chat

Akce roku 2013

Náš diář

úterý 13. srpna - vzhůru za červenou hlínou!

Labská (2)

OAMF 87-13. Ještě vůbec nemám tušení, že Geronimo bude cosi naznačovat novým názvem TRUTNOFF. Copak tím asi myslí? Úplný konec? Zrovna teď, kdy jsem se rozhodl pro jiný začátek? Proč jiný? Zaprvé svištím pod hory poprvé na kole. Za druhé už v úterý, za třetí už nemám chuť vyspávat ve stanu a čtvrté se hodlám minimálně do pátku urvat a jezdit si dle chuti. Do hor či podhor. Vlastně jsem celý následující týden pojal dovolenkově. A věřte nebo ne, měl jsem už zapotřebí restartovat. Tudíž se dopoledne zvedám z pendolina (za 170 včetně kola - zřejmě bezkonkurenční a zaznamenáníhodná cena!), abych z Pardubického přístaviště nejprve věrně sledoval Labe, později Úpici a kdoví, co ještě. Počasí? Epesní - dokonale cyklistické. Žádné vedro!

Itinerář dnešní trasy: Polabská highway No.2: Pardubice - Polabiny - Brozany - Ráby - Perníková Chaloupka - Němčice - Dříteč - Bukovina nad Labem - Vysoká nad Labem - Moravské Předměstí - Hradec Králové city - Věkoše - Předměřice nad Labem - Lochenice - Smiřice - Černožice - Josefov - Jaroměř - Jakubské Předměstí - Heřmanice - Brod - Sedmidomí - Kuks - Špitál - Stanovice - PÍSKOVCOVÉ PLASTIKY - Šporkův mlýn - (route 4087) Choustníkovo Hradiště - (4097) - Kašparova Lhota - Kohoutov - Běluň - (4138) - Hajnice - Horní Žďár - Prostřední Staré Buky - (modrá) - Dolce - Bojiště - TRUTNOFF 87-13 (U Kopeckých, 95km)

