chat

Akce roku 2010

Náš diář

první prosincový víkend

      Medvěde, mám tady pro Tebe maličký návrh. Prozatím slušný, jak se to vyvine necháme osudu :-) V našich krajinách se proslýchá, že by měl na návštěvu do naší blízkosti zavítat nějaký Honza :-) Tak nás tak napadlo, jestli by nechtěl zavítat ještě blíž a podniknout s námi malé víkendové hýření :-)
Takže navrhovaný program:
1) Ty prý budeš v pátek v Pze... Nevím, na jak dlouho to tam máš. Nicméně bys mohl v pátek nebo v sobotu dorazit do Chlumce, kde Tě zajisté uvítají s otevřenou náručí :-)
2) Ve Špindlu se rozjíždí sezóna, takže já budu tenhle víkend už pracovat. Tudíž Tě s otevřenou náručí přivítám až v sobotu odpoledne, kdy s Kájou dorazíte do Špindlu. (Původně měl jet Kája se mnou už v sobotu ráno a užít si lyže, ale bohužel napadl sníh, takže nemusím vysvětlovat, co to pro Bopa&K znamená... :-)
3) Můj kamarád má v pronájmu tenhle penzionek a tenhle víkend pořádá rozlučkovou akci, protože penzion pouští a jde pracovat shodou okolností se mnou na Zubra. Lidové ceny vše za 20 a akcička jen pro zvané - což jsem já + moji přátelé. Takže bychom sobotní večer strávili tady a Tebe bychom tam nejspíš i uložili ke spánku. Já s Kájou přespíme u mámy na vojenské. Pokouším se zařídit, abys tam mohl spát taky, ale pokud tam bude máma, tak se nevejdeme.
4) V neděli ráno Lucie půjde pracovat a Kája vyzvedne vyhajané Medvídě v penzionu a půjdou lyžovat. Občerstvení zajišťuje bufík U Zubra.
5) Po lyžovačce a po Luciině pracovní době přesun do Železnice - tzn. uvidíš i mé rodné městečko :-)

