W E B P R O T Y, K T E Ř Í V Í
chat
Akce roku 2002
Náš diář
12. a 13. července 2002
Článek z Thájmsů:
Tatabojs, 12. července, Colours of Ostrava, 23:00
Když jsem zhruba před rokem a půl viděl Tatabojs na živo poprvé v ostravském Parníku, netušil jsem o jakou hudbu se vlastně jedná. Tenkrát mě hodně zaujala a postupem času se mi začala líbit více a více. To bylo aktuální album Futuretro. S Tatabojs, které znala skutečně jen hrstka zasvěcenců, hrával ještě Marek Doubrava a Klárka vystupovala ještě coby Special guest star. Kluci tenkrát viditelně s elektronickými zvuky teprve začínali a koncert byl příjemně komorní.
Za to dnes vystoupili jako hlavní hvězda pátečního večera na hlavním pódiu Colours of Ostrava. Říkal jsem si, že i kdybych měl zaplatit vstupné jen za tenhle koncert, tak mi těch 350 Kaček rozhodně líto nebude. Do areálu Stodolní ulice jsme dorazili trochu neplánovaně později než jsme chtěli (a já v dost podroušeném stavu). Ostrava žila klasickým pátečním ruchem, jen polovina Stodolní ulice byla ohrazena a k ní přibyl velký prostor před Bauhausem, chlouby to moderní architektury uprostřed města, na níž jsem se netrpělivě přesunul chvíli před začátkem koncertu. Plac byl velmi slušně zaplněný, ale i tak jsem se vydal do kotle pod pódium, neboť jsem si chtěl užít koncert naplno.
Věděl jsem, že určitě během koncertu totálně ulítnu na skladbě Attention aux hommes!, ale že s ní Tatabojs začnou, tak to jsem skutečně netušil. Pěkná pecka na začátek, která báječně rozproudila snad úplně všechny, před pódiem každopádně. Mardoša se také hned od začátku nešetřil a začal bláznivě lítat po pódiu. To jsem si říkal, že jestli takhle blbne na začátku, tak to bude docela bomba teprve u Tanečnice, kterou nám ale velmi překvapivě nakonec vůbec nenabídli! Každý z posluchačů musel hned zjistit, že pecek je na novém albu Biorytmy i bez ní skutečně dost. Konečně s výjimkou Náměsíčné, Tanečnice a Shower Girl (pochopitelně!) nám přehráli vše a z minulého Futuretra vytáhli "jen" Vesmírnou a Geometrickou; tedy opět žádná Ramínka ani Maličká.
Bombastický koncert s ještě bombastičtějším zvukem - ten mi dal vzpomenout na osm let starou floydovskou lahůdku na Strahově - ukončili B.M.O. a já se mohl odpotácet zpět za ostatními. Tentokrát jsem ovšem nevrávoral opíjením, nýbrž totální fyzickou a hlasovou likvidací. Tričko jsem mohl ždímat. Skoumal může holt jen litovat, že neopustil firemní fotbálek ve Vrbici přece jen o něco dříve...
-md-
Měli jsme i vlastní pozvánku:
Pozvánka na akci
O tom, že Ostrava není už dávno černá, ale naopak pěkně barevná, se bude snažit přesvědčit také tento festival. Mnoha lidem u nás je už hodně známá Stodolní ulice, která je naprostou raritou nejen u nás, ale i na světě. V ulici, ve které nikdo nebydlí, se nachází velké množství hudebních klubů a hospod, které jsou vyhledávány lidmi ze širokého okolí. Ve Stodolní ulici se bude odehrávat většina festivalových koncertů. Druhou hudební oázou a zároveň stanovým městečkem se stane Výstaviště Černá louka. Koncerty jsou také v přívozském klub Fabric.
