chat

Akce roku 2013

Náš diář

sváteční 17. listopad

Po včerejšku fakt ostré ráno. Dám to? Musím! Aspoň jednou za čas mám potřebu si dokázat, že vlastně nemám problém povstat z postele za tmy a dle předchozího předsevzetí vyrazit z tepla domova. Nevím proč, ale místo tramvaje jsem zvolil pěškobus. Přitom jedenáctka by mne dovezla stejně spolehlivě. Jen její dvacetiminutový interval se trefil přesně do situace, kdy jsem mohl jít na vlak pěšky a v pohodě jej stihnout. Bylo to tak tak!

      Ponurý, opuštěný a zdevastovaný vítkovický kolodvor jsem ve zmatku oběhl celý. Musel. Časy, kdy se do nádraží vstupovalo hlavním vchodem, tady už dávno skončily. Jen já to nevěděl. Obíhám, zmateně přebíhám a na poslední pikosendu se vklíním do slona: "...dveře se zavírají!"
      I tak mne stačila skásnout! Nechápu, když další stanice nebyla Záchytná, ale Přestupná. Totiž mé staré známe Kunčice, kde jsem se učil, co je to vlak a koleje pod ním. Přípoj dokonalý do Regionovy, kterou považuji za pomstu všem, kteří mají rádi svou páteř. A chtějí sedět. Ne, na Ostravici už to nedám! Vysedám ve Freedlandě a dále už raději pěšky. Budou stíhat nohy? S myšlenkou na Veličky si říkám, že by to mohlo jít.
      A jdu. Krásný až kýčovitý výhled na nejvyšší místo mého výletu. Ano, Lysá. Baví mne fotit absurdní věci a při fakt mírném stoupání na Borovou uvažuji, zda ty haciendy všude kolem někdo myslel vážně. Asi jo. Každého věc. Absurdné:-)
      Stará hospoda pod Borovou (a jejím kostelíkem) už dávno není. Moderní velkovýkrmna pro novozbohatlíky mne neláká. I tak má zavřeno. U Rajské boudy o kilometr výš už uvažuji, že bych přece jen na chvilku spočinul. Ale pobíhající vlčák mne přesvědčil k dalším, chvilku i zrychleným, krokům dále. Vejš! A rychle!!!
      Je osm (možná půl deváté, nebuď pyntlich! :-) a proti mně začínají scházet první Lysaři. Jinak šílenci, pro které je odměnou být doma z Lysé hory už v deset ráno. Chápete? Inu, taky jsem pacient. Byť jiný, cyklistický.
      Fotím. Krásné pádovody pod cestou. Občas zbytečně scházím dolů a nahoru. Proč? Koníček. Znáte to, ne?
      Už se fakt těším na Veličky. Vyčerpání na úrovni včerejšího Hodži. Tak akorát zastavit a dát si snídani. Chyba lávky! Devět není deset a tím pádem mohu rychle zapomenout. Co teď? Zbuj? Nene, jsem hrdobec na svou fyzičku a buším dál. A bůůůůůš... A ještě bůůůůš!
      Ondrášovy díry míjím lehce, Malchorské rozcestí také. Bylo tam plno. Ale dále už začíná kochačka. Když ustupuje les, začíná kosodřevina a dnes také fantastická pardorámata! Dole hluboko v údolích se válí mírně přes menší vršky překapávající mlha, ale jinak je zcela vymeteno. Krkonoše, Jeseníky či Tatra či Fatra jsou doslova nadosah. Slovenská sekce pochopitelně až těsně pod vrcholem.

Jsem tu! Lysá hora dobyt, kámo vole! Spokojenost? Byla by, kdyby nahoře nevzniklo nejabsurdnější náměstí na světě. Kdo nevíte: Na Lysé se začalo brutálně stavět. Funguje tam teď přeplněný Šantán. Jinak klasický a dlouholetý lysohorský underground vyhledávaný právě Lysaři. Pak taky Kamenná, která už není ubytovací, ale "dočasně" poskytuje pro změnu ve své undegroundu bufetový azyl. Nic víc a vše narváno. Občerstvení vzdávám.

Jsem spokojen. Zaprvé jsem si ještě v Pivovárku uvědomil, co dělá speciální sametová17 s koprbykery. Snad dojeli dobře:-) Já se naopak těšil ještě na Brabčáka a jeho pivovar ve Vratimově. Teprve odtud jsem vyrazil ještě jednou pěšky domů. Těch napajdaných kilometrů muselo být docela dost. Stejně jako zážitků.

13. květen 2014
medvěd:-)

Fotky

A propos, já vím, že ty fotky jsou až příliš kýčovité. Ale co máte dělat, když počasí takhle dokonale vyjde. Vlastně za nic vůbec, ale vůbec nemohu:-)

Vím. Je blbost srovnávat fotky ne-zrkadlovek. Jenže je to pár týdnů, co mám Lumii 920 (viz níže) a srovnával jsem fotky mezi Olympušem TG-1 a právě 920. Byl jsem nadšen, že se smazává rozdíl mezi mobilem a foťákem. Inu, pokrok nezastavíš. A zastavíš-li, jen do pláče ;-)