Rok se sešel s rokem a Karlovy Vary opět otevřely náruč všem filmovým fandům a vůbec všem, kteří mají rádi suprovou atmosféru filmového festivalu. A to jsem si samozřejmě nemohl odpustit. Rozhodl jsem se vyrazit, jako každý rok, na blint, páč bylo ( jako každý rok ) avizováno, že už je z 90% vyprodáno. Poprvé jsem nejel sám, vzal jsem Petru a byl zvědav, jak přijme ten batůžkářský styl
Vyrazili jsme ve čtvrtek 9.7. brzy ráno a vzali to s malou zajížďkou přes Toužetín. Mamka si v bazénu utopila tidlifoun, a tak jsem jí dovezl svůj náhradní . Do Varů jsme dojeli v deset hodin a po té, co se nám podařilo zaparkovat poblíž Thermalu, jsme se zašli akreditovat. Jak se dalo očekávat, všechny filmy na čtvrtek už byly vyprodaný. První kroky tak vedly do velkého žracího stanu před hotel, kde jsme u kafe nad programem zvažovali, kam a na co.
První film, na který jsme si vystáli frontu u nafukovacího kina Espace Orleans, byl Chorvatsko- Srbský "Nije kraj" (Bez konce )
Pojednával o osudu chorvatského veterána, který kdysi za války, coby elitní odstřelovač, při čekání na nepřítele, pozoruje dalekohledem jeho ženu. Správně tušíte …… zamiluje se do ní a manžela ji dle rozkazu odpráskne. Po válce se živí jako soukromé očko a jednou náááhodou ji pozná při sledování porna. Vypátrá ji, vykoupí od pasáka a pokusí se jí uvést zpět do normálního života a trochu tak očistit svoje černé svědomí.
Dle mého názoru pěkný film se zajímavou zápletkou kde se autor snažil přidat i trochu toho humoru do nehumorného tématu. Jen pevně doufám, že film unikne pozornosti lidem z Hollywoodu ….. už to vidím, jak zajímavý příběh zasadí do války s Irákem, kde se nám Tomík Cruise zamiluje do Íráčánky v burce …. Brrrrrrrrrrr jen to nééé proboha.
Pak jsme měli několik hodin času. Nadlábli se, pokorzovali a hodinu před půl sedmou si šli vysedět volný vstup do malého sálu na Belgický film "Menteur" (Lhář).
Těžko popsat, co se stalo. Snad začala Zlatuše číst naše Thájmsy nebo kritiky bylo vloni větší než malé množství ze všech stran. Loni jsem tady Zlatuši spílal a na Barvách nenechal nit suchou. V podstatě, kam se člověk podíval nějaká závažná chyba. A letos? Zlata se nepoložila, naopak poučila a přinesla do Ostravy čtyřdenní nůši plnou Barev tak hodnotnou a kvalitní, že jsme po loňských zkušenostech skutečně nestíhali. Počínaje slušnou ochrankou, vynikajícím ozvučením všech scén, kvalitně upraveným line-upem tak, aby se kapely na sousedních pódií navzájem neumlátily vlastním zvukem či výběrem (dovozem, chcete-li) samotných účinkujících. Na Barvy letos budu pět chválu, neboť si ji plně zaslouží! Jestliže před rokem jsme museli oficiální program nahrazovat individálním, letos na něj nezbyl vůbec čas a tak si Lenka Delegace sfárá dolů do dolu snad příště. Teď je den po Barvách, v ozvěnách mám stále skvělou vzpomínku na koncerty i atmosféru jako takovou. Jen nám ten prodloužený víkend zatraceně rychle utekl!
