FREEDLAND.cz
W E B    P R O    T Y,    K T E Ř Í    V Í
<<<       Bamberg 2012       >>>
chat

Akce roku 2012
Náš diář

Výlet do malebného pivního ráje nedaleko za hranicemi v Bavořích.
Autor reportáže psané na oprátce:-) Jedeme na západ! Je pátek něco po páté hodině ráno. Dveře se zaklaply, výpravčí zapískal a já věděl, že tento vagón je zapojen v soupravě horské dráhy. Už není cesty zpět. Rozjíždíme se velmi pomalu a tak je čas napsat pár "Technicko-taktických dat" (dále už jen TTD) o této zajímavé atrakci. Říkají mě Řezi a právě vyrážím na čtyřdenní výlet do Mekky všech pivních fajnšmekrů, bavorského města Bamberg.

TTD o Bambergu:
Bamberg.       Bamberg je historické město římských králů. Jako jedno z mála měst nebylo za II. Světové války vybombardováno a tak si zachovalo svůj středověký ráz. Se svými 70 tisíci obyvateli bych řekl, že je to taková malá Olomouc. Jeden podstatný rozdíl tu však je. V Bambergu nenaleznete žádné supermarkety. Lidé tu již od středověku věří svým obchodníkům v malých krámcích. Každá část města tu má svého pekaře, truhláře, cukráře nebo sládka a těm zůstávají věrní. No, a právě zde je zakopaný pes. Vlastního sládka! A ke každému sládkovi neodmyslitelně paří chmel, slad, várnice a pivo. A za pivem tam jedu i já. Jen si to představte, za každým třetím rohem pivovar! Je sice pravda, že jistá část industrializace a tržní ekonomie došla i sem, takže z původních několika desítek minipivovarů zbylo ve městě asi jenom 10, ale i tak. Na malé město 10 pivovarů? Shrnul bych to slovy jednoho sexymozka: "Dámy a pánové, nechci se chlubit, ale kdo z Vás to má?" :)
Bamberg!       A to jsem ještě zapomněl zmínit, že v okolních vesnicích je stále několik desítek pivovarů. Tomuto místu se prostě musí složit holt a já mu jej jedu složit osobně. Tady doslova platí to, co je u nás stále vnímáno za prázdnou frázi. Poctivá práce se vyplatí!
Cesta z píva na pívo přináší občas i překvapení:-)       Obávám se, že to už jsem se nechal trochu unést svým očekáváním. Tedy zpět do reality. Nevím, kolik je toho v lidských silách možné zvládnout, ale já toho chci zvládnout za 4 dny co nejvíce a všude ochutnat to jejich pěnivé umění.
      Horská dráha stále nabírá pozvolně svou rychlost. Vyjel jsem z Olomouce a teprve jsem v Pardubicích. Do prvního sešupu mě čeká ještě Praha, Plzeň, Norimberg a nakonec Bamberg. Teprve tam by se mělo všechno naplno rozjet. Uvidíme. :-)

... po 4 dnech ...

Brauerei Fassla       Ups! To byla ale jízda!! Řeknu vám, nebyl čas psát. V Praze plánovaně přistoupil můj kamarád a byli jsme 2. První neplánovaná situace se vyskytla už v Plzni. Kamarád si na chvíli odskočil, a když se objevil zpět ve dveřích, držel v ruce 2 budvary z jideláku. V tu chvíli jsem se poprvé zarazil. "Jak můžeme ochutnávat bamberská piva, když chceš začít pít už teď? Když začneme už teď, tak ani nebudeme vědět, co v Bavorsku pijeme." Jeho odpověď byla prostá: "Musíme mít nějaké srovnání a pak jedno pivo Nás nezabije!" ;) Já tušil, že tato horská dráha právě nabrala svou výšku, a teď to začne.
      Pivo bylo dobré! Klasický vychlazený budvar v ležákovém provedení do nás vklouzl, jak němci do krytu. Ani jsme nestačili vyhodit vypité lahváče do odpadního košíku, když u nás zastavil pán s pojízdným jídelním vozíkem. "Dobrý den pánové! Smím Vám nabídnout kávu nebo čaj?", zeptal se zdvořile. Podíval jsem se na kamaráda a v jeho očích jsem pochopil, že řada je na mě. "Máte budvar?", zeptal jsem se nesměle. Pán uviděl ty prázdné lahváče, a s lehkým úsměvem odpověděl: "Mám." Bylo rozhodnuto. Do Bavorska přijedeme lehce opojeni českým budvarem. Než jsme vystoupili na přestupní stanici v německém Schwandorfu, stihl nás ten pikolík navštívit ještě jednou a my jsme si dali i do třetí nohy. Pro úplnost bych přidal cenu těch lahváčů. První v jídelním voze stál 50 Kč. Druhý, od toho pikolíka, 51 Kč (to si tedy chlapec za tu námahu moc nevydělá). :) No a ten třetí, ten už byl na bavorské straně, stál 60kč. Vzhledem k tomu, že v Bambergu se pohybují ceny piv mezi 2 až 3 euro za jedno, tak to bylo stále fajn.