      Cítíte, jak voňavá tahle zpráva je? Když budu citovat námi tolik oblíbeného Jyrku: "Dámy a pánové, nechci se vás nikoho dotknout, ale kdo z vás to má?" Poprvé v životě jsem se dostal do postavení Delegace a uznejte, že odmítnout takovou vymazlenou nabídku jednoduše nešlo. Představa lyžování začátkem prosince v Chamonix východu se zajištěným all-inclussive. Už od čtvrtka jsem byl marný a lyže mi v očích prý byly vidět někdy až příliš. Aspoň to tvrdili všichni, které jsem potkal a kteří poznali, že jsem absolutně, ale absolutně mimo:-)
      Čtvrteční chlumecká schůze, kdy se v Konibaru schází známí xichti, aniž by tušili, kdo se vlastně sejde s kým, miluju. Kouzlo nechtěného funguje snad vždy a tuhle atmosféru pravidelného čtvrtečního překvapení jsem snad nikde jinde nezažil. Když se zcela náhodou sejdou (mimo jiných) dvě trutnovské stálice, které však letos zcela vyjímečně chyběly (Konvi a Vendy), hned se cítíte jako Na Bojišti a vše do sebe dokonale zapadá. Nevím, zda údiv vzbudila spíše má účast nebo dostaveníčko jiného, stejně vzácného, nicmémě místního člověka. Začal jsem tušit, že blížící se výkend se stane skutečně mimořádným.
      V mrazivém pátečním ránu na chlumeckém nádraží zjišťuji, že smysl pro humor Českou pótrať nepřechází, ani když vše kolem zamrzá pod neúnavnou taktovkou dědy Mráze. Výhybky nevyjímaje. Spontánní výbuch smíchu s douškou trapnosti vyvolal příjezd vlaku, o němž bylo jen chvíli předem tlampačem oznámeno, že přední vůz netopí. Cestující si měli nastoupit do zadního vozu. Přijela však jedna koza. Věru pořádně promrzlá. Však to ten otravný substrát zvládne s úsměvem sobě vlastním. Mohu jen konstatovat, že v zimě činí rozdíl mezi časovou délkou trasy mezi Chlumcem-Prahou a Ostravou-Prahou pouhou půl hodinu. Pochopitelně ve prospěch Chlumce, přece jen je to o pár kilometrů blíž...:-)
      Čtvrteční Chlumec jsem s radostí dal i proto, abych necestoval do MNM s plnou polní. Sice bych vzbudil v naší továrně příslušný ohlas, ale kdo by se s tím k lyžování nezbytným vercejkem tahal. Kór, když nasněžili tři centimetry a u Muzea dokonce čtyři. Jako vždy měl Jarek pravdu a televize mohly utěšeně plnit svůj jinak fádní program jednou pražskou katastrofou za druhou. Až muselo být celostátním politikům místy docela smutno. Ti provinční z Mafiánského náměstí (prý jediné uklizené) se pochopitelně grilovali v nadávkách a vzpomínali na časy, kdy pravda a láska vítězila nad lží a nenávistí:-)
      Nechme raději MNM daleko za sebou a pojeďme zpátky na východ. Ale jenom kousek! Přes NjůBí jsme večer s Charliem vyrazili do Železnice a já konečně viděl ono městečko, které s pótratí má společné jen zatraceně vzdálené nádraží. Jinak nic, poáč název vznikl od kopce, v jehož ohbí obec rozkládá své ulice, domky či dvory. Lucie nás po příjezdu vybavila skvělou večeří a na nějaké dlouhé ponocování nebyl vůbec čas. Vždyť brzy ráno se vstává. Do práce!
      Zeptám se: Už se vám někdy stalo, že jste nejprve okoštovali kus svahu a teprve potom jste si šli koupit permici? Mně poprvé! Výhoda Zubrabufetu na sjezdovce pod Medvědínem (taky vás ta shoda příjemně šimrá?), byť jsme si s Lucií museli od Bedřichova kus cesty vyšlápnout bez dopingu, je evidentní. Přál bych vám ten panenský manšestr a závistivé pohledy lidí dole ve frontě. Slast sama!
      Lyžování v samotě by byla nuda. Protože ke všem plánům Charlieho a Lucie přišlo i exkluzivní azúro, musel jsem si sehnat společnost. S kým by se jinak medvěd dělil o zážitky? Lenka (sice první, ale dnes už bývalá:-)) Delegace vzala Alýše a kamarádku s dalšími dvěma potomky. Repre je tím pádem zajištěno!
      Zeptám se ještě jednou: Už jste někdy byli prvními hosty v bufáči? Zubr nás přivítal se vší pompou a panákem čůča bez brůča od Spiše k tomu. Troštičku podezřívám z téhle bojofky Lucii, ale i tak šlo o velmi příjemný nápad. All inclussive pokračuje. Tak šupinky šupinky, svah nečeká!
      Byla kosa jako z nosa, po poledni mne Delegace a spol. opustili a já se na svahu dále kochal zapadajícím slunce, čočkou na obloze, rychle se prodlužujícími stíny, fantastickými panorámaty a hlavně neuchopitelnou pohodou. Jsem, kua, na lyžích!!!
      Zubr jel hned první den na doraz. Zahajovák byl pro všechny místní zubráky překvapivý. S Lucií se vracíme do Želky (Železnice) později než myslíme a obě Laštovky jsou už připraveny ke vzletu do večerního reje. Lenka dostala k vánocům Xaviéra Baumaxxu, za kterým míříme do Lomnice nad Popelkou. Že nestíháme začátek v osm? Ale koho by to štvalo, vždyť přece známe umělce! Recenze na koncert je kousek vedle, takže jen zmíním, že AION klub v k Lomnici měl své kouzlo, Svijany, návštěvníky, originální ochranku a vymakané "vracenky" v podobě mravenenečků na razítku. Chceš dva, tři nebo pět? Po všech stránkách výborný večer!
      "Hele, majinko jsme zaspali, tak si pospěš," říká Charlie po ránu místo tradičního "Šupinky šupinky." Nevím, zda se zpožděním chtěl nabudit, ale i přes čtvrthodinovou ztrátu máme pod Medvědínem stále dost času i na koupi osobní permice, čímž sice zdržujeme a vytváříme frontu, ale kam bychom spěchali, když vrata od sedačky jsou stále ještě zavřená. Ano, Charlie uháněl autem ke Špindlu rychle, intenzivně, ale stále bezpečně. Neznám jiného drivera, kterému by podobnou jízdu můj žaludek toleroval bez lechtivého pocitu:-)
      Azúro bylo v programu především včera. Šmouhaté nebe však nevěstilo nic špatného, ba naopak. Děla odvedla dobrou práci a nastřílela z dostatek sněhu i na zubří svah. Zákazová značka zmizela. My si však chrochtali blahem na Václaváku, který byl po ránu nejen téměř prázdný, ale kvalita sněhu se blížila ideálu. Dokonce jsme vyzkoušeli i Mísečky a přiznejme si, že ty dva svahy, které byly vážně jenom pro nás dva, jsme si užili. Před dalším pokusem nás už vyhnala přítomnost většího než malého množství lidí. Už se vzbudili:-)
      Charlie nemohl nepostřehnout mou ski-nadrženost a snad právě proto se snažil můj značně nedokonalý styl svým - jak říká : pruděním - vylepšit. Jenže mi odešly znenadání nohy a ke tříbení nezbylo sil. Přesto bylprávě Charlie oním člověkem, který prohlásil při druhé pauze u Zubra, že končíme. Chápete to?
      Proč si na závěr neudělat malou odbočku. Nemůžu přece opomenout Lucii, která tak nezištně zajišťovala catering. Mno, nezistně, v podstatě nám během dne vyluxovala oběma peněženky, takže na vyzkoušení nové restaurace nahoře na Mísečkách jednoduše nebyla hotovost:-) Ale zřejmě nám nezbyde než ji stejně odpustit. Byla to právě ona, která mimou první letošní lyžovačku posunula kamsi k hranicím, kde už začíná jenom ráj. A za to ji patří zatraceně zaslouženě můj pořádný Dík!

