XXIX. tour de Stodolní
7. února 2003

      "Stodolní už není to, co bývavala," povídá mi Pivrnec, který v ní byl dnes v noci teprve podruhé ve svém životě a já mu musím dát za pravdu, že oproti minulé návštěvě ve Stodolní ulici, v ní i jejím bezprostředním okolí, bylo podstatně méně krabiček než jindy. Možná svou roli sehrálo i velmi vysoké datum (tedy před výplatou) a nebo jsme měli jednoduše smůlu. I přesto jsme se dokázali ve zdech místních hospod pobavit až do osmé hodiny ranní...

     Původně jsem měl s dnešním dnem zcela jiné plány. Naplánovanou Klenbu md29 speciál jsem zrušil v okamžiku, kdy jsme s Pivrncem zjistili, že se u nás ve Zlíně hraje přátelák s Duklou Trenčín. Jméno renomovaného soupeře leccos slibovalo, a protože Medvěd je momentálně hokejem skutečně poblázněn, nebylo co řešit. Do Stodolní se pak měl původně dostavit i Skoumal, čímž by byl výčet očekávaných přátel téměř vyčerpán, ale vše nakonec dopadlo zcela jinak.

      Nyní je však teprve páteční odpoledne a s Pivrncem a nějakým tím cestovním pivkem sedáme do zpožděného Sovětského, který nás odváží směrem na jih, jakož již tradičně. Nicméně zpoždění je zpoždění a pro přepravu do Zlína musíme z časových důvodů vyjímečně použít místo opoceného plechu trajfl. Začátek zápasu tak překvapivě v pohodě stíháme.
      "Ty, vole, koukej, oni fakt z Ostravy přijeli!!!" Známí ze Zlína na nás koukají jak na totální magory, kteří dokážou dojet i na přátelák, ale co už. Na stadioně je nás poskrovnu (prý čtyři sta), brusle hráčů dnes dělají mnohem větší rachot než fanoušci na tribunách a ti jsou svědky světového hokeje. Oba týmy se oťukávají - jen se, proboha, nezranit a délka první třetiny nám docela vyráží dech - dvacet tři minuty "špinavého" času! Však jsme taky její začátek "nevychytali" a přišli do ochozů v 17:07. To už běžela osmá minuta... Nicméně v poslední třetině se konečně Medvědi ukázali a předvedli výkon (i při všech těch mladých, kteří se chtěli ukázat) hodný extraligového týmu, a zároveň nám dali pocítit (ať se Slováci nehněvají), že česká extraliga je podstatně kvalitnější než extraliga slovenská. Nakonec zápas vyhráváme přesvědčivě 3:0 (první gól Trenčín doslova rozebral a už se k akci nevzmohl) a zcela spokojeni opouštíme Arénu Medvědů nezvykle brzy. Odcházíme s Pivkem na pivko a o něco později na opocený plech, ve kterém nejenže potkáváme staré známé kamarády fanoušky, ale i starého známého průvodčího, kterému ke spokojenosti stačí jen výsledek a naše vstupenky na stadion. (Neviděli jsme se už někde?)
      V Mašince stíháme nejen jeden orosený Gambrinus, ale taky topinku. Známí z Tlumačova zůstávají sedět až do dalšího vlaku, zatímco my s Pivrncem se loučíme a míříme zpátky na sever. A pozor: Poprvé v životě vidím Pivka s Pivkem na zádech. Opiven i Pivko podlehl a hrdě obléknul "můj" dres. Jo, dějí se věci! (Mimochodem, dnes Libor nenastoupil pro chřipku, takže de-facto - a to jsem si pohlídal! - jsem byl jediný Pivko v Aréně Medvědů.) Ve vlaku předkládáme opět vstupenky na stadion se slovy: "Když nám necvaknete tenhle lístek, už si necvaknete u nás vůbec!" Průvodčí rezignoval a se slovy: "Nic víc už vidět nechci" odešel o kupé dál. V Přerově jsem tradičně vystartoval pro tradičně nepitelné Zubry, které nám pak (Světe, div se!) vydržely až na konečnou do Sviňákova.

      My však už spěcháme ze Sviňákova dále do centra, kde se chceme vrhnout do nočního víru na Stodolní ulici. Skoumal nedostal povolení k opuštění bydliště a tak "...pokračujeme v započaté cestě!!!" jen ve dvou. Vadí? Nevadí! Však si nějak spolu poradíme!

      Před Stodolní se ještě ozval Libor, že by s námi zašli taky zapařit, s podmínkou, že ani jeden z nás nebude mít na sobě jeho dres (To si fakt myslí, že mu dělám "reklamu" i ve Stodolní?), aby nakonec celý jeho ambiciózní plán skončil na nemožnosti přesunu z Kopřivky do MOM. To už ale vcházíme s Pivrncem do Stodolního reje a v několika dalších hodinách stačíme projít dvakrát vyžierák a spoustu dalších, podstatně příjemnějších podniků. Mrkli jsme tak do E99, jejíž úroveň mi poslední dobou přijde jako nevalně upadající, Desperado s tradičně hlučným barem a tanečnicemi na něm...

      Někdy kolem půlnoci na mne přišla krize jako sviňa. Měl jsem sto chutí odejít z Desperada, protože najednou mi dělal pohled na lepé děvy tančící v tabákovém oparu na vyleštěném baru poněkud nevolno. A tak jsem skutečně i odešel. Z Tunnelu jsem poslal Pivrncovi, který i nadále se zaujetím sledoval dění na baru, esemesku, aby věděl, kde mne najít a během chvíle přišel a zcela neuvěřitelným způsobem mne dostal z nejhoršího. Vývoj večera naprosto otočil a dostal mne z krize způsobem, který mi vyrazil dech. Za několik málo okamžiků se do velmi podobné situace dostal naopak Pivrnec a já zcela automaticky vyloženou energii vrátil jemu. V tu chvíli mi došlo, co pro mne Pivrnec udělal a začal jsem jej mít hodně rád.

      Přišel tedy čas na změnu lokálu a po marném hledání kvalitní atmošky v Bastile (Kam zmizely všechny ty krabičky?) vcházíme do vykřičeného dance-clubu. Tu se Pivrnec ocitá ve svém ráji (zde obsluhují poněkud spoře oděné krabičky již tradičně) a s jednou slečnou se dáváme i do řeči. Jméno je vedlejší, stejně jako následný děj událostí kolem. Jednoduše nám dobrá nálada vydržela až do svítání noci, kdy naposledy míjíme poslední zbylé peníze ve Vyžieráku za pikantní křidélka a s pocitem dobře vykonané práce odcházíme vstříct domovům. Tedy v mém případě se mi podařilo přijít na správné místo až na začátku sobotního večera. Každopádně na tuhle pařbu ještě asi dlouho nezapomenu...

md;-))) 18.02.2003