      Jdeme na věc! Až do Kuksu budu zlehka stoupat kolem Labe. Zatím žádná soutěska. Naopak široká Polabská nížina z níž široko daleko trčí Kunětická hora. Jediná změna pro oči. Ještě Pardubicemi (Perníkov nad Labem:-) je průjezd pohodový. Stačí se přiblížit se řece a zachytit žlutou cedulku s číslem 2. Ještě vloni 24, ale prý v tom byl chaos, takže si máme zvykat. Luxusní cyklocesta za Perníkovem končí a začíná nekonečné silniční utrpení. Mezi Mechovem a Perníkovem je sice hlavní silnice, ale nevím proč takové množství aut používá tuhle "zkratku." Auto za autem. Vlastně jsem rád, když vidím odbočku do lesa a kousek dále pohádkovou Perníkovou chaloupku. Jurkovičem navrženou stavbu v klasické lidové podobě obklopenou pohádkovým lesem. Je tady snad všechno a pro všechny rodiny záchrana, pro děti samotné pobavení. Já však beru jen perníkovou turistickou známku a jedu se dotrápit do Hradce. Už, abych tam byl!
      Jojo, jestliže až k Moravskému Předměstí jsem se zhusta trápil, nyní začíná cyklistický ráj. Pravda, některé úseky stezky by už potřebovaly opravu (a někde tady jsem načnul své sedlo, které naprasklo), ale jinak s jediným místem v centru, kde je nutné křížit rušnou cestu, projíždím nábřežím. Krásným Gočárovským nábřežím. Nedivím se, že hodně lidí tady přichází odpočívat. Elektrárna, protilehlý střed města s hradem, výzdoba samotného nábřeží, parníček, pohoda! Zastavuji až za městem na začátku ještě ještě něčeho lepšího. S radostí konstatuji, že nebýt jednoho hustého křížení, byl by Hradec Králové na prvním místě. Takhle zůstává i nadále neohrožen cyklisticky dokonalý Frýdek Místek. Škoda té jedné ztráty:-)
      U Věkoše začíná něco, co jen tak někde nezažijete. Labská cyklohájwej se mění ve skutečnou betonovou dálnici! Nekecám! Neříkám, že napořád, ale má hned několik betonových úseků na 23 kilometrech mezi východočeskou metropolí a Kuksem. Právě tady vznikl projekt za evropské peníze, který má odvézt cyklisty z cest do pohodlí a krásy labských břehů. Nestíhám a užívám.
      V Předměřicích už byl čas zastavit. Třicet pět kilometrů v nohách, v podstatě stále do kopce. Klasika u zdejšího jezera. A dobře jsem udělal. Teda ne že by mi chutnalo zdejší kvasnicové pivo, ale jako bych tušil, že za chvíli budu bloudit. Kdesi v polích za Lochenicemi totiž někomu přišlo vtipné otočit ukazatele a mezi traktory kličkuju až ke Smiřicím polňačkami. Takže bacha! Zase až tam se vracím k "vodě," nacházím správnou značku i směr a... Zastavuji v místním pneuservisu. Koukám, že BOPAK se má stále co ještě učit. Tady mají kromě hlavní činnosti výčep v karavanu, luxusní posení, gauč a fotbálek. Evidentně na výzdobě taky nějaký pátek přemýšleli. Dóbře výýý! :-)
      Takže zase na Labské. Asfalt se střídá s betonem, mosty nikdo nestavěl a občas se cesta zhoupne až pěkně k hladině. Při vyšším toku může být sice problém, ale kolikrát v roce, že? Před Josefovem mířím na druhý břeh stařičkým železným červeným (nikoli železničním!) mostem a poprvé od Hradce Králové chybí pevný povrch. Past na inlajnisty. Vlastně sympatická a vtipná, poáč přes Josefov (jinak taky Čiči-stones city:-) jen těžko parkový úsek objedou. V Jaroměři (J-J je skoro jako F-M:-) se taky budovalo a tam, kde jsem se vloni ještě brodil bahnem, opět překvapivá panelstory. Neuvěřitelné! Hlavní silnici na Náchod podjíždím funglovým podjezdem a teprve na konci Jakubského Předměstí je druhá a vlastně poslední past na inlajnisty. Tady i logická, protože návrat k hladině Labe střemhlav dolů by nemusel pro leckterého dopadnout dobře:-)
      Přes Heřmanice a Brod jsem také pamatoval hlínu a úzkou pěšinu. Nyní asfalt. O Sedmidomí jsem jenom něco tušil a vlastně nechápal, kudy tam domorodci zajíždějí. Dneska je všechno jinak a do Špitálu zbývá už jen pár metrů. Hned na začátku luxusní cyklistická highway definitivně končí. A já uvažuji, zda znám nějaký podobně velký a především dlouhý cyklistický projekt? Asi ne.

Kuks a Betlém je svébydná záležitost na samostatnou kapitolu. Nechci otravovat historií, tak jen krátce ze současnosti. Zámek v Kuksu se opravuje ve velkém stylu. Naštěstí Braunovy sochy Ctností a Neřestí, které mne fascinují stále dokola, lze vidět i nadále. Ale nejkrásnější jsou brzy ráno nebo večer. Logicky. Není tady žádný "polský zájezd" a jsou nasvíceny zapadajícím či vycházejícím sluncem. Vřele doporučuji! Stejně tak jako Kuks se opravuje i protilehlý Špitál. Včetně komunikací a inženýrských sítí. Snad dojde i na nedaleký Braunův Betlém. To už by měl František Antoní Špork vážně obrovskou radost, že jeho dokonalé dílo znovu procitlo ze spárů nezájmu, dekandence a tuposti.

