chat

Akce roku 2013

Náš diář

Bejzik informejšn:-)
(na cestu po Mečiarovu Slovensku 1998)

O.D.S. ´98 Mount Everest: 8848 m.n.m. (seznam sedel):

Jedním z našich trochu drzých cílů bylo i ujetí 8848 výškových metrů. Koneckonců sestavená trasa k tomu i trochu vybízela. Naše putování se klidně mohlo jmenovat „Do sedla ze sedla v sedle" a byla by to pravda. V následujícím přehledu jsou uvedena skutečně výrazná sedla. S menšími povrchovými nerovnostmi do sta metrů jsme se nezabývali a brali jsme je pro dobrý pocit, že kdyby to náhodou těsně nevyšlo tak… Však to znáš.

      A ono to náhodou vyšlo. A dokonce už na Spišském hradě desátého dne našeho putování. Pak jsme snili o magických deseti kilometrech. A když padly i ty, na Maguranském sedle, tak jsme si říkali, jak jsme ješitní. Nebo, že by jsme byli už konečně v tom proslulém Klubu drsňáků? Posuď to sám:

Tabulka našich (horských:-)) sedel

A čo pijete, chlapci? Nuž, asi takto:

Slovenská piva jsou všeobecně považována za nepoživatelná. Naše expedice si dala za Úkol prozkoumat tuto oblast slovenského hospodářství. Z dřívějších pobytů na Slovensku jsme své zkušenosti již měli. Teď jsme si je jen potvrdili.

      Pitelné je na Slovensku pouze jediné pivo a to Zlatý Bažant. To proslavil už náš první a zatím jediný kosmonaut Vladimír Remek tím, že si jej s sebou vzal na orbit. Aspoň to tvrdí pivní etiketa. Za doslova nepoživatelné piva jsme určili Corgoň a Smädný mních, jedno jakého stupně a druhu. Ovšem je zbytečné se radovat. I ostatní značky jsou pro Čechův mlsný jazyk použitelné jen v nouzi.
      Dále jsme si dovolili hodnotit české značky piva, které se zde licenčně vyrábějí. I tato piva nestojí za nic. Zřejmě zdejší voda není vhodná na výrobu tohoto ušlechtilého moku.
      Dostupnost lahvových českých piv na místním trhu není špatná. Poživatel se pouze musí smířit s dvojnásobnou cenou, tedy 20 a více slovenských peněz. Čepované české pivo je vidět zřídka a čím dále na východ, tím hůře.
      Na Slovensku je také rozšířeným zvykem vyrábět etikety nápadně podobné českým výrobkům. Takový místní Starý prameň hovoří za vše. Ředitel pivovaru dokonce nedávno tvrdil, že jeho výrobek dělá českému pivovaru spíše reklamu, protože je mnohem lepší. Pravda, neměli jsme odvahu a ani to štěstí.
      Naštěstí pro žíznivé poutníky se začíná módně šířit po hospodách čepovaná kofola velmi valné chuti i ceny (kolem 8 Sk za půllitr). Nečekali jsme takové její blahodárné účinky na našich často dehydrovaných schránkách.
      Perlička na závěr: Nedaleko Levoče stál plakát s tímto sloganem: „Čo v móde Paríž, to v pive Šariš!" Jo.

Tady jsou naše pivní výkony:

vysvětlivky (po letech i pro mne:-):

Stravování na Slovensku:

      Slováci započali budovat kapitalismus ve stejný okamžik jako češi. Jenže, nevím na co to svést, úroveň gastronomie je nesrovnatelná. Peněz je mezi lidmi ve srovnání s námi málo. Šetří tedy především tím, že si takřka všichni vaří doma. Do restaurace si zajdou jen zcela výjimečně. A to je právě kámen úrazu.
      Restaurací, ve kterých se vaří, je oproti nám velmi málo a jsou předražené. Ve větších sídlech a rekreačních oblastech to ještě jde, ale nejsou výjimkou místa bez jakékoliv možnosti pozřít teplé jídlo. V existujících „jídelnách" jsou ve srovnání s námi ceny dvounásobné a kvalita jídla pouze průměrná. Vrcholem drzosti byl HH Poĺana, proti kterému i chaty v Tatrách jsou břídilové.
      Dobře zásobované jsou obchody pouze ve velkých městech. Venkovské Jednoty na vesnicích jsou pověstně socialistické. Velké kvantum zboží v malém sortimentu. O něco lepší jsou „soukromníci", ale i tak je cítit „dálný východ". Ceny slovenského zboží jsou srovnatelné s našimi, importované zboží (i české) je znatelně dražší (opět kvóty).

