Silvestrovská Bečka

W E B P R O T Y, K T E Ř Í V Í

Silvestrovská bečka

chat

v noci z třináctého na čtrnáctý rok tohoto tisíciletí

Občas, řekněme maximálně tak třikrát za deset let, na mne přijde potřeba dělat něco jinak než doposud. Pecka je stejně dlouhé slovo jako Bečva. A Silvestr s tím druhým, aha, Novým rokem lze slavit kdekoliv, kde je dobře. A že bylo! Ještě dneska vzpomínám na dokonalý Tonálův špek, na kterém jsem si moc kráááásně ujel. Novoroční špek, který mne příjemně dostal a díky kterému jsem ještě dlouho uvažoval. Stejně dlouho (I když to je vlastně naprostý protimluv!) jako týden dokonalého nicnedělání bez potřeby řešit cosi, volat kamsi komusi, starat se kdesi o cosi či lyžbovat. Ano, máme za sebou jarní vánoce a Nový rok. Či jak lépe nazvat dobu, kdy obvykle bývává zima:-)

prolog

      Jak příznačné (u nás v MOM se říká: "fájne") je psát tyto řádky v Krmelíně U Hodže. V prostoru, kterému výstižně JennyK říká D2. Dovolil jsem si už před časem rozšířit jeho Domov2 o zkratku K1. Proč? Poáč to je přesně ta hora, která se tyčí kousek nad Hodžou a jeho pivovarem. Lze použít i typicky český název Krmelínský Stonechenge. Tak to je ta K1, jejíž vinou na nejvyšší světové pohoří zbylo právě až nejbližší označení K2:-) Takže D2 pod K1. Místo, které jsem si nevynalezl sám, ale kam jsem se dostal tak nějak přes Kufberka. Nutno říct, že jsem se tady v posledních měsících slušně domestikoval, takže D2 pod K1 začalo platit i pro mne.
      A se změnami, kterými zrovna tak nějak přirozeně procházím, poáč 40, souvisí i Silvestr. Vlastně děkuji každému, kdo nedokáže pochopit mou stálou potřebu iniciaty něco vymýšlet (fuj, medvěd, tady něco smrdíš!). Něco vymýšlet, povzbuzovat, vyrábět či aspoň motivovat. A později mne taky poslat neuvědoměle do háje. Luxusní způsob, jak se mne zbavit. Samozřejmě myšleno v tom nejlepším slova smyslu. Vlastně je velmi vtipné něco skončit slovy: "Medvěd, to je dost, že jsi začal fungovat." Luxusní!
      Takže jsem ze sPecky zmizelej. Tuším, že dokonce k oboustranné spokojenosti. Teď si nějaký čas jedu na lajně (ne, fakt to byl jenom špek:-) zvané Olomouc. Město hanácké Možností MhM. A podle všech indicií a mých skvělých kamarádů jsem se zcela nezaslouženě dostal úplně někam jinam. Mezi lidi, kteří přemýšoí úplně jinak než já a mé předchozí okolí. Jsou mladší, takže mindráky ze starších "zlatých prcin" jsou u mne právě díky nim tím pádem luxusně potlačeny. A já zase funguju! Teda snažím se, poáč je hned několik lidí v Olomouci, kteří mne velmi slušně iniciativou válcují. A to mi věřte.
      Proto sBečka. V Penzionu Na lúkách s majiteli tak dokonale nenadanými talentem penzionovým, že lze jen s úsměvem hledět a bavit se. To pozná každý. Aspoň doufám:-) Ale to jsme jinde. Jistá skvělá kamarádka Lucka hledala pařeniště tak dlouho, až našla Lúky. (to není kritika, ale poděkování!) Já si dal při všem jejím skvělém snažení logovací deathline (připadám si jako hérečka...) na listopad. I když celkem zbytečně, poáč na Pecku se přece nikdy ze zásady nezve...:-)

