chat

Akce roku 2011

Náš diář

letem červencem

      Červenec 2011? Tak jeho začátek si pamatuji naprosto přesně! Nejprve jsem odmítl před polednem další pivo na Švýcárně, protože jsem věděl, že právě čtvrtá Plznička by jednoznačně rozhodla o mém osudu. Vydal jsem se na cestu (poprvé v červenci, jinak letos vlastně podruhé, poáč jsem tam byl také včera!) na Praděd. Jsa zaujat stoupáním k rozcestí na asfaltku a množstvím alkoholu v krvi jsem nebyl ucela schopen pochopit, co se vlastně kolem mne děje. Jediné, co jsem pobral, a z čeho jsem měl upřímnou radost, byl vysílač, který jsem oproti včerejšku před sebou viděl. Na vysílači kromě Starobrna (karamba!!!) a obsluhy nebyl nikdo jiný. Chápete? Začátek prázdnin a Praděd je vlatně jenom můj. Neuvěřitelné! Jenže ani parádní dalekosáhlý výhled, který si nevinně pamatuje spousta mých přátel (poáč jsem měl, chudák osiřelý, potřebu obvolávat) nezdolal Starobrno, které mne jako vždy přesvědčilo o dalším sestupu dolů. Zastávka u Zdeny byla příjemná, ale také neřešila můj problém. Sjel jsem ještě pár set metrů a pochopil jsem, že je něco špatně. Co? Jeden stupeň nad nulou ve tři odpoledne v první prázdninový den? Dnes už vím, že šlo jen o předvěst měsíce celého. Na Ovčárně jsem však vstoupil do bufáče, kde je v sezoně normálně nabito, vysmátý jak lečo. Rozesmál jsem i obsluhu. Byl jsem toho dne prvním zoufalcem, který se do téhle sloty vydal. Přitom já hledal jen rukavice na další sjezd...

