chat

Jak se dá vstoupit do roku 2014? Máme tady možnost naklonit hlavu, nasadit přibližně v tom samém 3D prostoru samolibý xicht a společně s popsaným Hradním norkem říci: "Tak podivejte sé, zdá se mi, že novoroční zvyklosti jsou poněkud idiotské." Ano, Humus. Pak lze třeba vynechat Pecku a nechat ji v otázkách. Třeba. Limp bizkit se někde Na Lůkách na Horní Bečvě a dát si Tonálova špeka. Zboží, které není jen tak obyčejným, poáč kvalitní. Stačí málo a člověk (potažmo medvěd) má vystaráno hned na několik hodin. Výsledek? Dobrý pocit! Tak to především. Ulehl jsem stejně brzy jako jindy, poáč špek by mi s radostí vypil úplně všechno kolem. Pak taky luxusní společnost, kde vůbec nevadilo, že jediný sníh byl Bílý. (Na tenhle obrat jsem obzvláště hrdobec! Málokdy se povede;-) Stejně jako chata plná skvělých lidí. Prostě jinak. Trojku stejně na začátku věku budu už jenom malou chvíli. Pak už nula hexa. Deset dalších let...

      Trvalo mi dlouho chytit chuť psát. Vážně. Nemám čas. Ten parchant totiž běží zatraceně rychle a pořád vymýšlím, jak jej dohonit a předehnat. Marně. Pomáhá několik "maličkostí." Tak třeba bych měl prý dospět. Cože? Nojo, klucy řýkaly. Haha, nepřejde! Proč taky? Smiřím se s tím, jsa workoholikem, že Thájmsů vyjde zatraceně málo. Co mi do toho, že čas by čtenáři po období "rychle a intenzivně" pro změnu třeba měli. 40 je ydeální thájms na žití a holt moje rozumy nebudou. Taky už jste se někdy dokázali ve dvou větách po sobě sami sebe popřít?
      Freedlandské Thájmsy zůstanou pomníkem jednoho fakt luxusního období. Období, které už není. Přešlo jinam, do jiného. Děkuji osudu, že nejsem obvykle sploditelem akce "bourání mostů." Obvykle se najde jiný léčitel, který přece víc ví. Thájmsy budou krásným pomníkem, kam budu chodit možná pravidelně oprašovat a, když teda fakt náhodou jako teď budu mít potřebu psát, napíšu něco nového. Jinak Thájmsy budou Muzeum stejně jako na Václaváku. Třeba i čtyři:-) Vlastně šel den za dnem tak brutálně rychle, že i zajištění první novoroční taškařice přišlo tak nějak na poslední chvíli. Které?

měsíc za měsícem

Leden? Především Medvěd třicet the deset? Ne, především Vy!;-)

Odcházím s ostatními na fakt pozdní novoroční snídani. Nespěcháme stejně jako majitelé objektu Na lúkách. Ostatně i jukebox v podobě kompu připojeného na internet zaklapl své víko kdesi před šestou ranní a společně s majitelem došel do prvních letošních hajan. Čímž ovšem vznikl drobný logistický problém našeho novoročního odjezdu. Alkotest byl neúprosný, cysta zbyla tedy na mně. Musela. Řidič měl v krvi stále větší než malé množství. Na špeka (jak jsem celou cestu pevně doufal) se stále u nás ještě moc nehledí...