TOP of COLOURS 2009:
Čtvrtek: TATABOJS a AHN TRIO
Pátek: VĚRA a ŠPINAROVÁ
Sobota: JAROMÍR NOHAVICA a STEREO MC´S
Neděle: DAVID KOLLER a KAZACHSTÁN a KSINDL X
Začít nasávat zážitky letošní barevné Ostravy v hospodě Na přívozské, kde mají jako v jediném ostravském restauračním zařízení čepovanou Požahu (toho času nejlepší pivo na celé planetě!), se ukázalo jako mimořádně šťastný nápad, neb nám oběma zachutnala. Kdo byl tím druhým? Vendelajn, který po dlouhé době opět navštívil MOM.
Před sedmou hodinou jsme se začali přesouvat k centru hlavního dění - na Černou louku. Fronta na oobojkování byla na čtvrtek nemile velká a pořadatelé se snažili čekající částečně odklonit ke Hradu pomocí tramvaje. Na tenhle fór jsme naletěli jenom my, poáč ostatní hudbynáruživí asi věděli, že nejbližší trambus jede za dvacet minut a asi se nevyplatí z fronty vystoupit. I tak jsme si poradili a v nedalekém sportbaru jsme posečkali, až fronta přece jen ustoupila.
Pozdním příchodem jsme bohužel přišli o koncert estonsko-ukrajinské formace Svjata Vatra, což však naštěstí můžeme ještě dneska napravit na jejich druhém koncertu. Michaela Nymana a jeho band jsme vychutnali jen částečně, nebo filmová hudba není tak úplně náš šálek čaje, ale i to málo, co jsme zaslechli rozhodně stálo za pozastavení. Bohužel jsme se neprobojovali do Tentu na koncert Moniky Načevy a Michala Pavlíčka a podruhé jsme nestíhali, jak velké množství lidí se přišlo vybarvit již ve čtvrtek.
Jednoznačným vrcholem čtvrtečních Barev byl koncert Tatabojs a Ahn Tria - českých matadorů hudební scény a šikovných korejek, kterým smyčce i klapky šly báječně od ruky. Tatabojs předvedli retro celou svou tvorbou od Jara až ke Kluci, kde jste? Aranžmá skladeb v naprosto jiných polohách doplněné Ahn Triem nás dostalo. Neskutečné! Famózní! Vynikající! Když k tomu přidáme vynikající Bublajsův hlasový projev (vážně!!!), musím konstatovat, že celý večer dostal třešničku, jakou si rozhodně zasloužil.
Nemůžu nezmínit organizaci samotnou. Zlatuše podle všeho čte naše Thájmsy, protože ochranka je letos mnohem lidštější, pár věcí, které loni vadilo, zmizelo. Inu, jen tak déle. Ale teď už sorry, Špinarka, Fleret a mnoho dalších nás už dnes čeká. Pivko i Delegace jsou už taky za chvíli s námi.
See you later! medved:-)
ex Post
Přátelé, kamarádi,
až se někdy ocitnete v Rusku a nebudete vědět, jak se chovat coby (h)řadový občan České republiky, nemusíte zoufat. Sám oranžový Džordžíno se svou skvadrou z RaJ podnikl zcela nezávaznou cestu. Jen se svým neukojitelným pocitem budoucího premiéra. Bohužel nesplnila jeho představu a mnoho lidí mu zde vyčetlo, že dokonce podkopává zájmy našeho státu. Aby se vám to nedejbože nestalo, raději přinášíme ofiko prohlášení, abyste věděli, jak nespolehlivé je naše velvyslanectví, když jako obyč člověk se chcete náhodou nezávazně sejít s jakýmsi Putinem...
Prohlášení Jiřího Paroubka
1. I podle slov charge d’affaires českého velvyslanectví v Rusku Hynka Pejchy bylo o mé návštěvě Moskvy, kde jsem ve dnech 24. - 25. 6. navštívil sjezd opoziční strany Spravedlivé Rusko, české velvyslanectví informováno. Nevyvinulo však vůbec žádné úsilí mě pomoci.
2. Tato lhostejnost vůči mé návštěvě Ruska byla jen pokračováním chování, které jsem zaznamenal ze strany českého velvyslanectví v Rusku při předchozí návštěvě delegace ČSSD, která v čele se mnou navštívila před časem Rusko na pozvání Spravedlivého Ruska.
