chat

Akce roku 2012

Náš diář

letem měsícem

leden 2012 - necelých dvanáct měsíců před plánovaným koncem světa

Mám spoustu přátel a spolupracantů, kteří se na konec roku 2011 neuvěřitelně těšili. V mnoha případech šlo o interní depky, za které si vlastně mohli sami a jen v mála případech šli "do akce" s tím, že doteď se sralo všechno, na co šáhli a proto chci nový rok! Já se na rok 2012 těšil jako na ten minulý, poáč se mi líbil a zcela neskromně jsem si přál, aby byl přinejmenší stejným. V čem stejný? V pohodě, v rychlosti (slyšel jsem, že bude už jenom rychleji, kámo vole!), ve všem. Nechtěl jsem trhat rekordy. Byl jsem (a vlastně jsem pořád) skromný v požadavcích. Žádné druhé auto, žádné první dítě, žádná druhá dovolená v Jugoslávii... Prostě jen potkávat ty samé lidi, poáč v naprosté většině mi setkávání s bližními dělá radost a tím pádem mám potřebu dělat radost i já. A jsme opět u té neskromnosti. Sorry, kámo vole, píšu jen tak, jak cítím:-)

      Luxusní odstup čtrnácti dnů od nyní popisovaného měsíce mne přivedl k myšlenkám, které bych tady dva týdny předtím asi jinak nedal. Zároveň mi v mysli stále zraje jedna ze zásadních akcí našeho roku. Fantastický pocit! Jaký tedy leden 2012 byl?
      Samozřejmě, že byl tradičně virtuální a rychlý, což už v našem předstíraném mládí asi nende. Začal jsem jej v naší ostravské továrně bouchnutím litrové "bernard" Plzničky od Pivka se současným pocitem, že jednou za čas je třeba udělat tzv. dobrý skutek, jímž přidám svým případným následným argumentům. Po nepovedených vánocích (a opět otec) jsem měl radost z volajících kamarádů. Byť Charlie volal o den dříve o "Silvestrovské Pecce" aniž by tušil, co mi říkal a k čemu se zavázal. Totiž k chystané Norsko-Pecce. Ne, po dlouhé době mi nevadilo být mimo společnost, poáč táž na mne myslela a to je pocit, který se nezapomíná. Sakra, vždyť jsem psal hned na začátku, že se mi rok 12 líbí. Jak své věci jsou přirozeně na svém místě:-)
      Koneckonců o víkend později už jsem byl zase mezi svými. Mám rád Tyrolsko, upřímnost místních obyvatelů. A srdečnost. A když se povede OBERHAUS, kde jsme bydleli, povést se muselo přirozeně i vše ostatní. Jasan, že ne vše bylo ideální (třeba třídenní "zákop" v Kapplu), ale vše ostatní šlapalo jak mělo: Alpáče 2012! A mé další přesvědčení (soráč!), že ideální místo k lyžbě bylo právě v lednu vynalezeno. Jasan, vím, o Zillertal aréně jsem mluvil stejně, ale čím to chcete, kámo vole, překonat příště? Obávám se, že takovou srdečnou a příjemnou atmošku nezažijeme. Pamatujete ranní sněhové rozcvičky? Odpolední sněhové rozcvičky? Cvičky? Prostě paráda! Ischgl jako středisko bylo mnohem sympatičtější (poáč kompaktnější) a ta mega sleva v Kapplu? Sakra, je tam fakt skvěle! I Karel Čapek do Tyrol jezdil rád. A to nelyžoval, prý:-)
      ... a pak se člověk po týdnu vrací do továrny. Snaží se, seč to jde a je rád za každou spřízněnou duši. Jenže první den je stejně ztracen. Pak si i medvěd zvykne a funguje:-) Samozřejmě se těší na kolo, ale holomrazy jej drtí. Nebude nic. Jen tloustnout! Jak říká Charlie: "Medvěd je v létě normální a v zimě tlustý." Uklidňuju se a myslím na časy, které přijdou, o další týden později.
      Poslední týden v lednu by nebyl zajímavý, kdyby nebyl majinko slavnostní. Oslava přirozenin. Do blížící se a trapné čtyřicítky (soráč!) stále ještě nekonečné dva roky. Takže pohoda:-) Čajánkův Zlín, Hotelíková oslava, Tour de Stodolní a následné nedělní těžké ale nutné vystřízlivění... Ba ne, i ten rok 2012 bude mít koule. Nevěříte? A propos, všimli jste si, že nám "majinko" přituhlo? Kdepak asi bude holomrazům konec? A co Jan TleSKAč?

DP 120213 medvěd:-)

zbytek fotek

Je až zarážející, jak málo mimoakčních fotek jsem v lednu nafotil. Vlastně stejně jako před rokem, kdy jsem zbytek stránky zaplnil lyžbou v Alpáčích. Ale přece jen se nyní něco našlo. Byť jen dokumentačně z olomoucké Osmnáctky. Restaurace v nebesích...

Nějaký ten den po Alpáčích už uběhl a všude dole v nížinách sice mrzne, ale sníh žádný. Zato v Mostech u Jablunkova vše vypadalo úplně jinak!