I následující řádky berte jako pozvánku. Já sám jsem zvědav, jak může takový hudební festival uprostřed města vlastně vypadat. Ty z vás, kteří byste chtěli tuhle atmosféru taky nasát, rád v Ostravě uvidím. Určitý počet lidiček může přespávat přímo u mě, ačkoli i já bych bral jako dost dobrý edvenčr přespat na festivalové Černé louce. Váháte-li, zda-li do Ostravy přijet, nabízím ještě program:
Festivalový program:
SPEKTRUM: Hypnotix, Tatabojs, Windy;
BOOMERANG: Floex;
KARPATIA FORUM: Skyline, Chiki Liki Tu-A, DJ Tvyks, Chorchestr, Robson;
ALCATRAZZ 1: DJ Felipe, Benco, Ritual 69, Celis;
ALCATRAZZ 2: DJs Psytrance + Perplex VJs + Fluorobotanics deco;
FABRIC: DJ Michael Burian, Ladida, Chris Sadler;
BUBEN: Transsylvanians, Uado Taraban, Létající koberec, Tam Tam Orchestra, Ghyme´s, Tubabu;
PAVILÓN G: Jam session bubnů, škola bubnování
SPEKTRUM: Monkey Business, Senses, Brother Resistance, Carantuohill, Kryštof, RNR, BMW, Hot & Sweet Orchestra s Jiřím Suchým, Seven Days to Winter, DJ Pat Heart;
BOOMERANG: Ondřej Janota, Yamuna;
KARPATIA FORUM: Psychonaut, Kuličky štěstí, Tomáš Kočko, Zloději uší, Kapela snů, Ivan Myslikovjan + DJ Diome;
ALCATRAZZ 1: Inspiral X62, Fatalerr, Skeam Deckflash, Romana;
ALCATRAZZ 2: Pavel Krejdl, Steven, Madboy, Hooby;
FABRIC: DJ Bidlo, Loutka;
BUBEN: Senses, Uado Taraban, Babalet, Mango Molas, Pavel Fajt a Wendy Zulu, Afrika Mma, Čankišou, Pod Černý vrch, Ostravští bubeníci;
PAVILÓN G: Bubnování a vše kolem
předprodej: 250Kč, v červenci 300Kč, na místě 350Kč.
Colours Ostrava Zulu.cz Stodolní.cz
Festival medvědovýma očima...
Hodně hektický byl ten den. V pátek odpoledne, totálně vyžíznivělí, jsme s kolegy po práci sedli hned ve Sviňákově k Poláškovi na jednoho pivo. Leč se nám začalo stále nebezpečněji a kvalitněji vykládat, takže u jednoho jediného piva dlouho nezůstalo. Čas běžel jako šílený a mě se nakonec ani nepodařilo odjet z práce na kole domů, abych se převléknul a tak jsem totéž učinil rovnou v práci. Snad kolem sedmé hodiny konečně vyrážíme se Sporťákem tramvajovou dopravou do centra města. To už Kufberek seděl s Dodem v Targetu, zatímco Skoumal stále ještě hrál firemní fotbálek ve Vrbici. Slíbil, že se taky staví a chtěl pochopitelně přijít za námi ještě před koncertem Tatabojs, což se mu nakonec k jeho škodě nepovedlo.
Od tramvaje na náměstí Republiky jsme to vzali tradiční cestou tunelem pod železniční tratí. Areál Stodolní ulice byl rozdělen na dvě poloviny. V zadní uzavřené části probíhal festival, kterému navíc sloužil obrovský prostor před Bauhausem, na kterém stálo hlavní pódium. Když jsem šel poprvé kolem něj, hrály na pódiu zrovna nějaké Buty. Tedy tuším, protože těch Millenií bylo u Poláška skutečně větší než vhodné množství. Hned za branou jsem se Sporťákovi ztratil a setkali jsme se až po hodné chvíli v Targetu, kde na nás stále čekal Kufberek s Dodem. Můj stav hodnotili s pobavením a já věděl, že jestli chci dožít koncertu a hlavně si jej užít, nezbývá než nepít, což se mi ovšem nepovedlo. To už jsem měl za sebou cestou do hospody konflikt s jedním pohunkem pořadatelským, neboť se mi vůbec nelíbil přikázaný jednosměrný pohyb ve Stodolní (a obcházení vedlejší ulicí), načež jsem použil i tísňovou linku Policie. Ostuda a trapas, nicméně to jsem ještě byl při smyslech. Mnohem lepší by bylo, kdyby mě policajti rovnou poslali do háje a nenabízeli řešení, au.
Před Targetem (fakt si nevzpomenu, jak se dnes vlastně ten lokál jmenuje, poáč tohle je jen původní název) už jsem se nějak přepnul do jakési virtuální reality. Pamatuji si jen výjevy a vím, že mě notnou chvíli bavilo jen tak sedět na zemi v parku pod torzem rozcestníku a koukat na procházející se lidi kolem. Je to báječný prostor ta naše Stodolní ulice! Plno bylo všude kolem jako snad každý pátek a mezi lidem panovala příjemná nálada. Solidarita s námi těžce se pohybujícími naštěstí také nechyběla. Lidé jsou tady vždy velmi tolerantní, což na festivalech, potažmo na Stodolní ulici kdykoli, obdivuji.
