chat

Akce roku 2013

Náš diář

(především) pátek 20. září

Popice. Obec na deseti čtverečních kilometrech, kam se vměstná dneska tisícovka lidí. U hlavní železniční trati a přesto trochu mimo. Zvlněné okolí nedosahuje vysokohorského charakteru Modrých hor (jasan, vtip:-) a není tak malebné. Místné "Stodolní" je rozkopaná a nevlídná. Na starých betonových pražcích. Navíc krátká. Mnoho zarostlých a pustých sklepů je občas vystřídáno perníkovým vkusem jižní Moravy a jen málokde najdete to pravé ořechové. Vídrholec uprostřed jižní Moravy s nezaměnitelným výhledem na Pálavu. A pak zázrak přírody šetrně vybraný mistrnou rukou Jitule (už teď mne svrbí za krkem:-) Vinařství Málek. Vína (obvykle suchá) s přívlstkem a navíc místní klasika. S jednou nečekanou a fantastickou výjimkou: Ryzlink rýnský červený. Víno, které mi vážně vzalo dech...

      Nebydleli jsme však u Málků. Prý je smolař a chodí pro dotace pozdě. Takže ubytování nestojí. Škoda. Takhle bydlíme v podstatě v nádražce (však jsem psal, že tady mají pótrať, ne?:-) v ubytování, které funguje tak nějak napůl. Spolehlivostí i čistotou. Za tři kila už jsem bydlel jinde v luxusu. Inu, znovu jižní Morava. Ale vězte, že dneska haním vážně naposledy. Přítomnost nádraží a (naštěstí) uzavřené zahrádky nádražky je dobrým vtipem.
      Dojeli jsme sem ve dvou automobilových vozech. Celá cesta probíhala standardně a vlastně mne mrzelo, že jen Zuzka nevěřila, že v eMtrojce jsme byli pouze na oběd. Naopak Dusalce se od loňské Vrbice svěřím kdykoli do péče i kdyby zrovna přijel s žebřiňákem. Dávno přesvědčil a já uvěřil. Stejně tak ve stav našich dálnic, který už je spíše k smutku.
      Ubytovali jsme se, Peťan přelouskal všechny přítomné televizní programy, Květa rozdělila kompetence a prověřila stav všeho, abychom vyrazili na obchůzku. Jindy už čas totiž na Popice nebude. Jitulin program je totiž krutě nabit! :-)
      Popice? Už jsem je popsal na začátku. Takže jsme je obešli, nafotili Perníkový sklep i luxusní magický západ slunce, ustál jsem Dusalkovy keco o ženění, abychom vyrazili k mistru Málkovi. Počáteční kartáč u dveří a důrazná žádost o vyčeštění (jejich) bahna mne sice zchladilo, stejně jako pouťové osvětlení sklepa. Ale pak přišlo na to, co jsme tady všichni očekávali: VZORKY!

Dusalka už snad konečně pochopil, že pozdní sběr jako přívlastek neznamená, že víno bylo sbíráno po setmění, ale i tak nám do mistra Málka slušně šil, aby oba si dva sedli do noty. My ostatní degistátoři si užívali skvělých vín a každý si našel svého favorita. I poseděli jsme. Do dlouho. Vlastně mne jen mrzí, že Květa mne a Peťana podezírala, že jsme přišli ze sklepa později jen proto, že jsme zašli na pivo. Ošklivá pomluva! Zaprvé nebylo kam a zadruhé s mistrem Málkem jsme ještě dlouho vykládali při pohledu na Pálavu...

10. říjen 2013
medvěd:-)

Fotky z Popic