chat

Akce roku 2010

Náš diář

8. až 17. června 2010

Pecka - Zvičina - NjůBí
pohodová neděle 13. června, den šestý

      Oceánská Dávná zem a hladomor v Somálsku (kua, zase nic!) nás s Konvim poslal spát až v pět ráno. V devět jsem byl už opět mezi živými, byť asi nejsem schopen prohlásit, že i koncentrovanými. Hluboké doušky alofoKu mne po(s)tupně vracely do provozu a nakonec vše vyrazilo po poledni. Než jsem se vzpamatoval, byli fuč téměř všichni. Chlumecká sekce to vzala přes cukrárnu na Pecce a rozhodli, že dále bude Zvičina: "Máme na ni?" Peťa Dušků řekl, že ano. Kopeček u hřbitova však přivedl k životu zbývající permoníky v mé hlavě a představa Sacherdortu šla do háje stejně rychle, jako má chuť na kopec přes náměstí: "Aspoň jim nadjedu a počkám na ně na Zvičině." Pánové, upřímně, byli jste tam vůbec?

PECKA - Vidochov - Horní Brusnice - Zvičina - Třebihošť - Chroustov - Miletínské lázně - Miletín - Červená Třemešná - Dachovy - Hořice - Dobrá Voda u Hořic - Bašnice - Sukorady - Šaplava - Loučná Hora - Smidary - NjůBí, 54km

      Netušil jsem, že kopec do Brusnice je možná ještě fajnovější. Nic naplat, sedím už na Zvičině a koušu se Plzničkou. Varovali, že není o.k., ale já bych dneska namířil prst úplně jiným směrem k příčině trápení. Ani spolehlivý alofoK neúčinkuje a navíc je mi zima. Fouká tak hnusně nebo je něco špatně s termikou? Tu lze upravit vyšším množstvím vrstev, což činím. Další nápoje už nemám kam nalít a raději jdu mrknout na ta naše panorámata. Zvičina jich nabízí přehršel, byť si je člověk musí trošku najít. Nic nemožného pro ostříleného světoběžníka, byť mne znovu otevřená vyhlídka přímo v Raisově chatě nijak neláká. Drobná pochůzka profláklými místy s výhledem tu na Pecku, Kumburk či Jičín, tu na Krkonoše nebo Orličky, mi dělá vážně dobře.
      Víc času se mi nechce Zvičině věnovat a sedám na oře v domnění, že už tady, kua, někde musí být. Ani průjezd Zvičinskou obcí nic podobného nenaznačuje a tak se stáčím k Hořicím.
      Přiznám se, že Miletín je první z řady míst, kde mne rozsáhlost návsi překvapila. O den později (ať si taky zacestujeme časem naopak:-) jsem něco velmi podobného zažil v Českém Meziříčí. Inu, byla místa, kde si i v malých možnostech myslelo kdysi velkoryse a budoucnost se vyhlížela s nadějí. Miletín má dokonce lázně a také nedalekou Červenou Třemešnou. Ta zase má hospodu, která stojí za dva kilometry zajížďky a já jen doufám, že nemají otevřeno až od čtyř. 15:15 (Báden:Báden) je akurátní čas a beru za kliku staré dřevěnky.
      Starý Pán Výčepní, starý (ale vycíděný!) výčep, stará paní, jež už nemůže na nohy, stará dobrá atmosféra. Není problém přinést pivo na zápraží, ale počkám si na něj. Rád. Až třetí kyslíkem odčepované pivo mi Pán Výčepní přináší. Ty dvě slivky na důkaz stály na onom vycíděném pultu pro jistotu, kdybych nevěřil. Nebyl důvod, Staropramen byl absolutně v pořádku. Tohle musíte zažít!
      Věž Republiky nad Hořicemi nelze minout. Od minula přibyli partyzáni před vchodem (si myslím!), vítr pro změnu vyfoukal panorámata až k Chvalovicím či Fe Horám. Proč se nepokochat:-)
      Chtěl jsem do NjůBí přivézt nějaký drobný prezent. Trubičky jsem při pohledu na svou skromnou - nicméně našlapanou - bagáž vyloučil. Hořický sladký salát asi neocení nikdo, byť trubičky přímo ve výrobně vypadaly nadmíru lákavě. Tak aspoň turistickou známku, která řezem sladké trubičky malinko asociuje. Mám ještě nějaký čas na přemýšlení, jak to Léni podat, aby mi úmysl zbaštila. Pobavil jsem, takže se povedlo.
      Cesta z Hořic do NjůBí je tak profláklá a navíc nesympatická, že jsem začal improvizovat a Loučnou Horu nakonec přeci jen dojel. Nahlásil jsem příjezd v pět, což potvrdil zvou věžních hodin na NjůBí náměstí a já se jen bál, aby mi dokonale neplánovaný, nicméně brilantně skloubený plán nezhatil zavřený přejezd. A propos, přejezd. I na něj během večera dojde ještě řeč:-)
      Čas letí jako bláznivý, takže už si musíte zvyknout, že Léňa nechodí na pivo s Pepou, ale se svýma holkama:-) Tyhle šoky mi ženáči dělají záměrně, abych si ráčil povšimnout, že jsou i lidé, kteří mají splněno, kdežto já se třeba budu trápit někde kolem šedesáti (strašlivá představa:-), zatímco oni si budou vatit na akcích tak dlouho odříkaných:-))
      Smutné tak snad bylo jenom to, že i v tak mimořádně dobře naladěné atmosféře plné kvalitních diskuzí se nám nepodařilo rozlousknout nešťastný hladomor v Somálsku. Dokonce i Pepa kolem půlnoci ožil a pokusil se nám být nápomocen. Vše marné. Není to už pech???

14.6.2010 medvěd:-)