chat

Akce roku 2012

Náš diář

neděle 9. prosince 2012

Můj příběh druhé (vlastně první, ne?) adventní neděle nezačíná tam, kde by se dalo podle nadpisu kapitoly čekat, ale na pražském Průseku. Vstávám v bytě U Skoumalů a chystám se na Švýcarskou paštiku. Co to je? Nový produkt na českých kolejích mezi MNM a MOM, jehož premiéru jsem si měl odbýt už před měsícem. Jenže Nejvyšší Paštikář Leošek svůj produkt poněkud přepálil a nevyjel podle svých představ. Takže jsem až dneska zvědav, kam mne jeho nespolehlivá Paštika (Skoumal mne přesvědčil, že správný název byl měl být Polská Paštika, na což si stále zvykám, ale také se mi stále víc líbí...) doveze. Pevně doufám, že až na dnešní konečnou, kterou mám v MhM. Ano, nová zkratka vzniklá v poslední době: Město Hanáckéch Možností. Pozor, nejsem jejím autorem!

      S milým překvapením mne Polská Paštika dovezla k cíli. Dokonce i o pár minut dříve. Že by pilot Paroubek (znalý všech konkurenčních firem, jehož životním fetišem jsou evidentně mašinky) se tolik snažil? Možná. Ale o Paštikáři ani jeho veselých polských pastýřkách psát nechci. Na něj (ale vlastně nejen na něj) vyjde ještě připravovaná Velká Veselá Vlaková Recenze v příštích Thájmsech. Mým dnešním zájmem jsou především olomoucké Arcidiecézní muzeum a také další návazné aktivity s přáteli.
      Stejně jako včera v MNM i tady v Olomouci jsou v neděli (mimochodem také ve středu!) muzea volně přístupná. A přiznám se, že olomoucký hradní areál mne dostává, kdykoli do něj s radostí zavítám. Dneska, tuším, po čtvrté. Ale nejprve je ještě třeba zajít do vedlejšího Dómu. Jednak se sluníčko nádherně začalo opírat do jeho novogotických oken a pak: Tady jsem ještě uvnitř nikdy nebyl. Řezi protestuje a namítá cosi o své pohanskosti, jenže místní svatí Cyril a Metoděj mají - vlastně měli - velkou trpělivost. A zřejmě i Řezi byl překvapen zdaleka ne tak starou, jak se tvrdí, krásou Dómu zevnitř.
      Mám rád své jistoty. Třeba tady v areálu olomouckého hradu. Vítají nás stále stejní pohodoví průvodci, kterým evidentně dělá radost, že nás mladé, ehm, no ano, mladé, baví prolézat místní areál. Třeba i opakovaně. Ostatně nejstarší část areálu prošla tak fantastickou rekonstrukcí, že teprve nyní (jako dnes) jsem byl schopen vstřebat rafinovanost jednotlivých podlaží a ramp z betonu, které se zde nacházejí. Má-li mít na mém jasně zřetelném medvědím zkulturnění zásluhu nějaká instituce, v případě Arcidiecézního muzea jde takřka o tutovku. Nevěříte? Skočte se mrknout a leccos pochopíte. Předpokládám, že jste vnímavější nežli já a tudíž vám bude stačit třeba jenom jedna návštěva...
      Prolezli jsme všechno, co areál muzea a hradu nabízí i v zimě. Je toho méně než v létě, i tak jsme evidentně podle našich šťastných výrazů spokojeni všichni tři. A jako obvykle je bezpodmínečně nutné pro kvalitní vstřebávání krás duchovního všude kolem centra Olomouce, proložit dojmy krásami čistě konzumentskými. Nejinak je tomu i dnes, ale protože bych se opakoval a vypadal jako nepoučitelný alkoholik, odkážu všechny na speciální kapitolu, která se zabývá kulturou vyhlášených olomouckých hospod. Pardon, pro nás vyhlášených hospod:-)

27. prosince 2012
A propos, pro všechny si dovolím doporučit i následující fotky. Žádná zrcadlovka, žádný stativ, jen "obyčejný" outdoor od Olympuše. Sám dodnes nechápu, jak je to možné.
medvěd:-)

další fotky z akce