      Takže vítejte! V dalším roce, tentokráte s číslovkou 2014. Čtrnáctku jako číslo mám osobně velmi rád. Logicky:-) Hned po jeho začátku přišel nezbytný půlnoční šampus, rachejtle, přání, předsevzetí, objetí, dojetí a bugr všude kolem nás... A taky upřímná přání, dokonce i hovor s tatínkem lze zvládnout. Jojo, občas dělám věci, kterých by mělo být třeba. Pak už (už o odstavec dříve) zmíněný epesní špek, hajání a první novoroční probuzení. Sbírka zvadlej růží, zpíval Mišík, ne? Nebo tak nějak;-) Nakonec vše do aut posbíráno a s ůspěchem naloženo. Dle odvahy řidičů následně i odvezeno k domovům. Poslední auto? Hádejte. Klasika. Nový rok končí jen za pár hodin poté, kdy dospávám předchozí dluh. Už doma. Luxusní!
      A co pak? Drsná simulace! Co stíhám, já, workoholik, v životě? Jedině simulování:-) Asi jsem nechtěl zrovna v simulování najít své pracovní naplnění. Ale co zmůže slabý medvěd, že? Navíc, když platí dobře. To mohu říct:-) Jednoduše jsem v tom a hustím. Ke spokojenosti lidí dobrých a vytočenosti těch pomálu zbývajících. Už umím odpovídat správně oběma stranám a těší mne to. K nelibosti těch... no však víte kde...
      Medvěd třicet the desed. Šukyn snad odpustí a odsouhlasí převzetí jeho dnes již klasické decentně mnou pozměněné hlášky:-) Akce samotná? Uprostřed ledna. Jak se na medvěda sluší. Hotelík jsme nahradili Hodžou (všímáte si pietního zachování počátečního písmena?), poáč třicet plus the desed je fakt jenom jednou za život. Snažil jsem se spojit hned několik na první pohled nespojitelných věcí dohromady. Výsledek? První culatiny, jejichž průběh si budete muset nechat vykládat odjinud. Nefotil jsem (poáč zapomněl), neřešil jsem (nezapomněl:-), postaral se a především královsky (kulatě, že?) bavil! Maximálně spokojen obklopen vybranou společností. Luxus! Snad i "zbytek" společnosti se bavil a přežil mou potřebu malého soukromého OAMF Trutnova 14-40...
      Ano. I "zbytek" víkendu se pak nesl ve znamení ( také bohužel na páteční fesťák částečně nedorazivších) známých THE MhM modezirátorů. Dusalkova škoda:-) A pak taky třeba malého vědeckého muzea v Dolních Vítkovicích, kde jsme se chovali jako malé děti na písečku, kterým jsem se rád, MOM-hrdobec, pochlubil. A co ještě? Deskové MhM (Olomouc) na neděli. Zábava, která mi vzhledem k ostatním událostem asi vážně nemohla v Ostravě vyjít. Olomoučtí vytušili. A medvěda unesli. V !!! třeba příště. Doufám. Ne, užil jsem si oslavenecký víkend maximálně a vstoupil do časů, kde někteří míní, že bych měl už konečně dostat rozum. Je to marný, je to marný. Je to marný:-)
      A propos, přestalo mne asi bavit focení. Většina slušně zahlcených čtenářů Thájmsů či facebooků urkitě zařve: "Hurá!!!" Fotek bylo dosud vskutku přehršel. Snad;-) Ale počkejte, časem vám všem bude líto, že v Thájmsech není shit. Vlastně THE nic. Říkejte si, co chcete, ale facebook má vážně blbou paměť. Aspoň na budoucí dohledání. To v Thájmsech je vše úplně jinak, poáč menu je jednoduché ba přímo triviální. A neměnné. Stále jste předchozí větě nepřišli na chuť? Já nejsem komerční. Dolejte Železnému! Na BarandovTV:-)))
      Škoda, že jen málo lidiček pochopí předchozí vtip. Ale je mou vlastností posouvat se v životě dál. Mám pár vět v uchu. Třeba jednu předsilvestrovskou: "Ale, Honziku, ty už jsi přece dávno náš!" Vysvětluje (alespoň pro mne) všechno předchozí, ne? Luxusní! Děkuji za každý takový dar. Kua, kde je to Carcassonne? Hned bych zahrál!
      Aha, takže jsem zase nedospěl. Za poslední měsíc (nikolivě kalendářní) jsem vyšustil na kole 700 kilometrů. Kdybych nevyměkl (příště už se tak určitě nestane!:-), dojel bych možná i na zimu jinak magický litr. Poáč bych na Horní Bečvu na kole dorazil úplně bez problémů. Bez zmíněných jinak fakt zcela zbytečného LUSTI. Inu, stane se. Jsem spokojen a s optimismem hledím dopsat (časem) i lednový zápich. A třeba i pozdější závazek, že Měšický skorocykloamatér nebude mít více než mou čtvrtinu. A to už je, kua, výzva! Sorry, asi vážně nedospěju:-)
      Užívám si pohody, kterou mi přináší The copok. Ne, nehledej v tom žádnou moudrost. Hláška, o které informovaní ví a pobaví:-) COPOK? To jen tuším, že se přeci jen něco malinko mění. Jojo, něco tady zase smrdím:-)

4.2.2014  medvěd:-)

Únor? Retro ski.Roháče, Lojza a třeba... Žijeme Sochi!