23.11. a 21.12.2010 medvěd:-)

Kultura za 120

Xavier Baumaxxa, AION klub v Lomnici nad Popelkou

      Zažil jsem už leccos. Exkluzivní kluby kolem Broadwaye kdesi na pomezí Soho a Čínské čtvrti, z nichž si jen vlastním pocitem můžete vybrat ten svůj a užít si jeho atmosféru. Mnohem, mnohem, dříve jsem zažil jejich slabší kopii v rodném městě na profláklé Stodolní a dodnes nezapomínám na útěky její pustinou od Černého Pavouka na nejbližší zastávku. Teď jsem zažil ještě horší kopii Stodolní právě tady v Lomnici nad Popelkou. Ne, nechci hanit atmosféru klubu AION, musí se místním nechat snaha a jistou dávku entuziasmu. Jenže ptákovinama zaplněný jinak soufale prázdný bar prostě jen tak někde neuvidíš:-)
      Na koncert do klubu jsme vyrazili později a ani tak jsme o nic nepřišli. Xavier po našem příchodu stále ještě ladil oba své pracovní nástroje, totiž hubu a kytaru, aby o více než hodinu později, po představení vlastní ochranky, totiž psa, začal rozjíždět nával svých myšlenek a jinotajů. První ochutnávka Xaviera vyžaduje zatraceně velkou dávku vlastního úsilí. Roky hraní a cizelování textů totiž dospělo do stadia, kdy (jsa doposud nepoznamenán Xavierovou tvorbou) vyžaduje pekelné soustředění přítomných posluchačů. Jakýkoli smích jako reakce na předchozí džouk definitivně pohřbí další dva pšouky. Karamba!
      Fyzické básnění jsem znal od Váši ze Syčáků, něco podobného dávné paměti předvedl na Barvách Xindl X, abych právě tady pochopil, že stejný počet písmen X v pseudonymu neznamená nic víc, než jen značně nepovedený klon. Vlastně ani nevím, zda by některé texty neměly vézt spíše k hořkosti než úsměvům. Třeba z takového: "A co vaši radní? Sní daně? Dobrá, třeba i oběd i večeři...," mrazí ještě dneska. Krutá realita. Koncert byl však unikátním třeba i výstupem místního náčelníka kmene Semilanů, jenž byl jakýmsi bonusem navíc. Hlas jako zvon nepotřeboval mikrofon a jeho naprostá neuchopitelnost a permanentní potřeba něco na pódiu měnit přinesla permanentní horké chvilky právě především Xaviérovi. Sobotní kulturní vložka se stala dobrým bonusem už tak povedené první lyžovačky.

medvěd:-)

zbytek fotek