chat

Akce roku 2011

Náš diář

sobota 12. března

      První jarní počásko letos přišlo v půli března. V sobotu bylo dokonce tak teplo, že bunda musela při stoupání od Kozmic do Bohuslavic dolů. A proč zrovna tady? Vlastně od REjžeho z Klenby přišel tip na první pořádný jarní výlet na kole přímo do Rohova na konci světa. Za ním už je vážně jenom Polsko. V Rohově mají celkem nový pivovar (od loňska) a ten byl pro mne v rozmrzajícím čase velkou výzvou. Už od předchozího úterka jsem každý den na kole, zadek si už zvykl, tak proč nezkusit prvních osmdesát kiláků. Aspoň tak jsem si sobotu předem plánoval. Jenže plány zvetil lom v Boru, který se zcela suverénně rozrostl, aniž by se někdo namáhal napsat, že cyklotrasa už dnes neexistuje. Respektive končí v zatraceně hluboké díře...

Ostrava - Třeovice (stále beznadějně zavřený Okoun) - Děhylov - osada Rybárna - Jilešovice - Kozmice - lom Bor - (znovu) Kozmice - Bohuslavice - Chuchelná - Strahovice - Rohov - Kobeřice - Štěpánkovice - Kravaře - Štítina - Podvihovský mlýnek - Pustá Polom (okraj) - Budišovice - Zátiší - Kaštan DLh - Okluk - Mezihoří - lázně Hýlov - U Rašků - Klimkovice - DP - Ostrava, 99km, tý vole, první stovka!

Jilešovice, 21.km, 11am:
      Do Jilešovic jsem se dneska těšil. Kolem Ostravy se nám totiž dost nechutně rozmohl Ostravar, což je břečka s tak vysokým rozsahem různorodosti, že ji nelze většinou požívat. A právě o tomhle penzionu v Jileškách jsem mnohokrát psal, že je skvělou oázou v jinak tupé oblasti. Kdeže plznička a loňské sněhy jsou! Hoegaarden za čtyři pětky (jinak Staropramen a Otravar) celý dojem vážně nemohl zachránit. Vůbec jsem si všiml, že s púvodní osádky jsem nikoho nepoznával. Penzion zřejmě provozuje někdo jiný a začal ze špatné strany. Změnou piva. Radost bude zřejmě z tohoto kroku mít nedaleký klasický hostinec za pótratí. Čtyřka, která posledních několik let jenom živořila, má velkou šanci na restart. Pokud tam zůstane Radegast, rád se zastavím.
      Naopak jsem si medil cestou do Jilešovic nad prázdností v létě beznadějně přeplněné "Jantarové stezky" kolem řeky Opavice (správně Opavy). Kromě mne a pár podobných šílenců takřka nikdo. Ve slepých ramenech původní řeky se suverénně stále válel sníh a od něj sálající mráz dával jasně najevo, že jaro má ještě chvíli čas. Jinak parádní cesta, byť k focení toho vlastně moc nebylo. Naopak jsem si chválil fyzičku, která začíná stoupat ke slušné formě a pohodovému pocitu:-)

Lom Bor, 30.km, konec dobrých nadějí...
      ... a taky konec mých představ, že do Rohova to budu mít dnes akorát tak čtyřicet kilometrů. Na druhou stranu musím přiznat, že po chvíli tupé cesty od Jilešovic do Kozmic nastal konečně cyklistický ráj. Ono Hlučínsko je totiž vážně bohem zapomenutý kraj. Nekonečné lesy jsou střídány občasnými dědinami, do toho se krajina jen tak lehce vlní a potkáváte stavby evidentně z jiné kultury. Jsme v totiž Prajzsku. Příslušnost k Prusku nelze v žádném případě zapřít. Nad lomem (pískový - písečný? - důl) záměrně zastavuji a zkouším udělat pár zajímavých fotek. Rozumím pískáčům v okolí Labe. Plytké údolí, hory dohlédneš na dalekém horizontu. Ale tady kdesi na kopci? Přeci jen je za rohem (teprve ten správný krajinný zlom) Polsko, takže naději mi dává myšlenka, že až někde tady v pravěku sahalo moře. Do dolu je zákaz vstupu, ale je evidentní, že mnozí na motorkách rádi využijí jako dobrý terén. Rozdíl mezi pískáči u Labe a tady? Nečekejte vzedmutou spodní vodu. Vážně jsme v kopcích!