Je mi fajn. Sedím u Hodže, popíjím Syčáka a zrovna před chvílí jsem vymyslel a vyplnil tabulku svých vlastních cyklistických kilometrických výkonů. Proč? Jen tak. Pro přehled. Ano, typický chocholouškův pacient:-) Samozřejmě, že tabulková myšlenka uzrávala už cestou, kterou jsem nezvykle ke spokojenosti vlastní drtil na kole. Výkony za únor možná přepíšou dějiny, jak by řekl Bobo Záruba. Vlastně i carovi Putinovi se navzdory všem narychlo přijatým homofobním zákonům podařilo vyrobit suverénně nejteplejší zimní olympiádu v dějinách. Inu, žili jsme v únoru i Sochi, zatímco na Majdanu se stále přikládalo pod kotlem, aby Janukovyč nevydržel do konce audiniády a svého rudého bratra střelbou do vlastních lidí kurevsky nasral...

      Při zahajovacím ceremoniálu, který jsem mimochodem vůbec neviděl, poáč nevím, co by mi chtělo Rusko ze svých dějin nového přinést, se prý nějak náhodou neotevřel poslední pátý kruh. Vzhledem k tomu, že jsem přesvědčen o totální zparchantělosti vedení nejmenované pětikruhé firmy, beru tohle tzv. faux-pass jako předem dobře promyšlené PR. Her Audi určitě rád zaplatil a ani propagátoři "průseru" (Putin viděl všech pět kruhů správně:-) nakonec na Sibiř nemuseli:-) Ze všech reakcí na Sochi jsem si vybral tu pro mne nejpozitivnější: Putinovi navzdory byli pěšáci (crew) vstřícní a převážně (drtivě?) mimořádně usměvaví. Naděje pro Rusko? Spíš provokace. Sám zpravodajec Českého rozhlasu doufá i do budoucna, že se tato v Rusku nevídaná nemoc stane epidemií. Kdyby tomu tak bylo přece jen bylo. Věřím, že sportovcům tam mohlo být fajn a my fandící Češi musíme být spokojeni se žní bedajlí, které borkyně a borci z černomořského pobřeží přivezli:-)
      Ano, přichází, vlastně odchází: Lojza. Primitiv (sic s inteligencí), ale bez špetky empatie (nikdo jej to neučil), se nám neudržel. A naštěstí pro hokej vypadl z repre. Budeme se časem možná divit, ale nic se vlastně nestalo. Kravařské vidle těží velmi slušně v byznysu, ale jeho klasické "jak jsme se MY domluvili," které jej agenti snažili naučit, jsem vždy bral jako spojku MY-JÁ a pranic mu nevěřil. Nešlo to. Mám pár zcela anonymních setkání s Lojzou. Dovedu si představit, jakou práci muselo dát Hadamczyka přesvědčit, aby "MY" začal vůbec používat. A jak MY fakt těžce kousal. Úspěšný (kolem Opavy) starý muž. Jeho agresivní reakce na konci Sochi mne jen usvědčila. Pro něj přesně platí to anglické "my". Holt mu na PR to blbé slovíčko jen nevysvětlili:-) Tolik Lojza.
      Co ještě k Sochi? Nechtěl jsem hry vůbec sledovat. Nemám rád rusáky. Ale nakonec jsem olymp atmošce rád propadl. Naopak jsem šílel z neuvěřitelných technických "vymožeností." Třeba skokanských můstků, které se sněhem nemají fakt absolutně nic společného. Štvali mne také rusáci svou potřebou mít všechno CO NEJVĚTŠÍ A NEJDRSNĚJŠÍ. Takže všechny tratě byly na hraně firmou povolených parametrů. Žeby zrovna tohle vyhovovalo našim sportovcům? Evidentně muselo. Jim tleskám, Putinovi nikoli. Zkuste mi někdo, prosím, říct nějaké pozitivní věci, které rusáci (to není překlep, to je můj postoj k této entitě) přinesli za posledních sto let? Auroru? Stalina? Lenina? Putina? Tý vole, závěrečný ceremoniál jsem se snažil sledovat, ale nešlo to. V půlce jsem se odlogoval, poáč budoucnost rusáci nemají. Doufám.

