chat

Akce roku 2011

Náš diář

Culatý festival na rodné hroudě

      Tak nám ten proslulý ostravský festival pěkně ztučněl! Po vyvedených uplynulých dvou ročnících se nás Zlatuše pro změnu rozhodla opět překvapit. Kulatá párty zřejmě něco stojí a tak začala už koncem roku 2010, kdy vlastně nebyl jasný ani jeden případný budoucí vystupující, Zlatuše prodávat lístky za cenu, která svou výší nebyla minule ani při koupi až na místě. Šéfka na nás svým zcela podivným krokem vybalila slušného zajíce v pytli. Absolutně netuším, která filuta (festivalová organizace je výlučně dámským klubem) ji tenhle krok poradil. Jen tuším, že se zašla zeptat do Spořky a tam přece moc dobře ví, co klient potřebuje:-) Navíc ji urkitě poradili fintu s omezeným sortimentem lístků v prodeji. Cena pak už jen poroste! Plán na některé vskutku zapůsobil, mnozí neváhali a vykoupili všechny vydané sady. I druhá vlna zajíce v pytli se prý vyplatila na 100%. Byl jsem snad jediný, kdo nehodlal zajíce kupovat? Zlatuše prodává vlastní produkt jako mršinu, o jejíž síle sama není přesvědčena. Že by byla tak hloupá? Nebo jen podlehla volání bankovní divočiny či reklamštině? Pojďme se raději na chvíli zasnít a představit si, co nás na místě za dva litry (!!!) asi zhruba čeká...

      Vyjmenovávat umělce tady asi nemá smysl. Každý máme svůj vkus krapet jinde. Já jsem na Barvičky chodíval proto, že jsou za domem a také, abych objevil mnohé doposud nepoznané. Ale za dva litry? Tak to asi vystoupí Floydi v plné sestavě (tedy skoro) nebo přinejmenším U2. A nebo rovnou obojí? Počítám, že ve stejný čas. Jedni na Hradě, druzí na Černé louce. Ať se máme šanci pořádně ulítat a říct si: "Kua, ta Zlatuše je vážně frajerka!" Charlie na Barvičky pochopitelně přijede také! Podruhé v životě, tentokrát bez útěků z tramvaje:-) Také zůstane oproti Lucii (pozn. Psáno dávno před Kolosem, rozhodně jsem neslyšel trávu růst...:-) až do pondělka, poáč Metallica bude celou letošní kulatou kolosovou taškařici uzavírat svým čytřhodinovým koncertem v doprovodu Apocalyptiky uprostřed mezi dvěma přestávkami...
      Za dva litry v celém areálu desátých Kolosů nebude žádná reklama! V Trutnově sice umí stejný cirkus udělat i letos za polovic, jenže tady v MOM bude navíc pivko za dvacku! Po letech drahoty (že, Drahuše?) uděláme něco pro diváky. Ať se pořádně pobaví a ať to, probůh, nestojí zbytečně moc! Za plotem budou místo stanového městečka apartmány a teepee (jak Zlatuše viděla v OAMF...) a veškerá tradiční delegace (i Delegace), které ke mně pravidelně jezdí, seznají, že za ty peníze (apartmán za kilo na osobu...) nemá smysl opouštět tak svižně pulzující festival. Pivko pochopitelně uvaří i letos pivkoguláš. Ovšem v nedaleké kuchyni se zázemím, o jakém se mu může v medvědově doupěti pochopitelně jenom zdát...
      Socka zadarmo, posilové spoje Hrad-Černá Louka a zpět vozí zásadně Jančura se šumnými stewardkami nahoře bez a pochopitelným barem na palubě. Čepované pivo je samozřejmostí. V zádi busu hraje za mixpultem DJ Pastor (lichý autobus) a Milan 105 Krajčí (sudý autobus). To, aby si každý mohl přijít na své chutě. Bus chillout pak jezdí v každou sudou hodinu s průjezdem kolem Dolních Vítkovic. Všudypřítomné trubky působí totiž dostatečně dekadentně a hudbě letos nebude možné nikde uniknout:-) Festivalová ochranka je vlídná a neodmítne žádnou výpomoc. Přenést na druhou stranu řeky? Ale děti moje, to přece není vůbec žádný problém! Navíc hrdý sponzor ochranky (jakýsi ABL) potřebuje majinko poopravit vlastní počechranou pověst:-)
      Pohodlná lehátka na Camel (vlastně letos no-name) pláži jsou stále k dispozici. Mnohá přibyla a odtěžený kal za hradem nahradila písčitá pláž u stříbrného jezera. Vzhledem k panujícímu vedru nepohrdáme krásnými mulatkami ve funkci lidských vějířů. I pro Delegaci nebyl nejmenší problém najít ochotného mulata:-) Stříbrné jezero je samozřejmě obklopeno spoustou barů s parádní obsluhou a na nedalekém pódiu střídavě jammují Dan Bárta s Illustratospherou, Bára B. a další projekty Romana Holého...
      Tož kurňa, však sme i sfarali! Odvoz opět od areálu a faračky tentokrát byly i pro Delegaci. Když byla na podiích zrovna náhodou nuda (vystupovali R.E.M. a Kryštof, slyšíš ještě?), nechali jsme se vyvést lanovkou na haldu Emmu, kterou k velké radosti Delegace nechala zbudovat ostravská radnice: "Konečně jsem se tady mohla podívat!" Vzhledem k oparu nechala smog radnice rozstřílet na radu rusáků sovětskými stíhačkami a tak mohu Delegaci zcela jednoznačně ukázat nedalekou Lysou horu, Praděd, ba i Sněžku... Však si lid žádá chléb a své hry, no ni?
      Tak takový byl v mém snu kulatý ročník festivalu Kolos of Ostrava. "Sakra, co asi chtějí předvést napřesrok?" Ptá se Delegace a já ji odpovídám, že napříště bude akce samozřejmě o kousek lepší. Totiž majinko komornější, poáč kulatiny máme za sebou. Spořka nás oblaží svými báječnými reklamami, pivko bude za 40 a my budeme vzpomínat na krásné doby, kdy jsme jezdili na kulaté Kolos of Ostrava jako na pohodovou přímořskou dovolenou. Prostě Pecka...

