chat

Akce roku 2011

Náš diář

od pátku 2. do neděle 4. prosince

To máte tak. Těšíte se na sníh a zároveň doufáte, že ještě aspoň tady kolem Krnova, když makáte v terénu, rozhodně nebude. Setrvalý stav, kdy celý listopad kromě listí nepadla ani kapka, vám vlastně vyhovuje. Počasí vyšlo v Opavě při novém ostrojském přejezdu stejně jako nakonec i u těch dvou současných krnovských. Pochopitelně se bavím o práci. Zcela vyjímečně! Nicméně ani tajné doufání mi nezabránilo v úmyslu k vycestování do sněžných hor o dva týdny později. Ano, byl jsem najivní. Nespadla jediná vločka a lyžba na cca dvou stech metrech svatopetrského areálu ve Špindlu by byla bláhovstvím. Ale stejně se výkend povedl! Kdo za něj mohl? Pochopitelně Charlie se svou skvělou sestrou a neteřinkami...

      Máte potřebu si užít výkend? Doporučuji přátele! Jsem hrdobec, že jich mám větší než malé množství. Co víc, velmi mne těší je navštěvovat, což říkám se vší skromností. Trpí-li i oni mým drzým komplexem, poptejte se právě tam. Mí kamarádi navíc rádi vymýšlí program a: "... když tedy Medvěd chce přijet, tak se o něj postaráme!" Cestou kolem Pecky se provokativně starostky zeptali, zda-li by už nepustili kvůli mně vlek (když už jinde žádný nejezdí), ale nějak se u ní nepotkali s pochopením:-) Lyžba tedy o víkendu urkitě nebude.
      Pátečním už setmělým podvečerem projíždím sakra starým modrým vlakem na trati MNM-Chlumec a stýkám se s realitou dne. Kde není žlutý vlak, vládnou blešáci a koženky. Sympatický průvodčí se sice za stav vozu omlouvá, ale peníze z jedničky do trojky nesrovnává. Je mi to jedno, poáč mám dobrou náladu a těším se do cíle. Přistávám v rytmu Nonšalantního Bonvivána na kraji jedné z chlumeckých nádražních platforem: "Kua, jaktože mne Delegace nezaznamenala???" Jednoduše nečekala, že v prvním a zároveň blešáckém kočáře by se medvěd pohyboval.
      Bonviván dozněl, mé kroky dopadly na tvrdou chlumeckou zem: Tak to je ono! Koukám přes upocené sklo místní nádražky a nestíhám: Vidím svítící vánoční stromek. V tomhle doupěti? Říkám si, že mne asi vážně čeká víkend plný překvapení. Nemýlím se a u východu se vítám s Delegací. Sakra, kdo je tady dneska vlastně Delegace?
      "Počkáme před nádrem, máme odvoz, víš," říká mi Lenča a poznenáhlu už přibržďuje Charlie se svým kočárem. Mizíme na Palackého k Laštovičkům. Ovšem ne nadlouho, protože správný víkend musí začít kulturně. Charlie se po včerejším náročnějším večeru dobrovolně pasuje do role rušňovodiča a už už pádíme po dálnici na Hradec, kde vyzvedáváme Zdenu. Zprva se ji moc nechtělo, leč podlehla pádným argumentům ("Ty nechceš vidět Medvěda!?") a po úvodním valalašském přípitku neomylně vyrážíme do víru velkoměsta:-)

