidí, (snad zaslouženě) zbytnělého ega a spousta zážitků, na které se nezapomíná.
      O Kaberledresu jsem už mluvil, zmínit musím i cestu na Pecku a zpátky, kdy jsem zažil mnohá setkání třetího druhu. Předem neplánované, zato příjemné. Tak pamatuji, jak třeba sedím jako prvnička, která absolutně netuší, jak a kudy začít, u stolu kdesi v Javorníku. Rosí se mi čelo, stres a trapné blekotání. S kým? S dokonalou 90-60-90. Zbytnělé ego dostalo na frak. Nebo naopak?
      Pak třeba Trutnov a další neuvěřitelná setkání: "Tak, Karle, kterou? Tu blondýnu nebo tu blondýnu? Kterou mám přivéct?" Taky setkání s divoženkou a jejím špekem, kterým mne odstřelila na planetu Trutnov ve 4D. Nebo třeba sympatická Obsluha v plzničkovém barem. Ježišmarjá, to byl Trutnov!
      A co Špindl v prosinci? Odměna? Odměna, za co? Bylo jednoduše skvěle a na co jsem sáhl, to kvetlo! Vážně jsem se těšil, až ten báječný rok 2010 skončí, abych tohle všechno mohl napsat a řvát: "Přátelé, to byla jízda!" Ano, i díky Vám, poáč asi těžko si někdo může užít jízdu jen tak sám. Amíkov na závěr byla také odměna. Třešnička na sakra povedeném dortu. Ne, vážně, vzpomínejte každý na rok, který se povedl. Máte v tom děti? Já taky, byť ne vlastní. Spousta lidí mne v tom krásném roce 2010 odměnila a já slibuji, že si vše pamatuji a budu se snažit oplácet. Poáč skutečně není větší radosti, než když člověk (potažmoé medvěd) může svému okolí radost přinášet radost. Slibuji!

2009 - Seno, vidle, Amerika.
      Nadpis pro rok 2009 nosím v hlavě už pár měsíců a pořád uvažuji, zda mi jej nějaký jiný nápad přebije. Nestalo se. Vyjadřuje pro mne dvě nejdůležitější události. Jednu pracovní a druhou soukromou. Obojí byly mazec a jsem moc rád, že přišly takhle za sebou. Obě totiž velmi výrazně ovlivnily mé vidění světa.
      Čím se vyznačoval rok 2009? Především českou politickou ostudou. Netřeba rozebírat, každý ví. Vládci si s našemi daněmi dělají co chtějí a byl by čas je sestřelit za všechny jejich trucpodniky. Jenže to se neslučuje s mým viděním světa, kde bohužel vítězí drzost, hloupost a omezenost. Jako pravdoláskař bych byl rád, aby vše bylo jinak. Lépe a důstojněji.
      Rok 2009 začal tradičně na lyžáku, přešel několika pracovními a zároveň skvělými Peckami. Výborný jarní Pištachat nebo můj zářez s Klenbaři na Vltavě. Hodně (i když méně než jsem chtěl) jsem najezdil na kole a v září dostal bonus navíc - Ameriku. Každému přeji její návštěvu. Já měl výhodu skvělého přijetí v ségřině rodině.
      Rok 2009 nebyl špatný. Aspoň v soukromém životě. Lidi, kteří ví, při sobě drží. Více či méně. Jsem zvědav, co přinese rok další a doufám, že lidé se budou k sobě chovat mnohem lépe. Myšleno všeobecně:-)