3. Představitelé strany Spravedlivé Rusko iniciovali dne 25. 6. mé setkání s ruským premiérem Putinem.
Dámy a pánové, upřímně, kdo z vás to má...
Editorial No.117
Když se kácí les...
.. létají obvykle třísky. Když si na kácení vezmete na pomoc kulový blesk, práce se výrazně zkrátí. Aspoň tak vypadala situace včera, když jsme po mohutné bouřce přijeli opravit přejezd. I třísky lítaly! Pravda, byly poněkud větší (některé i dva metry) a dostřel měly impozantní - až padesát metrů. Věru, nechtěl bych stát někde poblíž. Posral bych se. Abyste jste dokázali udělat představu, o jak velký strom šlo, nainstalovali jsme vedle torza, které z něj zbylo, našeho drobného dvoumetrového kolegu. A jak dopadl přejezd? Podstatně lépe než televizory a další elektronika okolních chatařů.
Přejezd si řekl o výměnu tří desek, chalupáři vyrazí do elektra. A propos, koukáte-li na zkroucený trakční sloup tak vězte, že oproti dvěma zahradním sprchám nedostal přímý zásah od lítajících třísek. Zkroutil se pod pouhým tlakem ohýbaných drátů. Z čehopak jej asi soudruzi v hutích ukuli?
Na stránkách, jak jste as stačili postřehnout, přibylo pár dalších článků. Dovolená celkem vyšla a mohu konstatovat, že Vltava je na raftu při druhém povodňovém stupni parádní. Nemohl jsem nevzpomenout báječný Steyer a Teichl před mnoha lety v Alpách. Asi by nebyl problém v jeden den ji dát od Lipna až po Boršov, jenže by vodák přišel o všechny laskominy nácestné. A že jich bylo! Obrovskou výhodou byl deficit přítomných lidí. Neříkám, že vodáků bylo na Vltavě málo, ale oproti jiným rokům přece jen naše nejznámnější vodní dálnice byla mnohem volnější.
Nám v Ostravě dnes začíná barevný festival. S Vendelajnem vyrazíme již dnes, Pivko s Delegací dorazí na zítřejší Špinarku. Po loňském krutém zaváhání a nudě by mohlo být podstatně lépe, jak napovídá samotný program. Nezapomeňte také, že se chystá nový Freedland a že Zdeno připravuje hned o týden vedle pařeniště na Kurzovní. Necháme akce zatím vyhnít. Co mne však překvapuje, že odezvy nejsou žádné. Vzbuďte se, léto je tady!
Praděd - Kurzovní chata (2) od 25. do 28. září 2009
Jeseníky na podzim mají své kouzlo proto se nechejte zlákat a přjedte.
Vybral jsem víkend od 25.9 do 28.9. Ubytování bude kde jinde než na Sporthotelu Kurzovní
2 až 4 lůžkových pokojích s vlastním sociálním zařízením. Cena 350 Kč se snídaní. Polopenze
stojí 170(předkrm, polévka, hlavní jídlo, dezert). Domáci zvíře: ano, za poplatek 100/den.
Parkovné 100/den. Více na www.sporthotelkurzovni.cz. Program: kdo chce co chce, hlavně PIVKO a trochu (cyklo)turistiky. Horské kola máme, není třeba vozit.