110502
Těším se na Vás! Medvěd:-)

Byl to vlastně Pan Roman, který mne inspiroval k zamyšlení, co je mi vlastně dražší? Festival zaštítěný reklamou a bankami, který si hraje na TOP, až je z něj KOLOS, či festival založený na dobrovolnosti, kde reklama má odjakživa vstup jasně zakázán? Pan Roman totiž nedokázal pochopit, jak cyklodres přeplněný reklamou na kdeco je dvakrát dražší, než dres bez reklam? Omlouvá jej, že stále nepochopil, jak blahodárné jsou banky se svými poplatky, či globalizace, která koncentruje peníze ve stále menším množství rukou na úkor nás tupých zbývajících. Pro něj a pro mnohé další vznikla tabulka srovnávající dva festivaly. Jeden, na který chodím proto, že jej mám na dvorku a jezdí za mnou lidé, které mám rád, a který je navíc letos kolosovitě culatý. A pak Trutnov, který na dvorku sice nemám, ale kam za lidmi, které mám rád moc rád jezdím já a cítím se tam jako na vlastním dvorku:-)

A jak jsme tedy v Ostravě letos dopadli?

      Za brány culatého festivalu jsme se nepodívali. I když vlastně úplně pravdu nemám, protože Charlie na nedělní večer přece jen vyfasoval od paní Kateřiny obojek (zelený a trapný, totiž bez nápadu - ten obojek!) a přeci jen do dění na pár hodin nakoukl. I pro nás ostatní by nebylo problém splnit předem danou závaznou kvótu "nad litr nejdem!", protože již v sobotu odpoledne šlo celkem v pohodě před areálem sehnat lístek na zbytek festivalu za sedm stovek. Jenže vykládejte to někomu, kdo zjistil, že i bez Colosů lze strávit v Městě Omezených Možností poměrně zajímavý víkend...

