| Hlavní stránka | <<< | >>> | Archiv |
|---|
| Lockay | Medvěd | Norsko | Pecka | Roháče | pan Roman | Svojanov | Vaček (Alík) |
|---|
| Občasník všech, kteří ví | 20. srpna 2003 | ročník 4/2003 číslo 57. |
EDITORIAL No. 57
Na pracovní frontě máme dobojováno! Tak jako vloni v prosinci Skoumal doskoumal Sviňákov, včera večer totéž udělal s Polankou a tím se naše pracovní cesty na nějaký čas rozejdou. Poslední den byl sice hektický, ale vzhledem k množství lidí a bezchybné organizaci práce (nepochválíš-li se sám...) vše klaplo. Teď nás čeká týden oddechu a rozpoutá se na měsíc a půl dlouho připravovaná mexická vlna, po jejímž absolvování asi dlouho nebudu chtít vidět naše milé dodavatele zcela labilních zabezpečovacích systémů. Vím, o čem mluvím.
Takže zcela určitě před propuknutím této velkolepé a v historii dráhy neopakovatelné akce ještě rád zajedu dát spočinout všem svým smyslům na festival do Trutnova, kde se potkám, hádám, s mnoha lidmi, se kterými chci dát již delší dobu řeč, a je zcela lhostejno, bude - li to někde u hárekrišňáků, pod hlavním pódiem nebo třeba ve městě. O hlavní hvězdu večera sice přijdu, poáč v pátek absolutně nestíhám, ale sobotu si určitě s ostatními pořádně užiju. Nahlášena je Hever and Vazelína a taky Boron, takže není co řešit.
A už jenom kratce k těmhle Thájmsům. Vznikaly pomalu a s rozvahou, protože času bylo pomálu a byl - li nějaký, raději než u počítače v rozpáleném paneláku jsem jej strávil kdesi ve společnosti. Báječný výlet Tour de Bumbálka z předminulého víkendu tak dokonale dozrál v hlavě a tak zbývá jen absťák po hokeji, na kterém jsem (považte!) nebyl už více než týden... Akce roku 2003
FREE´D´LANDy |
CESTA Z MĚSTATour de Bumbálka
Teď jsme však na začátku a nižší střední rychlostí stoupáme krásným údolím (skvělý asfalt na místní cestě mimochodem přímo vybízí k jízdě na kolečkových bruslích!) směrem na Podolánky. Za prvním kempem, tak po osmi kilometrech dáváme první pauzu v úzkém kaňonu, do kterého se sotva vlezla cesta a řeka Čeladná. Je zatím na poslední dobu neuvěřitelně příjemně - totiž chladno. Za odbočkou k paneláku, který se hrdě jmenuje Hotel srdce Beskyd, však naše cesta začíná stoupat více a ty čtyři kilometry na rozcestí pod Kladnatou horou nám dávají pořádně zabrat. Ano, tady poprvé nestíhám a potupně šlapu nejdrsnější část stoupání pěšky.
Cesta od Kladnaté hory se klopí a nebýt prvního kilometru, který totálně zdevastovali dřeváci svou bohulibou činností, šlo by o slastné čtyři kilometry. I tak jsme si v ostrých zatáčkách kolem malého potoka labožili. Na Rozvodí, odkud se na jednu stranu čůrá do Baltu a na druhou do Černého moře se cesta opět mění a dva kilometry k Salajce opět tvrdě stoupáme. Salajka je nádherná bohem zapomenutá osada uprostřed lesů, které se jen na chvíli rozestoupily, aby se na takto vzniklé louce mohlo postavit několik stavení s hájenkou v čele. Jen ta Hospoda Na Mýtince poněkud chybí. To nám ale zase tak nevadí a po krátké pauze se vydáváme na poslední dva kilometry cesty do kopce, kde už na nás čeká Kozel.
A ne ledajaký Kozel! Slovenský a za 22Sk/Czk (tady zakrněli stále na kurzu fifty fifty a mne mrzí, že skorokoruny jsem zanechal doma). Příjemná kukina se slovenčinou v hrdle však potěší a my tak nakonec místo jednoho plánovaného, dáváme dva pivka. Sedí se nám v kolibě za hotelem Bumbálka příjemně a zatím není kam spěchat. Na jídlo zatím moc chuť není a až u odjezdu cítíme, že ti dva kozlové, ktorích sme stretnuli, nám v hlavě přece jen doznívají. Sedáme tedy na kolo a po hřebenu kolem Masarykovy chaty míříme na Kmínek, pod kterým stojí stejnojmenná turistická chata.