Možnosti: sauna, fitko, kulečník atd. Kdo by měl zájem, ať napíše do konce srpna počet osob a nocí,
abych mohl zarezervovat pokoje. Ahoj Zdena
poZvánka
15. retro FREE´d´LAND
18. až 20. září 2009 Penzion Pod hradem, Nové Hrady
Přišel s tím Lukas Blaha. Smutní, že už dlouho nebyl žádný Freedland. V opevněném areálu ČD nelze již nic organizovat a tak mne při plavbě v parádním bazénu napadla plnohodnotná náhrada. Stejně jako dlouho nebyl Freedland, nebyl třeba i Svojanov. A taky třeba Orličky. Jediná Pecka s Roháčema se statečně drží. Tak proč všechny "mrtvé" nespojit? Místo jsem našel! Bydlet se bude v podhradí (vzpomínka na Svojanov), tůry se dají podniknout několikeré - dokonce i do nedalekých hor (Freedland), můžeme zahrát pořádný sranda mač v bazénu (Orličky). A kde lze tohle všechno pořídit? V Nových Hradech! Takže za SZKF vyhlašuji 15. retro Freedland. medvěd:-)
!!! Uzávěrka přihlášek: 19. srpna 2009 !!! Užijí si plavci, kolaři, pěšáci, děti (tedy my), děti, mamky i fotři. Tak se hlaste, čekám odezvu!
Ahojda z Nových Hradů.
Mám tenhle kraj moc rád, což někteří z vás zaregistrovali a po dnešku mohu říct, že obvykle jej navštěvuji v předpovodňových časech. Pomyswlného psa by dneska vážně nikdo nevyhnal a až odpoledne hustota kapek oslabila na relativně slušnou hodnotu. Vyrazil jsem do terénu. Vynechal jsem však kolo a k nelibosti o vršky Novohradských hor a vyrazil pěšky do Terčina údolí, které vlastně začíná hned naproti přes silnici od penzionu.
Už nezbytný ranní bazén mne varuje, že dneska bude těžko. Znáte to, poslední - rozlučková noc v penzionu, kde bylo tak dobře. Stejně nezbytná snídaně, balení a ... první dnešní kapky akorát, když se chystám na cestu. Jsem měkoň a měním jihozápadní směr za severní. Jistota vlastních sil je vystřídána nejistotou služeb ČD a náhradní aqutobusovou popravou jako bonus. V autobusu trpím a úlevně vyhlížím blížící se budějovický bahnhof. Do rybníka vlak sviští - kdeže šest let staré vzpomínky na rozdrncanou dráhu od Velenic. Pivko by koukal!
Ráno vypadalo nadějně, nad Slavonickým náměstím vymalováno, azúro, jen nějak moc chladný - však severní! - vítr. Krutý to začalo být mnohem později. Než jsem vyrazil z hotelu a pořádně se za městem rozloučil s tímhle báječným místem, nad Moravou nebylo zrovna optimisticky. Slunce však vydrželo "až" do Starého Města. Ale to už jsem v mikině. Landštejn už se vyfotit nedá, a takm volím prostřední - necyklistickou - silnici. Za zvuku dechna a hlášení místního rozhlasu opouštím obec a mířím do Kanady. Náhorní planiny, nekonečné lesy, žádný signál, pasoucí se krávy, občasné luxusní nasvícení mokřin (než jsem vytáhl foťák, bylo po), jo! Tohle můžu. Že zrovna tady cyklisty nepošlou. Provoz minimální, cesta luxusní.
Konečně! Konečně dovolená! Moc jsem se na ní těšil, byť mne sobotní pičasí vykolejilo. Ale nedal jsem se. Přemluvil jsem se a vstal před čtvrtou ranní. Přežil cestu SC Rožmberk, byť jsem si chvíli připadal jako Fünf při (ano, opět!) diskuzi na téma kolo a ČD. Vydržel jsem nechat po sobě řvát drahnou chvíli, než jsem začal řvát i já. Byla to učiněná kráva. Uznávám, už jsem slíbil, že podobné termíny tady nebudu používat,k v tomhle případě musím udělat výjimku:-))) Vystoupil jsem v Okříškách za totálně azůrového nebe. Byť hladov, odmítl jsem na snídani Hostana a vyrazil vstříct Vysočinovým kopcům. Ano, na tohle jsem se těšil už dva měsíce a dva měsíce mne tohle drželo v rovnováze. Je to tady!!!
