chat

Akce roku 1998

Náš diář

aneb Okolo demokratického Slovenska (holou hlavou vzhůru!)

KRÁĽOVA HOĽA
(královská etapa)
8. den - pátek 12. června

„Doktore, už jen sedm dní!" „Už?" „Jo, jo." To byla první Zippova slova dnešního dne. Původně jsme měli v plánu vyrazit v 7:23 vlakem do Červené skaly. Jenže je 7:17 a jsme stále ve stanu. Večer při hledání místa jsme narazili na partu Zlíňáků u ohniště a tak jsme se k nim na večer přidali. Než jsme stačili postavit stan, začalo pršet a tak jsme zašli na kelíšek s nimi do chaty. Asi hodinku jsme s nimi békali a pak si šli lehnout. Pádili jsme do stanu a za palby deště usínáme během chvíle.

Itinerář dne:
DEDINKY Palcmanská Maša - Stratená - Dobšinská Ľadová jaskyňa - Pusté Pole - prameň Hrona - Telgárt - Červená Skala - Šumiac - Predné sedlo - Králova hoľa (1946m.n.m.) - Predné sedlo - Šumiac - Červená Skala / DEDINKY, 65km

Teď je sice zataženo a mlha nad vodou nevypadá špatně. Tohle místo pro stan opravdu nebylo špatné. Výhled ze stanu je parádní. Balíme věci, necháváme věci na hotelu a jedeme přímo odtud na Královskou etapu naší expedice, na Kráľovu hoľu. Máme pocit, že naše bajky by lítali, kdyby mohli. Jsou tak lehoučké!

1.zastavení: Predné sedlo, 42.km, 1440m, 11:55a.m.
      Po deváté hodině se nám podařilo vyrazit z Dedinek po nám už známé Route67 směrem na Červenou Skalu. Jízda přes Ztracenú a objezd tunelu Ztracenou dolinou byl opravdu silný zážitek. Hluboký kaňon, skály v kopcích, bouřící voda, útesy v ní, pěkné domčeky.
      Za střídavé oblačnosti bez deště projíždíme kolem Dobšinské Ľadové Jaskyně-city, obcí Telgárt s bombasticky zauzlovanou tratí v tunelu a na rozhraní tří krajů a pod pramenem Hronu. I jeho meandry jsou nádherné. Poprvé v Telgártu vidím typickou cikánskou kolonii kolem potoka ze sbitých fošen a plechu.
      V 11:05 za výkřiku „Holou Hlavu vzhůru!!!" vyrážíme ztopořit KrHoľu. Netušíme co nás čeká a jenom doufáme, že se nám to povede. Cesta je značená jako asfaltová až na vrchol.

2.zastavení: Červená skala, 830m, 63.km, 2:00p.m., žst.
      „Dobyt!!!" Jo! V 0:45p.m. Ale ta cesta. Za vesnicí se ztratil poslední asfalt a nastoupila totální šotolina. Místy i nezpevněná. „Tak za to mě Zipp zničí!", říkám si a tupě šlapu dále. Vysvobození přišlo až ve výšce 1300m, kde se najednou z ničeho nic objevil asfalt. Aspoň něco. Začíná foukat ostrý vítr. Rozhoduji se, že na Zippa počkám až nahoře. Po cestě potkávám zaparkované auto a manželský pár. Oba nevěřícně koukají na to, kam jsem si to vyšlápl.
      Slyším nějaké vrnění, ale podle výpočtu mi chybí na vrchol dva kilometry. Asi to donesl vítr. Fouká řádně a je mlha. Jsem v mraku. Vlhkost je 100%. Najednou se na chvíli rozestoupí mlha a vidím pod cestou hlubokou dolinu. To je síla! Na druhé straně alespoň, no ne, vysílač! Posledních pár desítek metrů, odporný bočák a …jsem tady!!!
      V závětří vysílače čekám na Zippa. Doufám, že ho napadne jet taky pod vysílač. Ten vypadá hrozně. Jako vrak vesmírné lodě. Síla. U nohou mám staré rezavé antény. Hodně bizardní.
      Zipp přijíždí po chvíli. Ani nějak nevnímám čas. Oblékáme na sebe všechny vrstvy oblečení, které jsme si vzali s sebou. Pak se teprve odvažujeme na vrchol. Vítr nás málem sráží, ale dorazili jsme k trianglu. Dvě fotky a už nás tu nic neudrží ani minutu!
      Sedáme na kolo a začínáme klesat. Není to žádný požitek. Ruce i celé tělo mrznou. Navíc není nic v té mlze vidět. Konečně se dostáváme aspoň do závětří. Škoda toho sjezdu. Musíme pořád brzdit.
      Na konci asfaltové části cesty v Prednom sedle dohasíná oheň. Ten tu nechali dřevorubci. Jsme rádi. Nahříváme své údy a cvičíme s promrzlými prsty. Ani další část cesty není lepší. Mlha sice ustoupila, ale cesta nedovoluje rychlou jízdu. Alespoň se znatelně oteplilo.
      Nad Šumiacem zastavuji a čekám na Zippa. Konečně si vychutnávám tu krásnou krajinu. Po chvíli už společně dojíždíme společně do Červené Skaly na nádraží.
      Sedáme do bufetu a hned dáváme teplé nápoje a jídlo. Máme hodinku čas do odjezdu vlaku. Kapustnica a guláš nám dělají dobře. Jsme šťastni. Povedl se nám opravdu slušný výkon. Před odjezdem si Zipp kupuje lístek a já beru na svou čumkartu beru i jeho kolo. To tady na Slovensku kupodivu jde. I když zpočátku mi nechtěli uznat její platnost.

Zakotvení: Dedinky, 65.km, 5:04p.m., hospoda Am see.
      Jako bombónek na dortu byla jízda kolejovým vozidlem ŽSR mezi Červenou skalou a Dedinkami. Celkové náklady na tuto jízdu činily za Zippa 9 skorokorun. Jak k tomuto výsledku přišla pokladní je mi záhadou. Trať se celkem sedmkrát velmi slušně zavrtává do kopců. Skvělý je pohled na trať po výjezdu z tunelu, po které jsme před pár minutami jeli. Tzv. Telgártský žužel. Okolní krajina je skvělá, stejně jako zážitek z jízdy.
      V Dedinkách Zipp provedl očistu těla v Maši a hned po té sedáme ke štamgastskému stolu v hospodě. Po včerejšku si s paní vedoucí rozumíme. Pivo je tady skvělé a rozptýlení dnes hledáme jen v MS Francie98.

Sumarizace:

Není to už náhodou tak trochu nuda číst o této akci samé superlativy? Tuším, že máme za sebou jen další z nudných a kýčovitých dnů. Úplná zívačka. Kýčovitě modrá obloha, pálící slunce, řvoucí ptáci a pro samé kuře není kam šlápnout. Tak to všechno tady dnes nebylo. Dneska jsme byli jen trochu drsní a hádám, že jsme konečně v tom klubu.

Netradičně:***** pro osmý den.

Luxusní! Konečně etapa, na kterou jsem si dokázal vzpomenout i po patnácti letech. Úplně jsem si vybavil tu kládu a mrznoucí ruce, které jsme se snažili rozehřát nad dohasínajícím ohněm po dřevorubcích. Stejně tak vidím ten urputný vítr a nečekanou hloubku kaňonu pod sebou stejně jako vysílač zničeho nic se vynořivší se nade mnou. Člověk si asi pamatuje královské etapy svého života. A je pravda, že výše (míněno nadmořskou výškou) jsem se na kole dodnes nedostal!

1.12.2013 (remastering)
medvěd:-)