Náš diář

<<< Pepa Pecka 40 - 8. až 11. května >>>

2008

FREE´D´LANDy

Na tuhle akci jsem se hodně těšil. Pecka začíná být stále více mou srdeční záležitostí a tak jsem byl moc rád, když mne Pepan na oslavu svých 40. přirozenin pozval. Před třemi týdny jsem se vyskytl v NjůBí, kde jsme řešili, jaký dárek Pepovi koupit. Nakonec to spravil foťák, jehož balení bylo rozebráno na potřebný počet dílů (podle přispěvovatelů), dostával postupně od všech lidí a část zbyla i na mne...

      Letos tradiční květnové svátky vyšly na čtvrtek. A já to měl docela náročné: ve čtvrtek v Klenbě do čtyř (ještě jsem do toho hustil do Čestmíra - marně a zbytečně), o den později jsem přijel (také do klimkovic) na Batinovu bečku, odkud jsem odjel ve dvě, takže sobotní ráno, v den odjezdu na Pecku, jsem to měl náročné. V deset dopoledne jsem bez snídaně nastoupil do vlaku a s hrůzou zjistil, že pro poruchu se dnes nekoná jídelní vůz. A to jsem netušil, že nejde zdaleka o katastrofu poslední. Zrovna dnes se totiž hraje zápas Sparty s Baníkem, takže se banda vydala na cestu do MNM a jeden z baníkovských výlupků vypadl za Bezprávím z vlaku. Následovalo uzavření trati do vyřešení případu a mé trpění ve vlaku bez občerstvení se protáhlo skoro na pět hodin. Samozřejmě, že přípoj v Pardublích byl dávno pryč, takže já se jal posouvat osobákem směrem k Pecce. Zachránil mne Vendelajn s Évikem, kteří shodou okolností pobývali v okolí Adršpachu a mé trápení tak zkrátili o dobré dvě hodiny tím, že mne vyzvedli v Jaroměři.
      Cesta autem (tedy Pašíkem, jak říká Vendelajn), stála za to. Krajina, když všechno kvete, je prostě nádherná a my si ji užívali. Pravda, ze zkratky přes Kal nebyl Vendelajn vinou nekvalitní cesty příliš odvázán, ale vše kompenzoval echtovní výhled na celé Krkonoše za stejnou vesnicí. Odtud to bylo už jen pár kilometrů do cíle, kam jsme se tak těšili.
      A chata U Karloj tradičně nezklamala! Všude kolem běhala menší i větší drobotina (možná tady bylo dětí více než dospělých), kolem selátka běhal oslavenec Pepa, Lenča Delegace se tradičně plotnila v kuchyni a vyráběla vynikající saláty, mno a my zbývající dospělí řešili ty zásadní světové otázky, jak už to na Pecce bývává:-))) S Vendelajnovcema jsme přijeli akorát k hotovému, jen jediný průser byl, že došla Plznička. Naštěstí řidičů bylo dost a přestože první mise do Tábora nevyšla, autem už byli úspěšnější a přivezli Broučka. I přes počáteční ostych nás mile překvapil.
      Vendelajnovci se dlouho nezdrželi, my s Charliem jsme se pak od sedmi začali sledovat hokej, ze kterého nás ale spíš bolely oči, neboť utkání s Běloruskem rozhodně nebylo tak jednoznačné, jak si Lojza myslel. Ještěže už je v háji. Večer a vlastně v noci jsme pak seděli ještě hodně dlouho a spát se šlo snad někdy ve tři? Je div, že jsem tak dlouho vydržel:-)
      Nedělní ráno nebylo očekávaně těžké, ale naopak velmi příjemné. Většina lidí se pomalounku balila a i já jsem si odpoledne začal pomáhat na nádraží. Nakonec mi bylo pomoženo autem (děkuji!) a já se vydal na celodenní výlet do Vraného. Paradoxně nejpříjemnější byl rychlík ze Staré Páky do Chlumce a potom už následovala těžkodrážní koženková klasika. S oddechem jsem vystoupil ve Vraném, kde už na mne čekali Zippovci, zajeli jsme společně k nim domů a navečer už jen se Zippem jsme zašli k Vltavě na tři pivka. Teprve tam jsem si uvědomil, že jsem vlastně ještě nikdy neseděl takhle u Vltavy a měl jsem proto ještě příjemnější pocit. Byla to taková pěkná tečka za povedeným víkendem, za který děkuji všem!