      Okolí Kuksu mám opravdu rád. Pravda, Betlém jsem tentokrát vynechal, ale směrem k němu za Stachovice stejně (přes bílý - opět silniční železný most) vyrazil. Proč? Křížová nebo chcete - li Pískovcová cesta za železničním (no konečně!) viaduktem. Dílo několika generací mladých i starých sochařů. Lemují polní cestu kolem trati pod betlémským lesem. Dechberoucí záležitost. Posledně byl pískovec ještě krásně žlutý. Dneska získává patinu a jednotlivé skulptury získávají další rozměr. Opět nadšení a ani kapky deště mne nedonutí odtud předčasně zmizet. Naopak! Tak nějak tuším, že jejich dopad na pískovci vytvoří další pohledy. Daly mi za pravdu. Neváhejte a kdykoli budete někde tady, mrkněte za viadukt!
      Šporkův mlýn. Mé symbolické rozloučení s řekou Labe. Příjemný penzion na jeho břehu, který zřejmě na jaře dostal další povodňovou ránu. Dneska je všechno už v pořádku a na svém místě. Dávám prvního Krakonoše, vnímám všudypřítomnou červenou hlínu a užívám pohody šumícího jezu. Pohádka.
      Taky jsem si užíval záměrně, protože teď už se bude cedit krev! Opouštím pohodlí a přívětivost labského údolí a začínám se zvedat pod Krkonoše via Choustníkovo Hradiště. Kdesi za ním moknu v lokální bouřce a míjím správnou odbočku. Nelituji. Cesta se zůžila a sluneční paprsky nádherně řežou lesní opar. Takže cyklistická kultura, jak má být:-)
      V Hajnici se "vracím" na původně zamýšlenou trasu a křížím silnici HK-Trutnov, abych se přes Horní Žďár začal spouštět dolů. A když dolů, tak k Dolcům. Ano ano, loni po OAMF totálně opuštěné letní koupaliště letos tepe životem. Poslední zastavení před závěrečným finišem. Vlastně ani není kam spěchat. Jsou tři hodiny odpoledne. Takže Krákora? Jak jinak. Tak jo, ještě dva:-) Vlastně se dneska poprvé sluním a paprsky jsou příjemné.
      Na Bojiště z Dolců coby kamenem dohodil. Pravda, a zbytek dojel. Stále do kopce, jenže tady mne vždy tlačí nadšení. Vidět a být viděn! Jediný svědek vznikajícího OAMF jsou TOI-TOIky. Připraveny na svém tradičním místě. Vlastně ještě drobný náznak shopping parku (tady doslova lesního:-) a jinak nic! Ničím nezakryté "plátno" letního kina mne fascinuje. To chce foto! Ostatně se tady navečer ještě jednou podíváme. Takže vzhůru dolů ke Kopeckým!

Jsem na konci dnešní cesty. Devadesát pět kilometrů je slušný kus cesty. A s výjimkou prvních pětadvaceti tupých silničních kilometrů jsem si užíval snad každý metr. Navíc se stále více uzavírajícím se údolím Labe a blížícími se Krkonošemi byla scéna stále příjemnější. K tomu nesmím vynechat svou nadrženost na OAMF. Inu, povedený den včetně večerní procházky na Bojiště a pochopitelně i zpátky. Bydlíme přece U Kopeckých!

23. září 2013
medvěd:-)

zbytek fotek?

Nádherný den, nádherná místa, skvělé fotky. Pochopitelně těmi zásadními jsou fotky z okolí Kuksu. Ať už zámek sám se svými Ctnostmi či Neřestmi a nebo nedaleká Cesta smíření. Její vznik jsem náhodou (spíš omylem) zaznamenal. Tenkrát byly sochy jednotlivých zastavení čerstvě instalovány a pískovec měl svou klasickou žlutou barvu. Stačilo pár let (přesně dva:-) a všechny dostávají fantastickou patinu. Díky vzduchu i nebo třeba díky nedalekému lesu. Nádhera!