chat

Akce roku 2011

Náš diář

letem červnem

      Červen? Od začátku měsíce do jeho konce to máme hned dva úlety. Vše začalo jistou Laštovičkou, která nám hned čtvrtého, aniž by tušila, vzlétla do oblakov a po pár minutách spadla téměř zpátky na zem seriálově, zcela určitě pak romanticky:-) A na závěr měsíce vše skončilo pro změnu mým úletem, kdy jsem se vydal na týdenní cyklistickou dovolenou, od které jsem očekával podobné zážitky (ne-li stejné) jako na loňské. Obě akce měly vlastně původně být jednou. Čímto? Selháním mé paměti. Nebo naopak její bujarostí? Faktem je, že obě akce se nadmíru povedly a červen nyní vede můj pomyslný žebříček letošních zážitků...

      Prvního června jsem se pokoušel fotit v Poodří (viz níže). O dva dny později jsem zašel s Pivkem na pivko, aniž bych tušil, že hned druhého dne ráno před desátou hodinou mám být o nějakých 250 kilometrů západněji na hradeckém letišti a sledovat, copak nám asi spadne z oblakov. Dal jsem ještě pár griotek na vzpamatování a pak už za stavu/nestavu dojel přespat částečně na gauč a částečně do vlaku, který mi tentokrát přišel až nepříjemně rychlý. Když jsem z něj po chvilce vystupoval v Pardubicích, nevěřícně jsem zíral svým čerstvě vyoraným pohledem na starého hurvínka s cedulí směr letiště. Uvažoval jsem, zda jsem přece jen neměl spát, či zda jde o příznak proslulé Charlieho schopnosti organizace:-) Nicméně jsem Hradec trefil i tradičním vlakem, před letištěm ze socky správně vystoupil a na další už jsem naštěstí měl Charlieho. Jinak bych jen velmi těžko dopad červeného padáku kdy zazřel:-) Královské Peckování, na které došlo podoledne, přivítalo mnoho poddaných a také jednoho šaška. Dokonalého:-)
      Když si jen vzpomenu, jak blbě se mi odjíždělo tenkrát z Pecky s pocitem, že žádná pořádná akce do konce června už nebude, poáč jsem si dovolenou nevratně zazdil:-) Jenže už o týden později jsme s kolegou po roce opět s radostí zavítali na Elvac párty, tentokrát pojatou především turisticky. Došlo na střelbu vzduchovkou i lukem, morseovku, uzlování a další zálesácké znalosti, které se nám tak, jak jsem k svému zoufalství zjistil, fatálně vzdálili. Ale nejen to! Pochopitelně nechyběl ani fotbálek a po setmění dokonce i nezbytná dokonale zorganizovaná stezka odvahy. A kdopak se nám protančil až do rána a odcházel jako jasně poslední z povedené zábavy?
      Uprostřed měsíce se nám předvedly odbory, které nám zastavily dopravu po celé republice na celý den (a nám tak přinesly spousty užitečné práce, na kterou by jinak nebylo kdy) a na ostravském Přednádraží o dva dny později pak proběhly dny železnice na stále více nezajímavých Czech raildays. Respektive na čím dál úděsnější retro už asi nejsem nijak zvědav:-)
      A pak přišel poslední týden měsíce a má dovolená. Představoval jsem si setkání jiného druhu na nových i starých místech. Když mne užuž málem otrávilo viklavé počasí, dostal jsem se na Vysočinu a začal očekávaný balžám. Snad s výjimkou Hlinska, odkud jsem prchal jak jen kolo a kopec dovolil. Zato jsem se na Devíti skalách objímal se stromy po vzoru Miloše Zemana a o den později si užil luxusní cyklohájwej údolím Tiché Orlice mezi Chocní a Vačkovem. I na chatu Maxe Švabinského s fantastickou vyhlídkou hnedle vedle budu dlouho vzpomínat. A třeba takové dění kolem Pradědu? Ano, to byla přesně ona setkání zcela jiného druhu. Samozřejmě nesmím zapomenout i na přátele, které jsem viděl, z nichž některé dokonce i nadvakrát. Dovolená mi přinesla skvělou fyzičku, pár přebytečných kil dolů a zážitků plnou nůši. Stav kilometrů? 4116.