akce

      Jsouc velmi natěšen jsem odjel po vánocích do Olomouce. Tedy MhM, jinak místa společného předsilvestrovského sraziště. Jsa vyzvednut na nádraží osobním řidičem (či tak něco:-) vyzvedávám (zcela zbytečně) ski výzbroj na Smetance a pak už svištíme s Řezim do eMtrojky na oběd. S ostatními se potkáváme později o kousek vedle. Totiž u nyní velmi MhM "in" ShopOstrovaPlnéhoSlev. Klasicky jako kdekoliv jinde proběhla logisticky velmi náročná organizace lidí i výzbroje. Abychom mohli kolem druhé p.m. vystartit. Kam? Směr byl jasný: Hranice - Valmez - Rožnov - Horní Bečva. Teplota, tlak, rosný bod? Na zimu až neuvěřitelně hustý! Nebo řidký?
      Horní Bečva? Toť náš cíl. Jen je mi fakt divné, že jsme nebyli schopni střepat toho arogantního černého jakožeterénního meďoura. Ve finále to byl právě jeho řidič Ondra, který dlouhodobě nestrpěl pomyšlení, že naše slušně naložená rakvička by jej mohla v řízení motorového vozidla přeci jen troštičku ohrozit a zbalěle předjel. Měkoň:-)
      Jsme na místě. Penzion Na Lúkách alias bývalá podniková chata socialistického podniku. Zvenku klasika jinak troštičku přerostlá chatka. Zevnitř? Společenská místnost je nyní zároveň jídelnou i hospodou. Interiér budovy ve všem zlém i dobrém nese známky vrcholícího socialismu. Vlastně je to pochvala, když poněkud komunisticky rustikální vybavení dokázalo přežít dodnes. Pro ostatní úžasné retro, pro mne vzpomínky na doby, které nemám až tak (spíš vůbec) rád.
      Ale dost. Teď tady jde především o zábavu. Nebyli bychom to my, aby sousedi neměli šanci poznat, koho jim osud přivál do bezesných nocí... Především rodinka v apartmá přímo sousedící se společenskou místností z naší zábavy zcela urkitě každou noc plesala radostí. Ale drželi se:-) Koneckonců i druhá nezávislá olomoucká parta nebyla z nejtižších. Náš předsilvestrovský program? Tak snídaně, že. Pak nějaká ta společenská hra, oběd, druhá společenská hra, večeře, společenská hra... A ve dvě až čtyři do hajan.
      Jasně, že ne každý den! Jenom od začátku do konce pobytu s čestnou výjimkou výletu na Soláň, kam dokonce někteří odvážlivci a odvážlivkyně vyrazili pěšky! Chápu, počasí bylo den před silvestrem takové, že kdybych se nezdržoval zimní výzbrojí a dojel na Bečku na kole, byl bych na kole i na Soláni. Ano, byli dokonce i tací, kteří se pokusili i o Býlí. Ale, uznejte, má něco do sebe prosincová lyžovačka v dešti? Těžko:-)
      V rámci našeho jinak velmi nabitého programu se dokonce vešla i sauna. Stejně jako odvážlivci s potřebou zkusit, zda Bílá vážně jezdí, my zkoušeli, zda zdejší sauna sauní. Jezdila, což o to. Ale příště... Vlastně nic. Příště tady zřejmě nikdy nebudeme. Až poslední etapa měla správnou teplotu a jen drsoň ji dokázal vydržet. Skvělé občerstvení pro čas, kdy bylo třeba různorodým deskovým hrám se znovu věnovati:-)

proč Bečka?

Tak jednak šlo o malou prázdnou bečku. Na silvestra nás decentně vyhodili (ne, neříkám, slušně požádali) o opuštění společenské místnosti alias hospody. Mno a na našem čistě privátním pařeništi číslo šest osiřel obsah třicetilitrového Záviše. A tak jsem jej vzal a zašel jej zkusmo vyměnit. Ostatní mne měli za blázna, kterého odvezou (nebo s ním rychle vyběhnou) a vskutku i majitelé měli neoprávněný pocit, že sud je jejich. Tady a Polička? Inu, nic jsem nevyžebral. Výměna se nekonala. A pro smůlu ostatních mne ani nevyhodili. Naopak jsem byl požádán o zapojení veškeré hudební aparatury. Učím se být splachovací...

finiš

Jak jinak kolem končícího roku: Na Silvestra a Nový rok. Stačil jsem si dokonce pořešit i rodinné záležitosti. A tak... Luxus! Zároveň jsem byl s lidičkama, se kterými mi bylo fajn. Povedených novinek (jakože novoročních předsevzetí, poáč nebyl čas) bylo v čase málo ale i tak! Nebo snad neznáte takové to pohodlné sofa, kam každý zapadne s radostí, obklopen pohodou a spokojeností. Skoro jako zapadlý vlastenec? Vlastně mi přišlo, že těch pět a půl dne bylo nějak závratně krátkých. Nicméně parádních, ba luxusních. Cílovou rovinku (hladinku) jsme si dali každý jinak a jindy. A to je taky skvělé. Jen si říkám, zda ten odjezd byl tak úplně v pořádku...