chat

Akce roku 2012

Náš diář

sobota 8. prosince 2012

Program druhého dne v MNM byl zcela jasně určen již v dřívějších dnech. Kdo chtěl, dostal šanci také předem ovlivnit. Vedoucím sobotního dne se stal Skoumal, jenž, když už teda konečně získá nějakou tu funkci, velmi rád - skoro bych řekl požitkářsky - si ji užívá. Jako vedoucí se postavil ke dni čelem: "Dneska jsou volné vstupy do mnoha pražských muzeí a je třeba toho využít!" Pročež vybral z bohaté nabídky Muzeum hlavního města Prahy na Florenci. Dále naplánoval návštěvu Kalóska. Tam se však platit muselo...:-) A abychom šli ještě dále na jih směrem na Klárov kolem Apolináře: Dojdeme až k policejnímu muzeu. Až teprve večer, kdy nás Skoumalova Klárka opustila (pozor, nehledejte souvislostě, kde nejsou!), jsem došel uznání a hluboké pokloně před Skoumalem. Hledáte-li nevšedního průvodce Městem Neomezených Možností, zavolejte právě jemu.

      Můj sobotní den začal těžce. Včerejšek jsem vskutku neustál a je lhostejno, zda pomyslným hřebíčkem do rakve byla teprve whiskey u Skoumalů či něco podstatně dřívějšího. Mé na leccos navyklé soudky mi jednoduše přetekly. Srovnání se s realitou mi pak trvalo výrazně déle než jsem doufal a logickým vyhledávaným vysvobozením mělo být vyvětrání čerstvým MNM smogem. To, že bydlí Skoumalovci na Průseku, vím dávno. Kde přesně, ve kterém domě či bytě, jsem však poznával až v sobotu ráno. Ano, v podstatě až nyní, když odcházíme na krtka, kterým se spustíme dolů za Vltavu na Florenc.
      Divím se, že Muzeum hlavního města Prahy ustálo výstavbu severojižního silničního bastarda. Oproti těšnovskému nádraží mělo vskutku nevídané štěstí. O fous:-) Chybělo jen pár metrů a mohlo být po něm. Budova majestátní zcela odpovídající své době a její sbírky uvnitř (či spíš střípky) z bohaté historie prahu nad Vltavou jsou tak akorát úměrné mému současnému dnešnímu stavu. Oproti Arcidiecéznímu muzeu v Olomouci působí až skromným dojmem. Ale říkám, že dneska mi naprosto jeho "rozsáhlost" vyhovuje. Buffer na zážitky přece jen ranním vyčištěním vestavěných soudků zmenšil svou přirozenou velikost, čímž má zvídavost logicky klesla:-) Odešli jsme ven z budovy akorát naplněni.
      Z Florence jsme zamířili pomalým tempem ke Kalóskovi. Kdepak, nepleťte si náš směr! Číšník, který jako by nešťastnou náhodou byl jeho mladším bratrem (dle výzoru, nikoli ojebávávací schopnosti) sídlí nikoli za řekou, nýbrž na Staré poště. Nemá smysl cokoli pravidelnému čtenáři Thájmsů vysvětlovat, o co se jedná. Přece ví. Já tady učinil druhý pokus o snídani a první o oběd, přičemž jediné, co jsem ke Klárčinému údivu dokázal spořádat celé, byla místní vymazlená Plznička. O zbytek jinak vynikajícího jídla se postaral - jak jinak - Skoumal. Je dobré mít někoho takového nablízku:-)
      Ostřejší vzduch mi dneska vážně dělá velmi dobře. Klárka na Klárov chtěla krtkem, my oba zbývající pak pěšky. Právo veta neprošlo a tudíž i ona musela "strpět" přednášku o dávné z dnešního pohledu vlastně i velmi krátké přítomnosti trolejbusů v centru MNM, po nichž leckde zbyly tlusté sloupy veřejného osvětlení případně růžice ve zdech přilehlých domů. Se Skoumalem musíte jednoduše očekávat dokonalý komentář k věci. Je věcí evidentně postižen, což je v pořádku. A když náhodou přidá překvapivou informaci o pro normálně spěchajícího člověka zašité rotundě nedaleko španělského velvyslanectví, nebraňte se. I samotné velvyslanectví stojí za zhlédnutí. Příjemný "dvorek," park či chcete-li náměstíčko uprostřed rušného velkoměsta, kde staré dokonale přechází v moderní (ano, budova samotného velvyslanectví), jsou věci, které musí dostat úplně každého.
