chat

Akce roku 2011

Náš diář

letem říjnem

      Slíbil jsem, že převezmu kvůli dalším povinnostem emcy. Zároveň máme dohodu, že když se někdo občas potřebuje udělat sám pro sebe, ostatním dá jasně vědět. A tu si v sobotu prvního jdu do práce pro auto. Už v mezipatře spatřím cizí dámské tenisky a po chvíli za zavřenými dveřmi kanceláře zaslechnu podivné hekání. "Že by tam někoho bili," říkám si a zvažuji, zda vstoupit, či nevstoupit. Kdepak, fauxpass vážně nemusím a tak jen posílám za dveře SMS, že auto neberu (klíče a doklady jsou za nyní neprostupnou zdí) a naopak beru kolo (šatna zůstala naštěstí odemčená) a mizím do Beskyd. Emcy jsem pochopitelně zrušil. Slušný začátek nového měsíce, říkám si na jednu stranu a na druhou zase, zda podobnou situaci musím zažívat již potřetí v životě? Kdepak! Třikrát a dost:-)

      Kdyby tak člověk tušil, že šlo o jeden z posledních říjnových dnů. Pak už přišel skutečný podzim. Ochladilo se, často pršelo a někdy mi přišlo, že je spíše svým průběhem apríl než říjen. Intenzita mého ježdění značně poklesla a sen o kilometrovém magickém čísle se začal povážlivě vzdalovat. Přece jen je 8848 zatraceně daleko a dny se proklatě krátí:-)
      Koukám, že zatímco s většinou zářijových fotek jsem se stále nestačil vypořádat (že by sopka svou činností zavalila sebe sama? :-))) Možná. Ale říjen nebyl jednoduše i moc lepší. Jen co na chvilku vylezlo slunce, neváhal jsem ani chvílí a užíval si střílečku v těch fantastických barvách.
      Barvy? Třeba taky Flora Olomouc a má z dalších návštěv hanácké metropole. Dobrá společnost, naučná stezka výstavištěm a proklatě dobré koleno u Drápala. I.P.Pavlova? Pro některé z vás zcela jistě:-)
      Už do Olomouce jsem vyrazil novým žlutým exoresem, který právě v říjnu začal jezdit. Konkurence na drahách způsobila žaludovskou hysterii ba křeč u Černé díry, zatímco já si konečně začal na pótrati připadat jako zákazník. Nedivu, že o týden později jsme s Pivkem vyrazili na tradiční Tour de Koridor a kromě tradičních zastávek vyzvali Vendelína. Ten nás ignoroval a telefony nebral. Žije vůbec?
      A závěr měsíce? O tom snad nejlépe vypovídají následující fotky. Právě konec října je okamžik, kdy se příroda vybarví do nejintenzivnějších barev. Mám to rád.

111030
Medvěd:-)

další fotky ze října

První říjen byl ráno docela chladný a slunce se jen nerado dralo skrze nekonečnou mlhu. Když jsem po osmé hodině vyrazil do Poodří, měl jsem jen několik málo minut než nekonečná mlha rychle ustoupila a všude kolem se udělal jeden z mnoha krásných baboletních dní. Prý byl ten vůbec nejteplejší. Proč nevěřit...

Podzimní Příbor. Vlastně jsem snad ani do něj původně přijet nechtěl. Osud mne posunul od Lubiny po budovaném obchvatu, abych do města přijel ze směru od Jičína. Tahle obrovská náhoda a krásně nasvětlené město mne dostaly. Normálně bych město jen podjel kolem řeky. Světla a stíny se krásně střídaly a fotit byla jedna velká radost.

Čerstvě nalitá Bada 2.0 v mém telefonu mi nedala nevyzkoušet, jak se foťáko popasuje s krajinou. Poznáte, že nejde o zrkadlovku?





Jen tak cestou ze Sviňákova domů jsem zkoušel vyfotit pár podzimních snímků.

První pořádně větrný víkend. V sobotu jsem z domova nevytáhl paty, ale v neděli mi už bylo vážně líto nevyužít nastalé podzimní doby. V hospodě U přehrady v Brušperku jsem ještě pořádně vymrzl, ale o hodinu později bylo v Kozlovicích v pivovaru nadmíru příjemně. Cestou zpátky jsem to vzal přes Hukvaldskou oboru a pokusil se o další podzimní snímky. A zahrádka ke konci této sekce? Inu, hukvaldský pivovar má po sezóně. Co se týče chuti jeho piva, tak u mne už pěkně dlouho a neudržovaná zahrádka mne svou podzimní náladou vyloženě nadchnula:-)

V sobotu (den po Tour de koridor) jsem vyrazil ze Svinova k Polance a jejím rybníkům. Mlha se držela nad zemí až do poledne a nic nenasvědčovalo, že bude buhvíjak pěkný den. Snad jsem měl tucha nebo co, nicméně jsem do prodírajícího se slunce nakonec přece jen vyrazil. Odměnou mi nebyl jen vynikající oběd na Dolní Polance, ale i řada (dovolím si říct) povedených fotek. Nakonec vlastně kolem čtvrté odpolední bylo to správné světlo na focení. Nemyslíte?

Až teprve konec října se pořádně vybarvil. Neváhal jsem ani chvíli a vyrazil. Tak třeba hned první most. Svého času (a to ještě neměl vedle sebe své dvojče) jsem se na něm najezdil do továrny. Je to deset let, co jsem přestal do Kundic dojíždět. Dřevěný kostelík je k nalezení kousek vedle v Hrabové a není starší než deset let, poáč právě, když jsem změnil továrnu, jeho předek do základu vyhořel. Druhý železný most je k nalezení v Paskově přes řeku Ostravici v místech, kde vzniká nová cyklostezka mezi Ostravou a Frýdkem-Místkem. Tady bude cyklostezka vůbec nejhezčí a zcela mimo jakýkoli provoz. Mno a poslední fotky jsem pořídil kolem Brušperské přehrady. Maník na fotce je Pavel Jurčík, který k té přehradě neodmyslitelně patří:-)

26.10.2011