FREEDLAND.cz
W E B    P R O    T Y,    K T E Ř Í    V Í
<<<       prosinec 2012       >>>
chat

Akce roku 2012
Náš diář

letem měsícem
Petr Bezruč, Přaha!

A zase ta Olomouc a Pecka!

Byl podivný čas. Někde mezi podzimem a zimou. Tu padal sníh jako o závod, třeba jako včera, nebo svítilo slunce jako dnes. Teploty klesly k bodu mrazu a já začal tušit, že kolo jsem pro letošek zřejmě už odstavil. Náladu jsem měl tak akorát skočit na PPL, poloha jejíž centrály nedaleko naší továrny se v předvánočním čase ukazuje jako dokonalá možnost převzetí zásilky ve stanovený čas. Nenaháněli jsme se. Nechtěl jsem. Naopak jsem se těšil na zásilku, která měla každým dnem dojít. A konečně došla! Nový foťák a mé poněkud předčasné každopádně fantastické vánoce. Respektive jejich část "mamonská:-)" O tři týdny později jsem čekal přesný opak, že přijdou vánoce pohodové, plné lásky a pohody. A jsem velmi rád, že jsem se opaku mamonských svátků i dočkal. Inu, vítejte v prosinci. V asi nejlepším prosinci, jaký jsem kdy ve svém prachbídném životě zažil!

      Vlastně by se slušelo započít vyprávění o prosinci tam, kde se to sluší a patří. Takže se připravte, že začneme v Olomouci u dr.Ápala. Základna, jejíž základy jsou pevné a na první pohled neměnné. Jako kdysi v Klenbě. Pamatujete? Už více než dva roky jsem tam nepáchl a protože koncem listopádu tamtéž skončila i Věrka, u níž šlo o (sympatický:-) inventář, lze říci, že slovo "základna" je vskutku relativní. Ale dr.Ápal vede. A prvního prosince jsem tam dal s Petrem Blaťákem Deset zákeřných otázek. Jak se ukázalo z mnohých reakcí, je mnohem výhodnější a "výživnější," když Deset otázek budu dávat live. A to si sakra zapamatuju! Třeba i proto, že atmosféra dr.Ápalí základny a jejího bezprostředního okolí se odvděčilo:-)
      A co se dělo dále? Druhý víkend jsem podnikl velkou návěstěvu MNM. Proč? Hlavním důvodem mé návštěvy MNM po tak dlouhé době bylo školení. Dokonce jsme na F-15, jak se těm zkouškám říká (a my mohli stále dělat na dráze pro dráhu) snad poprvé vyjeli z MOM do MNM úplně všichni. Jenže zatímco oba dva kolegové se po zkouškách vraceli zpět do rodných lánů, já se Skoumalem (tedy vlastně čtvrtým z vrhu:-) jsme navečer vyrazili jen do centra Města Neomezených Možností. Konkrétně do Novoměstského pivovaru, kde se nás mělo původně sejít podstatně více. Nakonec pak naši nadmíru nesvatou trojici doplnila "jenom" Alenka. Bývalá kolegyně, se kterou jsem se marně domlouval na společném posezení snad i více než rok. A právě proto jsme se o to více rádi viděli, o čemž zcela jasně hovoří snad všechny následující (zveřejnitelné:-) fotky. Skoumal navíc po mnoha svých odžitých létech "pomohl" Alýškovi s jednou cigaretkou a řeknu vám, že takovou slast v očích po prvním tahu jsem u něj snad ještě neviděl...:-)
Prašná brána ve své večerní kráse:-)       Druhý, v sobotní den, jsem musel podniknout osobní restart. Chyběl mi naštěstí jen závěr, totiž cesta na Průsek. Skoumalovi nevěřili, že naplánovaná muzea dám. Ale občas se dokážu překonat. Věděl jsem, že potřebuji vzduch. Výsledkem byl fantastický den, kdy jsem viděl Prahu v pro mne nezvyklém světla. A taky Skoumala, jenž se projevil jako dokonalý průvodce nevšedními přežskými zážitky. Vřele doporučuji!
      A pak zase a zas Olomouc. Prověřená Polská Paštika konečně vyjela a dopravila mne do cíle. Pod olomoucký hrad. Až teď mne napadá, že mi stále chybí Hradisko a Kopeček! Kdypato? Snad někdy příště. Teď je důležité, že kouzlo deskových her zafungovalo i ve Svatováclavském pivovaru. Začal jsem skvělý týden plný zážitků a dobrejch lidí.
      Na víkend jsem odcestoval do MOM, poáč emcy a dokonale jsem zrelaxoval. Náročný školící týden se musí jednoduše podepsat na medvědím stavu. Třicítka (a míň:-) je dávno v háji. Byl čas, poáč bylo třeba doškolit a vůbec: Pokračovat v započaté cestě:-)

...

Tak to je celkem legrace. Už se mi podruhé stalo, že jsem jeden článek psal dvakrát. První část je nedopsaná, ale tak dobrá, že mi ji bylo líto vykostit. Takže se znovu vrátíme na začátek a zkusíme to ještě jednou, ju?

