FREEDLAND.cz
W E B    P R O    T Y,    K T E Ř Í    V Í
<<<    bike Trutnoff 87-13    >>>
chat

Akce roku 2013
Náš diář

Umřel mi po dešti tacháč. Druhý den začal překvapivě počítat. O den později se stal dokonce i čitelným...


Pce-Off     Adršpach     Krkonoše     OFF 87-13     Orličky     Domů do !!!

od Zemské Brány na Hanou a domů - 21. a 22. srpna

22 - 52 - 51

To jsou ale divné míry, co? Podle ranních plánů však měly cyklistické míry vypadat úplně jinak. Vlastně jsem neměl zmínit poslední číslici. Padesát jednička totiž vede do Kroměříže. A já byl vážně přesvědčen, že zdolám dneska Praděd. Ale kdesi u Králík mne syrový a otravný vítr už tak štval, až jsem dostal obrovskou chuť se konečně zahřát. Stanovil jsem si tedy tradiční skromný bykerský cíl: Město hanácké Možností. Když kouknete o odstavec níže, už víte, že jsem MhM pokořil...

Itinerář dne - středa 21. srpna: BARTOŠOVICE V ORLICKÝCH HORÁCH - (22) - Zemská Brána - Čihák - České Petrovice - (52) - sedlo Adam - Petrovičky - Mladkov - Lichkov - Dolní Boříkovice - Dolní Lipka - (4068) - Prostřední Lipka - (52) - Červený Potok - Horní Hedeč - Podlesí (Malá Morava) - Pod Valbeřicemi - Vlaské - Hanušovice (52-51) - Holba - Raškov - Bohdíkov - Komňátka - Alojzov - Ruda nad Moravou - Bartoňov - Bohutín - Bludov - Sudkov - Lesnice - Leština - Hrabová - Bohuslavice - Třeština - Mohelnice - Moravičany - Doubravice - Nové Mlýny - Nové Zámky - Litovel - Karlov - Lhota nad Moravou - Hynkov - U Tří Mostů - Horka nad Moravou - Řepčín - OLOMOUC, 140km