Vyrazit s Pivkem na Czech Raildays až v poslední den dvě hodiny pře uzávěrkou se ukázalo jako prozíravý tah. Jednak jsme vešli bez placení, druhák nebyl areál Komerčního obvodu v Ostravě hl.n. přeplněn tak, jako v minulých dvou dnech. Pravda, dvě hodiny před fajrontem zmizela obsluha většiny stánkařů (včetně jedné velké nejmenované firmy obchodující se ZZ), nicméně hloavní exponáty se přeci jen samy o sobě nehnou, byť se mnozí návštěvníci za celé tři marně pokoušeli o přesný opak. A co jsme si odnesli? Především několik fotek, srovnání a pochybností o tzv. podpoře českého průmyslu.
Vzduch zasycený přepáleným tukem, kupy chat s ještě většími hromadami aut, větší než malé množství vykalených lidí jen těžce se vzpamatujících se při kávičce, kterou jen těžce popíjejí i pomocí svých roztřesených rukou, grily různých konstrukcí i velikosti se zbytky včerejšího jídla. Žádný čundrák či jamující kytarista v malebném údolí, kde by se jeho hraní tak báječně táhlo. Asi se také zalekl toho, co vidím já, den poté. Je vidět, že poslední dobou počasí stálo za nic a pražáci si už mocmoc přáli, aby to konečně vyšlo. Tak přesně takhle si budu pamatovat svou první návštěvu údolí Sázavy. Aspoň její dolní část:-)
Zdaleka ne tak vesele má návštěva profláklého údolí začala. Orchestrion (či chcete-li koza) mne vyklopila po dlouhém a drsném klesání na nádraží v Ledečku v deset hodin dopoledne. I přes jeho "koží" rychlost jsem prošvihl první příležitost focení v Ratajích nad Sázavou. Tam jsem měl začít, protože, jak později zjišťuji, by to byl jediný pořádný romantický posázavský kout. Nádraží v Ledečku je však také pohádkové. Ve spojení s jarní přírodou a úzkým údolím vypadá úžasně a já si lebedím. Však mám také nárok. Jestliže jsem do Kolína cestoval tři hodiny, další půl druhou hodinu jsem cestoval zbývajících 40 kilometrů zmíněnou kozou. Už za Kolínem začala hodně ospalá a dost zanedbaná krajina, která však měla své kouzlo, aby ke konci koza zajela do hlubokých hvozdů a já vytušil, že konec cestování se valem přiblížil.
Asi každý vzpomene drsně rozprášený Czechtek před několika lety, kdy bublanovi hoši "činili na poli pořádek." Dance-párty, o které vám chci napsat, má jednu obrovskou výhodu. Neruší své okolí hlukem a proto běží už několik let. Nikdo ze sousedů nenašel odvahu upozornit a rychlost pendolin je v onom místě natolik dostatečná, že si zatím nikdo nevšiml. Roztančené vagóny svou nekonečnou párty provozují za skryté podpory Černé Díry a.s. i sestřičky SŽDC. První totiž tanečníci patří, druhé přece musí platit pronájem za obsazení koleje a nemám důvodu nevěřit. Však se v rozpočtu přece musí nějaká ta kachle najít. Jestli ne, je něco divného ve státě Českém. Nebylo by to poprvé. Chcete také pořádně zatrsat? Stačí se zastavit v Polance nad Odrou a přidat se.
Problémy tady rozhodně nehrozí. Není Polanka pro všechny dobré technaře výzva? Přidáte se? Medvěd:-) P.S. Manažeři ČD zřejmě čtou naše stránky! Netrvalo ani měsíc a šikovní hošíci s autogeny ukončili tenhle netradiční czechtek. Netušíme, zda si někdo z přítomných železných technařů stěžoval na zacházení. Faktem zůstává, že za zvuku syčícího CO2 všichni dobrovolně či nedobrovolně skončili za nedalekým plotem kovošrotu...