      Vlastně už Štěpánská ulice byla pro mne dobrodružstvím. Krásná budova nemocnice U Apolináře ve stylu novogotiky k fotografickému běsu či chcete-li "střílení" nevybídla zdaleka jenom mne. Kromě focení mne párkrát napadlo, zda je zde za zdí i Fünf? Nechme toho. Je skoro sváteční den a okolní uličky působí příjemným dojmem. Děsí jen ukrutná kombinace dávné historie a komunistického neumětelství. Když se nejednalo o centrum města, řezali komouši do historie hlava nehlava svým jen těžko popsatelných buranským stylem. To chce prostě vidět. Dneska už to tady jaksi z povinnosti patří, ale dojem jako podle Kefalína: Absurdný. A obludný.
      Muzeum Policie ČR je eufemismus sám o sobě. Dvacet let? Cože? Být tam historie jenom firmy Polehávat-Chrápat, stačil by vestibul, kam doléhá smrad "přeudržovaných" hajzlů jako byl Paroubek se svým proslulým Czechtekem. Nebo je snad čím se za dvacet let "úspěchů" chlubit? Nebojte, drtvivá většina expozic je historických, byť s přicházejícími poválečnými léty příchází tíseň a naopak dochází humor i pohoda. Nechybí ani ozbrojená pěst dělnictva, totiž Lidové Milice. Humus. Je vlastně dobře, že snaha současných (stejných?) náčelníků muzea nevedla k likvidaci dneska mrazivě absurdních expozic veřejné bezpečnosti. Ani Major Zeman se svými případy nechybí! Ano, asi aby mu dnešní policejní špičky dali punc objektivity. Naše generace na Honzu Zemana ještě kouká. Ale věřím, že pro další se stane trapnou epizodou z dob, kterým vlastně nerozumí. Nerozumět chceme podle všeho pouze my. Naštěstí.
      Vlastně jsem byl rád, že jsem tu absurdní výstavku viděl. Můj již tak ambivaljentní vztah k firmě Polehávat-Chrápat to pochopitelně jenom posílilo. Chápu, že není na co navazovat. Časy první republiky či Rakouska-Uherska jsou tak dávno. A smýšlení vedení PČR tak stejné, jako před nedávnými léty. Přiznám se, že spláchnout tuhle hutnou krmi jsem chtěl u odborníka z nejvyšších. Leč Magistr Kelly otvíral až za půl hodiny, před lokálem se pohybovali divní týpci, které po chvíli dokonce začali honit policajti, takže návrat do dřevních dob devadésátých a mnoha Guinnessů, kdy tady Standa Gross zřejmě nekul pikle (nebo jo?), se nekonal. Naštěstí?
      Ale co teď? Údolím všech spojených Nudlí kolem Botiče pod mostem sebevrahů a "štístek" řehajdiných klesáme pozvolna pod Vyšehrad. A nevychází nám jedna hospoda za druhou. I s Kozlem ze stanku jsme se smížili a nic. Vnímáme obranu středověké Prahy a důmyslným vedením hradeb po obou stranách Botiče. Vyšehrad? Kdepak! Žíža! Nekuřácká hospoda Pod Slavínem na dohled od zdevastovaného vyšehradského kolodvoru je dokonalá volba. Kupodivu ani Klárka neprotestuje. Atmoška hospody nás zcela spolkla a byli jsme nadmíru spokojeni! Dokonce jsem podnikl už přeci jen úspěšnější pokus u druhý oběd. A možná by se nám ani nechtělo odtud odejít. Tenhle lokál si zarývám do paměti, poáč třeba!
      Stoupáme pozvolna ke Karláku. Ovšem nikoli rovnou. Ukecáváme opět Klárku, že je třeba opustit tramvajový bulvár a odbočit alespoň na chvíli k "andělským křídlům" na Emauzech. Kostel, jehož výraz a lze říci i zásadně ku prospěchu změnilo bombardování. Je skvěle nasvětlen a my máme se Skoumalem potřebu se kochat. Vážně bylo čím a jsem rád za malé Klárčino strpení. Opouští nás teprve na Karláku a míří domů. My dva naopak do víru velkoměsta Resslovou ulicí směrem k Tančícímu domu. Mimochodem i proto, abychom se zastavili u parašutistů. Nikoli stejnojmenné hospody, ale ke kostelu svatého Cyrila a Metoděje. Místa památného boje.