110706
Medvěd:-)

další červnové fotky

Poodří o dětském dni. Počasí, že by sabáku nevyhnal, nicméně se říká, že chvíli po dešti vznikají ty nejlepší fotky. I vyrazil jsem za řeku Odru. Když jsem tady byl začátkem jara, vše sotva rašilo a les byl průhledný. A dnes? Prales! Minimum světla a v podstatě nemožnost fotit v potemnělé krajině jinak než bez blesku. Ale snad i tak se pár fotek povedlo:-)

Jistebník U Matěje, předvečer Královského Peckování:-) To jsme takhle po mnoha týdnech vyrazili s Pivkem na pivko. Dostal jsem úvodní zjebanec za pozdní příchod a později při griotkové smršti vše snad rozchodil. Mnohem hůř jsem na tom byl já, když jsem absolvoval drsný telefonát s Charliem, přičemž jsem zjistil, že jsem fatálně zazdil oslavu Delegačtino spadnutí z oblakov. Následovala další smršť a události nabraly obrátky. Více se dočtete na Pecce. Nicméně musím říct, že jsem se seznámil se všemy, které se kdy za matějovským hladovým okénkem pohybují...

A co třeba takhle Stodolní? Její návštěva ve mně vyvolává množství dnes již velmi sentinelních vzpomínek. Proto se je pokouším zakazovat a vnímat ulici v kontextu doby. Inu, každé město má svou nejbohatší třídu s nejlepšími obchody. My jsme však Ostrava a bo neni čas, máme exkluzivní ulici s luxusními restauracemi. Ulice prokoukla, domy už asi nespadnou, ale cena k pronájmu je zřejmě stále příliš vysoká vzhledem k provincionálnosti. Výjimka? Ale ano, nad proslulou E99 můžete bydlet za tři litry na měsíc. Na další se mne neptejte...

Czech raildays 2011 si nezaslouží více než pár řádek v seznamu fotek. Celkem pravidelně jej navštěvujeme a celkem pravidelně musíme konstatovat, že o nic nového tady nejde. V kontrastu mega stánku Českých drah, jež se snaží zapůsobit přinejmenším jako nejlepší světová letecká společnost, byla tzv. rekonstrukce koženkového béčka. Větší vtip jsem tady nezažil. Poláci se vyznačují svými retro rekonstrukcemi a příšerným nevkusem při nich. A nový motorák pro ČD? Stejná kapacita pro přepravovaný substrát jen ve dvakrát větším vozidle. Inu, pokrok nezastavíš. I napřesrok zajdu zkontrolovat, zda dekadence kdysi překvapující výstavy i nadále pokračuje...

Bystřice / Bystricza v době pótraťácké stávky. Práce jsme měli nad hlavu, nicméně chvilka na pár fotek se našla:-)

Poslední hromada fotek kupodivu vznikla v jeden jediný den. Spíš než 19. června se jednalo o pořádný apríl. Slunce střídaly krátké a intenzivní bouřky. Prudký a otravný vítr vyčistil vzduch a díky tomu všemu jsem si parádně zafotil. První série pochází (pro pravidelné čtenáře nic nového:-) u zastavení s vyhlídkou na nové spojnici mezi ostravským Krásným Polem a Velkou Polomí. Dle tvrzení kolegů bylo v Ostravě pod mračny docela veselo:-)

Bohatší o slušný oběd v Hotelíku na Zátiší a tím pádem pořádně náročným kopcem jsem se vyšlápl ke Kyjovicím, v jejichž okolí je také fajn:-)

Cestu od Kyjovic přes Olbramice do Jistebníku považuji za jednu z nejlepších v okolí. Z Opičích hor postupně spadnete do Poodří. Cestou koukáte (a třeba i zíráte jako já:-) na Beskydy před sebou, abyste na závěr projížděli zelených vrbovým tunelem na hrázi rybníka Bezruč. Dámy a pánové, kdo z vás to má?

... a třešnička na závěr: Večer se uklidnil vítr i déšť, západ slunce se vybarvil a já si občas připadal spíš jakoby na konci léta než na jeho začátku:-)

6.7.2011