chat

Akce roku 2013

Náš diář

sobota 14. září

Nechybělo moc a mohlo místo skvělé a povedené akce jít o skutečný megaprůser. Ale kdo s tím mohl půl roku uprostřed září (standardně měsícem se stabilním počasím...:-) počítat? Počasí z pátku na sobotu vymyslelo snad nejhorší kombinaci: hnusný vítr, neustálý déšť a velmi patrné až kruté ochlazení. A v sobotu v jednu hodinu po poledni měly na olomoucké Americe Chmelovy Dožínké propuknout...

      Když jsme z Nového Světa (takhle zvláštně se vážně okolí olomoucké Přichystalky jmenuje:-) kráčeli po zdánlivě bezvýznamné silniční spojce II/570 na olomoucké Holice, nechápal jsem. Z hnusného větru, hnusného provozu (asi všichni auťáci spěchali do Olympie, či co?) a beznadějné zimy jsme byli vážně otráveni. Řezi připomínal cibuli (totiž množstvím vrstev oblečení na sobě). Vše zřejmě proto, že také nevěřil optimistické předpovědi. Ale je třeba uznat, že počasí se umoudřilo přinejmenším tím, že nebylo dědkokomárkovské.
      S úlevou jsme dorazili do Holic a vydali se na Ameriku. Netušíte? Já taky do včerejška netušil. A přitom kolem (prý, jak holky říkaly:-) vyhlášeného přírodního koupaliště, jezdím dost často. Ano, hlavní železniční pótrať Olomouc-Přerov je na dohled. A nebo naopak? Nene, olomoucká Amerika je ryzí zašitost. Dokonalá zašitost:-)
      Vstupní víza na poněkud auty rozbahněné příletové ranveji jsme dokázali vyřídit úspěšně. Byli jsme v podstatě v pohodě (asi vinou / díky mému pasu plného amerických razítek - nejvyšší mělo číslo 240:-) vpuštěni na svrchované Americké území. Komorní atmosféra s přece jen slušným množstvím pivovarů v nás vzbuzoval zpočátku rozpačitý úsměv. Jsme tady dobře? Ondra ze Žižkova by mohl vykládat:-)
      A tak jsme s Řezim vytvořili první frontu na pivo. Vždyť jsme byli dva! Na břehu rybníka stála řada pěti minipivovarských stanků až k nedaleké rybářské baště, která jako jedna z mála je trvalá. A zajišťuje také přirozený catering, i když tady zrovna nejsou Dožínke. A také poskytují jeden z mála drobných úkrytů před - doufejme, že ne - deštěm. Cimbálu navzdory jsme právě tady našli pěkně srovnanou (h)řadu našich kamarádů, kteří ale vůbec nevypadali, že by jim bylo fajn. Zima v jednu odpoledne? Zvykejme si:-)
      Fort VII aneb Olomoucká Amerika. Fort má dvě hlavy (druhou až za pótratí) a americký areál pak dva rybníky. Mezi prvním a druhým stál "zbytek" minipivovarů, přičemž Moritz evidentně předpovědi počasí nevěřil (tedy mi taky moc ne...) a se stankem dorazil až kolem druhé (třetí? čtvrté?) hodiny. Jejich specifická výstavba pivní arény se stala našim dalším příjemným kabaretem. Fandili jsme, přirozeně. V rukou další vzorek a zábava vzrůstala. Ostatně, kdo by nevěřil!? Máme i takové kamarády, kteří na sebe zcela vážně zaútočili zápalkami. Pravda, trochu přerostlými. Vítěz? Ale, nebuďte dětina, pane Kabát!
      Čas se nám rozhodně nevlekl. Naopak! Zábava stoupala, stejně jako ustal vítr. Občas přišlo i slunce. Dokonce i s nedalekou duhou nad Olympií. Že by čísi nečekané píárko? Pochybuji. S náladou jsme se rozehřívali nejen my, ale i pivovarníci, protože počasí přeci jen přineslo i větší než malé množství návštěvníků. Už jsme si přestali připadat jako ničím nepoučitelní nadšenci. Přesto zůstáváme stále hustě dobří:-)
      Baví mne přesvědčovat místní domorodce (DusAlka cumbajšpíl...:-) o skutečnosti, že jsme vskutku na správném místě. Pravda. Je pak ještě větším závazkem dorazit, což respektuji. Atmosféra byla fajn. Když Řezi hodinu před vyhlášením oficiální soutěže (ne)decentně upozornil jinak fakt tragického spýkra (měkké i mi nepřijde už úplně příznačné, poáč byl vážně hustý) na potřebu vyhlášení hlavní pivní soutěže (čímž vlastně Řezi Žižkovu soutěž prohrál:-), bylo nám všem vrcholově. Akce běžela přirozeným směrem. Mne bavilo focení, poáč bylo co a kam zajít a na chvíli opustit přátele.

Vlastně nevím, kdo soutěž o nejlepší pivo vyhrál (kamarádi zcela určitě rádi doplní). Ale je pravda, že s výjimkou drsného spýkra šlo o povedenou pivařsko-dožínkovou taškařici. Rozhodně na Americe byla komornější atmoška než na místním profláklém Beerfestu v jinak dokonalé Pevnůstce. Tady byla pohoda. A šance poklábosit. I na Chmelový Dožínke totiž dorazili klasičtí obrážeči pivovarů. Říkám jim Hujer Výstupní Kontrola (zkráceně H-VK:-). Jsou pro nás všechny, co spolu mluvíme o pivu, neuvěřitelně důležití. Tykají si s kdejakým sládkem, hodnotí (negativně obvykle jinde) kvalitu moku a žadoní o suvenýry. Nene, tahle akce nebyla vůbec zlá! See you later? Uvidíme. Znal bych jednoho schopnějšího spíkra. Vlastně víc:-)

11. říjen 2013
Řekněte mi, bylo snad špatně? medvěd:-)

Fotky

Začněmež tzv. Zápalkovou akcí. Uznejte, že pánové dělali, co mohli:-)

Teď bych dal tzv. "zbytek fotek." Jak rád říkám: Blbě se vyhazují, poáč jsou v čase. Nemám snad pravdu?

Mno, a pak tady máme klasickou dočesnou. Jak asi znáte, odehrává se na křižovatce U Soudu. Nerad bych ji vynechal, poáč byla obvyklá, standardní a báječná:-)