TTD o Bayern-Böhmen-Ticket:
      Na tomto letáčku je vidět jednodenní jízdenka kamkoliv od Plzně až po celém Bavorsku. Bayern-Böhmen-Ticket se opravdu vyplatí. Tedy pokud jí seženete. Dá se koupit pouze v Praze (kde ji i můj kamarád nakonec koupil) a nebo u Student agency v Brně či v Olomouci (kde nám ji prodavači ani v jednom městě nebyli schopni prodat). Není nad frázi: Poctivá práce se vyplatí!

      Po příjezdu do Bamberku mě čekalo malé vystřízlivění. Bamberk je sice překrásné a čisté město, ale i tam se už dostali supermarkety, moderní budovy a butyky. Je to moderní pulsující město. Pravda Supermárkety jsou menší. Také těch starých budov je tam stále ještě hodně. Jenom se vše smíchalo a architektonicky sladilo do jednoho velkého celku. Nevadí. Stále je to něco nádherného a je na co se koukat.
      Ubytování jsme měli zajištěný v jednom hostelu asi 300m přímo naproti nádraží. Bylo čisté, ale s vybavením si majitelé moc starostí nedělali. V pokoji pouze 2 postele, 2 židle a 1 stůl. Sprchy, umývárka a záchody společný. Za 20 euro na noc přímo v Bamberku lepší, než-li drátem do oka. Kromě toho, my tam nejeli za komfortem ubytovacím nýbrž stravovacím. Do pokoje jsme jenom hodili bágle, a tradá za prvním zážitkem!

1. Pivovar Brauerei Spezial

      První pivovar jsme měli asi 200 metrů od hostelu. Už z venku to byla krása na oči. Dovnitř jsme se dostali přes průjezd, kde měli vystavěnou vitrínku svých suvenýrů. Za dveřmi nás čekal výčep a 2 místnosti obložené tmavým dřevem, světlé nenalakované masivní stoly a tmavé židle. Byla to taková útulná hospoda.
      Nejprve jsme si objednali světlé pivo a bylo dobré. S touhle chutí už jsem se však v Česku setkal u některých malých pivovarů a tak jsme si objednali opravdovou raritu, kouřové pivo. Tak na zdraví!
      Kouřové pivo je speciální v tom, že jeho slad se suší nad kouřem ze dřeva. Řeknu vám, že tohle pivo rozhodně není pro každého. Jeho chuť bych přirovnal asi tomu, když strčíte hlavu do vyhaslé udírny a nadechnete se. Upřímně, byl to pro mě šok. Dalo se to vypít, ale rozhodně bych tohle pít celý večer nedokázal. Musel sem si jít spravit chuť někam jinam. Naštěstí druhý pivovar nebyl daleko. Stál přímo naproti! ;o)

