chat

Akce roku 2011

Náš diář

Provincetown? Kvalitní základ povedené (dokonce i pravidelné) dovolené

      Jakže to tady všechno začalo? Velmi jednoduše. Prostě se nalodila první výsadková loď v Portugalsku (hledejte heslo Mayflower), kam naložíte lidi, kteří chtějí začít třeba znovu či jinak a hlavně v Novém světě. Krištof Kolumbus tady už byl (na ostrovech...), ale rozhodně nekolonizoval. Jako rozhodující se ukázal rok 1620, kdy loď Mayflower dorazila ke skutečné pevnině. Poutníci (pilgrim) nejprve tápali a hlava jim nebrala, jak se pořád dokola točí, aby přece jen nakonec přirazili v klidu zálivu a šli se rozhlédnout, zda-li skutečně stojí v nově vytouženém domově. Cedule Welcome in Provincetown ani molo tady ještě rozhodně nebyli stejně jako duny. Jen prales a relativní pohoda zálivu. Ano, tady vše začalo nejen pro naši rodinu, ale i americkou novodobou pidlivizaci. I tady však funguje jistá schizofrenie, protože hlavní památník (a první město toho druhu) je přece jen jinde. V Plymounthu, kde najdete tu správnou mekku, kam by se měl dostavit jednou za život každý Amík. A proč "až" tam? Jednoduše proto, že Mayflower přivezla farmáře a hospodařit v místě, kde není žádná řeka, je vážně nesmysl...

      Dnes je Provincetown (místní používají i P-town) město dvou tváří. Ta zimní je ospalá stejně jako spí třeba Karlovy Vary u nás. S příchodem jara se díky svému klimatu (je tady i v největším vedru maximálně velmi přívětivě) z Provincetownu stává vyhledávané letovisko. O vánocích jsem si medil, jak celý přístav byl jenom "můj," teď v létě jsem naopak mezi všemi lidmi kolem zcela nepatrný.
      Město láká čtyřprocentní menšinu (po trutnovském Vymrdánu jsem tady vlivem všech okolností vymyslel další absolutní rým: Tady jsou švárovi příbuzní a pak už jen buzny), což městu prospívá a zároveň jej dusí. Nic proti nikomu, ale buzny si svým chováním za zdejší pověst mohou samy. Stejně nechutně bych určitě vypadal já (a okolí by na to koukalo s nechutí), kdybych si to na ulici veřejně rozdával tak, jako mnozí z nich. Rozumím, že exhibicionismus jde ruku v ruce s orientací, ale co je moc, to je moc. Sestra říká, že vážně nesnáší pohledy chlapů, kteří se "věnují" jejímu manželovi, když jednou za čas vyrazí společně na špacír. Dokonce existuje i pláž, kam neradno hereráčům vcházeti neb tam nikdo za nic neručí. Ověřovat se to samozřejmě nikomu nechce, byť prý je to ta nejpěknější pláží ze všech. Prý, nevím. Říkám, neradno tam zacházeti:-) Militanty varuju předem, že předchozí věty píšu s vědomím, že mám několik buzen mezim kamarády a opravdu si jich vážím!
      Provincetown je tak raritou (Sexmise naruby) neboť už začátkem září se poměr "sil" v ulicích Provincetownu vyrovná a jedeme fifty-fifty. Ostrov tolerance láká a rozumím tomu. Provincetown má co nabídnout. Chyba na kráse? Jasan, že jo. Město nezadržitelně stárne a vymírá. Počet narozených dětí dramaticky klesá. Škoda. Podpora rodin je minimální a místní komunita žije vlastně úplně odstrčená za dálnicí. Město už je jeden velký rekreační cirkus.

Škola základ života!

      Vzhledem k omu, že sestřina drobotina začíná být školou povinná, zažil jsem (a musím říct, že s radostí) srážku s realitou amerického školství. Zatímco dvojčata zůstávají v původní budově školky, Madlenka nastupovala naopak do budovy nové do "kindergarden." Nultý ročník nebo taky příprava na přípravu. Škola, kterou švagr navštěvoval jako svou "high school," byla roky nenaplněná a úbytkem dětí muselo dojít ke sloučení několika škol. Mimochodem, víte jak se tady řeší velké stěhování státních institucí? Co nejlevněji, takže nastoupí vězni a stěhují. Tady to prostě funguje...
      Třídy prvního stupně bychom mohli závidět. Tady skutečně platí leninské "sůčit, sůčit, sůčit," ale taky Komenského "Škola hrou." Dokonce jsem tady jasně pochopil dementnost a brutální přežitek třídních schůzek. Tady je totiž příslušná paní učitelka v kontaktu s rodiči dennodenně! Na každé dítě, když si rodiče pro ně přijdou, což je do určitého věku povinnost, si udělá pár minut čas a "vystaví si" vysvědčení. Veškeré problémy, ale i radosti se řeší okamžitě a zcela určitě se tím předejde zbytečným malérům. Teď to zkuste nějak vysvětlit našim afektovaným souškám učitelkám...
      Jednou, když jsme šli pro dvojčata do školky, jsme si se sestrou nejprve odskočili na záchod. A už za mnou vystartovala (byl jsem pro ni neznámý) coby na potenciálního sexual predatora (takhle to fakt říkala!) jedna z učitelek. Situaci zachránila až sestra, poáč důvěru jsem nijak nevzbuzoval. I to je Amerika a na tohle vzpomínám s úsměvem, byť šlo v tu chvíli o docela perné chvilky:-)
      Se školou souvisí ještě jedna zvláštnost: Od určitého věku děti rozváží do a ze školy autobus. Kdykoli typický žlutý koráb zastaví na krajnici, je jasné pravidlo, že všechna auta MUSÍ zůstat stát 100 stop před a za autobusem. Jde o jeden z největších přečinů. Takže klidně i dálnice stojí ve všech pruzích (ano, i protisměr!) a to do té doby, než se ztratí děti řidiči z dohledu. Kdybyste v Amíkově řídili, není od věci tohle vědět!

K dalším amíkovským střípkům patří i pár jiných věcí. Třeba 20% spropitného navíc v restauracích, pokud člověk není vyloženě nespokojený. Stalo se mi jednou a i to byl div! V restauracích se zásadně nekouří a nikoho to tady nepobuřuje. Na křižovatkách se na červenou odbočuje vpravo kdykoli (není-li šipkou zakázáno) a přednost pochopitelně má vše. Na neznačených křižovatkách jede první ten, který první přijel! Lhostejno odkud. Rozmáhají se (pro zpomalení provozu) křižovatky se STOPkou ze všech směrů. Také tady platí právo prvního.

Zbytek fotek které se nějak jinam nevešly...

Provincetown

seaport

poolparty