Medvěd 009 a Wohnouti

      Rockový klub u Cikána. Dojeli jsme do Nového Hradce Králové a já vůbec netušil, že podobný podnik dnes vůbec ještě může existovat! Dlouho na mne nedýchla atmosféra začátku devadesátých let: Zaplivaný klasický výčep s odpovídající nestíhající obsluhou, stěny lokálu oblepené plakáty času dávno odvanutých, kapely, které zde kdy hrály, ve mně vzbudily vzpomínky na první pubertální pijatyky. Za všechny snad Prouza. Hlavou mi hned znělo Čelem vzad!
      Ale kdepak, tady zapadneme! Sbírka lidiček od patnácti (doufám...:-) do našich i dalších let. Různých vyznání i stylů. A nekonečná fronta na pěnivý mok. Fakt nekonečná! Nenávidím z principu fronty a nezbývá než vymyslet jiný přístup k pivu. Utvořili jsme takový malý spiklenecký kroužek nedaleko pípy a snažili jsme se tvářit, že vlastně jen čekáme na zbývající pivo. Jasně, že jsem neměl odvahu vlézt před první lidi, ale stačilo jich pár "pustit" a v pravý čas říct holkám: "Zařaďte se." Zbytek fronty už nemohl mít ánung o tom, kde jsme vlastně původně stáli. Metodu jsme s úspěchem několikrát opakovali a jednou přibrali s sebou jednu fákt drsnou slečnu ze Žamberka. Nejen, že jsme se dozvěděli, co nového na periferii, ale hlavně použili její výšku jako záminku k dočepování. Podvod? Inu, umíme si poradit:-)

Nemohu tady nezmínit i způsob, jakým lze vyřešit nedostatek lístků. Pro čtyři jsme lístek neměli, leč Lenča si poradila s grácií sobě vlastní. Přišla ke kasírovi a říká: "Mám tady lístky na jmého Honsová." Než se chlápek stačil nadechnout k další větě, suverénně dodala: "Čtyři!" Nic neřešil a čtyři obojky skutečně vydal. Charlie pak vzpomněl na svou bojofku před halou v Pardubicích, před kterou smutně stáli s Konvim natěšení na Lucii. Bez lístků. "Neboj, to vyřešíme," říkal Charlie a suverénně jde ke kase: "Mám tady dva lístky! Jméno? Řeháková!" Dostali dva lístky a užili si koncert. Že to byla čistá improvizace? No a co? Vyšlo to:-)

      Poradit si dokázaly i holky, to když potřebovaly na záchod. Nekonečná fronta na dámskou část naprosto ignorovaly a zcela suverénně nastoupily do pánské kukaně. Pevně jsem doufal, že vypadá lépe než obligátní koryto pro pány. Vždyť jsem vám tady psal: zlatá devadesátá:-) A ještě jsem se bavil závistivými pohledy měkých dam ve frontě a údivy ostatních pánů. Lenča i Zdenka totiž umí použít záchod s grácií a vždy z kukaně vycházely dámy! Prostě jsme se všichni báječně bavili.
      Aha, já jsem sliboval kulturu. I na tu došlo. Jako předskokan zahrál Medvěd 009 a hlavním hostem byli Wohnouti. Mně se líbila spíš první kapela. Ne snad kvůli názvu, ale dala ze sebe maximum, kdežto Wohnouti byli při hraní pěkně nachcaní. A to se holt na hře projeví. Je ale fakt, že při jejich hraní už skončily fronty kolem pípy, kam jsem velmi rád prchal před hu, ale fakt húúústým vzduchem uvnitř sálu. Mimochodem, ten už také leccos pamatoval a cítili jsme se v něm jako doma:-)
      Koncerty skončily někdy kolem půlnoci. Nebuďme malicherní:-) Měli jsme skvělou špičku a řidič nás odpovědně odvezl do postelí. Když k tomu připočtete, že jsme se v podstatě non-stop něčemu chlámali, musíte uznat, že večer se báječně vyvedl...:-)