2008 - Klenbovní.       Rozhodně! Aspoň pro mne. Mnohé se sice v roce 2008 změnilo, ale tuhle událost beru jako nejvýznamnější. Čím to? Klenba se stala totiž nejen zprostředkovatelnou hromadných resetů, ale i kulturním místem, kde se začaly dít dosud zcela nevídané věci. Čím to? Především se profesionalizoval klenbovní web. Na fotky už místa nebylo a převézt Freedland by šlo jen velmi těžko. Vznikly tedy stránky www.klenba.cz na něž se složili Klenbaři a když už si něco platíte (byť symbolicky...), už vás to více zajímá. To je můj letošní objev. Co je zadarmo, je možná hezké, ale nestojí za nic. Jako zprostředkovatel a přispěvovatel se chytil jistý Rejže, který se stylizoval do role šéfredaktora a začal se starat. Vymysleli jsme dizajn a v mnohém i obsah. Návštěvnost koncem roku stále stoupá a překonává rekord za rekordem.
      A Klenba? Lidé začali do pivnice chodit nejen za pivem. Občas se i zhaslo a sedělo jenom při svíčkách, občas se na stole objevilo něco, co nikdo nemusel řešit a jen konzumovat. Klenbovní seriály zaujaly nejen Klenbaře. Počet turistických výletů začal strmě stoupat a v posledních dvou měsících roku nebyl víkend, kdy by se něco kolem Klenby nedělo. Je to paráda a je třeba si tuhle situaci užívat. Funguje to:-)
      Ale nejen Klenbou žil rok 2008. Především vzpomenu totálně nepovedené Colours of Ostrava, které však zcela kompenzoval Trutnov i Tatrafest, což byly dokonalé hudební pastvy. Až na ten Kabát...
      Třeba takové Ski Roháče byly více alkoholové než lyžařské. Pecky byly dvě. Jedna Pepova, druhá Cyklo o měsíc později. První jsem zaznamenal, na druhé jsem nebyl. O prázdninových hudebních žních řeč byla, ale chybí tady povedená Bystřička, nepovedené České dráhy, luxusní Bláhova svatba a následně totálně relaxační a málo tekoucí Otava. Co z toho všeho vyplývá? Trvalky žijí a to je dobře!
      Z mého života? Poznal jsem, že i dva měsíce dokáže ženská zamilovaného chlapa tahat za nos, ač on žije bláhově v domnění, že už je na podobné fígly schopen včas reagovat. Blbost. Taky jsem přišel na to, že pro své vlastní psychické zdraví je dobré dokonale oddělit práci od soukromí. Po všech stránkách. Takhle jsem si to sice původně nepředstavoval, ale žije se pak podstatně lépe. Na dva měsíce odjeli za ségrou moji rodičové do Amíkova, což byla psychicky také velmi dobrá zkušenost. Začal jsem vnímat trochu jinak svět. Více z detailu (za to může foťák) a více si jej užívám. Více intenzivně vnímám barvy, ale třeba i vůně. Inu, lepší půlka života je pryč:-) Stal se ze mne životní poživačník. Dokážu také lépe otipovat lidi a nemám deprese z toho, že by mělo být hůř. Bude lyp!
      A politika? Nezapomenutelná volba prezidenta a s tím související Paroubkovy komunistické tanečky. Také mne oblila hrůza z bezprecedentního návratu komunistických kádrů do Moravskoslezského kraje v čele s komunistou Palasem. To mne hluboko zasáhlo. Možná ještě více mne zasáhlo, že stále více lidí volí s nastavenou dlaní. Kdo to bude, proboha, živit? Tady bych býval s politikou skončil, ale zvedla mne ze židle návštěva ruského KGBáka na 21. srpna u socanů (slon v porcelánu), stejně jako křupanské chování "evropské smetánky" na Hradě koncem roku. Kdepak, tahle Evropa bude rozhádaná a sjednocená nikdy nebude. Každý si bude hrát na svém písečku a o spojencích raději nemluvit. Ale dost o politice.
      A jako poslední událost (svým významem) je pro mne tzv. ekonomická krize. Místo toho, aby došlo na přímé investice do firem, opět se "dotují" zprofanované banky plné tesilových sráčů a šibalů. Kupodivu se to netýká nás, ale je zajímavé pozorovat, jak se podělal celý svět. Bublina splaskla a ze slova ekonomika se stal eufemismus.