Olomouc Hodolany. Jedna velká nekonečná Olomouc! Od prvního do Nového. Více času jsem zcela určitě v prosinci strávil v MhM (město hanáckéch možností - díky Řehi!) než kdekoli jinde. Však až na Štědrej večer, když nastal, jsem se žlutou tramvají přepravoval právě odtud do MOM...:-)

Dr.Ápal.       Takže. Petr Blaťák měl na konci listopadu narozky a já už ani snad nepamatuji jediný víkend, kdy bych do MhM přijel jen na jeden víkendový večer. A slušně odjel. To se mi v prosinci ještě nepovedlo:-) Samozřejmě jsem využil neodolatelné atmosféry vánoční Olomouce, jejího kouzelného centra a naplánoval jsem se Skoumalem nutný vícetýdenní školící pobyt právě na období adventu, kterému my říkáme jinak: Punchparáda. Jak jsem si zjistil, není malebnějšího místa, kde se vyplatí bezcílně brouzdat centrem městem a nasávat nejen vůně všelijakých punčů. Ale také atmosféru a občas i kulturní program. I bruslak se přesunul z Dolního na Horní náměstí (vinou stále probíhající rekonstrukce Starého), čímž se náměstí příjemně zmenšilo. Věřte nebo ne, takhle mu předvánoční atmosféra seděla více. A já si lebedil, že stres a předvánoční shon se v hanácké metropoli odehrávali rozhodně jinde. Stihli jsme i návštěvu olomouckého hradu i Domu umění, kde probíhá (až do března) výstava od Titziana po Warhola (řekl bych, že ještě i dál...:-), což je průřez sbírkou Arcidiecézního muzea. Velmi bohatou sbírkou, neb nevím, kde jinde byste si (skoro) mohli sáhnout na tolik umění najednou.
Tady je Kočkovo!!!       Když jsem se tady zmínil, že mám srovnání, musím poznamenat, že jsem byl před vánoci i v MNM. Nejprve služebně, pak ve stejný den s Alýškem a Skoumalem na fantasickém Novoměstském úletu, abychom o den později s Klárkou Skoumalovou cíleně bloumali pražskými muzei i zákoutími. Krásným vyvrcholením sobotního pražského snažení mělo být vltavské večerní nábřeží. Ale bylo překonáno tupostí Staroměstské příšerně kýčovité punchparádovské výzdoby. Ovšem bez pravého punče. Asi se moc báli, že se dostaví Kalósek, sósne si a oslepne:-) Rád jsem se vracel druhý den ráno do MhM polskou veselou paštikou. Leošek mne s úspěchem dovezl, byť nijak nadšen jsem z jeho polských kolejových paštik rozhodně nebyl. Však taky vznikla velká vlaková recenze, kde jsem se s žádným vlakovým dopravcem nemazal:-)
Věřte nebo ne, máme letos velmi málo snímků ze Špindlu...       O Olomouci tady řeč byla. K doplnění prosincových událostí pochopitelně patří vánoce. A pak Silvestrovská SKI Pecka. Ježíšek mi naježil LUSTI a po třech dnech poctivého tréninku jsem se stal Skokanem roku. Kabelkův repre dres začal svištět svahem Medvědína podle mých dávných tužeb. A zároveň jsem skvěle natrénoval na Apláče 2013. Asi nemusím dodávat, že nejen lyžbou ve Špindlu živ je člověk (potažmo medvěd) a všechny večerní uvítací večírky měly svou úroveň. Pravda, lyžba však dostává jasnou přednost. Řeknu vám, parádní závěr roku a start do toho nového.

A jsme na konci roku 2012. Jaký asi bude ten s trojkou na konci? Hmmm...:-)

6.1.2013  medvěd:-)


Další hromada fotek. Prosincových a logicky i olomouckých...
Proč to popírat: Už několik let je prosinec pro mne především olomoucký. Punchparáda, nejedno posezení, muzea a další. Leckterá místa mají svůj samostatný článek. Na město skoro čas nezbyl prostor a tak využívám prosinec ke zveřejnění míst jinak nezařaditelných. Začínáme čerstvě rekontruovanými Čechovovými sady. Stejně jako jižnější Smetanovy sady jsou i tyto propleteny sítí pěšin a stezek. A na krajích potom najdete parádní výstavbu...

Nádherná zimní Olomouc. Nebýt finiše na Špindlu, musel bych konstatovat, že nejvíce sněhu jsem na konci světa viděl právě v Olomouci. Dvoudenní sněžení vytvořilo skvělou atmosféru a je jen škoda, že nevydržela do vánoc, jak jsme si přáli.

Adventní Olomouc a její Horní náměstí. Jen si srovnejte MhM s MNM! Mnohem příjemnější atmosféra byla v Olomouci. Včetně pohody a všudepřítomného klasického punče. V MNM puchparáda nebyla. Tady ano. Opět u mne zavládla maximální spokojenost:-)

RCO. Regionální centrum, ó pyčo! Tak nějak by se to řeklo u nás. Bo neni čas. Naše každodenní obědovna je v jejím vrcholku. Osmnáctka. Podle čísla patra. Tady točí Nova regionální zprávy a my to máme z továrny na oběd nejblíže. Řezi by protestoval, ale já si myslím, že od dob, co jsou tady ťamani, šla úroveň jídel zatraceně nahoru. A ty fotky? Jen jeden prosincový den byla šance fotit takový kýč. Obvykle byla v prosinci všude kolem plha a smog:-) Samostatnou kapitolou je šestice výtahů, které vozí lidi v "tower." Kolem oběda nestíhají a mezi námi vznikají sázky. A taky neuvěřitelné historky. Třeba jako ta, když marně stojíme v přízemí, mačkáme osmnáctku a pořád nás posílá displej na "mačkátky" do zdviže A. Nakonec jedeme jinou (místo písmena zdviže se objeví tajemné Err...:-) a my jedeme vstříct dobrodružství. A nahoře stojí otevřená zdviž A a před ní maník drbající se v hlavě a marně koukající do releové logiky jejího ovládání... Nestalo se nám to jednou. Jen písmenko klidně vyměňte za B, C, D, E nebo F. F jako fantomas? Inu, je to možné:-)

Poslední aktualizace:
leden | únor | březen | duben | květen | červen | červenec | srpen | září | říjen | listopad | prosinec