EXPEDICE ALFA 1994
na kole kolem republiky z Pardubic do Ostravy


FREEDLAND.cz
W E B    P R O    T Y,    K T E Ř Í    V Í

chat

Akce do roku 1996

Náš diář

24. června 1994 - dvacátý první den - jedeme na jižní Moravu

Jediná fotka z cesty. Chybí Telč i Dačice, zbyl aspoň Bítov...       Když jsme se po ránu konečně vyhrabali ze stanu a sbalili věci, vydali jsme se do Svojšína a na nedaleké nádraží, kde jsme konečně posnídali a odtud jsme pak pokračovali dále kolem nejvyššího bodu Vysočiny - Javořice - přes Studenou a Mrákotín a dojeli do dalšího UNESCO města na naší cestě, do Telče...


kemp Panistávka - Svojšín - Mrákotín - Telč - Dačice - Jemnice - Police - Vysočany - Bítov, 76km

      Začíná být skvělým zvykem, že nás kastelán zahrne spoustou zajímavých informací a v Telči nebyl pan Bohumil Norek žádnou výjimkou. V areálu telčského zámku letos otevřeli dvě přepracované vyhlídkové trasy. Lze si vybrat mezi Historickou "A" trasou nebo tzv. Béčkem, které přináší především drby. Sympatický záměr, nemyslíte? Poloha zámku na kraji náměstí předurčuje bezproblémové služby návštěvníkům, pro klid a pohodu poslouží otevřená zahrada s mnohými zátišími. Navíc i tady se chystá malé občerstvení a v létě pak také řada zajímavých koncertů.
      Plni novinek a nasyceni dobrým obědem jsme se vydali do nedalekých Dačic. Město, kde podnikaví lidé kdysi jako první na světě vymysleli kostku cukru (a která tady má dokonce i svůj pomník), je známé především empírovým zámkem. Kastelán si stěžoval na malou návštěvnost, ale jestli i jeho podřízení jsou stejně arogantní jako on, není divu, že tady nikdo nezavítá. Turistické drby se šíří relativně rychle. Ze zámku zmiňme alespoň unikátní sbírku třiadvaceti hodinových strojů, které jsou udržovány v bezvadném stavu.
      Upřímně, byli jsme moc rádi, když nás pan kastelán propustil a díky krásnému počasí jsme si užívali celou cestu až do Bítova. Zapomenutá spící princezna nad hlubokým údolím Dyje svítí novou fasádou do širokého údolí.

      Telč, město, které jsme navštívili den poté, nepřekvapilo, ani nezklamalo. Kastelán byl velice ochotný a prolezl s námi celý zámek. Po obědě jsme dojeli do Dačic (pomník kostce cukru, šikmé náměstí). To jsme si dali. Správce zabít málo. Odtud jsme již dojeli k Bítovu, vylezli na zříceninu hradu Cornštejnu a sjeli do kempu. Ladin

Po mnoha letech se konečně otevírá pro veřejnost do daleka zářící hrad Bítov nad Vranovskou přehradou. Podrobnosti přináší Jan Varhaník z Expedice rádia Alfa:
      Je tomu tak, stálí i náhodní návštěvníci se po čtrnácti letech dočkají zpřístupnění hradního paláce. Hrad je sice od roku 1992 částečně otevřen, ale ke shlédnutí zatím bylo vlastně jenom nádvoří a kaple. Důvodem dlouhodobé a zároveň nákladné rekonstrukce byla celková zchátralost objektu a s tím spojená narušená statika. Pro zajímavost uvádím, že hrad má nyní vybudovánu i svou vlastní čistírnu odpadních vod, což je právě tady nepostradatelná věc, protože přehrada pod hradním skalním masivem slouží i jako zásobárna pitné vody.
      Od druhého července se na hradě zásadně mění vyhlídkový okruh. Bude zpřístupněna polovina prvního patra až po taneční sál, což je obytná část hradního paláce. Druhé patro je pak tradičně určeno pro preparátorskou sbírku psů a další havěti založenou hrabaty Daunovými. Poslední majitel hradu Jiří Haas byl vyhlášený svým psím a kočičím útulkem. Právě proto je tady k vidění přes padesátka psů. Kromě nich však najdeme i jiné vypreparované zástupce mnoha dalších zástupců naši fauny. Návštěvník se tady může cítit pomalu jako v až trochu kýčovitém zvířecím ráji.
      Na hradě letos poprvé zavádí doplňkové služby jako je restaurace, prodejna knih a prodejna skla firmy Haas & Čížek. Přes den se tady po dobu prázdnin budou konat koncerty ve zdejší kapli, která bude jinak pouze k nahlédnutí. Vstupné je zde stanoveno na 25 korun, které zahrnuje nejen prohlídku, ale také samostatný vstup do divadelního sálu a nahlédnutí do zmíněné kaple. Hrad bude pro návštěvníky otevřen od druhého července. Za Expedici Alfa Jan Varhaník pro rádio Alfa.


