chat

Akce roku 2013

Náš diář

letem měsícem

Květen? Konečně jaro!!!

První máj? Ano, přece lásky čas, ne? Jak se to vezme. Mám dovolenou a válím se v Olomouci jsa spokojen. I když... Tak pět-šest let se válet by to chtělo k mé úplné dokonalosti. Užívám si každý den, kdy nemusím vstávat a nemusím nic dělat. Ale vůbec nic dělat. Pravda, můj původní plán byl zcela jiný - totiž cyklistický, ale počasí mi (snad záměrně?) vůbec nepřálo. Chčilo a chčilo jako podle Dědy Komárka. Tak kam se tlačit? Krásně proflákaný začátek května. Tak moc se mi bezcílné válení líbilo!

      Celé čtyři dny válení. Až potom jsem dostal chuť se zvednout a z Blaťákova kutlochu odejít. Nevěřili byste, jak mnohoměsíční simulování v simulátorovně vyčerpává. I proto nedošlo na žádné nové Thájmsy. Počítač se stal mým nenáviděným nepřítelem. Ale po čtyřech válecích dnů byl čas začít myslet i na navrátila. Kolo celou dobu spokojeně zahálelo a jen zlehka jsem jej poškádlil až o první květnové neděli. Stejně jako své rodiče, za kterými jsem se nanominoval na oběd. A s radostí! Od doby (jak říkám), co nám švára opravil tatíka, mi činí dobře se za rodičema zastavit. Stejně jako i na svátek válečného osvobození. To už přímo na jarem vonící a kvetoucí záhradu v Beskydech u Janovic. Fajnový pocit po letech bezčasí. Jsem maximálně spokojen:-)
      Aha. Málem bych zapomněl: Majstrovstvá sveta v ledním chokeji. Tentokrát opět a znovu (bohužel...) ve Švédsku a Finsku. A znovu s mizernou návštěvností. A letos navíc s neuvěřitelně mizerným výkonem našich hokejistů. Vlastně nejen naším výkonem! Favorité klopýtali úplně všichni a jako štika v zatuchlém rybníku se protáhli Švýcaři až k finále! To už byli dávno doma Rusové, kteří vypadli díky Amíkům po deklasování 8:3. Snad ještě větší potupa než ta naše. My dojeli dvakrát na Švýcary. A to (je třeba říct) zcela zaslouženě. Až jsem se (marně) těšil, že Lojzu konečně vyhodí z trenérské lavice. Bratia Slováci se trápili sice o třetinu méně (a také oproti nám o třetinu více hráli), aby se také k bedajlím nakonec nedostali. Finále? Švédsko-Švýcarsko. Neuvěřitelné stejně jako blbost pořádat majstrovstvá dvakrát za sebou v nehokejových zemích. Ale vysvětlujte to zubaři Faselovi...:-)
      Letos jsme z Kufberkem u hokeje spíše trpěli než, že bychom fandili. Vrcholné utrpení přišlo s Norskem. Jako bych dopředu tušil, že na finále netřeba-mi zařídit si ne-detox. Vychází mi to parádně. Vím, že to říkám zcela neskromně, ale co mám dělat:-)
      Tak jo, přidám s radostí další víkend. Konečně jsem vyzkoušel, jaké to je v Prčicích. Ano, pochod Praha - Prčice. Těšil jsem se i obával zároveň. Nemám rád davy a také Sedlčanský Pepa se namnožil pořádně už v koze od Olbramovic. Nicméně dav se časem roztrhal a já pochopil kouzlo pochodu. Klidně mne příště pošlete do Prčic. Půjdu s radostí. Pravda, Skoumalovi se nezamlouvalo mnou nasazené tempo (co občerstvovna, to pivo), ale Klárka byla stejně spokojená. Česká Sibiř je totiž místem, kde jsem se doposud nikdy Limp(ne)Bizkit. A byl jsem nadšen! Místo bez jakýchkoli významných památek pochopíte až z pěškobusu. A až tady pochopíte, proč se zrovna tady Doktor z "Vesničky" tolikrát kochal. Byl jsem na tom stejně:-)
      Stačilo? Ale kdepak! I poslední květnový víkend byl parádní. Nejenže v pátek proběhla už čtvrtá Noc kostelů v Olomouci, kde jsem tentokrát nechtěl chybět, ale o den později jsem se rozjel ještě o nějakých sto kilometrů jihozápadněji. Přímo pod Špilas. Ani nevím, kdy jsem jen tak s někým bloumal tímhle městem. Nicméně Řezi pojal mou návštěvu zároveň jako svou slušnou nostalgickou jízdu. Tudíž jsme si štatl užili oba dva. Pivovary? Tentokrát ani jeden. "Jenom" místa, na která Řezi rád vzpomíná a která, jak říkal, musím jednoduše vidět. Jedna velká paráda to byla. A já cestou tam a zpátky stačil konečně zpracovat všechny fotky za poslední dva měsíce. Pravda, na webu už leží, ale zatím se stále na žádnou nedostalo:-)
      Abych nezapomněl: Jaký byl květen? Počasí jak kdy. Začátekpříšerný, střed jako jediný obstál a jeho konec zase propršel. Jedna velká depka. I proto nestíhám, když koukám na svou cyklistickou statistiku: 864km. Celkem 2335, což je o tisícovku méně než vloni. Čas drsných testů mého nového kola má však teprve přijít:-)

Dva měsíce jsem nic nepsal. Dva měsíce nevyšly jediné Thájmsy. Dva měsíce si drsně pracuji (každému říkám, že simuluji:-) a v rámci zbývajících možností užívám života. V rodině po obrovsky dlouhé době se zdá být všechno v pořádku. Jinak vůbec kamkoli dojedu, je pohoda džez. Nedávno jsem si užil vyznamenání. To když jsem jednomu ze svých velmi dobrých kamarádů, které mám, tento fakt oznámil. Měl radost a i já měl radost. Neříkám, že nejsou problémy. Zcela logocky přijdou po téhle větě, poáč Boží mlejny melou a medvěd (zas!) řehtá. Jenže já si všech dobrých lidí kolem sebe obrovsky vážím. Mám neuvěřitelné štěstí. Vím to. Jennyk Krompolc se zrovna rozvykládal. A já nestíhám, že dokážu někoho pozitivně ovlivňovat. Je to pro mne nářez:-)

31.5.2013  medvěd:-)

Další hromada fotek.