      Na začátku dne krátce po snídani vážně přemýšlím úplně jinak. Vyjíždím z penzionu, ještě koukám na přilehlý svah s vlekem a sjezdovkou, abych zauvažoval na Silvestrem. A po chvíli už svištím dolů k Zemské Bráně. Místo, kde ryze hraniční Divoká Orlice překvapivě mění zprudka směr. Místo relativně líných podhorských meandrů se před miliony let rozhodla místo k severu téci naopak na jih. Průrva, která tímto jejím rozhodnutím vznikla, je překvapivá. Skály, šutry, peřeje, trolové a pomyslná zemská brána tvořená krásným kamenným silničním mostem. Tady se nezastavit? Ani náhodou! Kolem řeky se na kole jet nesmí. A vlastně ani nedá. Mám samozřejmě jiný plán, protože už od Bartošovic plním poslední část cyklotrasy 22. Kdeže začíná? Moment... Už jsem si myslel na Trutnov, ale olizuje Krkonoše ještě z vyšší polohy - z Jilemnice:-)
      Od Zemské Brány poprvé stoupám na Čihák. Podhorská obec s penzionem, který vypadá sakra jinak než před deseti lety. Minout hladov Bartošovice, kufroval bych včera zcela jistě právě tady. A i dále jedu stylem "stále bůůůůš a ještě bůůůůš..." Až k Adamovi. Sedlo, kde měla stát další velká dělostřelecká tvrz. Nestihla se ani začít stavět Naopak zůstala další sympatická horská chata. Sakra, že nám ty Orličky prokoukly! Těším se na klesání a jsem odměněn traverzou do Českých Petrovic. Sakra, zase jsem zapomněl. Až před nimi klesání přece jen přichází. I tady v Českých Petrovicích penziony prokoukly a namnožily se. Pozor, jsem na konci 22 a přičítám třicet na 52. Cedule Olomouc 120km mi přijde až příliš krutá. Fakt? Tak ještě jednou stoupám a konečně přichází očekávaný bod zlomu. Padám do Mladkova!
      Mladkov je iné kafe. Podhorské Petrovice jsou krutě vystřídány klasickými bohem zapomenutými Sudety. Divnokraj a beznaděj. Potěšil alespoň vodní kámen. Kousek světla do jinak temných Sudet. A další kopec a další stoupání. Navíc nepříjemné, protože se držím hlavní silnice s hustým provozem. Blbě jsem nastudoval mapu, poáč podle všeho se měla hlavní cesta více vpravo (pótrati - jak jinak:-) dát objet. Takto si "užívám" kamionů a tuposti jejich řidičů, abych se v Dolní Lipce rozhodl vynechat Králíky. Ne, tentokrát vážně ne. Raději dám objízdnou trasu, která však taky není kdovíjak pohodová. Z Králík je totiž právě až před Horní Lipku hlavní trasa zavřená, takže, kdo ví, sviští tudy. A mne už cesta nebaví. Propříště prostě musím vymyslet nějakou lepší...
      Za Lipkou jsem na rozvodí, stoupání střídá vymodlené klesání. A vlastně pro dnes i navždy! Ano, klesám k řece Moravě a jejího toku se hodlám držet až na konečnou. A taky mne poprvé začíná dneska cyklistika bavit. Aby ne, když do Hanušovic svištím jako o závod. Chuť na pivo/nepivo je velká!
      Hanušovice znáte? Tady bych klidně na nádraží čekal Lojzu Nebela. Stejně beznadějnou postavu jako vykořeněné Hanušovice. Nic více než přestupní železniční uzel, kruté trsy vysokých paneláků, zaplivané ulice, herny a skoro na konci pivovar. Ano, ano, znáte: Rýže - pivo - hory. Opravená pivovarská hospoda se zahrádkou, dokonce i s muzeem. Ale tam nejdu, poáč nehodlám opustit ani na chvilku svůj stroj. A tím nemám ani známku, poáč pro mladou a otřesně odměřenou šenkýřku bylo fakt problém vyběhnout do druhého patra. Všudypřítomná a vlezlá "pohoda" se místním evidentně zaryla hluboko do duší. Kdepak Rýži - pivo - hory nebrat! Ani v poháru, poáč už jsem hodně dole a v nížinách, jak známo, nelze tento mok pít. Zkoušel jsem hned několik vzorků. Ani jeden, přátelé!
      Stále ještě okolní kopce svírají Moravu, silnici i dráhu. Drží je zkrátka až kamsi k Rudě. V Bohdíkově jsem překvapen místním mostem s pozůstatkem malé drážky a kdykoliv jen to trochu jde, mizím z hlavní silnice do klidu vedlejších cest. Jsem rád, že přesně takto vede i vlastně už dnešní třetí "velká" cyklotrasa. Už v Hanušovicích jsem vystřídal 52 za 51. A té už se nepustím do cíle. Aspoň si myslím... :-)
      Přiznám se, že úsek padesátjedničky mezi Bludovem a Moravičany přímo nenávidím. A to jsem jej jel letos už třikrát! Je totiž pro drsoně. Cyklohájwej neexistuje, vede stále po přetížených okreskách. A okolí? Právě u Bludova opouští kopce a začíná Haná. Ano, nalevo od cesty ještě nějaké kopce přece jen zbyly, ale jinak zoufalství. Vlastně nejsem nikdy schopen poznat, jak daleko bude mé trápení trvat. Vždycky mne cesta překvapí. Respektive vždycky jsem rozezlen, že jsem ještě hodně daleko od vysněné další odpočívárny, kde spočnu. Ano, Mohelnici znám jenom kolem nádraží, poáč tudy se jednoduše musím protáhnout. A pak už po cyklostezce svištím k Moravičanům. A na jejich dolním konci vždy zastavím U Bodláka. Fajn posezení na zahrádce. Jen je, kua, větrno a můj plán na zahřátí se hroutí i tady dole v údolí.
      Přesto jsem se u Bodláka zdržel. Chtěl jsem. Tělo bez zastávka schroustlo padesát kilometrů. Mno, i když. Přece jen posledních pár kilometrů mne více poháněla vidina restaurace. Pojem, který U Bodláka dostál svému jménu. A to je vlastně dobře, ne? :-)
      Z Moravičan už se cesta přeci jen začíná příjemně kroutit. Do Nových Zámků navíc stoupá. Od něj ještě sice naposledy trpím na hnusném asfaltu nekonečné přímky do Litovle, ale vidina další občerstvovny pomáhá. Vcelku drsně projíždím Hanácké Benátky na druhý konec k pivovaru. Kdo by řekl, že se až tak budu těšit na místní mok? Ano, potřeba přestávek logicky stoupá se zvyšující se únavou. Ostatně v pivovaru už mám natočeno 110 kiláků. A dalších třicet ještě před sebou.
      A těch zbývajících třicet bylo klasickým tupým šlapáním. Vím, vím, měl bych si vážit vjezdu do Litovelského Pomoraví. Do nekonečných lužních lesů, tichých vod rozramenité řeky Moravy, vlastně překvapivě malému množství cyklistů. Jenže nad stovkou, co si budeme povídat, člověk potažmo medvěd či hustý byker vidí především něco jiného. Totiž cíl:-) Jasan, zastavil jsem ještě v Hynkově, kde sympatická slečna šenkýřka připojila můj beznadějně vybitý mobil do zázračné zásuvky a vrátila mne do hry:-) K tomu přidala alofok a pivko. První na cukry a energii, druhé na žízeň.
      A kdesi před Hejčínem přišla krize. Už mne šlapání přestalo ale úplně bavit. Ano, dorazil jsem se do cíle. Respektive do předposlední Svatováclavské zastávky, kde jsme v souladu s předchozími zvyky mimořádně kvalitně s Řezim probrali snad úplně všechno. Samozřejmě s výjimkou dlouhodobě nevyřešitelného hladomoru v Somálsku. Ano, ano, trvalý strašák našich nekonečných debat...