      Vendelín přicestoval do MOM již ve středu odpoledne. Nedal jsem mu šanci k sebemenšímu výdechu a přesto, že nepřivezl kolo (nejprve tvrdil, že jej vezme, pak zase tvrdil, že je dlouhodobě nepojízdné - prostě Vendelín) jsem jej ihned vyhnal do přírody. Na tuto individualitu jsem byl připraven a doma stáli oba mí bejci. Mohli jsme s klidem vendelínova tempa na večer vyrazit k Hodžovi. Proč k Hodžovi? Pravidelný čtenář již ví, že Hodža v Krmelíně vaří své kvasnicové pivo. Ještě jsem se jej nestačil nabažit a třeba i Vendelínovi zachutná. Zachutnalo a moc! Dokonce tak, že jsme odjížděli daleko po zavíračce (a dopití sudu) kdesi po druhé hodině ranní. Jak se ukázalo, Vendelínovo hnití již dosahuje neuvěřitelných hodnot a i pouhých osm kilometrů na kole do Krmelína se pro něj stalo fyzickým očistcem:-)
      Čtvrtek (nebo minimálně jeho začátek:-) byl pro nás celkem jasný. Ze Sviňákova jsme vyrazili odpoledne rovnou do hospody. Jak se totiž chvíli předtím ukázalo, Pivko fatálně nezmenežoval nákup surovin k Pivkoguláši a přislíbil, že vše pořeší raději až zítra. Nám s Vendelínem nezbývalo než se mezi kapkama deště proskákat přes kaluže až k Vlkovi na sviňákovské náměstí na oběd a dát třeba i nějakou tu Plzničku. Výlet do centra MOM i Colosového dění nám záhadně z programu nějakým nedopatřením zcela vypadl. Naopak jsme zařadili (po skvělém obědě) zcela náhradní, nicméně výborný, program, protože na Hraničkách v Polance na nás čekal Kufberek s "crc" Kačkou. Počasí se přeci jen umoudřilo a Kačka se mohla věnovat svým radovánkám na dětském hřišti. A my pochopitelně svým. V podstatě do plánu zapadal i milý převoz do Staré Bělé (Díky, Marcelo!), kde s námi přece jen i přes počáteční odpor poseděl znovu i Kufberek. Hladomor v Somálsku jsme bohužel ani tentokrát nerozsekli...:-)
      V pátek jsme nikam závratně nespěchali. Pravda, na Festivalu v ulicích se s odpolednem začal rozjíždět program v čele s hornickou tutálkou, ale my měli v plánu dočkat Pivkova příchodu a mezitím vyslepičit polévku. Osud a pivkovo nestíhání tomu chtěli, že na polívku bylo nakonec luxusních pět hodin času, kdy se i jinak tuhá slepice dobrovolně v hrnci rozpadne na mikrosoučástky. Jirka si dal skutečně na čas, takže svůj proslulý kuchařský um rozhodl nechat na sobotu a s deštěm jsme konečně vyrazili do víru velkoměsta.
      Jako velmi strategickou polohou se ukázala býti zahrádka pizzerie Astoria. Seděli jsme si tak akorát na doslech hlavního pódia na centrálním ostravském placu, před sebou měli orosenou Plzničku a vůbec jsme sledovali všude kolem života cvrkot. Je jasné, že tři pánové nemohli nekomentovat procházející modely a vlastně jsme si užívali zbývajících pár hodin do příjezdu Delegace. Bohužel přišla o Xaviho, jenž vystupoval na druhém pódiu, které stálo hned za radnicí na place, jenž normálně slouží už drahná léta jako parkoviště. A Xavi? Jasně, je to levičák ze socka kraje a občas pokoušel natvrdlost přihlížejících svými provokacemi. Občas narazil, což jsem nechápal, na druhou stranu se obešel bez fláků. Ani Špulku nedal, byť se nabízela těsně za ním běžící centrála (a já jsme přátelé... - tedy vítaný zdroj inspirace:-). Každopádně si užil koncert stejně jako my. Díky, Xavi a zase přijeď někdy zahrát sockám z Moravy!
      Mezi Xaviho a příjezd Delegace se pochopitelně vešla ještě nějaká ta Plznička. Delegace stále po červnovém seskoku září do dálky spokojeností a není divu, že i premiérová jízda pendolinem ji ke spokojenosti také přidala, byť nákup místenky v NjůBí byl prý hotový očistec. Správně dokázala docestovat i na zastávku Elektra a dokonce si vzpomněla, kde se vlastně nachází: Vítej v Ostravě, Delegace!!!