2007 - Stěhovací. Aspoň já jsem to tak cítil, protože hned po začátku roku nás česká pótrať vystěhovala z původních prostor, dvakrát jsme se hekticky stěhovali, a někdy před prázdninami jsme se do ještě značně nehotové budovy zase vraceli zpátky. Za dalších několik měsíců se nám pak podařilo vytvořit velmi příjemné pracovní prostředí, navíc jsme se rozšířili, z bývalého kanclu udělali zkušební laboratoř a sklad, takže výsledný dojem je nakonec pozitivní. Ale ulevilo se.
      Co se týče akcí, které proběhly, tak kromě klasických a lety prověřených, byť v některých případech vinou zcela ne-ladovské zimy netradičních - jako ne-ski Roháče, jsem se poprvé proletěl letadlem. Bylo to do Bulharska a jestliže jsem potřeboval přesvědčit, že jsou místa, která mi jednoduše nevyhovují, tak se to Bansku zcela povedlo. Dojmy jsou i více než po roce smíšené až negativní. Na druhou stranu jsem docela dost najezdil na kole (teplo v podstatě pořád) a poprvé vyzkoušel vodu. To tehdy v srpnu, když jsme s Klenbovníky jeli Ohři. Báječný zážitek a po dlouhé době jsem zažil (vlastně po deseti letech) báječnou pohodu mezi dvěma skupinami lidí, které se absolutně neznaly. O měsíc později jsme pak opět s Klenbovníkama byli na necelý týden ve Vysokých Tatrách a já se ještě dodnes v duchu omlouvám, jak jsem podcenil turistickou stránku dovolené. Byl jsem mile překvapen a místy si v sedlech sahal i dno sil.
      Rok byl významný i vztahy mezi lidmi. Tak nějak jsme se konečně vesměs přehoupli přes třicítku (takže nevěříme nikomu, komu je pod třicet:-))) a vztahy mezi lidmi se začaly vylepšovat. Jasan, že o některých lidech člověk ani neslyší, ale na druhou stranu už vím, kde je ten kvalitní základ. A navíc jsem k tomu poznání nedošel sám. A to je pozitivní konec roku, ne?

2006 Rok bezvládí a poklidného růstu. Byl v něčem rok 2006 mimořádný? Byl - uletěl jako nejrychlejší ze všech! Aspoň já jej tak cítil. V lednu jsem se stačil vrátit do ladovské Ostravy, koupit lyže a odcestovat na Roháče, které se proslavily "tichem" a "sněhem". Únor jsme strávili ZOH v Turíně a úspěchem Katky Neumannové, začátkem března jsme s Charliem stihli ski.Pustevny a na jeho konci pak (konečně!) 14. Freedland ve Vrátnej. Lyžovačka za korunu? Nekup to! Uprostřed dubna nám konečně roztává sníh a jsme na Pecce, v MNM a já pak v Doxech. Vše na kole. Začátkem června se radujeme na Pecce z toho, že Paroubek půjde do háje, ale volební pat to vidí úplně jinak a tak ani na začátku roku 2007 nemáme vládu... V půlce června jsem pak zažil famózníˇcyklo Šumavu a o měsíc později jste u mne na Barvičkách. V srpnu tak tak stíhám Pivkosvícu i svatbu, NjůBí pouť a Lysou, v září kolaudujeme Zippa a o měsíc později stavíme plot tamtéž. V listopadu nám padá Hintertuxxe a na dlouhou dobu vycházejí poslední Thájmsy, poáč v prosinci jsem na Svojanově. Už chápete? Rychlý rok to byl... ;-))

2005 Pozitivní - byl to zvláštní rok. Především byl neskutečně rychlý. Jak stárneme, čím dál více se čas zrychluje. Poprvé (nejen já) zjišťujeme, že na fotkách z před několika let už snad nejsme ani my a vzpomínky se začínají mlžit. Já si však na rok 2005 stěžovat nemohu. Oproti předchozímu byl mnohem úspěšnější - vztahy počínaje, přes cyklistiku pokračujíc a akcema konče. I v práci jsme od letoška se Skoumalem dva a s počítačem jsem po roce opět ochoten pracovat i doma. A akce? Především hned čtyři Pecky, skvělý Trutnov, Roháče (ty beze mne), Bystřička coby krycí název pro Luhačovice, kde šlo především o bránici. Také Lukas se hecnul a hned dvakrát, aby uspořádal Třemblat. Nakonec tedy jen Svojanov (asi definitivně) a Freedland (opět) letos chybí.

2004 Na hovno - pro mne hodně špatný rok. Změnil jsem sice rodnou dráhu za AŽD, což byla změna veskrze pozitivní, ale pak jen marně vzpomínám na zásadní pozitiva. Hodně tady musím poděkovat Pivkovi, který mne "z tých sračiek" nejednou vytahoval. Asi ta třicítka, která mne právě letos potkala, je hodně lomící záležitost. Nazval bych jej rokem útlumu. Nástup byl slušný - hned komorní Peckou, následující Roháče, ale pak dlouho, neskutečně dlouho nic. Až v květnu Pecka, po které čekáme až na červenec, kdy si Dana se Zippem řeknou své předmarocké "YES". O prázdninách si užiju další dvě svatby a na závěr prázdnin pak Trutnov. Konec roku je pak završen listopadovým devátým Svojanovem a nezbytnou Silvestrovskou Peckou, kterou ovšem vynechávám z jasných důvodů. Ale abych netvrdil, že tak úplně špatný ten rok byl. Ve Zlíně na přelomu dubna a května propuklo "žluté peklo" a bylo velmi příjemné se na jeho atmosféře nechat unášet.

