chat

Akce roku 2013

Náš diář

letem měsícem

Máme za sebou měsíc ze suverénně nejmenším počtem slunečných dní. Ani jeden! Nemyslel jsem, že Hintertux či Penken, což bylo ještě v lednu, byly mé poslední slunečné dny na hodně dlouho. Poprvé na déle než pár minut vyrazilo slunce zpoza mraků až dneska, kdy píšeme poslední únorový den. A místo abych brouzdal sněhem na běžkách, zvykám své pozadí drsnému posedu svého fi:zika a pumpuju chybějící endorfiny z těla ven činností zhola nezimní. A poprvé se těším na čas, kdy začne příroda pučet, odetají zbytky sněhu a začnu drtit cyklistický tachometr nemalou silou, jak se sluší a patří. Ano, byl to hustý měsíc, ale naštěstí na depku mnoho času nebylo. A hlavně bylo kam zajet. Čímž logicky vzniklo i pár článků do Thájmsů. A také vyšly jedny Thájmsy, na které jsem tlačil silou, aby vůbec vyšly. Mám toho moc, jsem na to (skoro) sám. Jak říká klasik Bambulín:-)

      Takže teď zrovna sedím v hospůdce u brušperské přehrady, která je plná sněhu. Hospůdkovské "petry" jsou naštěstí plné sálavého dříví a je tady moc fajn. Tělo uvyká jinému drilu a mozek přemýšlí, jak popsat končící měsíc. Jak asi? Pozitivně. Proto začněme jednou smrtí: Viteček a včera. Velký učitel a výrazná tvář Háje ve Slezsku posledních padesáti let to má za sebou.
      A teď jinak: Olomouc! Jeden dlouhý víkend zkrášlený začátečním Dušano-Zuzkatým pátečním dejchánkem plném pochopení a laskavosti. Pak nápad na zájezd do Kroměříže a Černý Orel i s pozdějším Maxíkem. Dva místní pivovary, přičemž jeden činí full service zatímco druhý "jenom" vaří. A Kroměříž navíc vylepšuje v mých myšlenkách doposavad tragické skóre. Nenávist místa se překlopila v nadšení. Nejen díky géniu Locky, ale také atmosférou, kdy i ospalé město v sobotní večer propukne do víru velkoměsta. Klobouk dolů!
      A pak už nic než práce, dvoje běžky a simulace. Na pořadí záleží, poáč nepřicházet v určitém pořadí chytil by medvěd (potažmo člověk) nežádoucí depku. A tak zbývá už jen pár maličkostí, které hýbou zcela nezaslouženě mou hlavou. Tou první je vítězství Zlína v základní hokejové části a pak ten, který mne tam kdysi přivedl a jehož chování jsem přestal absolutně rozumět. Dříve než v únoru. Tak jej nechme spát:-)

28.2.2013  medvěd:-)

Další hromada fotek z února

Sviňákovský kolodvor večer. Chodím kolem něj pořád,z práce či do práce. Nebo pracovně. Jednoduše jako kolem všedních věcí. A tak málokdy člověka napadne přibalit s sebou i foťák. Výjimka potvrzující pravidlo a doklad schopností focení TG-1. Bez stativu:-)

... a sviňákovské mosty jsou némlich to samé. Večerní fotky už tady byly v prosinci, tak teď tady máme zase čas kousek po poledni:-)

Od Svinova do Zábřeha
... a nebo taky "z práce domů" by se mohla jmenovat následující série fotek. Vskutku mám to štěstí, že mezi Zábřehem a Svinovem (místní částí Dubí) není nic "než" Odra. A její okolí. S lužními lesy, tůněmi, regulovaným korytem hlavního toku a místy, které jen tak nikdo nezná. A přitom Rudná (jinak hlavní západo-východní spoj Ostravy) je tady všude kolem slyšet. Teď v zimě o to více, že není listí, které by její neutuchající rachot umírnilo. A jábyl hladov po fotkách. V tomhle předjaří, kdy ani slunce už dlouho nevylezlo, jsem jednoduše toužil po trochu sportu. A trochu focení:-)

Od Starých Výškovic na Honculu
Tahle místa zná každý ostravský cyklistický, běhací či inlajnový fanatik. Ale jen trochu jinak. V zimě tady obvykle vyrážíme jen pěšky a nebo ještě lépa na běžkách. Cesta mezi Starými Výškovicemi a silničním mostem přes Odru mezi Polankou a Starou Bělou je v létě fatálně přetížená. Každý tady spěchá a málokdo vnímá okolní krásy. Já obzvláště, poáč jde o nutný závěrečný opruz, kterému se rád vyhýbám. Ostatně, kdo má rád zácpy, že? Ale teď v zimě to je jiné kafe. Podobných zoufalců jako já mnoho nepotkáte. Ale fotit a koukat? Jo, tady? Tady jo! :-)