Jantarovou stezkou (5)

A právě mám vtipnou chvilku. Začínám psát o profláklé trase, kterou jsem dal letos hned několikrát. S odstupem jednoho měsíce se bavím vlastní zapomnětlivostí. Respektive faktem, že jarní, prázdninová i podzimní jízda mi elegatně splývají v jednu jedinou. Lišily se totiž jen minimálně. Ta první byla pohodová, poáč v ideálním cyklistickém počasí. Ta druhá letní byla nejdrsnější, poáč s vidinou vznikajícího tropického dne jsem opouštěl hradby Města Hanácké Možností už v šest ráno. A hradby MOM dobyl v poledne. A třetí cesta byla, jak jen ji popsat? Už vím! Švestková. Poáč právě tyto dary naší země jsem baštil ve velkém na silnici mezi Veselíčkem a Osekem nad Bečvou. Něco málo na mne přece jen zbylo, poáč jak jsem sledoval, rómové jsou vysoce produktivní národ. Věřím, že ve sběru erárních švestek dokonce mistry světa...

Itinerář dne - čtvrtek 22. srpna: OLOMOUC (5) - Hodolany - Bystrovany - Velká Bystřice - Svésedlice - Vacanovice - Tršice - (6058) - Zákřov - Lázníčky - Svrčov - Rybníky - Veselíčko - (6238) - Osek nad Bečvou - (5) - Jadran - Lipník nad Bečvou - Týn nad Bečvou - Strávník - Rybáře - Hranice - Evropské rozvodí Dunaj/Odra - Bělotín - (6225) - Polom - Dub - (K-M-W) - Polouvsí - Jeseník nad Odrou - Za Odrou - Bernartice nad Odrou - (5) - Oderská Niva - Kunín - Pusté Nivy - Bartošovice - (6011) - Bartošovický mlýn - Sladká díra - Kotvice - Oderská Lávka - Pasečný most - Dulské - Petřvaldík - Košatka - Proskovice - Nový Světlov - Krmelín - Nová Bělá - Stará Bělá - OSTRAVA, 135km