Co já pamatuji, bejvávalo v ní lépe. Krásné vzpomínky jsou náhle přebyty drsnou realitou dneška. Hlavně ty ceny! No co už, hlad je veliký, tak bryndzové halušky za 65 skousnem a Korgoně k nim taky. Výčepní pohunek potěšil aspoň snahou srazit cenu kurzem. Čerstvě nacpáni haluškami vzdáváme marný boj s následným stoupákem v sedlech našich kol a raději jej vystoupáme v klídku po svých. Dalších pár kilometrů hřebene přesně připomíná jeho název a my několikrát za sebou klesáme a stoupáme. Dokolečka dokola. V sedle u pašerácké stezky svůj boj s přírodou (a myšlenkou na Bílý Kříž) vzdáváme, stáčíme se doleva a míříme do údolí Smraďavky. Název jsem si nevymyslel, skutečně existuje a po několika kilometrech, kde jsme museli vyplavit endorfinu až hanba, se ocitáme u stejnojmenného pramene. Siřičitan se nedá jen tak čuchem přehlédnout, ale jak jsem na několika dalších kilometrech zjistil, nezaváhal jsem, když nějaké množství oné Smraďavky skončilo v mé láhvi.
Naše další cesta míří na Staré Hamry. Všude kolem nás je spousta cyklistů a navíc si nemůžeme nevšimnout protijedoucích veteránů, kterých je větší než malé množstí a při jejich sledování člověk kolikrát zapomněl i na nepříjemný protivítr. Ve Starých Hamrech se na nás pověsilijacísi dva postarší cyklisté a stejně jako my odbočovali na blízké křižovatce doleva směrem k již zmíněnému Hotelu srdce Beskyd. Na chvíli jsme se Smejkym zastavili, abychom spočli a koukli na nějakého toho veterána a jeden z nich (vlastně výzorem taky veterán, navíc čerstvě propuštěný z Mírova) se nás začal vyptávat poměrně nesmyslně na cestu. Když zjistil, že my skutečně nejedeme Kopřivnický drtič, pronesl něco ve stylu, že "... nechápe o čem se tady tedy bavíme!" A zmizel bez rozloučení pryč. Začali jsme se smát jako blázni a k tomu si představili, coby asi, dědek jeden, dělal, kdyby jsme nezaváhali a dotáhli jej až na Čeladnou.
Cesta k hotelu od Hamrů nejprve stoupala, ale protože jsme prakticky celou dobu byli před paprsky slunce schováni v lese, byla cesta snesitelná. Já zřejmě navíc díky douškům Smraďavky chytil druhý dech (z ničeho jiného to fakt být nemohlo!) a tak jsem do sedla vyjel trochu více v poho. V klesání mne pak Smejky dohnal a předjel, což mi asi zachránilo život, poáč tu prudkou otáčku doprava bych zřejmě nevychytal. A kdyby přece jen, nastal by jistý problém o kousek později se závorou. U paneláku jsme zastavili jen na chvíli, zjistili, že je stále o ničem (pomohla by snad jedině asanace) a údolím Čeladenky přes Podolánky klesáme opět proti větru až na začátek Čeladné.
U kapličky měníme naposledy směr k Malému Smrčku a ještě předtím než začneme stoupat, koukám neuvěřitelně na nádhernou roštěnku, která v domnění, že na ní není vidět, stáhla plavky a začala přehrabávat své svršky na zadních sedadlech své káry zároveň stojíc vedle ní. Bylo ji vidět až ... až do krku. O tenhle zážitek jsem se musel samozřejmě podělit a Smejky nějak začal ignorovat cestu. Protijedoucí páreček tak ignoroval a až pohledem onen chlap odnaproti pochopil, o co šlo a přidal se. Zda-li nakonec nedostal vyhubováno od své roštěnky nevíme.