Můj stav se nicméně nijak pronikavě s blížícím se začátkem koncertu nezlepšoval, ale aspoň vnímání se vracelo. Odcházím sám, jdu směrem k pódiu, opět kontakt se stejným organizátorem, naštěstí pozitivní, poáč se mojí vlastní blbosti dobře chechtáme. Koncert jsem si nakonec s úspěchem užil a ani nit na mě nezůstala suchá. I vnímání se po koncertu vrátilo a vrávoravá chůze ustala. Prostě pohoda!
Bohatší o mimořádný zážitek jsem se vrátil za ostatními, abychom dali pivko, steaky za padesát a trochu poklábosili. Kufberek s Dodem přišli nasát atmošku jen do neplacené zóny a po půlnoci mohlo být, když se vydali na cestu domů. Skoumal se stále nehlásil a my se Sporťákem toho měli taky dost. Padlo rozhodnutí, že jdeme také domů a zbytek koncertů již necháme jen ostatním. Stavujeme se jen na chvíli do jakého baru s otevřenou výkladní skříní, kde se v zadu kolem tyče točí jedna... Krásná virtuální tečka na závěr!
P.S.: Mohl to být konec a mohl jsem se dostat i brzy do postele, kdybych si nenechal klíče od domu v práci. Tento fakt pochopitelně zjišťuji až téměř před domem, takže následuje změna směru jízdy a ještě jedna cesta do Sviňákova, odkud jedu domů už na kole. Sotva usínám, podvědomě slyším telefon. Ozýval se Skoumal; to mohlo být tak o půl třetí? Těžko říct...
P.S.2: I přes to (nebo právě proto), že jsem měl zapnutou virtuální realitu, hodnotím festival hodně pozitivně. Tři sta padesát korun za tohle všechno, včetně nejkvalitnější aparatury, jakou jsem zatím na festivalech zažil (nejela ani zdaleka naplno!), hodnotím festival velmi kladně. Myslím si, že podobně na tom budou i ostatní návštěvníci a pevně doufám, že organizátoři uspořádají stejný festival napřesrok a i v dalších letech. Ostrava něco takového skutečně potřebuje a Stodolní ulice k tomu více než vybízí!
-md-
2 OTÁZKY
Pro Milana Caise
Odjíždím po půlnoci z práce. Je vlastně už středa 31. července. Slyším, že od jedné hodiny je hostem Noční můry Radiožurnálu Milan Cais z Tatabojs. A to už je něco! Začínám kroužit na kole kolem Ostravy a i přes plánovanou výluku vysílače právě v Ostravě, čekám na určený čas. Odezněly zprávy v celou a v tu chvíli vjíždím za přejezd v Polance směrem na Starou Bělou. V Poodří, kam jsem právě dostal, se líně válí první mlha, přes ní se dere couvající měsíc a do toho začínají znít první tóny Tanečnice. Zpívám si na plné pecky s Milanem Caisem a užívám si jízdy, při které rozjíždím okolní stojící mlhu. Jestli jste tuhle skladbu neměli při jízdě na kole ve stejné situaci v uších, můžete jen závidět. V opačném směru si ji totiž užívám pravidelně každé ráno, kdy tudy jedu do práce. Tentokrát jde ale přece jen o něco jiného! Milan Cais je hostem Radiožurnálu a mně se domů nechce dříve než skončí "jeho" hodina. Nicméně než Anička Lennoxová dopěje své No more I love you, jsem doma a vytáčím číslo do studia. Dovolat se v tuto dobu není problém a za chvíli jsem ve vysílání. Děkuji prostřednictvím Milana Caise celým Tatabojs za perfektní výkon na Colours of Ostrava, kterým mi dali vzpomenout na osm let starou záležitost na Strahově - Pink Floydy (Cais: "Ty, bláho!") a dále se ptám:
1. Proč jste nehráli na Barvičkách Tanečnici?
"Tanečnici hrajeme jen na úplných koncertech, protože je pro mne zpěvácky velmi těžká a náročná a i na Colours of Ostrava jsme měli relativně malý prostor..."
2. V Ostravě jsem skutečně ulítl a zajímalo by mne, zda i na Trutnově předvedete stejný výkon?
"Budeme se hodně snažit! Je fakt, že na Colours of Ostrava jsme hráli na aparatuře, kterou jsme ještě nikdy předtím neměli k dispozici, ale i na Trutnově se budeme snažit nezklamat."
Tolik exkluzivně Milan Cais pro posluchače ČRo1 - Radiožurnálu po půl druhé ráno dne 31. července 2002 a zprostředkovaně pro Frýdlantské Thájsmy. Více na www.tatabojs.cz.
-md-