      Měl jsem celkem jasno se svým plánem: Opatrně, v klídku a s pohodou dojet domů. Včerejší sto čtyřicítka je přeci jen docela cítit. Tudíž hodlám celkem jasně kopírovat Jantarovou stezku. Ovšem s tím, že se zásadně vyhnu Přerovu. Divnoměsto nad Bečvou mne nebere a Tršicko je příjemným místem, kudy se Přerovu v klidu "trojúhelníku nikoho" dostat od Bystřice k Bečvě.
      Začínám klasicky. Vlastně ani nevím, kudy jinak mířit z MhM do MOM než krleš na východ čturmem na Velkou Bystřici. Po prvních desíti kilometrech mám jasno a měním směr. Libavá mne neláká a tudíž mířím na jih na Tršicko. Chmelařská oblast schovaná ve vlnící se krajině, kde vlci dávají dobrou noc. Kraj v trojúhelníku Přerov - Olomouc - Lipník, kde se kromě zemědělství vlastně nic neděje. Ba ne, zdejší zákoutí už dávno objevili chataři. Chatových oblastí a chalup tady potkáte spoustu. Včetně krásně zrekonstruovaného větrného mlýna nad Lázničkami. Jasan, že slouží jako chalupa. A to už jsem za Tršicemi, kde jsem se odpojil na chvilku z Jantarové cyklotrasy. Tudy mne kolo vážně baví podstatně více a je příjemným kompromisem ve srovnání s Libavou. U pramene Odry už jsem přece letos byl:-)
      Z Lázníček jsem se ještě párkrát zhoupl nahoru dolu k Veselíčku. A od něj pálím rovnou dolů do nížiny. Jinak především Moravské bráně, jejíž význam lze poznat právě odtud. Udřené romy jsem už zmínil, takže s klidem dojíždím do Oseka nad Bečvou, křížím hlavní cestu a malými silničkami dojíždím až k silničnímu mostu, odkud už svištím mírně do mírného kopce proti proudu Bečvy. Až k Jadranu:-)
      Pětatřicátý kilometr a jistý první odpočinek u Plzničky. Věru sympatická mladá šenkýřka a ospalý posezónní pocit. Kua, ale přece ještě není konec prázdnin! Nebo jo? Jadran navíc zrovna teď dostává pikantní příchuť díky přátelům na Istrii. A nebo snad není Jadran jako Jadran. Ale tak dobrou Plzničku tam určitě nemají. Spíš Karlovačku či Zagorku:-)
      Nespěchám. Není kam. Užívám si na jadranském pobřeží pohodu, ospalost. Jadran mne neláká. Naopak se snažím co nejvíce se tady vyhřát. Záda už jsou po týdnu pobytu v nečasu docela promrzlé. Tak jo, ještě jednu plzničku, když slečno jinak nedáte...:-)
      Lipník nad Bečvou je za rohem. A za ním i Týn. Nad ním Helfštýn a pod ním zrovna dodělávají poslední kousek chybějící cyklostezky. Mám snad náladu na Helfštýn? Ani ne. Budu se i dále držet u řeky a posvištím k Hranicím. Až tam vede vskutku luxusní cyklohájwej. Budu se muset mrknout, zda už jsem tady o ní psal?
      Překvapilo mne, že na začátku Hranic nestojí loňská sympatická občerstvovna. Vyjíždím až na náměstí a nic mne neláká. A neláká mne ani další část cesty. Přes Hustopeče se mio nechce, takže musím projet do Bělotína po bývalé hlavní dálnici přes rozvodí Dunaj - Odra. Stále hnusná, nekonečná a s hustým provozem. Moc se těším na motorest U Žida, kde zakufruji na nějaký čas. Vlastně i zaslouženě, protože na tachometru už mám magické číslo 68.
      Občerstven. Další příjemné posezení mám za sebou. A navíc na další kus cesty jsem se vážně těšil! Od Bělotína až k soutoku s řekou Odrou budu kopírovat Luhu. Nevyspytatelná řeka, která už dokázala napáchat hodně zlého pro cyklistu znamená pohodové svezení. Vlastně jen špatný úsek z Hranic do Bělotína je vinou za to, že Jantarová stezka běží jinudy. Hned na začátku podjíždím magickou silniční estakádu a za chvíli i pótrať, abych se ocitl mezi rybníky. Polomskými rybníky. Obec samotná se stejně jako ostatní táhnou kolem řeky Luhy. Na chvíli jen v Dubu stoupám, abych přes ves s romantickým názvem Polouvsí dojel do Jeseníku nad Odrou. Letos obcí roku v celé republice, což těší, když tady bydlí kolega. Na Jesenickou (ne)kyselku se zastavím vždy. A pak se těším, až přejedu hned dvakrát řeku Odru a dojedu přes pole na okraj UAXcity:-)
      Cože? Jojo, Bernartice nad Odrou. A hned na jejich dolním konci je bývalé koupaliště s (naštěstí) stále fungující restaurací, která atmosférou připomíná Slavnosti sněženek. Plznička za 28 a tvarůžky, jež tady umí! Co více si přát po další dvacce kilometrů? Sedět, vnímat šum přilehlé řeky, pohodu bez rušivých detailů pidlivizace. Nádhera. Vlastně až tady mi dochází krutá realita, že právě dneska mi končí dovolená...
      Tak jo, jedu dále. Bernartická alej k Suchdolu si užívám vždy, i když třeba není všudepřítomná válející se mlha. Pak trochu utrpění přes kopec do Kunína a tak nějak tuším, že za chvíli jsem doma. Držím stále cyklohájwej číslo pět a netuším, že nad Bartošovicemi nad Odrou (nikoli v Orlických horách:-) uhnu na 6011. A zastavím u rybníka. Sada dalších podzimních fotek plných dlouhých stínů asi každého přesvědčí, že léto už je pryč. Posedím, koukám a pro radost si fotím. Příjemná hospůdka. A jak si říkám, zřejmě poslední před cílem.