2. Pivovar Bauerei Fässla

Všimněte si, že i v Bavořích na pivo lze i v kolech!       Stačílo udělat jen pár kroků přes silnici a ocitli jsme se před dalším svatostánkem. Růžová fasáda sice nenapovídala, že by se zde mohl ukrývat seriózní pivovar, ale velký zlatý nápis na budově nikoho nenechal na pochybách, že zde se vaří pivo. Uprostřed budovy byl průjezd, který ji rozděloval na dvě části. V levé byla restaurace a v pravé hospoda. My jsme pohopitelně zvolili hospodskou část. Ale než jsme do ní zapadli, všimnul jsem si v průjezdě stolů udělaných ze sudů a výdejního, respektive výčepního okénka. Jako v nějakém bufetě.
Qýčepu:-)       Ono totiž ty pivovary jsou nekuřácké. Člověk, který si chce vychutnat dobré pivo i ze svou oblíbenou cigaretou, tak si jej dá na stojáka právě tam. No a aby nesmradil ostatním hostům v restauraci, když by si šel pro další pivo, tak tu bylo právě to zmiňované okýnko, které bylo přímo u výčepu. Geniální záležitost! Celá hospoda včetně průjezdu byla obložená do výšky 2 metrů dřevem. Sedli jsme si k jednomu většímu stolu a pomalu se rozkoukávali. Dnes tu točili pouze jeden druh piva a musím říci, že bylo dobré. Chuť z kouřového piva jsem si zde rychle zpravil. Bodejď taky ne, vdyž nápis nad veselým skřítkem, který byl nakreslený na sklenici, prozrazoval, že se zde vaří pivo už 360 let. Ono veselo tu bylo celkově. Vedle u stoulu se náramě bavila zdejší omladina a co chvíli z jejich stolu šel ohlušující výbuch smíchu. Jejich pravidelná kadence se přerušila pouze, když se celá partička zvedla a odešla si zakouřit právě k těm sudům do průjezdu. To byla ta pravá chvíle rychle zaplatit a opustit toto veselé místo s vidinou dalšího pivního zážitku.

3. Pivovar Brauerei Klosterbräu

      Asi po půl kilometru, hned za mostem, v jedné malé zatáčce se před námi zjevilo krásné bíle stavení s pěknou prázdnou zahrádkou. Pochopitelně, vždyť je začátek listopadu. Dovnitř jsme se dostali jak jinak, než-li přes průjezd s vitrínou. Začal jsem tušit, že tady ty průjezdy budou nejspíše pravidlem. Hlavní restaurace byla plná a tak jsme si sedli naproti do prázdné místnosti, která měla místo kliky pípu od sudu. :) Ani tato místnost se nelišila od těch předchozích. Obložení z tmavého dřeva asi 2 metry vysoké, světlé dřevěné stoly, dřevěné masivní židle - klasika. Poručili jsme si pivo a jídelní lístek. Při pohledu na něj mi moje volba byla jasná - [švajne-haksen] neboli nožka z pašíka je ideální základ k promaštění mého rozmlsaného žaludku lačnícího po dalším přídělu nových piv. Bylo vynikající. Jako přílohu mi donesli zelí a něco mezi obrovským nadýchaným nokem a bramborovým knedlíkem.
      Později jsem si uvědomil, že zelí mají bavoráci velice rádi, protože je cpou úplně ke všemu. Ze začátku se mi zdálo, že to koleno je ze zhora posypané popkornem. Chyba - byla to přepečená křupavá kůže, ale taky móc dobrá. Na talíři zbyla pouze holá kost. K tomu jsem měl jedno světlé a jedno pšeničné pivo. Obě dvě samozřejmě super, i když to pšeničný mě chutná všude velice podobně. Tady mě připadalo, jako bych pil Schöfferhofer z 18.patra v Olomouci, tedy ještě před tím, než to tam obsadili číňani.
      Byl jsem spokojený. Místnost se postupně zaplnila poctivými bavoráky. Tím poctivými myslím, že každej třetí host tu měl nad 120 kilo. Inu, není se čemu divit, když tu tak dobře vaří prasátka a pivo. Nejraději bych tu zůstal a sledoval tem ruch lidí kolem sebe, ale věděl jsem, že to nejde. Před námi byl ještě jeden pivovar a čas byl tak neúprosný. Venku se mezi tím zešeřilo, čím bylo rozhodnuto. Musíme jít zase o pivovar dál.
      S plným žaludkem se šlo v tom podzimním sychravém počasí o mnoho lépe. Ze všech stran byli slyšet bavící se lidé z plných hospod.