      Zaujal mne kostel svou ponurou klenbou. Byla v přímém protikladu vůči bílým stěnám. Záměr? Zřejmě, jen netušíme ani jeden z nás. Naopak Skoumal tuší pomalu o každém jménu uvedeném na pomníku před kostelem zajímavé souvislosti. Já jich poznám možná tak tucet, Skoumal ví o každém alespoň něco. Ležáky, Lidice, rodiny parašutistů. Opět evidentěn Skoumalovo téma. A já začínám naopak tušit, že o Skoumalovi vím stále ještě velmi málo. Teď s pokorou poslouchám a říkám si, čím naopak překvapit jeho samotného. Obávám se, že k překvapení ode mne dneska rozhodně nedojde:-)
      A jsme na nábřeží. Je večer a já marně vzpomínám, kdy jsem tady naposledy byl? Praha s Vltavou jsou vskutku fantastické místo a chápu, že jde o náš národní klenot! Míříme po pravém břehu dále kolem Mánese, zalešeněného Národního divadla, kolem narvaného Karlova mostu až k Rudolfinu. Fotím, střílím, bavím se a oba se divíme předvánočnímu běsnění, kdy i sobotní večer nepřipomíná nic periférního. Paráda!
      Ano, známí ví: Hospoda U Rudolfina. Několikapatrová "undergroundová" hospoda s dokonalou Plzničkou, dvěma výčepními a mnoha číšníky na place. Všude rezervace a až přílišná odměřenost číšníků tušících jasný kšeft. Už jsme smíření s osudem, že dneska tedy nic, když tu nacházím u vchodu dvě volné barové židličky. I odměřenost končí a se slovy: "Ano, pánové, ty dvě Plzničky jsou pro vás! Polský zájezd si počká!...," si mne šenkýřka koupila. Zázrak? Ale houby, další z řady kouzelných zážitků do (jak se ještě ukáže) nekonečné řady vánočních překvapení, která mne dostávají v okamžiku, kdy bych už málem zlomil hůl.
      Neradi, odcházíme. Do toho pravého víru velkoměsta, který nás vlastně teprve čeká! Ano, toužil jsem po přímém srovnání, neb zítra mne očekává olomoucká Punchparáda a já to tak prostě chtěl. Tudíž se rveme ke Staroměstskému náměstí. A už z dálky se směju! Na punč zapomeňte, pražák zakázal. Chlast nebude! Asi starost o Kalouska, kdyby omylem tady zabloudil a otrávil se metylem. Taky vidíte ty katastrofální důsledky po kalouskově požití denaturáku pro celou naší společnost? Ba pro náš stát!? Vlastní představa mne rozesmává snad ještě více než odporná vánoční přesvětlená pouť (či co to je?) všude kolem. Jen kolotoče, Kočka a Paroubek mi tady chybí. Zakupujeme jenom dva příšerné vzorky kaštanů (jedny nedopečené, jedny karbónové) mikropyzlíček za pade (tady je vlastně vše za pade) a mizíme odsud. Více psát nechci, fotky vyjadřují úplně vše.
      Přesto všechno jsem měl chuť kus města projít. Vlastně jen tečka na závěr se nepovedla. Takže jsme kolem Prašné brány (vlastně skrzeva ní) a celý Václavák došli na krtka až k Muzeu. A až tady definitivně balíme své saky paky a celkem unaveni dnešní velkoměstskou "tour" mizíme zpátky k domovu na Průsek.

Včerejšího kalení nám stačilo dosytosti. V mém případě únava stále doléhala. Doma u Skoumalů jsme jen lehce poklábosili a unavení šli nezvykle brzy spát. Zážitků byla dneska spousta a já jsem vlastně rád, že o všech píšu až s mírným odstupem...

26. prosince 2012
Klárko a Skoumale, díky moc za azyl i společnost. Bylo fajn. A omluvte jednoho poněkud indisponovaného hosta. medvěd:-)

další fotky z akce