chat

Akce roku 2013

Náš diář

Kdopak ví, co to je?

No co, no, zřejmě dobrej ročník:-)

Na hradbách za Svatováclavskou katedrálou.

Peťanova ponorka u dr.Ápala:-)

Noční hodiny???

fragment starého PRIORu

pátek 25. května

Další ročník podvečera, kdy se otvírají nejen kostely, ale i jejich zázemí. A snad i duše lidí.

Noc kostelů? Říkáte nesmysl? Ani náhodou! Zpětně lituji, že loňský (2012) ročník tak povážlivě kolidoval s pivními slavnostmi, kterým jsem dal jednoznačně přednost. Letos kolize žádná nehrozila a tak jsme v klidu navečer mohli začít procházet jednotlivá zastavení. Bylo jich dohromady dvaadvacet a uznejte, že trhat rekordy jenom pro razítka je holý nesmysl. Byť se Peťan původně za honbou chtěl pustit. Ovšem nepolevil jsem a raději si aspoň menší část kostelů pořádně prohlédl. Nakonec jsem zjistil, že stejně jako v nedalekých četných muzeích jednoduše nelze trávit čas donekonečna, totéž platí i o kostelech. Historie na každém rohu, každý svým způsobem jiný. A zdaleka jsme nebyli sami! Množství lidé větší než malé. O důvod více, proč se do Olomouce (zcela vyjíměčně:-) zajet podívat i napřesrok...

Kostel svatého Cyrila a Metoděje v Hejčíně
Naše nejodvážnější se vzdálení se od centra hanácké metropole a zároveň první kostel. Prvním byl i pro Peťana, kterého zde pokřtili. Zcela symbolicky jsme sem dorazili právě od jeho rodičů. Moderní prvorepubliková stavba s velkými vitrážemi zrovna probíhá rekonstrukcí. K delšímu rozjímání nedošlo, neb nás odradila přítomnost televizních kamer. Tady bylo slavnostní zahájení. Je krátce po šesté hodině večerní. Mno, večerní, světla je pořád dost:-)



Husův sbor
Naše druhé zastavení. Z Hejčína, jen coby kamenem dohodil a kolem plaveckého bazénu došel:-) V rámci "vylepšení" zážitků dechový orchestr mladých lidí rozehrává pod velkou kupolí neotřelým způsobem staré fláky. Třeba od Doors. Jsem nadšen! Poprvé stoupáme do vyšších pater. Samozřejmě zasedám k příslušnému nástroji, abychom po chvíli vylezli juknouk, jak vypadá kupole zeshora. Nejprve pod střechou a přes Peťanovy počáteční protesty nakonec i na střechu samotnou. Asi je všem jasné, že se před námi otevřel nádherný pohled na město.

Kolumbárium pod Husovým sborem
je jeho nedílnou součástí. Tichá vzpomínka pozůstalých na své předky je zde zpříjemněna tlumeným světlem procházejícím přes velká okna. I Husův sbor je prvorepubliková stavba.

kostel Neposkvrněného početí Pany Marie
Naše dnešní první gotická stavba. Žerotínský areál spravující Benedektíni. Ti jsou tradičně pohostinní a lze zde s klidem i povečeřet. Poprvé zacházíme do míst, kam se obyčejný smrtelník jen tak nedostane. Na můj vkus je tady až moc lidí a velký provoz. Přesto se občas najdou lidé, kteří zde rozjímají.

kostel Svatého Mořice
Jen těžko bych hledal kostel, který se v životě navštívil víckrát. Ano, přiznávám, obvykle stoupám nekonečným zdvojeným schodištěm na jeho terasu, odkud je snad ten nejlepší výhled na Olomouc a široké okolí. Tentokrát však nikoli (i když možná po soumraku jsme se tam přeci jen zajít podívat měli) a vcházíme do hlavní lodě kostela. Kostela, který musí každého nadchnout svou majestátností. A taky díky Mořicovi už vím, jak se ovládají dneska zvony a kde lze najít v centru Olomouce nezbytné rozvodny pro široké okolí:-)

Kostel svatého Michala
... je jednoznačnou dominantou centra Olomouce. Jeho věžička nad kupolí hlavní kostelní lodi je jedním slovem unikátní. Do jejího ochozu se oproti loňsku nechodilo. A vyfotit ji? I s rybím okem nadlidský výkon! Naopak letos byla možnost (s vystáním kruté fronty) omrknout kostelní zvony. Moc jsem se nahoře nezdržel a raději rozjímal dole v hlavní lodi. Vlastně je zvláštní, jak bezvěrná země s tolika památkami vlastně jsme.

Kaple svatého Sarkandera
Kaple mučedníka. Krásný skvěle nasvícený, ale stísněný prostor. Nejen svou velikostí, ale i atmosférou. Stačí chvíli poslouchat, jaká zvěrstva se tady udála. Velmipietní místo, kde archiktekt rozehrál krásnou hru křivek zdí a světla. Jsem znovu nadšen, i když s velmi stísněným pocitem.

kostel Pany Marie Sněžné
majestátně tyčí své věže naproti Muzeu umění na rohu náměstí Republiky. Vida první varhanní (nikoli Varhaníkův, prosímpěkně:-) koncert. A celá stavba je rázem naplněna nejen dole sedícími lidmi, ale i hudbou. Zahrávám si s kacířskou myšlenkou, že by nebylo od věci někdy zkusit zahrát:-)

katedrálu Svatého Václava
... mám zvenku moc rád. Krásný příklad majestátní štíhlé novogotiky. Opět jedna z těžko zaměnitelných olomouckých staveb. Ale uvnitř, nezlobte se na mne, se mi skoro vůbec nelíbí. Takový až příliš načančaný romantismus. Jakoby hvězdná obloha má návštěvníka především uchvátit. Mnohem zajímavější byla krypta s ostatky několika zdejších arcibiskubů a pak pod oltářem probíhající koncert.

A v katedrále jsme pro tentokrát skončili. Vážně už nebyla síla na další vstřebávání zážitků. Olomouc jich nabízí nepřeberně. A tak jsme ještě katedrálu poctivě obešli včetně jindy zavřených zahrad na hradbách a pak? Pak už se řádně uondáni věnovali věcem čistě světským, totiž svatováclavským. Ano ano, v nedalekém pivovaru. Je zvláštní, že i po několika měsících si Noc kostelů velmi dobře pamatuji a vnitřně cítím.

Drobky z města:-)

9. červenec 2013
medvěd:-)