Je vidět, že páteční večery jsou všude stejné. :)
Pokračování příště ......

29.11.2012
řezi



Bamberg 2012 - 2. část
Výlet do malebného pivního ráje nedaleko za hranicemi v Bavořích.

Řezi. Nevím, kolik z vás si pamatuje, že jsme se naposledy loučili ve třetím pivovaru. Tam jsme opustili dva naše výletníky s tím, že zbytek historky nám dodají. Stejně jako Thájmsy vycházejí více nepravidelně než v roce před koncem světa, i Řezi potřeboval čas. Dostal jej (s kudlou na hrdle...:-) a dopsal další pokračování. Až k osmé zastávce...:-)

4. pivovar Brauerei Greifenklau

      Všude už byla tma a sychravo. Po půlhodinové procházce jsme se ocitli před posledním cílem dnešní cesty. Světelný nápis pivovaru už se mi v očích lehce rozmazával, ale za to mohl listopadoví vítr.
      Před hospodou postávaly hloučky kouřících hostů a zevnitř se ozýval hluk jak z nějaké vesnické zábavy: „Tak vzhůru do hlubin!“ Prohlásil jsem s svým tak typickým ironickým úsměvem. Vevnitř nás čekala opravdu plná pulsující hospoda. Naštěstí za rohem výčepu byl jeden volný stůl. Určitě tam na nás nečekal moc dlouho, protože na stole stály ještě neodnesené vypité sklenice. Veselá vrchní u nás byla cobydup. Uklidila stůl a my si rovnou objednali pivo. Samozřejmě že pivo bylo dobré. Tady je to prostě standard! Jedinou vadu to tu však mělo. Přes ten hluk dobře se bavících bavoráků jsme se skoro neslyšeli. Tahle hospoda byla celkem z ruky, cca 30 minut chůze od hostelu. Tedy dali jsme si ještě jeden půllitr a pak vyrazili směr hostel.
      V těsné blízkosti našeho ubytování se nacházel jeden noční bar. Po půlhodinové procházce nám lehce vyschlo v hrdle. Nakoukli jsme tedy do toho baru a nestačili se divit. Vypadalo to tam jak v nějaké grotesce o místní galerce. Holky se mezi sebou hádaly a od baru na ně křičel dvoumetrový černoch oblečený celý v bílém obleku s bílou vestičkou. Bylo to hodně vtipné. Snad proto jsme si dali na stojáka dvě piva. Z pivovaru Fässla. Kolem jedenácté večer byl čas jít spát. S těmi dvanácti pivy, co jsem za celý den dal, se mi usínalo velice dobře.

Sobota...

Druhý den jsme se probudili kolem půl deváté. Ráno. Všechny včerejší piva byly velmi kvalitní, protože ani z jednoho nás nebolela hlava. To bylo fajné. Tento den byl určen k výšlapu po vesnických pivovarech. Po nezbytné hygijeně jsme se zastavili do blízké kavárny. Ranní kávička a tvarohový koláč to je něco pro mě. Na tváři se mi objevil blažený úsměv a byl jsem připravený vyrazit vstříc novým čepovaným zážitkům. Po cestě z města jme museli udělat ještě jednu zastávku ve dvou pivovarech. Totiš ten jeden je o víkendu otevřen pouze v sobotu dopoledne a ten druhý byl prostě hned naproti. Udělali jsme moooooc dobře. Tyto minipivovary byly prostě luxusní!