      Delegace pochopitelně zůstala věrna své tradiční roli a nechala se vláčet všude tam, kam jsme si jen dokázali vymyslet. Je pochopitelné, že jsme se museli pochlubit svým objevem a dříve než cokoli jiného jsme ji posadili (ano, tušíte správně) do Astorie. Ne na dlouho, protože Bomba E Stereo stejně po pár setech definitivně odkouřili (druhou, totiž první, vlastně hlavní) centrálu a náměstím se rozlehlo ticho a temný čoud. Bylo po dnešních koncertech...
      Jenže nebyl by to Pivko, aby nevymyslel (jasně, že předem) "náhradní" program. Zavelel k odchodu a trajflem jsme se přesunuli na sídliště Fifejdy (fakt si teď nevzpomenu na název lokálu), kde pro nás připravil Slevomatovou žranici. Půl kila masa pro pár žroutů nebylo problém zválcovat. Ovšem Plznička z tanku nás dostala. Poseděli jsme kamsi za půlnoc a vydali se neuvěřitelným troskokem sockou k domovu...
      Sobotní ráno začalo více než mile. Sice už bylo téměř poledne, ale celým bytem se začala přenášet stále intenzivnější vůně Pivkogulage. A to je pak jiné vstávání! Jirka jednoduše splnil slib a jal se zodpovědně své tradiční role šéfkuchaře.
      Asi tak kolem třetí, když už jsme spokojeně naplnili své žaludky příjemně (akorát) ostrým gulášem (heč, mám doma na mrazáku ještě jednu porci schovanou!), napadlo mne, že je akorát čas zajít zalít dobrou krmi nějakým nápojem. Do oka mi padl Sportbar ve Starých Výškovicích, kam jsme se jen co noha nohu mine přesunuli. Jedinou trpkostí tak vlastně zůstal brzký Pivkův odjezd k rodině. Jaká škoda!
      Jirka však svůj štafetový kolík předal dalšímu příchozímu. Po letech hudební ignorance přibyl na Colosy totiž Charlie! A tak zatímco Charlie si dával první Plzničku, Pivko se s námi začal loučit. S ním postupně vadl i můj původní plán na Štramberk. Také proto, že Charlie na něj neměl chuť vinou stávající pachutě předchozích zážitků a naopak chtěl něco z Colosů vyslechnout. Nezbývalo než jej ze Sportbaru přesunout (kam jinam:-) na zahrádku Astorie:-)
      Mnoho produkce jsme se však nedočkali. Dokonce i obsluha byla mírně řečeno nevrlá, drzá a dost vyzývavá. Co tedy s načatým večerem? Zajdeme do Stodolní! I přes mé varování, aby ostatní mírnili raději svá očekávání, tužby a dávné vzpomínky, jsme nakonec na zahrádce Bastily poseděli několik hodin. Musím přiznat, že i mne časem začalo bavit sledovat tu směsici nadrženosti, sexu, chlastu a totální ožralosti. Tady se totiž chodí evidentně už jenom na lov. Smutek mne však bral při pohledu na trosky ostravské rádoby "high society." Není divu, že se blíží konec světa. Tohle byl až příliš krutý (m)orální úpadek...
      A vida, propili jsme se z úspěchem ku neděli. Spánku jsme dali znovu slušnou porci a dokonce nestačili zaregistrovat, kdy vlastně zmizel Vendelín. Neděle byla konečně slunečná a přes neblahé Charlieho tuchy jsem přece jen riskl a zavelel k pěšímu útoku na zámek v Zábřehu. Teprve tam jsem pochopil, že některé řeči lze vést (ehm, jak to říct?) především v kruhu rodinném. Byl jsem potěšen parádním stavem Delegace a důvěrou obou, které se mi dostalo. Za odměnu jsem vymyslel dobrou krmi, již ovšem Charlie bohužel vynechal. Nacpal se totiž doma Pivkogulášem a cestou velkou zmrzlinou:-)
      I v neděli jsme nakonec na večer vyrazili do víru velkoměsta. Náměstí se evidentně začalo vylidňovat, obě scény se začaly po šesté večerní také likvidovat a ostravské centrum pomalu ale nezadržitelně padalo do obvyklého spánku zapomnění, kde zůstane po celý rok. Navštívila nás paní K. a vtáhla Charlieho s sebou do víru Colosů. My s Delegací jsme chtěli vyzkoušet místní malý pivovar Qásek, jenže "skrz prázdniny" nemáme, není, zatvorené, modlíme sa...
      Náhradní program se nabídnul sám: U Rady je Plznička z tanku a chuť nám dala na prověřené šunkové koleno. Mňam. Dobře jsme poklábosili, byť problém hladomoru v Somálsku stále zůstává otevřený. Kolosy jsme letos nechali být samými sebou kolem desáté večerní, kdy jsme se přesunuli do medvědova doupěte a Laštovičky se rozletěly k domovu. Zatáhlo se a začalo pršet...

      A jaké tedy vlastně byly letošní Barvičky? I když Kolosové, tak každopádně bez nás. Zjistil jsem, že s dobrými lidmi, kteří se navzájem doplňují a spoluvytvářejí program, jsou kulisy Kolosů vlastně jen druhořadými. Obrovsky si vážím party, kde netřeba programovat každou minutu programu, poáč stačí jen naznačit a někdo další pošoupne s radostí kárku událostí o kus dál. Proč o tom píšu? Protože mám štěstí vždy na nějakého "pohunka," který mi dává svým trapným chováním jasně najevo, že je čeho si vážit. Ale to máte asi každý:-) Pohunků mi je líto, poáč netuší, co by mohli prožívat. Obvykle pouze parazití.

      P.S. Nezbývá doufat, že napřesrok spadne Zlatuše ze svých bankovních (a komerčních) baldachýnů a vyrobí zase festival pro lidi a s atmosférou. Letos ji neměl a pachuť dvojnásobných peněz za menší divadlo zůstane...
      P.S.2: Jistou katarzi mi letos ex-post způsobily i mrdky mediální. Že jsou povrchní, to celkem při jejich "vyznání" už chápu. Ale proč se tihle hlupáci rádi nechávají koprumpovat a tím zatáhnout do festivalové píár? Možná je to pohodlné a spláchnou se tím dvě mouchy jednou ranou. Zřejmě nadešel čas, aby si mrdky mediální musely koupit zcela jako každý smrtelník lístek za své a pak jej teprve třeba nechat proplatit redakci. Možná pak bychom se dočkali i logické kritiky namísto samých ód na radost. Já totiž považuji konání Zlatuše a celého vedení Kolososů za pořádný průser. Její drzost srovnávat se s trenčínskou Pohodou mi pak přijde jako donebevolající drzost.

29.7.2011 medvěd:-)

zbylé fotky z Kolosů