      V sobotu jsme se vstáváním nijak nepospíchali. I tak jsem se spustil z patra jako poslední (Charlie už pár hodin Bopakoval) a u opatrné snídaně jsme sbírali námět na další program. Od toho máme však babi Laštovičkovou: "Dneska pečeme cukroví!"
      Nikdy jsem tuhle práci nedělal. A rohlíčky jsou vážně nekonečný opruz. Jako správný trouba jsem dostal na starost "Naší novou elektrickou troubu," a s výjimkou úvodní ztráty bodů za mírně připečené rohlíčky (po pocukrování však nikdo nic nepoznal) už opakované pečení proběhlo bez ztráty kytičky. A propos, zatímco Charlie Bopakoval, pomáhaly nám s pečením průběžně Alýš s Janičkou.
      Navečer jsme se rozjeli do dalšího víru velkoměsta. Totiž do NjůBí. V plánu bylo tentokrát pokecání a vedení chytrých řečí. Vyrazili jsme pouze s Lenčou a později se k nám měl přidat i Charlie, až jej Janička doveze z jakési povinné oslavy z Bopaku. To neřeš:-)
      Charlie přijel sice jako motýlek, nicméně do hry (a chytrých řečí) se stačil vrátit. Leč problém s hladomorem v Somálsku jsme opět nerozsekli. Až šenkýřka (střídavě příjemná a naopak) to rozsekla za nás a ve dvě nad ránem (nebo tak nějak) nás vyhodila.
      Říkáte: "Konečná?" Ale kdepak! Janička šla zapařit do baru a my zašli za ní. Zatímco Charlie s ní vydrtil ve fotbálku jakéhosi namyšleného puboše, já přemýšlel. Ňák si pořád nemohu zvyknout na to, že s klidem zůstanu na baru s cérkou kamarádky, aniž by vše zavánělo průserem. Prostě se čas poněkud pohnul a ty malé holky povyrostly:-) I na baru bylo veselo a chytré řeči jsme vedli až někam ke čtvrté ranní, kdy za kuropění Janička říká: "Neboj se, můžeme v klidu domů. Teď už cikáni spí...:-)"

      Půlku neděle nám propršelo a nelze se tedy divit, že jsme se s úspěchem prospali k odpoledni. Slepičí vývar se mi prý povedl (říkali:-) a oběd také (říkám já:-). Co s načatým večerem? Jednak mne Lenča již podruhé vytočila svým telefonem (včera jsem jeho konfiguraci zvládl, dneska už ne-e...), ale potěšila pohodou klídkem a výsměchem. Inu, osobní šašek:-)
      Podvečer byl zcela jasný. Zatoužili jsme s Charliem po hokeji a toho se nám dostalo. Pepa s Alýškem měli potřebu šopingovat a my si s Charliem později říkali, jak je báječné, když nás taxík vysadí přímo před vstupem do arény.
      Časy, kdy tady bývávalo vyprodáno, jsou dávno pryč. Krize asi funguje a ceny jsou podstatně vyšší než pamatujeme. I tak plno bylo uvnitř i na chodbách, kde chodilo hned několik Mikulášů a aby si i tatínkové přišli na své, doprovázel jej nezřídka dokonalý anděl 90-60-90, až tatínkové zapomněli zpravidla zahloubáni v myšlenkách odpovídat čertovi s Mikulášem na příslušné otázky spojené s jejich už slušně vystrašeným dítětem:-)
      Perníci dneska hráli s Libercem. Zkušeně jsme si koupili lístky (oba vlastně do této haly poprvé...:-) do oblíbeného sektoru a i hráči pochopili, do které brány se mají pokusit vsítit góly. Až na jeden jsme viděli vše, byť první třetina byla tak zoufalá, že nejzajímavější hra probíhala v komerčních přestávkách, kdy vyjížděly nejistým krokem na plochu libé vymetačky. Tentokrát nás skutečně nerušily. Naopak se komerční přestávky jevily až příliš krátké:-)
      Ve zbývajících dvou třetinách se přeci jen začal konečně hrát i hokej a Perníci zaslouženě doma zvítězili 5:1. Koncovku měli tragickou oba týmy, ale více štěstí bylo přece jen na straně domácích: "Vole, dneska fandíme těm červeným, jo?"
      Taxík si nás opět vyzvedl na křižovatce před halou a upalujeme nach Chlumec. Pepa nás spolehlivě dovezl k domovu, Alýšek si spokojeně zašopingoval a tak se loučíme a báječně unaveni vlastně v podstatě hned uleháme. Mne čakají ráno pilotní zkoušky F-06 v Kolíně a Charlie jde pochopitelně Bopakovat:-)

      Nonšalantního Bonvivána jsem si na cestě z Chlumce do Kolína nedal. Jednak by rušil mé učení, které už tak dostávalo na frak při vzpomínkách na prožitý výkend. Povedl se a já úplně zapomněl na stres ze zkoušek, které dopadly. A vychlámaný jsem byl ještě pěkně, ale pěkně dlouho. Díky všem za báječně naplánovaný víkend!

medvěd:-)