5. pivovar Brauerei Keesmann

      Pivovar Keesmann nás přivítal opět pěknou budovou a ještě hezčím průjezdem s typickými stoly ze sudů. Uvnitř na nás čekala stejně příjemná čistá hospoda s masivními světlými stoly a mohutnými železnými lustry. Taková kovářská práce se opravdu nevidí. Tady snad musel být kovář někdo z rodiny, protože to by si jen tak někdo do hospody pořídit nemohl. Dnes tu točili dvě piva, Herren Pils a speciální podzimní Bock. Kdybychom tu dnes nezačínali, určitě by jsme se tu zdrželi mnohem déle. U jednoho stolu hráli důchodci karty. Byli do hry pořádně zabraní. Svižně bouchali rukama do stolu, když tasili trumfy. Ve dveřích se objevil další důchodce. Sedl si k práznému stolu, objednal si pivo. Potom si vytáhl s tašky svoji svačinu a začal svačit. Nikdo se nad tím ani nepozastavil. To by se u nás asi nestalo. Prostě pohoda.

6. pivovar Mahrs-Bräu

      Tento rodinný pivovar nás vyzýval k návštěvě velkým nápisem nad vchodem do zahrádky. Vedle byla velká vitrýna s produkty pivovaru. Se zájmem jsme se dívali na láhve, krýgle a sklenice vystavené ve výloze. Začaly se nám sbíhat sliny. Logicky jsme vklouzli do dveří. Tentokrát nás nepřivílala chodba se stoly ze sudů jako v předchozích pivovarech. Jako stoly zde sloužily police po bocích chodby. Nechybělo tu ani klasické výdejní okénko pro výčepního do hospody. Když jme vešli do hospody, první místnost s výčepem byla už plná. Na to, že bylo dopoledne tak to byl celkem úlet. Šli jsme tedy do druhé místnosti. Zde jsme pro změnu seděli sami. Tmavě hnědé až černé obložení stěn a chmelem ověšené lustry vyvolávali tajuplnou atmosféru. Dali jsme si pivo a vychutnávali tu pohodu. Pivo bylo dobré, jak jinak.
      Naše dopolední rozjímání přerušil až zájezd německých pivních turistů. Vtrhli do místnosti jako povodeň a zabrali přes polovinu stolů. To bylo najednou vzruchu. Všichni si dali jedno rychlí pivo a zaplatili. Než jsme si pořádně uvědomili, co se kolem nás děje, tak už byli zase pryč. Po zájezdě pivních turistů tu zůstaly jenom vypité sklenice na stolech. Ochutnali jsme ještě jeden weissbeer a pomalu se vydali na cestu. První vesnice byla asi 6 km daleko. Příjemnou procházkou jsme ty dopolední 4 piva v pohodě vychodili. Na venkově na nás čekali rovnou 2 pivovary: Brauerei Höhn a Brauerei Drei Kronen.

7. pivovar Brauerei Höhn

      Tohle už byla krapet jiná káva než v Bambergu. Moderní pivovar i s penzionem, jakých se nám v republice poslední dobou rodí dost. Jako houby po dešti. Bohudík! Nový dřevěný nábytek ve starším stylu a světlé stoly napovídaly, že i zde se jedná o pivovar. Sem už nechodili pouze štamgasti, ale celé rodinky na sobotní oběd. Bylo tu to takové více načančané. Pojmenoval bych to spíše jako lepší restaurace, než-li pivovar. Právě zde probíhaly Svatomartinské hody. Pivo uměli taky dobře uvařit. Chutnalo mě, ale pomalu jsme dostávali hlad a na husu jsem zrovna chuť neměl. Tedy hurá do dalšího pivovaru!

8. pivovar Brauerei Drei Kronen

      Ani jsme nemuseli chodit moc daleko. Jak už jsem psal, tento pivovar leží ve stejné vesnici jen pár desítek metrů od Brauerei Höhn. Uvnitř nás čekali tři části a každá úplně jiná. Ta první kopírovala styl klasických bavorských hospod, ale ty dvě další se už nesly v modernějším stylu. Trošku mě to připadalo, jako by se zde chtěli zavděčit všem. My jsme samozřejmě zvolili klasiku. Pivo nám přinesli v šedém kameninovém půlitru s logem pivovaru. Bylo to nejen pěkné na pohled, ale dobře se z toho také pilo. Že nám pivo chutnalo snad nemusím ani psát. K našemu údivu tu jídla vařili až od 16. hodin, ale v nabídce měli ještě další dva druhy piv. To bylo vážně dilema. Nakonec zvědavost zvítězila nad hladem a my si právem vychutnali ještě dva skvosty ze zdejších várnic. Tentokrát nám už je donesli ve skle, protože pro každý druh piva mají jiný typ půllitru.

