chat

Akce roku 2013

Náš diář

letem měsícem

Říkáte březen? Březen 2013? Jedním slovem: Humáč! A nebo jinak. Třeba tak, že lyžomilci museli být v březnu maximálně spokojeni. Mám taky kamarády, jež baví lyžba i tehdy, když už je hnusně. Totiž mlha, mokrý sníh a (na lyže) vedro. Prý je to ta správná masochistická lyžbovačka. Nechápu. Březen je pro mne obvykle skoro jarní měsíc, kdy sníh se klidně drží na horách, ale dole v dole (zhruba někde kolem řeky Odry...:-) už je takzvaně normálně. A člověk (potažmo medvěd) může uspokojit své cyklistické tužby. Ovšem tenhle březen se za posledních mnoho let všem podobným statistikám vymykal:-)

      Takže jsem byl rád, že jsem byl rád. Slunce svítilo snad i neskutečné dva dny. Jinak byl všude kolem deprézivní humáč. Tak velký humáč, že nám zřejmě poprvé bylo dopřáno pocitů, ke kterým se dostávají "normálně" pouze severské národy s až příliš krutým párhodinovým slunečním svitem. Na tenhle březen jen tak nezapomeneme. Až je mi skoro líto, že apríl je o den později, kdy píšu tyto řádky. Proč? Jen apríl byl ještě absurdnější, Kefalín:-) Ostravu a okolí zakryla více než půlmetrová sněhová kalamita.
      Začátek března? Snad jenom simulace a nečas. Nic více. Najdu jen pár světlých stránek. Třeba tu, když jsme se rozhodli oslavit (konečně!) Brekonoviny na Hotelíku v Zátiší. Přibyli jsme čtyři (Klárka, SKO a já), což podpořil svou účastí Vendelín. Zhavaroval jen Kufberek, který se neozval. A Brekoun? Vy jste ho zvali? Podle nás jej bylo netřeba. Přesto se oslava povedla a já si jen musím pohlídat další příští Hotelíkovouz návštěvu, abych vrátil nádobí. Už jsem mísu jednou slíbil, tak musím:-)
      A co ještě z března? Tak třeba před kamalitním víkendem do MOM zavítal se svou šou Jan Kraus do Gongu. Jinak bývalého plynojemu v areálu Dolních Vítkovic. A bylo veselo. Možná o to více, že pro mne ve stejný okamžik zafungovala jiná vazba (tzv. Krtkovská vazba:-). A na tu se můžete maximálně tak medvěda příležitostně poptat:-) Možná by i před chvílí zmíněný Kefalín by pukal závistí. A já si připisuji další neuvěřitelnou shodu náhod, která mne osobně potkala:-)
      A právě proto mám zcela nový cyklostroj, jehož přednosti ještě stále "jenom" dohledávám a přináší mi tu krásnou rozkoš z jízdy. Brzy jsem pochopil, proč LUSTÍm sjezdovky a MRXskám silnice či ještě lépe terény. A vo tom to je! I v tomhle bláznivém březnovém měsíci:-)
      A abych nezapomněl: I březen skončil stylově. Dlouho plánované Brekounoviny jsme sice oslavili bez Kufberka a oslavence, ale zato s Vendelajnem, který se dokázal v pravý čas ozvat a na Hotelík za námi dojet. A možná on přivolal následnou aprílovou sněhovou kalamitu. Kdoví.

6.4.2013  medvěd:-)

Další hromada fotek.

Instagram
Začněmež výběrem fotek z instagramu. Nějaké to pivko, Česká Třebová (škola, intráky a Faltus), ale taky můj nový bike MrX. I tak je ze všech fotek pořád cítit zima, co? :-)

Poodří za Pádlem?
Jenom zdánlivě nesmyslný název pro další řádku fotek. Pádlo je totiž zahradní hospůdka u silničního mostu od Polanky na Starou Bělou. A když myslím "za Pádlem," tak mířím proti proudu řeky Odry mezi Rybníky. Jeden z nich nedávno dostal novou hráz. A vlastně byl i rozdělen na dvě části. Ta menší se bude napouštět na jaro. Proč jej rozdělili? Pro zachování biodiverzity. Hnusné slovo na jehož základě se čerpají nesmyslné dotace z EU a ničí krajina. Přitom Odra svůj přilehlý meandr před pár lety opustila. Inu, rybáři a podvodníci...

Porubou od Zoubka.
... aneb Jak jsem se podíval Porubě na zoubek. Když už se počasí nehodí pro jízdu na kole, snažím se chodit. Kdo chodí, ten žije! Začal jsem tedy před rektorátem vVysoké školy báňské, kde najdete skupinku soch Olbrama Zoubka. Už mnoho let zdobí prostor před budouvou s "uhelným" knírem. A kam jít dále než Havní třídou - Leninkou. Sovětský prospekt byl jejím vzorem a čím níže klesáte její relativně nekonečnou přímkou, tušíte i podle upadající architektury, jak to s komunismem u nás šlo z kopce. Vtipný a určitě nechtěný skanzen:-)

Cestou ze Sviňákova do Poruby.
Počasí více než předjarní. Ale chuť pohybovat se byla u mne i tak obrovská... Kam jsme se pohybovali dále? Pěšky přes Mexiko až na Hotelík na Zátiší. Byla velikonoční sobota a zatím nic nenasvědčovalo tomu, jaké peklo za pár hodin vypukne...