chat

Akce roku 2011

Náš diář

letem květnem

      Květen 2011? Stalo se mnohé! Tak třeba jsme neobhájili titul Mistrů světa v hokeji po loňské neuvěřitelné sladké zlaté, ale haluzi. Ale stejně jsme nakonec porazili (opět a hned dvakrát!) rusáky 7:2. Škoda, že šlo jen o bronz, každopádně pitoreskní "sborná" s poukrfejsem Bykovem odjela s bramborovou medajlí, kterou si ani tentokrát nepřišli převzít:-) Mnohem hůř na tom byli hostující Slováci, kterým se i se silným týmem sen o domácím zlatu rozplynul stejně jako nám v roce 2004. A jinak? Hokej naplnil větší první třetinou celý měsíc, ve které běžel mimojiných trebárs Tradiční podzimní Oldřichovický dejchánek. Setkání jiného druhu lidí, u kterých jakákoli souhra vyvolává vodopád neuvěřitelných píčovin. Vodopád nezmiňuji prvoplánově, poáč když ke konci měsíce náhodou není co dělat, vytasí se božská Helenka s prohlášením, že je na Radiožurnálu zakázaná. Proč? Podle posluchačů je až příliš ohraná, nicméně dle jejich slov jsme tupci. Ona tvoří (případně snad ještě s Božským Karlem a kradákem Klausem) národní kulturní hodnoty. Proto ten Vodopád, šůba důba důba, žuch! A propos, byli to Švédi, kteří ve finále MS definitivně ožebračili Kuferka. Sázel proti nám (aby měl zaručenu aspoň nějakou radost) a na finále se chtěl zahojit. Vinou Finů (a depresi Švédů) nemohl vsadit na takovou exhibici ale vůbec nikdo...

      Ale pojďme popořádku. Ve skupině lidí, kteří spolu mluvíme, došlo k již avizovanému Dejchánku. Opět ve Velkých Karlovicích, tentokrát však bez asistence vlaků (výluka), ale s rozbudovaným kruháčem dole na křižovatce. Pišta se zaslouženě stal nejlepším z vrhu, když dokázal přidat k obligátním dnům A a B i den Cé, čímž stanovil (jistě) na dlouhou dobu nový rekord. Animátoři plnili dokonale svou funkci, něcitlivému kokotovi jsem vysvětlil princip počítačů náprav a ženská část ansámblu se vyprofilovala jako jediná spolehlivá. Na Dejchánku tak vlastně bylo všechno v naprostém pořádku.
      Co ještě? Tak třeba Vendelínovi se narodila dva týdny po dejchánku CRC (přeložím - cérka) Jitka a zcela originálním způsobem jsme ji oslavili Formanem (totiž nealkem bierem) v zábřežském zámku. Jinak jsme spáchali (díky, Charlie a BOPAK!) lístky na (v podstatě) nedaleký Trutnov, pookřáli jsme při myšlenkách, že i když se nedostaneme na Barvičky, bude program více než dostatečný. V neposlední hřadě mne v MOM navštívil Pan Roman. Ve spojení s ním došlo k dalšímu rodinnému sranda srazu, kdy jsem se pokusil prodat na rodinné párty Pana Romana jako svého boyfrienda. Celých šest hodin to procházelo! Jinak Pan Roman zřejmě moc neocenil připravený program (pivo, všude samé pivo - a kolo...), ale vlastně musel nakonec být i rád, že na slibovanou Lysou horu nakonec nedošlo. Netuší sice tím pádem, co jsem mu chtěl říct v souvislosti s Charliem a Pradědem, ale když zapojí inteligenci a počte si v Thájmsech, přijde na to i bez Lysé. Měsíc květen nemůžeme samozřejmě zakončit jinak než vzpomínkou na Zippových 38. Hepy brzdy, vole!
      A zcela vyjímečně musím zahrnout i politiku. Kdybych tak tušil, zda o obskurní partičce VV budeme ještě vůbec za pár let vědět? Každopádně si veverky zvolili do čela znovu Radka Johna a ten stále více připomíná spíš svou vlastní karikaturu než cokoli jiného. Johnovo blahorodí, kdysi ministr dopravy, totiž Bárta Napoleonek, je stále pošpiněn a upozaděn kdesi v zadu. Sleduje Johnovo chování určitě se stejným úžasem jako my. Tikem John více než připomíná inspektora Dreyfusse, kdykoli si vzpomene na Růžového pantera. Problém je jenom v tom, že my tohle musíme žít. A tak vlastně potěšením bylo, jak zahráli viditelně otylejšímu Nečasovi (po slovensky Slota, že Fünfe - jinak současnému českému premiérovi:-))) noví spojenci v Íráku naši hymnu. Ve čtyři ráno bychom ji i my dali na Svojanově lépe než obskurní dechová sekce. Jediné, co ji omlouvá, je, že už ji dlouho nehráli takhle instrumentálně:-) Kdepak, politika nás nerozloží, jsme happy! Doufám, že všichni. Těším se na červen, poáč ten přinese PECku a také můj letošní čtyřtisící kilometr. Započal jsem jej ještě v květnu. Podotýkám, protože by třeba mohla tahle informace chybět...:-)