Venku začalo opět mrholit a do další vesnice to bylo asi dva kilometry. I přes nepřízeň počasí jsme se dali na cestu. Přece jenom po 9 pivech to nějakou procházku a jídlo potřebovalo.

Pokračování příště ......
řezi

A propos, na konci seriálu nás čeká kompletní článek o Bambergu. Samozřejmě dříve než do něj vystartujeme. Článek pak bude obsahovat všechny fotky, které byly redakci poskytnuty. Máme se na co těšit:-)


Bamberg 2012 - 3. část
Výlet do malebného pivního ráje nedaleko za hranicemi v Bavořích

Podzimní lehké mrholení bylo sice romantické, avšak vytrvalé. Do další vesnice jsme přišli provlhlí, hladoví a krapet přiopilí. : Naštěstí pivovary jsme nemuseli hledat - byli pěkně vidět.

9. Pivovar Brauerei Wagner

      U tohohle pivovaru jsem věděl, že první, co potřebuji, je jídlo. Stupeň opilosti v mém těle rychle stoupal k červeným hodnotám. Sedli jsme si do malebné místnosti hned vedle výčepu ke starým kachlovým kamnům. První věc, která mě zaujala, byl košík na výčepu plný preclíků. Na nic jsem sem nečekal a šel jsem k němu. Hostinská se mě sice zeptala, co bych si přál, ale já jí pouze drze sebral preclík a zamumlal: "Two beer, please." Vítězoslavně jsem odkráčel zpět na místo, kde jsem si pochutnával na mém ukořistěném preclíku. Hostinská pochopila, že máme asi hlad a k pivům nám přinesla i jídelní lístek. Bohužel byl napsán pouze v němčině. Kamarád se snažil něco z lístku přeložit a já si vybral od oka. Proč taky ne? Měl jsem hlad. Koneckonců tady všude stejně dostanete akorát vepřový se zelím. No, kamarád vepřový a zelí taky dostal. Zato přede mne byl položen talíř plný čočky, na které plaval kus uzeného masa. To mě opravdu lehce překvapilo. Čočku bych si v hospodě asi nikdy neobjednal. Hlad je sviňa! A s chutí jsem se pustil do přineseného nášupu! Inu nebylo to k pivu špatné. Na strávení jsme si objednali další druh piva a byli jsme opět spokojeni - jak jinak.

10. Pivovar Brauerei Hummel

Tak odsud si toho už moc nepamatuji :D. Ani fotky se odsud moc nepovedly :. Točili tu asi 6 druhů piv. Vím, že v místnosti s výčepem už bylo plno a tak nás hostinský zavedl přes chodbu do nějakého salónku. Ze začátku jsme byli sami, ale později se to i tady zaplnilo lidima. Pak si další přisedli i k nám - klasika. :

      Není na tom sice nic špatného, ale v česku si většinou nikdo nepřisedává. Nechci tu polemizovat, jestli jsou němci více přátelštější či vlezlejší. Nebo naopak jsou češi více tolerantnější či stydlivější. To ať si každý přebere sám.
      Venku už byla tma a my jsme byli asi 8 km od Bambergu. Bylo na čase se rozhodnout, co dál. V plánu jsme měli sice ještě jeden pivovar, ale ten byl ještě dál z města. Kdybychom tam šli, zpátky by to už bez taxíku asi nešlo. Raději jsme se vydali pěšky směr město. Holt ten jeden pivovar už neuvidíme, nevadí. Někdy příště. ;) Lehké podzimní mrholení se pomalu ale jistě začalo měnit v lehký podzimní déšť a nám bylo jasné, že z procházky taky nic nebude. Došli jsme pouze do předchozí vesnice, kde byl náš známý a již navštívený pivovar Drei Kronen. Už zde vařili a tak jsme zkusili vyhlášené bílé klobásky se zelím, které jsme spláchli dvěma dobrými pivy. Nechali jsme si zavolat taxi, které nás zavezlo do Bambergu přímo před další pivovar.