      Sport u bufáče nefungoval, zato jsem poprvé ocenil, že po zimě nedělám inventuru taštičky pod sedlem. V ní jsem našel rukavice a díky nim jsem si vážně užil sjezd na Hvězdu. Nikde nikdo, silnice jen pro mne a odvaha také nechyběla. Když jsem po dalších několika hodinách dojížděl k Vendelínu na čet do Hynčic, vlastně jsem byl rád, že srážka s prázdninami nebyla moc intenzivní. Konečně, i kliftóni si nakonec celý červenec pochvalovali jako statisticky brutálně podprůměrný. Nedivím se, v té slotě (po slovensky nečas) se nikomu nechtělo do hor vyrážet. Jenže večer, když jsme s Vendelínem na pár chvil vyrazili na pivko do místní nálevny na hřišti s nefalšovaným hladovým okénkem (a mnohem ochotnější šumnou šenkýřkou...) se nestačilo udělat kosa dříve, než nás vedelínova emcy vehnala zpátky do četu. Druhý den jsem dojížděl domů po týdenní dovolené a nadával. Nadával jako špaček, poáč (jak Charlie říká), v zimě se vždycky může přivlíknout, když ti je kosa. Ale, kua, čím, když vše, co bylo se mnou na kole, jsem už na sobě měl!
      Před dovolenou jsem si nadával, že jsem špatně ošéfoval svátky, ale je příjemné, když přijdete do práce, nikde nikdo, a navíc máte jeden den k rozdejchání a pak dva svátky na vzpamatování. To byla paráda! Vzpamatovačka byla úplně v pohodě. A vlastně i celá práce, poáč drahá dráha přešla na prázdninový provoz a s výjimkou jednoho úletu (mnohem později) vlastně nikdo neprudil.
      A pak přišly Barvičky. Alias desátý Kolos of Ostrava. Madam Zlatuše se nechala unést na vlně vlastní pýchy (chcete-li blbosti) a zvedla vlezné na dvojnásobek (pravda, zavedla plátěný obojek, ale trapný, kua trapný...), přičemž pro "socky" zavedla festival v ulicích. Pro platící změnila pivovar za Ostravar a tím vlastně definitivně dorazila naše hříšné myšlenky pro návštěvu. Pravda, nakonec se daly v sobotu lístky sehnat i za sedm stovek, jenže pachuť trávy spálený byla v našich hrdlech mnohem drsnější a nehodlali jsme prodat čest (práci!) za nic na světě. Delegace sice přišla vlstaní vinou o Xaviéra, ale i tak jsme program dostatečně naplnili. Dokonce i Charlie navštívil (za)brány festivalu, když paní K. přišla za námi s obojkem "od manžela." Barvy? Letos rozhodně průser, poáč možná zázemí (až na Ostravar...) bylo o.k., ale kapel se nedostávalo. Já vím, Věchet v Trutnově předem nesděluje, kdo bude na pódiích přítomen, ale oproti Zlatuši Holušové vede svůj festival spolehlivě s citem. Kdežto Zlatuše nám letos nabídla více pódií i mezičasu. Nikdy předtím nebylo, že bychom hledali: "Kam dále?" Letos se ji povedlo vyrobit i dvouhodinový kuřpauz...
      Barvy probíhaly především kolem !!! (nové imáge Ostravy) a tak se u mne uhnízdilo vše, co mělo ruce i nohy. Charlieho návštěva byla milým překvapením a já si obrovsky vážím lidí, kteří tupě jen nekonzumují program, ale zároveň do jeho hladkého běhu přispívají. Vězte, že nejde o samozřejmou vlastnost. I proto si všech svých dobrých kamarádů obrovsky vážím!
      To byla vlastně půlka července. A co ta druhá? Kromě emcy a naprosto příšerného počasí (jak jsem se těšil, že emcy strávím na Kuňkališti v Proskovicích!), kdy chcanec byl střídán jen velmi střídmým sluncem a zcela vyjímečně se teplota přehoupla přes pětadvacet stupňů. Vlastně jsme zažili typické Charlieho léto! Aspoň v červenci platila předchozí věta naprosto přesně.
      Jenže nelze takhle pateticky skončit, poáč on se vlastně červenec ve finále exkluzivně povedl! Proč? Protože skončil na Bystřičce. Bystřička je pochopitelně eufemismus stejně jako třeba Tradiční podzimní Oldřichovický Dejchánek. Letos se Bystřička přesunula ze stále beznadějně vypuštěné přehrady v Pozlovicích do Vranova. Řeknu vám, hrklo ve mně, když jsem Švýcarským údolím klesal k přehradě a zároveň jsem zjistil, že je povypuštěná. Už teď? Před naším odjezdem? S malými obavami, ale přesto jsem si štípnul odpustek na vrátnici kempu Pláž a rád se vrhl do nekončící taškařice, kterou zpočátku jistili jen imitátoři s Pištou.
      Přišlo mi, že nastupuji do slušně rozjetého vlaku, ale to bylo pořád hovno proti tomu, když o iks hodin později přistupovali Milajko s Matesem. Prý pendolino je slabý odvárek. Rozumím a chápu. Nicméně zapařili o to více a dokonce možná svým netypickým umem zachránili jistého Jindru před seskokem do vln Vranovské přehrady. Neměl prý ani tak strach z výšky (skákal z prostředka mostu) jako o to, zda doplave. A to je vlastně povedená historka z mnohých, které kolem Vranovského spojovacího mostu proběhly. RHChP revival či Zatáčka smrti jsou pojmy, na které se jen tak nezapomene. A vlastně ani na ten pičasím pokřiveným červencem. Nebyl rozhodně tak hrozný, jak vypadal...:-)
      A propos, vlastně jsem to nikdy nijak nedoporučoval, ale jako pokaždé pokračuje stránka spoustou fotek. Však se mrkněte:-)

110813
Medvěd:-)

další červencové fotky

Vlastně jsem ani nemyslel, že bych dneska, tj. 6. července, fotil. Daleko od Ostravy jsem nemohl, poáč emcy. Ale třídenní nicneježdění a přímo děsivé počasí mi způsobili absťák po kole. A tak jsem vyjel alespoň do prvních beskydských vršků. Tedy na Lašsko. Vlastně úplnou náhodou jsem zvědavec jeden v Hájku mezi Hukvaldami a Příborem vjel na vedlejší cestu a ta se mi odvděčila fantastickými výhledy. K tomu temné mraky a beskydské vrchy na dosah. Výsledek vidíte sami:-)

Okolí Polaneckých rybníků nad ránem. Respektive kolem sedmé hodiny ranní...

Bezručova vyhlídka nad Sedlištěm je bezesporu zajímavé místo. Osobně pochybuji, že by tady kdy Petr Bezruč byl, protože výhled rozhodně není nijak impozantní. Paneláky v Karviné či Orlové zřejmě nikoho nedojmou. Rozhodně jde však o příjemné místo. Hospůdka schovaná na vrcholku mezi vzrostlými stromy, taneční parket a větší než malé množství stolů s lavicemi. Přijel jsem tady těsně před poledním otevřením a bylo evidentní, že včera to tady zatraceně dobře "jelo," což mi šikovná mladá šenkýřka koneckonců potvrdila. Do tří do rána. Objevil jsem pro sebe místo, kam se urkitě i příště rád zastavím:-)











10.7.2011