2003 Přelomový - jednoznačně hokejový a druhý přelomový. Jednak v mém zažrání do hokeje, které definitivně propuklo 3. ledna, kdy jsem od Pivka staršího dostal všem známý Pivkodres. Přelomovým byl také v tom, že v mých soukromých zápiscích je poprvé upozaděno kolo až za hokej včetně absolvovaných kilometrů, což se neblaze projevilo i na mé váze - nevážit! Přelomový v tom, že jsem "definitivně" přenechal Thájmsy na pospas SZKF, abych se ke konci roku opět vrátil do předem jisté pozice;-) Přelomový v tom, že intenzita akcí se limitně počala blížit nule, i když tak horké to zase nebylo. Přelomový v tom, že se pozměnily zásadně řady kamarádů. Někteří odpadli (částečně či definitivně), jiní přibyli a čtenáři Thájmsů si pak museli zvykat na nová slova jako Tlumačov či Otroci, Pivka nevyjímaje. A "velké" akce? SkiRoháče, Zipp´s30, Colours, Letní Pecka, Trutnov a Silvestr.

2002 Workoholický - co říct jiného o roku, který byl hodně zlomový. Pracovně se mi v rodných Kundicích přestalo líbit a na apríla jsem po deseti letech změnil, zatím, jen štafl nikoli zaměstnavatele. Můj bývalý šéf to bral jako hodně špatný žertík a dlouho to rozdýchával. Byl to také rok postupného útlumu akcí, které jsem si však letos užíval nadmíru, poáč práce bylo tolik, že jsem potřeboval občas vypnout. Především jsme pořádně rozjeli Pecku, ski.Roháče a o měsíc později dokonce ještě i (na dlouhou dobu poslední) Freedland Unplugged, v březnu hned Bedřichov (nejsem), v dubnu měl být Svojanov, ale nebylo sil, takže Tour de Krušné jsem si užíval s Roudničáky a panem Romanem. V květnu ještě proběhl legendární Myštěves s Třemblatem v zádech, v červnu už cosi signalizovala jinak výborná Hubertka a poslední velkou společnou akcí byl Filmový Festival Říčany na konci července. Né, že by akcí ubývalo, ale byl to rok velkých změn a každý začínáme mít priority někde jinde. Však pamatujete, jak jsem se objevil poprvé na lyžáku v pivkodresu? Ano, vše začalo nenápadným posezením 2. září v hospodě s nějakým Pivkem a 24. září vše propuklo první návštěvou hokeje ZLN-CBU...

2001 Inlajnový, lyžní - byl tenhle rok. Začal pro mne prapodivně, choval jsem se divně, pořád jsem v hlavě něco přerovnával, až jsem se srovnal a od března začal zase jezdit na akce. V dubnu už akce rostly jako houby po dešti a já cestoval každou chvíli. Však jen ty názvy: Svojanov, Deštná, Bedřichov, Třemblat, Srbín, Boskovice..., prostě v jednom tahu. Až druhá půlka prázdnin přinesla částečné uklidnění. Již poklidněji dojdeme k 11. freedlandu, Kufberkové svatbě a 8.Svojanovu, který je na dlouhou dobu posledním. Konec roku mne zastihne ve velkém nadšení pro lyže, pročež se hned několikrát (jednou i Charliem) objevuji na Pustevnách a nakonec i v Rokytnici v rámci Silvestrovské Pecky;-))

2000 Y2K, bohatý - především na akce. Tou škaredou zkratkou jsme si jej zvykli označovat, ale kde jsou ty časy. Bohatý byl pak na akce. Pravda, proti roku 2001 to sice ještě nebylo "ono", ale rozhodně akcí bylo větší než malé množství a byl slušnou přípravou na rok nadcházející. Z akcí nesmíme zapomenout především na velikou Tour de Slovakia, Roháče, několik Pecek a dva Freedlandy a nezbytný Trutnov. Z vyjímečných akcí misím vzpomenout Velikonoční Rýmařov, brutální Buchlov, Ádr a Boskovice. Závěr roku nás zastihl v přípravách na spuštění webu a 22. listopadu k němu také došlo. Mne osobně navíc zastihl konec století v nejlepší cyklistické formě, kterou už jen těžko mohu překonat. Byl to rok příjemný.