11. Pivovar Heller-Bräu (Schlenkerla)

      Blížila se jedenáctá hodina večerní a ač byla hospoda úplně plná, už se nenalívalo. Já posilněn celodením popíjením jsem to přesto zkusil. Požádal jsem o dvě piva. Paní mě odpověděla, že za 10 minut zavírají. No a já jí odpověděl, že mi je to jedno. S nedůvěřivým výrazem v obličeji se mě zeptala, jestli jsem schopen to pivo za deset minut vypít. Co sem měl dělat? Zatnul jsem zuby a odpověděl jí: "Ja." A už se ke mně sunuly 2 rauchbiery. Jediný místo, kde jsme si jej mohli vypít, bylo na stojáka na chodbě u stolu ze sudu. Do těch sudů sem se asi zamiloval. : Je sice pravda, že jsem si to pivo vychutnával asi víc, než slibovaných 10 minut, ale vůbec nikomu to zde nevadilo. Nejspíše jsem kouřovému pivu přišel na chuť. :-)
      Cestou domů jsme se stavili v baru u hostelu, kde jsme se včera tak dobře bavili. Tentokrát tam však nikdo nebyl. Holt soboty jsou v bavorsku zřejmě také slabší. Vypili jsme jedno pivo na dobrou noc a šli spát.

Probuzení do třetího dne bylo kupodivu také bezproblémové. Hlava nebolela a já se těšil, co nového mi dnešek přichystá. Měl by to být takový volnější den. V plánu máme pouze tři pivovary, jednu hospodu a procházku po historickém centru města. Nejdříve jsme se šli nasnídat. Bohužel kavárna, kde jsme snídali včera, měla zavřeno. Tak jsem si šel dát ranní kaffe do brauerei Spezial (tj. první pivovar, který jsme v bavorsku navštívili). Můj kamarád byl zřejmě při chuti, protože si místo kaffe obědnal rauchbier. "To nám to pěkně začíná," usmál jsem se: Ke snídani tu neměli ani pečivo a tak jsme se vydali do středu města.

      Opět začalo mírně mrholit, ale na to jsme si za ty tři bavorské dny celkem zvykli. Historické centrum začínalo za mostem, na kterým byly zavěšeny stovky zámků. Údajně to mají být zámky lásky. Takový mladý zamilovaný pár si zde pověsí zámek a zamkne si svou lásku na věky. Tady bych si chtěl otevřít stánek se zámkama. Asi bych si tu brzy vydělal na svůj pivovar. :-)
      Hned za mostem jsme objevili výbornou velikou kavárnu s pečivem a zákuskama. Tedy kaffe tam vařili opravdu luxusní. A jejich koláče se jenom rozplývaly. Pěkně jsme se nadlábli a začali jsme bloudit bambergskými uličkami. Je to opravdu pěkné město. Jenže k naší smůle opravdu začalo pršet. Zapadli do Brauerei Heller. Tam jsme už včera byli krátce před zavíračkou a stihli pouze jedno pivo. Tedy dnes jsme to museli napravit jedním rauchbierem a jedním weissbierem. No, upřímně, včera mě to pivo chutnalo víc. Né, že by bylo nějaké špatné, ale je hodně výrazné, což sem včera už tak moc nepociťoval. Weisbier měli pouze lahvový. Kupodivu byl taky černý a voněl kouřem, ale ten mě chutnal o dost víc.

12. Pivovar Brauerei Ambräusianum

      Pivovar jsme našli velice rychle - byl taky rovnou vedle pivovaru Heller. Jako by se tady stavěly pivovary v páru. Prostředí pivovaru se mě velice líbilo. Nejspíše byl postaven z nějakého dvora a chodeb, ale to nebylo ke škodě. Ba naopak! Zaujalo mě, jak důmyslně a elegantně při stavbě využili veškerý prostor. Taky to byl náš první pivovar, kde bylo vidět varnu. Dali jsme si světlé pivo. Těch prvenství měl pivovar povícero. Upřímně to bylo první pivo v bavorsku, které mně opravdu nechutnalo. Chěl jsem si tedy spravit chuť weissbierem, ale mezi náma, ani to nebylo pravé ořechové. A proto jsme šli jinam.

Cesta do dalšího pivovaru byla asi 2 km a venku se opravdu rozpršelo. Kdybychom viděli taxi, tak by jsme si jej určitě stopli. Ale v tomhle dešti snad ani taxiky nejezdili. Museli jsme jít dál i přes nepřízeň počasí.

13. Pivovar Brauerei Kaiserdom

      Pěkná pivovarská restaurace s ještě pěknější mladou servírkou. Problém byl, že neuměla vůbec anglicky. Pivo jsme si ještě dokázali objednat, ale pak už jsme z ní nedostali ani preclík. Dali jsme si ještě druhý pivo, abychom zatím trochu uschli. Mezi tím přestalo pršet a my se vydali do posledního pivovaru. Ten byl odsud asi jeden kilometr a myslím si, že už to nebylo ani ve městě.

14. Pivovar Brauerei zur Sonne

      Vím, budu se opakovat, ale jinak to prostě nejde. Pivovar byl opět velice pěkný a pivo bylo výborné. Zde jsme si dali i jídlo, ale na rozdíl od včerejška už jsem neměl chuť experimentovat. Oba jsme si dali vepřovou panenku, pouze každý ji měl s jinačí oblohou. Světe, div se, opět byla vynikající! : V tomto pivovaře mě nejvíce zaujaly pisoáry. Né, že bych byl nějaký deviant, ale protože nad každým pisoárem byla jedna kachlička s nějakým vtipným obrázkem, líbily se mi. Pokaždé, když jsem přišel k pisoáru a podíval se na ten obrázek, začal jsem se tak smát, že jsem se div nepochcal. :D
      Po cestě zpátky jsme se znovu zastavili v Kaiserdomu, kde jsme si koupili ty jejich německý kameninový krýgle. Slečna sice neuměla německy, ale dobře věděla, kolik je 2x5 euro pro ní do kapsy.

      Po cestě domů jsme zabloudili ještě na jedno kouřové a pár fotek do Brauerei Heller. Na konec jsme si chtěli dát jedno v baru u hostelu, ale bohužel. V neděli měl zavřeno. Škoda.
Příští den ráno byl den odjezdu. To už jsme v bavorsku nepili. Vlak nám jel v 8:30 ráno, takže jsme jej stihli tak akorát. Že se blížíme z bavorského ráje k české hranici, se nedalo nezaznamenat. Před poslední zastávkou na německém území nás kontrolovali němečtí policisté. Proč? To by mě taky zajímalo, ale určitě to nebude tím, že se můžeme volně pohybovat v Schengenu. Bych chtěl vědět, jestli i čeští policisté jezdí u hranic s Německem ve vlacích a kontrolují Němce.

      Když už jsme projížděli Plzní, tak jsme i tady vystoupili a šli se naobědvat do výkladní skříně plzeňského pivovaru: Na Parkánu. "Výkladní skříně?" Tak to jsem asi trochu přehnal. Jen co jsem otevřel dveře této hospody, tak mě přes nos praštil takový smrad z cigaret, že jsem se chtěl otočit a jít pryč. To si snad dělají srandu! V Bavorsku se nekouřilo ani v jednom z těch 14 pivovarů a měli plné hospody. A tady, něco co by měla být rádoby vlajková loď, tak si nechají zasmradit jako tu poslední špeluňku! Rozum nechápe, ale byl jsem doma v České republice. Těžce jsem vše rozdýchaval. Dal jsem si nefiltrovanou plzeň. Špatná nebyla. Bohužel už nemohu objektivně říci, jestli ta hořkost byla více z piva a nebo ze mně. Pro jistotu do vlaku jsem si raději koupil dva bažanty. ;)

Na závěr bych rád napsal asi toto: "Bamberg mě opravdu dostal, svou slušností, svou čistotou, svým klidem. Piva byli exellentní a pivovary jakbysmet. Věřte, nebyl jsem tam naposled!"

řezi

Poslední aktualizace: