chat

Akce roku 2013

Náš diář

již tradiční lyžbovačka mezi 19. a 26. lednem

Zvláštní medvědovy zážitky na začátku? Nějaké znamení?

Je pátek odpoledne. Cestuji z Města Omezených Možností nach Chlumec nad Cidlinou. Ani ne tak dlouho jako intenzivně. V Pardubicích s úlevou opouštím pendolino, i když se zrovna netěším na přestup do vlaku směr Náchod. Zvenku motorák vypadá naprosto standardně. Totiž béžovorudě. Ovšem uvnitř je úplně jiný interiér. Navíc vonící novotou. V okamžiku, kdy se noťas sám a dobrovolně připojuje na ČDwifi a surfuje ČDportálem, říkám si něco o tom, že čekárna ČDlounge je zřejmě nedaleko. Ale po odjezdu z perníkovského kolodvoru vše stále funguje. Aha, vše je jinak, když koukám, že vagón má dokonce informační systém. Vítejte v 21. století na trase Pardubice-Náchod!

      A co se ještě nestalo ve stejném vagónu? Přisedá si ke mně mladá, vysoká a navýsost pohledná (ba až exkluzivní) 90-60-90. To už se podezírám, že na odklonové pendolíní trase bylo přeci jen těch piv větší než malé množství a svět se mi zdá být lepší než ve skutečnosti. Nebo snad nový interiér ČDvlaku je schopen přitáhnout i něco tak exkluzivního? Až po chvíli, kdy Dokonalé 90-60-90 pomáhám s lyžemi nahoru na věšák, si všímám, že její futrál na lyže a má mikina stejnou značku. A vlastně obojí je ke značce naprosto neladící: můj věk a její lyže? Ano, slyšíte, lyže a ne prkno. Tedy prkenný jsem byl spíš já. Jako prvnička. Medvěde, medvěde...:-)
      Návrat do těžkodrážního koženkového drilu přichází ostře a dříve než mi bylo milé. Za dvacet minut v Hradci Králové, odkud jsem už putoval naprostou klasikou. Dokonalá 90-60-90 si cestovala spokojeně kamsi dál na Náchod a já ještě v Chlumci předchozí zažitý zážitek nevydýchal. Potřeboval jsem jej aspoň spláchnout pivem. Charliemu se do Konibaru nechtělo. Mne to tam aspoň na chvíli táhlo. Jenom jsem nepochopil, co místní štamgasti měli proti mé bundě: "Jsi Sparťan nebo Rumun?" A co takhle: "Pěkná bunda," pánové? Vyklopil jsem do sebe dvě rychlé Plzničky a dal se na dobrovolný ústup. Ranní vstávání měli přijít až krutě brzy.

Den první - odjezd do Tyrol!

Již jsem přivykl na tradiční autobusové ski-nádraží v BOPAKu, odkud odjíždí obvyklý autobus CK Martin za skizážitky. Pro letošek byl stanoven termín odjezdu na pátou hodinu ranní. Ano, slyšíte dobře! Bylo však s podivem, že v určený čas jsme se v BOPAKu limp bizkit pouze my dva s Charliem. Nespletli jsme se?

      Nespletli! Jako švábi na pivo se sjela zbývající osádka našeho autobusu o chvíli později. Na řadu přišel první, druhý i třetí welcome drink, nakládka výstroje a především výzbroje (skoro samé LUSTI), čaj a káva na cestu a především odpor. Náš odpor (spíše důslednost) v odmnítnutí převozu Zdeniných lyží do Tyrol (aby nám nedělala ostutu) a její usedavý pláč nad nečekanou situací. Jak se ukázalo, ani její nejlepší kamarádka Lenča předem nic neprozradila. S moldánky pod víky, ale přece jen Zdena nakonec dobrovolně nasedá do autobusu CK Martin a s uplakaným konstatováním, že takhle si tím pádem vůbec nezalyžuje, nás všechny poprvé na lyžáku rozesmává. Výbuch to byl zcela nezřízený. Chudák Zdena.
      Popisovat tady trasu obvykle nemá valný smysl. Jednoduše již v rámci tradice při jízdě naprosto prázdnou sobotní Jižní stojkou zamávám symbolicky na svou továrnu. Pak chvíli klimbnu stejně jako ostatní a už stojíme na hranicích s Bavorskem. Teda skoro na hranicích. Poslední benzinka, poslední útrata v CZK, nákup posledních (jak se později ukáže naprosto zbytečných) zásob a fijá dále na cestu. I tady slušně nejeden kilometr proklimbáme, jen pár technických pauz a není snad mezi námi jediný, kdo by nechtěl dospat spánkový deficit. I CK Martin byl spokojen, neb osádka moc nechlastala a tím pádem i počet nutných zastavení klesl na nutné minimum.
      A pak se to stalo! Známé místo, které jsem si byl schopen i tentokrát přirozeně vybavit: kousek za Zell am Ziller stojí u hlavní silnice pivovar. Co vaří? Překvapení: Zillertal beer. Ženským chutnal, pánům vůbec, poáč svou barvu až krutě připomínal úplně jinou kapalinu. Ale to jsem jinde. Chtěl jsem psát o známé křižovatce, odkud lze dále buď na Zillertal arénu nebo Hintertux. Takže my svištíme tunelem rovně a za Mayrhofenem se snažíme rekognoskovat terén. Nakonec jsme spatřeni dříve my a pak již stačilo jen pár pokynů, abychom se ocitli na správném místě.

Co vám budu vykládat. Každého musí dostat typický alpský budoár stojící v údolí. V našem případě na vysokém skalnatém ostrohu mezi dvěma dravými řekami s rozhledy na okolní alpské velikány. A snad poprvé byla na dohled i jedna z odvážných lanovek, kterou jsme však vlastně ani jednou nevyužili. A to jen vinou placeného parkování pod jejím dolním koncem. Takhle jsme využívali neplaceného Finkenbergu, které nebyl o nic víc dál...

      Tyrolí domáckou pohostinnost nám tentokrát nebylo dopřáno poznat. Oba domácí byli původem z Brna, ovšem dneska už jsou zcela jasně asimilováni místními podmínkami. Takže zařizují permice, na které mají slevu a i my jsme tím pádem spokojeni. Den lyžování za devět stovek? Panejo,luxus!
      Děvčata dostala chuť na kávičku a především dávku pravých nefalšovaných alpských slunečných paprsků. Na místě jsme tentokrát nezvykle brzy (kousek po poledni) a je pravdou, že žádné příště už nebude. Nevěřím tomu, že bychom se za celý týden vrátili kdy dříve než po páté hodině odpolední. A to už tady žádné slunce dávno nesvítí.
      S brzkým příchodem také souvisí fakt, že máme luxusně mnoho času na vybalování a rozmístění - jak řekl náš pan domácí - jednotlivých účastníků do obou asexuálních ložnic. V každé jsou totiž tři postele. A my víme své, takže nemáme potřebu si nikdo stěžovat:-)
      Večer musel (jednoduše musel) zcela logicky začít a s ním přijít seznamovací večírek. Zásob máme mraky, alkoholu taky, takže proč se trošku neseznámit, ne? Že se nakonec půjde spát nadvakrát a podruhé až v časných ranních hodinách byla situace, která nás po dlouhé době dostala zpátky na Roháče. Prosím, žádné usmívání! Naše bránice dostávají zabrat úplně stejně v Alpáčích jako v Roháčích. Ale tady jde především o kruté lyžařské soustředění. A někde tady klidně s radostí prohlásím, že na výpadkový den nikdo z nás ani jednou nepomyslel:-)

22. února 2013
medvěd:-)

další fotky z akce

Náš hardware. Chybí snad jen zdeniny křusky:-)

Chvilku po příjezdu na místo určení. Pohoda, azúro, jen sněhu překvapivě málo. Na Alpy až krutě málo.

Seznámení s apartmánem, asexuálními ložnicemi, vybalování, kontrola hardware po cestě a příprava na přípravu. Je relativně brzy a na všechno máme sdostatek času.

Uvítací večírek nám startoval jednou, ale rozjel se až na druhý pokus. Vznikl tak jasný předpoklad, že se na lyžích ráno nikdo bát nebude :-)