Ale kdepak! Teprve letos jsem objevil neznačenou a skvělou polní cestu ze Studénky do Petřvaldíku. A tak nějak na to přišlo i dneska, že za údolím tupých hlav jsem nezahnul na modrou značku a nesvištěl do Jistebníka. Chtěl jsem přesně tohle. A dobře jsem udělal. A logicky dojel až k Hodžovi do Krmelína. Ano, někde tam jsem symbolicky ukončil povednou týdenní dovolenou...

9. říjen 2013
medvěd:-)


Fotky z obou dnů
U nás doma. Aneb ukázka ranní jídelny. Ano, tady se skutečně jenom snídá! A nebo také slouží jako stylový salonek. Neměl jsem se špatně, ne? :-)

Ecce Zemská brána! Průrva Divoké Orlice do českého vnitrozemí. Silniční most je znám stejně jako nedaleká pašerácká lávka. Jinak všude kolem šum vody, skály, říční kameny a z nich postavení trolové...

Adam, České Petrovice a koleje odnikud nikam v Bohdíkově. Takový pelmel "zbytku" sjezdu do MhM...:-)

Osecký jez pod Lipníkem nad Bečvou. Navíc u Jadranu. Jeden z vůbec nejstarších jezů na Moravě. Prý jej tady založil už Přemysl Otakar II. Tohle je samozřejmě poněkud novodobější varianta:-)

Hranice nebo Hranice na Moravě? První je správně. Zažil jsem už dvakrát fajn počasí na náměstí a v jeho okolí. A uvažuji, zda se tady nevydat na podzim. Třeba ve spojení s návštěvou propasti a jeskyně v Teplicích.

Bartošovice nad Odrou a hospůdka U Rybníka na jejím jižním konci. Hospůdka prošla vnitřní rekonstrukcí, ale její okolí zůstalo stále stejné. Jen my řekněte, že tohle počasí považujete ještě za letní...? :-)

Pce-Off     Adršpach     Krkonoše     OFF 87-13     Orličky     Domů do !!!

Poslední aktualizace: