Víte, že...
dnes je .
Svátek slaví .
chat
|
Editorial No.116
Ano, Česká Kanada. Dneska jsem si k ní jenom přičichl, abych si ji zítra dal naplno. Český Rudolec bych totiž jinak nedal. Trasa přede mnou je dlouhá (Nové Hrady) a takové zajížďky bych nerad. Navíc když i rosničky zběsile lítají po svém žebříku a samy si vlastně neví rady. Navíc - Zipp si v Africe počte a to je důležité!
Sedím si v Besídce a je mi fajn. K tomu luxusní náměstí ve Slavonicích a asi máte jasno. Tady se to píše! Vážně. Sálá to ze zdí a inspirace přichází i na místním dabljůsí. On ten Vávra se tady vážně vyřádil. Doporučuji tady minimálně zajít na kávu se štrůdlem a obávám se, že neodejdete stejně jako já. Nějak to nende.
Thájmsy teď docela žijou, je to taky díky Klenba.cz, kde přestává být zájem o mé služby. Konečně to vyhovuje oběma stranám. Klenba je rozjetá a je na všech dobrých Klenbařích, jak se se situací poperou.
Stejně vám řeknu, kua, proč ta Besídka je tak daleko? Tady to jde tak nějak samo. Číst je co, navíc do Vyššího Brodu budu přidávat. Pak už je Vltava a tam to buď teče nebo neteče. Vítejte v létě! medvěd:-)
poZvánka
15. retro FREE´d´LAND
18. až 20. září 2009
Penzion Pod hradem, Nové Hrady
Přišel s tím Lukas Blaha. Smutní, že už dlouho nebyl žádný Freedland. V opevněném areálu ČD nelze již nic organizovat a tak mne při plavbě v parádním bazénu napadla plnohodnotná náhrada.
Stejně jako dlouho nebyl Freedland, nebyl třeba i Svojanov. A taky třeba Orličky. Jediná Pecka s Roháčema se statečně drží. Tak proč všechny "mrtvé" nespojit? Místo jsem našel! Bydlet se bude v podhradí (vzpomínka na Svojanov), tůry se dají podniknout několikeré - dokonce i do nedalekých hor (Freedland), můžeme zahrát pořádný sranda mač v bazénu (Orličky). A kde lze tohle všechno pořídit? V Nových Hradech! Takže za SZKF vyhlašuji 15. retro Freedland. medvěd:-)
!!! Uzávěrka přihlášek: 19. srpna 2009 !!!
Užijí si plavci, kolaři, pěšáci, děti (tedy my), děti, mamky i fotři. Tak se hlaste, čekám odezvu!
Novinky
Ráno vypadalo nadějně, nad Slavonickým náměstím vymalováno, azúro, jen nějak moc chladný - však severní! - vítr. Krutý to začalo být mnohem později. Než jsem vyrazil z hotelu a pořádně se za městem rozloučil s tímhle báječným místem, nad Moravou nebylo zrovna optimisticky. Slunce však vydrželo "až" do Starého Města. Ale to už jsem v mikině. Landštejn už se vyfotit nedá, a takm volím prostřední - necyklistickou - silnici. Za zvuku dechna a hlášení místního rozhlasu opouštím obec a mířím do Kanady. Náhorní planiny, nekonečné lesy, žádný signál, pasoucí se krávy, občasné luxusní nasvícení mokřin (než jsem vytáhl foťák, bylo po), jo! Tohle můžu. Že zrovna tady cyklisty nepošlou. Provoz minimální, cesta luxusní.
... pokračování ZDE!
Konečně! Konečně dovolená! Moc jsem se na ní těšil, byť mne sobotní pičasí vykolejilo. Ale nedal jsem se. Přemluvil jsem se a vstal před čtvrtou ranní. Přežil cestu SC Rožmberk, byť jsem si chvíli připadal jako Fünf při (ano, opět!) diskuzi na téma kolo a ČD. Vydržel jsem nechat po sobě řvát drahnou chvíli, než jsem začal řvát i já. Byla to učiněná kráva. Uznávám, už jsem slíbil, že podobné termíny tady nebudu používat,k v tomhle případě musím udělat výjimku:-))) Vystoupil jsem v Okříškách za totálně azůrového nebe. Byť hladov, odmítl jsem na snídani Hostana a vyrazil vstříct Vysočinovým kopcům. Ano, na tohle jsem se těšil už dva měsíce a dva měsíce mne tohle drželo v rovnováze. Je to tady!!!
... pokračování ZDE!
Vyrazit s Pivkem na Czech Raildays až v poslední den dvě hodiny pře uzávěrkou se ukázalo jako prozíravý tah. Jednak jsme vešli bez placení, druhák nebyl areál Komerčního obvodu v Ostravě hl.n. přeplněn tak, jako v minulých dvou dnech. Pravda, dvě hodiny před fajrontem zmizela obsluha většiny stánkařů (včetně jedné velké nejmenované firmy obchodující se ZZ), nicméně hloavní exponáty se přeci jen samy o sobě nehnou, byť se mnozí návštěvníci za celé tři marně pokoušeli o přesný opak. A co jsme si odnesli? Především několik fotek, srovnání a pochybností o tzv. podpoře českého průmyslu.
... pokračování je ZDE!
Vzduch zasycený přepáleným tukem, kupy chat s ještě většími hromadami aut, větší než malé množství vykalených lidí jen těžce se vzpamatujících se při kávičce, kterou jen těžce popíjejí i pomocí svých roztřesených rukou, grily různých konstrukcí i velikosti se zbytky včerejšího jídla. Žádný čundrák či jamující kytarista v malebném údolí, kde by se jeho hraní tak báječně táhlo. Asi se také zalekl toho, co vidím já, den poté. Je vidět, že poslední dobou počasí stálo za nic a pražáci si už mocmoc přáli, aby to konečně vyšlo. Tak přesně takhle si budu pamatovat svou první návštěvu údolí Sázavy. Aspoň její dolní část:-)
Zdaleka ne tak vesele má návštěva profláklého údolí začala. Orchestrion (či chcete-li koza) mne vyklopila po dlouhém a drsném klesání na nádraží v Ledečku v deset hodin dopoledne. I přes jeho "koží" rychlost jsem prošvihl první příležitost focení v Ratajích nad Sázavou. Tam jsem měl začít, protože, jak později zjišťuji, by to byl jediný pořádný romantický posázavský kout. Nádraží v Ledečku je však také pohádkové. Ve spojení s jarní přírodou a úzkým údolím vypadá úžasně a já si lebedím. Však mám také nárok. Jestliže jsem do Kolína cestoval tři hodiny, další půl druhou hodinu jsem cestoval zbývajících 40 kilometrů zmíněnou kozou. Už za Kolínem začala hodně ospalá a dost zanedbaná krajina, která však měla své kouzlo, aby ke konci koza zajela do hlubokých hvozdů a já vytušil, že konec cestování se valem přiblížil.
... pokračování a fotky
Letem květnem ...
Těžko se rozepsat o měsíci, který vykvetl. Především fotkami. Však jukněte do galérky o kousek níže. Ale přece jen se pokusím shrnout na obrázky bohatý měsíc...
Květen začal netradičně. První máj, piva čas byla pohodovou sváteční klenbovní akcí, kdy jsme obrazili hned tři druhy malých pivovarů. Hukvaldy překvapily snad ze všech nejvíce a zcela logicky se nám z nich vůbec nechtělo.
O dva dny později jsem neodolal dokonalému počasí, chuti po kole i pivu a vyrazil směrem k nejlepšímu pivu na celé planetě. Ano, Požaha. Ve stejný den a se stejnou silou na mne zapůsobila i řeka Moravice se svým fantastickým okolím.
V následujícím víkendu došlo k náhodnému splynutí duší. Zázračnou konstalací či snad erupcemi na slunci jsme se sešli s Kufberkem, Rudolfem a Zippem v Klenbě. Ano, zmínění dva pražští pohunci navštívili naši jedovou chýši a byl z toho veselý večer. Jen, co ten Fünf?
Měl jsem sice o víkendu emcy, přestom cyklokilometry valem přibývaly, stejně jako fotky, jejichž galérku znovu doporučuji. Za nic nemohu, protože jen příroda dokáže tak báječně čarovat. Pak stačí troštičku štěstí a kýčovitý obrázek je na světě:-)
Prostředek měsíce byl ve znamení klenbovních POMAlenovic, kde Batin s Pižwou slavili nějaká svá životní jubilea. Kaňkou na mé cyklistické kariéře je hanebné vyměknutí, kdy jsem zbaběle odpískal svou účast na Tour de Lysá a raději se zbytkem Alkáčů (ano, nechyběla ani Věrka...:-)) se vydal vstříct dalšímu úsilí k Veličkům. Jen zázrakem a únavou jsme tam nezůstali příliš dlouho:-)
Zbytek měsíce jsem měl drsně pracovní. Začal jsem dělat věci, které jsem dělat nikdy nechtěl, nebyl dokonce čas na kolo a navíc přišla sada tří víkendů bez víkendů. Jediným malým spočinutím byla návštěva paroubkovského Písku, o kterém jsem se přece jen rozepsal. A pak už jen práce, práce a práce... Vlastně ne, jedna sobota s Pivkem a Benjamínkem v Příboře. Příjemný relax na konci měsíce:-)
... odkaz na fotky
btw...
ČEZká krajina a Paroubek
Nevím, zda jsem v povolebním pondělí nemohl dospat nedočkavostí, ale vstával jsem až příliš brzy. Ve čtyři hodiny ráno. Určitě za mé předčasné vstávání mohl elegantně zacházející měsíc. Ten byl prvním, koho jsem toho rána spatřil. Spát se mi nechtělo a tak jsem nastartoval auto a odjel do práce. Po předchozích bouřkách bylo nebe vymetené, obraz byl ostrý a tak jsem neváhal a šel fotit. Možná si někteří notoričtí prohlížeči Thájmsů vzpomenete, že jsem se několikrát zmiňoval o popílkových lagunách nedaleko Sviňákova. Chladící věže třebovické elektrárny jsou stejně nepřehlédnutelné jako hornbašské ufo nad naším pracovištěm a ve spojení s přírodou obojí dokáží vytvořit nečekaná panorámata.
Laguny jsou večer a po ránu skoro tutovkou. Nechodím k nim příliš často, ale nikdy neodejdu s prázdnou. Jsou dvě a po letošní zimě se voda "přestěhovala" z pravé do levé. Když vidíte tu šílenou plochu, do které nasypou popel, říkáte si, že na té zelené, nikoli modré planetě přece jen něco bude. Pro své pohodlí jsme zpopílkovali pěknou řádku černého uhlí. Jak má anabáze dopadla, můžete posoudit právě zde.
Před týdnem mi rozčeřil nervy Paroubek. Tenhle lhář pěstující v lidech závislost a závist si už přestal zcela vidět do své nevymáchané tlamy. Vajíčková akce ukázala, co je Džordžíno zač, jen jsem se bál, že pro nadpoloviční většinu českého národa to nic neznamená. Pár lidí svou nabubřelou tupostí přece jen přivedl k volbám a ředitelem zeměkoule se naštěstí nestal. Teď jen doufám, že skutečně splní své sliby a nadále bude důvěřovat svému Tvrdíkovi. Jak jsem slyšel tohodle šibala, který dostal na pokraj zkázy dokonce i ČSA, mluvit o systému předvolební kampaně, jsem přece jen spokojenější. S tímhle to Paroubek naštěstí vyhrát nemůže. Jen mu to, probůh, neříkejte. Do karet všem slušným lidem hraje, že podobnými Tvrdíky se Paroubek rád obklopuje.
Mějte se fajn. Medvěd:-)
... pokračování a fotky navíc ZDE!
Cesta z města
Motorest Lada v Soběslavi nebo U Reinerů v Písku? Nelehké rozhodnutí o velmi povedeném kulinářském zážitku, který šetří navíc i peněženku. Osud mne zavál do kraje, který jsem dříve ignoroval. Časoprostor vymezený zhruba Berounem, Plzní, Táborem a Pískem jsem na svých výletech doposud zcela ignoroval. Jméno jako Březnice mi vůbec nic neříkalo a Příbram pamatuji jako drsné socialistické město. Tak proč tam jezdit? Jenže tenhle kraj má své kouzlo. Krajina báječně zvlněná stejně jako v jižních Čechách, jen viditelně zanedbanější. Navíc, když přijedete HOGO-FOGO do Čimelic a poznáváte detaily z Homolků, jakoby se film natáčel teprve včera, nemůžete si kraj neoblíbit. Sotva vám Příbram svými haldami přestane připomínat domovinu (aspoň v mém případě, jen před tak dvaceti lety, poáč kolem Příbrami jsou haldy stále "živé"), ocitnete se v kraji více než malebném a začne se vám tady líbit.
... pokračování článku.
Ex-post
Žlutá, nikoli zelená planeta!
... a zkuste mne přesvědčit, že je tomu jinak! Stařičký a podle všeho rychle senilizující profesor z hradu se může se svou "modrou teorií" jít vycpat stejně jako proslavený zelený Bursík, na jehož ministerské účinkování bude naše země ještě dlouho vzpomínat, obdobně jako třeba bude vzpomínat i na jeho kamarádku Biomasu. Schválně, čímpak se paní Kateřina pokusí dostat do parlamentu letos?
Ale to jsem odbočil. Důležitý je titulek. Nevím, která politická strana se chlubí zmíněnou žlutou barvou. Zřejmě nás čeká na podzim překvapení, neb řepka žlutíé krajinu třikrát do roka až do pozdního podzimu. Možná nás čeká nějaká nová hnojařská strana, která tzv. zemědělcům (spíš bych řekl většinou kšeftařům s cizí půdou) nejen zaručí stále větší dotace, ale určitě vymyslí příště zase jinou plodinu, která zajistí kšeft. Co takhle pampelišky, když jsme u žluté barvy?
Po dlouhé době vychází Thájmsy. Snažím se dopisovat nejen starší akce, ale doplňovat i měsíční přehledy, které však ještě v den vydání úplně hotovy nejsou. Psaní přichází v návalech a teď na cyklo výletech po vlasti je vše mnohem jednodušší. Vnímám nějak více barvy, zvuky i vůně (v případě řepky spíš pachy). Ano, je tady jaro, Charlieho období je za námi. medvěd:-)
???
Hodně netradiční dance-párty na kolejích
Asi každý vzpomene drsně rozprášený Czechtek před několika lety, kdy bublanovi hoši "činili na poli pořádek." Dance-párty, o které vám chci napsat, má jednu obrovskou výhodu. Neruší své okolí hlukem a proto běží už několik let. Nikdo ze sousedů nenašel odvahu upozornit a rychlost pendolin je v onom místě natolik dostatečná, že si zatím nikdo nevšiml. Roztančené vagóny svou nekonečnou párty provozují za skryté podpory Černé Díry a.s. i sestřičky SŽDC. První totiž tanečníci patří, druhé přece musí platit pronájem za obsazení koleje a nemám důvodu nevěřit. Však se v rozpočtu přece musí nějaká ta kachle najít. Jestli ne, je něco divného ve státě Českém. Nebylo by to poprvé. Chcete také pořádně zatrsat? Stačí se zastavit v Polance nad Odrou a přidat se. Problémy tady rozhodně nehrozí. Není Polanka pro všechny dobré technaře výzva? Přidáte se? Medvěd:-)
Z posledních akcí...
Jestli si ještě za několik let vzpomenu, co významného bylo na Klenbě v sedmém květnovém dni, pak to byl výkon našich hokejových borců ve Švýcarsku. O dva dny později totiž neslavně Kanada s Ruskem odehrála zápas, kde se jasně ukázalo, že Češi ani zdaleka nepatří do světové extratřídy. Snad druhá liga by nám slušela. Slovensko je pak se svou divizní účastí jen trapnou útěchou. Mnohem důležitější však je, že v Klenbě se sešli lidé, kteří tady ještě v sedmokvětnové sestavě nebyli...
... pokračování a fotky najdete ZDE.
Po nezbytném uvítacím výboru jsme na Pištachatu dlouze nepobyli a celá sestava se vydala do hospody Pod Smrčkem. Tohle místo má svého ducha (genius Locky...), navíc dobré pivo, výborné venkovní posezení, takže není divu, že jsme se tady přece jen chvilku zdrželi. Šest kol? Sedm kol? Kdo by to dneska počítal. Většina odešla ještě před setměním, v několika málo exemplářích jsme zůstali až do hokeje, Vlado získal pár nových kamarádek (kamarád žádný naštěstí za ohradou nebyl) a nakonec troštičku rozladění odcházíme zpátky na Pištachat. Hlad je nejlepší kuchař a jsou tam steaky!
Chyba lávky. Kamarádi se projevili jako převlečené svině a zbyli na nás akorát tak utopenci. Věřte, že i ty lze v nouzi největší upéct na ohni...
Zbytek večera mi zůstal zhruba ve stejném mlžném oparu, jako hokej na plazmě umístěné hned vedle venkovního "krbu." Proto jsem ráno bedlivě naslouchal mlžným vzpomínkám ostatních a začal nenápadně skládat finiš včerejšího večera. Z bohulibé činnosti, která zřejmě zaměstnávala nejen mne, ale i ostatní mne však vytrhl Pišta svým konstatováním: "... to máme osm lidí, sedmnáct nocí," což vyděsilo především Lockaye, který prohlásil, že nejenže tolik dovolené předem neohlásil, ale ani by ji nedostal. Placení v eurech a korunách pak zaměstnalo Pištu na celé dopoledne. Obzvláště, když někdo začal platit současně v obou měnách a přidával k tomu nějaké flaškovné, viď Mates:-)
... pokračování a fotky najdete ZDE.
Pivní máj lásky čas a protože my jsme národem pivomilovným, vyrazili jsme poznávat krásy námi oblíbeného čarovného moku. Hlasování na www.klenba.cz nedopadlo jednoznačně. Nakonec o pouhý hlas vyhrála varianta Hukvaldy - Kozlovice - Mlýn. Nebyl by to však Rejže, aby nevymyslel nějaké originální řešení, ve kterém bychom vyhověli i těsnému druhému místu. Z programu po ochutnání Hukvaldského piva vymazal Kozlovice pro jejich údajnou odlehlost a naopak přidal Příbor. Jaké pak bylo jeho překvapení, když se z příborského Benjamínka vyklubala Požaha! Takže jsme vlastně spojili první dvě místa i s následným třetím a svým večerním návratem do Klenby vlastně i variantu poslední. Přiznejte, není ten Rejže kouzelník?
... pokračování a fotky najdete ZDE.
Raduň - Hradec - Požaha
Cyklotrip za nejlepším pivem na téhle planetě, neděle 3. května
Kůň pasoucí se v lese, buzerplac rozdělený vejpůl latěmi, které by si mnohem raději lehly, než aby tady mezi starými vojenskými baráky číslo 2 a 6 musely ještě chvíli stát. Ale také jediné čtyři smrky, pod kterými se lze schovat před nekonečným asfaltem a (skoro) letně pražícím sluncem.
Taky třeba pivní sklo, kterén zoufale rychle dochází vinou nečekaně velké návštěvy v první neděli, kdy tady mají otevřeno. To všechno je pivovar Slezan na Požaze dnes odpoledne. Nejvyšší čas jim přestat dělat reklamu, jinak v létě budeme muset jezdit jinam:-)))
Ale zkuste to říct Rejžemu. Stane se vaším úhlavním nepřítelem, poáč má pravdu, když říká, že tady mají nejlepší pivo na celé planetě. Ano, místo naprosto nedosažitelné, vysoko v Opičích horách ukryté a přesto takové množství lidí se zoufalým pohledem "kdy už tam budu???" Tady v kopcích dokáže minout odbočku snad jen Věrka:-)
Chcete-li lepší důkaz, co všechno je ochoten Čech udělat pro kvalitní pivo, tak abyste snad zajeli jedině na Pecku k Charliemu, kde z umyvadla v garáži často teče plznička. Lepší příměr mne vážně nenapadá. Snad ani neexistuje.
A tak jsem rád za ty smrky a říkám si, že je dobře, že takové místo existuje. Zájmem jsou překvapení i sami manželé-majitelé, kteří si zřejmě sami chtěli vybudovat hospodu Na Mýtince, kde by měli klid a pohodu. Vlastně požahu. Ale chodí jim tu lidi.
S dovolením, přidám se. Poáč je třeba:-)
... pokračování a fotky najdete ZDE.
"Tak kde je ten prďola, co tady čepuje pivo?" Koukám, chvíli bez odezvy, ale nakonec se Pepa objevuje ve dveřích se sklepa: "Si běž načepovat, copak už nevíš, kde?" Samozřejmě že vím. Luxusní původně chodbové (někde z pavlače) umyvadlo v garáži už opět plní svou funkci a teče z něj - také klasicky - dvanáctka od gambáče. Je div, že ten první ve mně zasyčí? Snad ani ne. Trocha odpočinku je na místě, než mne Pepa seznámí s dalším děním na Pecce. Jak Charlie předem avizoval, bude se na Pecce o velikonocích zcela vyjímečně opět makat. O kůlně se zatím mluví v hádankách, ale stěhování postelí do patra a úprava jejich okolí se stává realitou: "A musíme to stihnout do večera, poáč večer přiletí tchán s tchýní," povídá Pepa a mně je jasno, že klidu na práci již mnoho nezbývá...:-)
Sobotní ráno začalo ještě poměrně nenápadně. Báječně jsem se vyspal, poáč už ani nepamatuji, kdy naposledy jsem dokázal chrupkat do devíti. Kolem jedenácté přijel Pan Roman, o němž jsem předem řekl, že sice makat moc neumí, ale zato háže obstojně xichtem. Staré Laštovky jej sice neznají, ale předem jsme se domluvili, že naše komunikace zůstane na standardní úrovni. Ať si Pan Roman pomalinku zvyká:-)
Pokračování ZDE!
|