Na Malý Smrček cesta táhle stoupala a my toužebně očekávali sedlo, ze kterého jsme už jen kousek sjeli doleva a ocitli se u hospody, u které však nezastavíme a znovu (naposled) doleva odbočíme, abychom se ocitli o chvíli později u hospody s báječným výhledem na údolí pod námi, s oborou pro daňky a zahrádkou přímo ideální k přespání. Ano, proč to nepřiznat, kousli jsme se tam. Zavřeli kolem půlnoci hospodu a na stolech přespali do neděle, což nebyl problém, poáč hospoda patří smejkyho kamarádovi. Full servis byl tak zaručen a pro nás nebyl problém revanšovat se druhého dne malou brigádou. Za tu jsme pak dostali navíc nejedno pivo, přišla ještě jedna brigáda a (ano, jak správně tušíte) kousli jsme se až do nedělního podvečera. Z dorých míst se odjíždí skutečně jen těžko, ale vlak po šesté z Frýdlantu byl už náš... -md- 12.08.03 HOKEJHC Oceláři Třinec - HC Hamé
|
Svátek slaví . NEJBLIŽŠÍ AKCE:
VÍTKOVICE FANDÍ U MEDVĚDŮpátek 26. záříHC Hamé - HC Vítkovice MEDVĚDI FANĎÁ VE VÍTKOVICÍCHpátek 31. říjnaHC Vítkovice - HC Hamé MEDVĚDI U PANA ROMANApátek 21. listopaduHC Litvínov - HC Hamé Zápasy HC Hamé
TIPSPORT CUP
SEMIFINÁLE TIPSPORTCUPu:
EXTRALIGA 1.KOLO
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Slavia - Třinec | -:- |
|---|---|
| Kladno - Vsetín | -:- |
| Zlín - Č.Budějovice | -:- |
| Vítkovice - Liberec | -:- |
| Znojmo - Litvínov | -:- |
| Plzeň - Pardubice | -:- |
| Karlovy Vary - Sparta | -:- |
| Středa 20. srpna |
|---|
| Polévka:selská |
| I:pečené filé na másle, opékané brambory, zeleninový salát |
| Čtvrtek 21. srpna |
| Polévka:květáková |
| I:drůbeží guláš, houskové knedlíky |
| II:zeleninový salát se šunkou a sýrem, krutony |
| Pátek 22. srpna |
| Polévka:koprová |
| I:sýrový špíz, hranolky, tatarka |
| Pondělí 25. srpna |
| Polévka:hrachová |
| I:krůtí medajlonky na česneku a majoránce, hranolky, zeleninový salát |
| Úterý 26. srpna |
| Polévka:krupicová s vejci |
| I:vepřové kostky na pepři, houskové knedlíky |
| II:zámecký salát, tmavý chléb |
| Středa 27. srpna |
| Polévka:pórková |
| I:drůbeží špíz, vařené brambory, zeleninový salát |
| Čtvrtek 28. srpna |
| Polévka:smetanová s fazolovými lusky |
| I:španělský ptáček, rýže |
| II:těstovinový salát s kuřecím masem |
| Pátek 29. srpna |
| Polévka:zelná |
| I:smažený sýr, hranolky, tatarka |
Nazdar lidi!
Konečně! Ano, konečně po dlouhé době zase trochu toho sportu! Po šíleném pátku ("dařilo" se úplně všechno, na co jsem sáhnul a nasral každého s kým jsem mluvil) jsem se těšil jako malý kluk na sobotu, kdy jsme se s mým bývalým parťákem Smejkym domluvili na cyklistickou túrku: "Hlavně žádné bejčení!" S tím se dalo více než souhlasit a tak po osmé hodině nasedáme na koly slušně zaplněný vlak a necháme se odvézt do Beskyd, konkrétně na Čeladnou, odkud chceme zahájit výstup na Bumbálku a Bílý Kříž. Jak se později ukázalo, naložili jsme si pěkný závazek a na Bílý Kříž nakonec nedojeli.
O tom, že hokej je pro mne především společenskou záležitostí není třeba polemizovat. Aspoň jednou začas se sejít se známými lidmi, hodit řeč o tom, jak jde život, zajít na jedno a vůbec. Jo! Měl to být hokej bez Pivka, jenže jet na hokej a nejít před ním či po něm na pivko s Pivkem by byla jaksi blbost. A ač si Pivrnec hrál tou dobou na Afričana kdesi v Tunisu, na pivko s Pivkem jsem přece jen zašel. Koukat na hokej z hora a kór na takový průser, jaký medvědi předváděli celé první dvě třetiny s Třincem, byl pro Libora docela šok: "Jo, fakt tak nějak podobně jste odehráli téměř celou loňskou sezónu," povídám a nervózně kroutíme hlavou nad jinak poměrně průměrně vyrovnaným zápasem. Až poslední třetina přinesla konečně trochu toho divácky vděčného hokeje. Rozešli jsme se tedy po sedmé hodině smírně, stejně jako hráči obou týmů. Jen brankářská posila Murín stále nehraje a nehraje. Tuček přitom má jen velmi nevyrovnané zásahy. Trochu hořkosti před začínající extraligou na jazyku přece jen zustává...