110602
Medvěd:-)

další květnové fotky

Jarní Olomouc a mé oblíbené návraty do ní. Floru jsem sice nestihl, ale i tak je pravidlem, že zapomenout si foťák je k uzoufání. Okolí olomouckého hradu či vyhlídka z Mořice téměř vždy přinášejí radost. Stejně jako Svatováclavský pivovar se svými speciály...

Modrá? Zelená? A houbeles, žlutá je naše planeta! Pravdu nemá ani hradní kradák Klaus, ani zelení, ale naši neuvěřitelní hnojaři, kteří už rezignovali na zušlechťování krajiny a stali z nich jen obyčejní kšeftaři. Každým rokem mne při pohledu na českou krajinu stále více přesvědčují, jak si počínají. Vlastně se divím, že ještě nepřevážila jiná, ještě mnohem méně náročná plodina. Která? Přece soláry. Tu by snad můj otec (jsa alergikem právě na řepku - s malým s:-)) měl přece jen větší radost...

Když jsem byl služebně vyslán do Sudet hledat přejezdy, o kterých BESIP tvrdí, že jsou nebezpečné, podíval jsem se do míst, kde jsem už dlouho dobu nebyl. Tak třeba než jsem našel první přejezd ve Frýdlantě nad Moravicí (dneska Břidličná), vjel jsem do Sudet, kde se s výjimkou občas opravených silnic jinak život ustálil k pevnému řádu téměř před sto lety. Pohádkový Sovinec je jednou z mála výjimek a když se přede mnou zpoza kopce znenadání vyloupl, nedalo mi nezstavit a juknout se kolem. Tady asi bude v létě příjemně. Konec světa, kraj, kde lišky dávají dobrou noc a dopravní dostupnost mizivá...:-)

Než jsem dojel před Hradec nad Moravicí, z jehož okolí jsou další fotky, s velkou douškou nostalgie jsem se protáhl přes Dreiseitlov. Páni, snad deset let jsem se do sudetského velkoměsta nedostal. Dnes vypadá přeci jen upraveněji:-) Nezastavil jsem, jen jsem se rozhlížel. A tak valstně ani nemám žádnou fotku. To se však nedá říct o splavu na Moravici mezi Žimrovicemi a Hradcem, kde se zastavuji poměrně často...

Lojzovo. Nebo taky Prajzsko. Kraj, který to s loajalitou k říším měl vždy všelijaké a je zakázáno se tady o tom bavit. Hamižnost je prý standardní výbavou každého Prajzáka a je pravda, že tento kraj navštěvuji jen zřídka. Kravařský zámek obklopily buldozery a srovnávají každou volnou plochu v úhledný golfový trávník. Projíždět zámeckým areálem je tak opruz. Ve Velkých Hošticích si zámek na nic nehraje.Penzion s restaurací zasazený do parku na kraji obce. Co večer? Západ slunce nad rybníkem Bezruč v Jistebníku či třeba květinkové zátiší v Hodžově nálevně v Krmelíně. Úplně jiný kraj. Račte si vybrat:-)

Poodří se jednoduše nikdy neochodí. Slepé ramena původního koryta řeky Odry, které se nazývají Zábřežskými tůněmi obklopují především tiší blázni. Na podzim a z kraje jara se musím vždycky zastavit. To okolí Proskovic, kde se stékají hned Lubina a Ondřejnice s Odrou vede odnikud nikam nová cyklostezka. Most Zdeněk zavdává otázce: Po kom je asi pojmenován. O jednom nedoceněném Zdeňkovi bych třeba věděl:-)


Když jsem začal sepisovat PanRomanovu návštěvu v MOM, měl jsem zhola jiný plán. Především se pořádně projet na kole, dobře poobědvat a pak snad to psaní. Faktem je, že pekelná výheň, která kralovala v předposlední květnový den obrátila prioritu poněkud jinak. Ovšem nakonec všechno klaplo a večer jsem se pořádně unaven vracel ze Štramberka setmělou krajinou. To už se dalo na kole i jezdit! :-)



Nejdříve jsem si musel pořádně zmoknout, abych záhy pochopil, proč všichni správní "foťáci" vyrážejí do terénu s posledními kapkami deště. Po pořádné bouřce je obvykle křišťálově čistý vzduch a jestliže se k tomu navíc dere zpoza mraků ještě k posledním paprskům slunce nad obzorem, blikotající odrazy světla pak vytváří neopakovatelnou atmosféru...

2.6.2011