Přiznám se, že pětikružní firmu nemohu především pro její postoj. Chápu, že byznys má slušně nastartovaný a dementi ve vedení se na oko snaží ignorovat politiku. Nevadí jim car Putin ani Čajna. Chápu. Zakázat však sportovcům černou pásku za uctění památky ať už mrtvého příbuzného či národa beru za vrchol pokrytectví. Vlastně mne mrzí, že neumím naplnit slovo nenávidět. To tu nemam...

      Nevím, proč, ale napadá mne pokračovat hnedka Roháčema. Po čtyřech letech byly! Vykřičník dávám za setkání s kamarády. A za jejich perfektní snahu sejít se. Tam klidně dám i tři !!! A zároveň děkuji za potřebu organizovat a potkávat se. Bomba! Vážně jsem Vás všechny rád viděl!! Ovšem jinak u mne převládá oravská (nebo tak nějak) pachuť nejPOMAlejší lanovky na celém světě s její nepřekonatelnou potřebou mne jebnout zhusta pod kolena při nástupu na stále stejnou umělohmotnou pryčnu. Stejně jako "ochota" lidí kolem. Vyhodit snowboardelistu za snahu naučit se nastoupit na vyřechtanou POMU? To je i na mne silné kafe. Za ty peníze (a teď prosím slovenské kamarády o shovívost) nehodlám lyžovat pod Tatrami. Srovnání ojra rakouského (Alpáče) a slovenského (Roháče) mne jasně staví do pozice, že LUSTIt sjezdovky budu příště jedině v Alpáčích. Sorry, na tohle vážně nemám;-)

Přiznám se, mám dilema. Kritizovat někoho takhle ze zálohy a ještě veřejně není úplně ideální. Jenže je lépe, když si příslušní můj názor přečtou. Jestli mne odsoudí, či nikoli, je jejich věc. Měli by mne po těch mnoha letech už znát a vědět, jak své názory myslím. A nebýt vztahovační. Vím, těžký úkol, ale taky jsem vztahovačnost odboural. Je mi fajn:-)

      Dostal jsem se v únoru i do Vraný, Vraný, Vraný. A připadal jsem si při odjezdu jako nechutný trotl. Přiznávám, děti mne vždy dokážou pořádně rozebrat. Koneckonců mne drobotina dostala i na Roháčích. Do Vranýho jsem přijel bez ničeho a fakt jsem si o den později připadal jako necitlivý kokot. Dělovka, kterou jsem dostal od jiných a která mi konečně povrchní (jednoduchý?) přístup k životu (snad) konečně zakáže. Vraný bylo pro mne poučné i z jiných stran a za to děkuji. A zároveň se omlouvám za svou. Však víte co;-)
      Jo, a taky bylo v únpru mimořádnéb teplo! Nejen v Sochi, kde se na černomořském pobřeží přece jen dalo předpokládat- Ale taky u nás. Vzpomínka na silvestrovskou rozteklou lyžovačku na "Býlí" vystřídal fakt drsný leden a teď v obavách všech vlekařů i únor. Zima už jednoduše letos byla. Sice vloni před vánoci, ale kdo by se zabýval detaily, že? Takže jsem si mohl jezdit spokojeně na kole. V lednu jistých pět set, v únoru ještě o kilo k tomu více. Nepamatuji placený detox (pohotovost), kdy bych s klidem jezdil dobrovolně na kole domů s tím, že když bude třeba výjezd, vyjedu do továrny sklidem pro auto na kole. To tady v únoru ještě vážně nebylo!
      Co ještě přinesl únor? Kancl plný simulantů. The osm je moc i na medvěda;-) A taky spoustu práce. Tolik lidí snad u nás v továrně ještě nebylo:-) Ještě? Taky třeba deskovou Olomouc, kdy jsem se snažil proniknout "do psychológie hry" Hra o trůny, abych zjistil, že být hajzlem a kostit ostatní není vůbec můj šálek kávy. Nedělá mi dobře někoho kostit. Třenba jen tak. Taky jsem napsal skoro celé Thájmsy, které stejně na začátku roku nevyšly a "jen tak" rychle zřejmě nevyjdou. Až budu mít chuť, dorazím je. Ale vzhledem k tomuto způsobu zimy, který kolem nás panuje, spíš vše odložím na později. Dočasnost dostane nový rozměr...

28.2.2014  medvěd:-)

Akce roku 2014

Náš diář

Letem rokem 2014