25. června 1994 - dvacátý druhý den - vzhůru na Hody!

Ta jižní Móravá...       Už poněkolikáté máme za sebou kemp, kde jsme neplatili za nocleh, takže jsme se nenápadně sbalili a po dvou pokusech dojeli na hrad Bítov...


Ta jižní Móravá... Bítov - Vranov nad Dyjí - Znojmo - Břežany - Hrušovany nad Jevišovkou - Drnholec, 83km

Ta jižní Móravá...       Tamnější kastelánka, jinak vášnivá kuřačka doutníků, nám poskytla jakš takš rozhovor, po kterém jsme rádi prošli prohlídkou (dvě místnosti bývalého divadla a kapli) a po svačině hurá směr Vranov, který jsme stejně jako Znojmo později jenom projeli. Spěchali jsme. Těšili jsme se do Drnholce a jen vítr nám bránil v plynulém a rychlém dojezdu.
Ta jižní Móravá...       Důvodem spěchu byly Hody, které se právě ode dneška mají konat v místní sokolovně. Po rychlé očistě a večeři jsme právě tam zamířili. O hudbu se starala poměrně šílená kapela Hlovčanka, která si nejspíš hody popletla s funusem. Ovšem i tak jsem letos vydržel přes dané překážky až do ranního kuropění. Teď, kdy píšu poznámky z cesty, by to chtělo spíš nějakého vyprošťováka.

      Ráno jsme jeli na Bítov (opravuje se, před dokončením). Expozice vycpaných psů. Odtud jsme přes Vranov (vynechán) a přes Znojmo hnali do Drnholce na hody. Měl jsem strach, že mě ani nepoznaj, ale dopadlo to dobře. Hody jsou kapitola sama pro sebe, nebudu popisovat, to by byly samý pomluvy… Ladin


26. června 1994 - dvacátý třetí den - Mezi Hody

Ta jižní Móravá...       Samozřejmě, že příchod z hodů nebyl zrovna nejdřívější. Došli jsme tak kolem čtvrté hodiny ranní a tím pádem jsme zažili svítání noci. Původně holky dělaly caviky, že nás nepustí do sklepa, ale my byli vyjma Pavlina jenom rádi. Lehli jsme za mimořádně teplého počasí za sklep jen tak a vystřízlivění i spánek byli na čerstvém vzduchu mnohem kvalitnější. Zatímco holky byly neustále otravovány mouchami a jinou havětí, pánové si spokojeně spinkali až do půl desáté, kdy už slunce začalo nabývat na síle.


Ta jižní Móravá... Drnholec - Pasohlávky - Drnholec, 27km

Ta jižní Móravá...       Během dopoledne, do času oběda, jsem ještě zašel zavolat do Alfy, aby později byla tradiční žranice u Vozdeckých. Poté jsme asi dvě hodiny odfukovali, abychom si udělali místo na "perfektní" zmrzlinu do bistra u pumpy. O kousek později jsme odvedli božského Pavlina na cestu k Novosedlám a zbytek (Petřin, Ladin a Honzin) jsme jeli na "laguny" za Pasohlávky. Nutno říct, že úroveň tamního kempu se zvedá, ovšem kvalita vody činí pravý opak. Koupání nám nepomohlo z ranní kocoviny tolik, jako další spánek. Vzbudili jsme se až v oparovém slunci.
      Po vzpamatování se jsme jeli zpátky do Drnholce. Večeře, odpočinek a fijá na Hody2. Nevydržel jsem však déle jak do desíti a vrátil se tam, kde jsem den začal - za sklep.


27. června 1994 - dvacátý čtvrtý den - Domů a zase zpátky

Ta jižní Móravá...       Protože jsme dneska dělali každý úplně něco jiného, tak jen stručně...


Drnholec - Novosedly / Břeclav - Hodonín / Ostrava / Břeclav - Mikulov - Drnholec, 100km

Ta jižní Móravá...       Jel jsem do Ostravy. Vyschl mi hotovostní pramen, tudíž mi nezbylo nic jiného. Vlakem jsem jel z Novosedel do Břeclavi, odtud na kole do Hodonína a z něj zase vlakem až do práce, domů a rychle zpátky na vlak do Břeclavi, odkud už jsem jel přes Mikulov zpátky do Drnholce. Zatímco já se takhle flákal, ostatní si museli odpracovat hody na bramborách. Ale nějak to kupodivu přežili. Večer opustil další člen party Petřin naši společnost a tak jsme zůstali jenom s Ladinem. Za totálního vedra usínáme spánkem spravedlivých až do rána.
K odkazům! * 101128 a 110320 *