Lidé na Slovensku

      Rozdělení Československa je už v očích zdejších lidí dávnou minulostí. Zajímavou zkušenost jsme zaznamenali při přejezdu ze západu na východ. Severozápadní Slovensko trpí (nebo spíše trpělo-naštěstí) frustrací z úpadku země. Za tu mohou Češi a je dobře, že jsme se trhli. Na východě jsou lidé se svým životem více spokojení a na společný stát vzpomínají s nostalgií a je jim to líto.       Mnoho Slováků Českou republiku zná fyzicky. Buď z období vojny nebo pracovně. Překvapivě hodně lidí pracovalo na Ostravsku.       Lidé jsou zde velice vlídní. Mají své rituály, které je třeba respektovat. Pokud to děláme, nelze se setkat s nevraživostí. Jsou velmi zvídaví. Jsme přece poslové toho lepšího, západního, světa.       Velmi zajímavý je vztah lidí k mobilní komunikaci. Stále mají lidé pocit, že jeho koupí se dostávají do jiné sociální vrstvy. Paradoxně jejich lácí (i při srovnání s námi!) tady má mobil téměř každý. Aspoň ten pocit tady je.

Ubytování

      Tuto stránku cestování jsme neprozkoumávali. Měli jsme svůj vlastní „zelený stan Coleman" a nevyužívali jsme ani služeb kempů. Hodnotit kvalitu nám proto nepřísluší.
      Cenově nejvýhodnější jsou penziony a „Zimmer frei". V těch se ceny pohybují kolem 150 až 200Kč. Hotely jsou pro obyčejné lidi nedostupné (300 a více).
      Dostupnost těchto zařízení je různá. V rekreačních oblastech to není problém. Na odlehlých koncích je to podstatně horší. Svůj vlastní stan lze v podstatě postavit kdekoliv. V CHKO a NP je nutno počítat s pokutou. Tam stany nesmí. My jsme vesměs spali v sedlech hor blízko cest. Byl tam úplný klid a ranní rozjezd z kopce vždy stál za to.
      Hygienu lze páchat v údolí v jakémkoli potoce. To je opravdu výhoda. Vody jsou zde čisté a možnost nákazy je minimální.

Doprava

      Autobusovou dopravu jsme nevyužívali. Ze starších zkušeností víme, že je státní, a že oproti naší funguje. Síť linek je poměrně hustá. Jezdí se i o víkendu. Ceny v autobusech jsou lidové.
      Železnice Slovenské republiky jsou o něco dražší, za to fungují. Vlaky jezdí v pravidelných intervalech. Přeprava kol je možná v téměř všech vlacích. České režijní výhody se uznávají s výjimkou TEŽ a lze na jednu čumkartu přepravit více kol.

Cykloservisy a prodejny

      Tak to je na Slovensku opravdu velký problém. Už od počátku cesty se potýkám se špatnými špalíky na přední brzdě. Vzhledem k naplánované trase se vyhýbáme velkoměstům a tím i jakékoli možnosti prodejen a servisů. Našel jsem jednu v Levoči, ale ta měla tak malý výběr (jestli se o nějakém výběru dá hovořit, když měli jeden typ špalíků za 37 peněz, které pochopitelně nevydržely), že je třeba brát co je. Proto doporučuji základní sadu náhradních dílů vozit s sebou. I v takové Žilině, kterou znám dost podrobně, není možností mnoho.

14.2.2002 (remastering - no re-editing - 26.11.2013)
medvěd:-)