Chuchelná, 42.km, 1pm:
      Lom na Boru (nebo v Borech) měl však jednu obrovskou nevýhodu. Cyklostezka 6096 totiž zcela marně a nečekaně končí na valu, který drsně a bez náhrady stejně končí mou pouť. Pár metrů by medvěd obešel, ale tuhle díru? Rezignuji na delší (a tím pádem horší:-) variantu cesty a vracím se zpátky do Kozmic. Ve sračkách a sněhu se mi vážně nechtělo hledat lepší variantu. A ztracených deset kilometrů? To neřeš!
      Bělou jsem minul rád. Rybí farma patřící "podnikateli" Chmelíkovi mne nemůže dojmout. Tenhle vyhřezlý pseudoputykář (méně inteligentní varianta putykáře Paroubka - to pro srovnání:-))) podniká bohužel i ve Sviňákově a proto máme tak velký problém zajít slušně na pivo, neřku-li přímo jídlo. Takže jsem dojel do středu Chuchelné. Kostel jsem ještě neviděl (a tady vždy vzpomenu na naši pradávnou návštěvu - 1993? dříve? - se Zippem, pamatuješ, vole???), ale přesně zapadá do okolní pruské zástavby. Použití režných cihel je tak nějak automatické. Nicméně kostel je nezvykle rozevlátý do prostoru (Fünf3D), takže nevím, jak se k němu kloudně vyjádřit. Viz foto. LDN tady evidentně živí spoustu lidí a pro ně tady komunista postavil paneláky. Typický vřed jinak malebné díry na konci světa. Tak jen těch pár fotek a valím dál, poáč Rohov je už za rohem!

Rohov, 47.km, 1:30 až 2:30pm
      Nechoďte na dvorek, máme tu záchodek! Až za dvorkem, pochopitelně! Musím vzpomenout na Járu Cimrmana, poáč tahle hospoda na medvěda vyloženě dýchla dávno zašlým zkončeným časem dob Rakouska-Uherska-Česka. Starý dům možná kdysi sloužící jako radnice. Metr tlusté stěny, malá okna, která dokáží i vtom největším vedru vykouzlit příjemně chladivou atmosféru. Tohle všechno tady jede od loňska s pivovarem a místní světlou jedenáctkou a tmavou třináctkou. Cosi mi říká, že i Hrabalovi by se tady zalíbilo. Ospalou atmosféru výspy na konci světa ruší jen nekonečný počet rezervaček téměř na všech stolech. Evidentně nebyl REjže jediný, který si na internetu nového pivovaru všiml. A pivo? Někde mezi Štramberkem a Kozlovicema. Kozlovice jsou rozhodně jedničkou (píšu až po ochutnání všeho), nicméně Rohan dýchá Vojvodovi i Fojtovi na záda. Poseděl jsem na tři (poáč tady normálně nevaří) než mne hlad a čas společně vyhnali zpátky na sluníčko:-)
      A propos, z Chuchelné do Rohova je to jen, co by do Strahovic dohodil a zbytek kdyžtak dojel. Ve Strahovicích jsem zastavil u kaple, kde měli mapu Opavska. Zůstává mi záhadou, z jakého důvodu, poáč sudický výběžek se na ni majinko nevešel. Co mne možná zarazilo ještě více, je provinčnost. Až uslyšíte, že není rozdílu mezi námi a Poláky (tohle samozřejmě nesměřuji mezi nás lyžníky, poáč víme své...:-))), zajeďte si tady. Hranice i po dvaceti letech je jasně patrná. A nemyslím si, že jde o nevýhodu. Když jsem totiž zahlédl v dáli běloskvoucí věž kostela ve Wielkých Stiborzycích, pochopil jsem, že jsme skutečně každý někde jinde. Vež záměrně postavená jako obranná věž proti pohanským Čechům mi dává jasně najevo, že prajzáci zůstanou navždy beznadějní (tohle jim však, pozor, staletí vyhovuje) vyděděnci i se svým dvojitým občanstvím. Nechtějí je ani všřící za hranicí, ani my tady. Já osobně mám problém s tím, že se rádi přidali zpátky k nám, byť byli hrdí občané třetí říše. Kdybyste třeba hledali rodné hnízdo jistého Lojzy Hadamczyka, jste tady správně...:-)

Podvihovský Mlýnek, 3pm, 68.km
      Dvacet kiláků bez zastavení proti větru. Tuším, že i tenkrát se Zippem jsme s tím hnusným živlem právě tady zápasili. Moc moc jsem se těšil tady do Mlýnku, poáč ještě vloni tady fungovala hospoda s MonteNegro. Minulý čas je na místě a já vím, že hlad ani žízeň nezaženu. Veliká, převeliká škoda, i když přiznávám, že tady se přežít nedá. Nicméně jsem v klidu, poáč stejně nebylo, kde jinde zastavit. Jediná dědina, kde bylo něco jiného než Otrava, byl Hadamczykov, a to zase nepodporuji já. Nezbylo nic jiného než nabrat vodu a vytáhnout krizový ledový kaštan. Jak jsem za něj, kua, rád!

Kaštan, Dolní Lhota, 81.km, 4pm
      Hospoda Pod Kaštany v Dolní Lhotě nabídne bohužel taky jen Otravu. Jenže oproti Hotelíku, který jsem jen minul, tady nebylo lidí jako sviní a navíc jsem využil místních rybích hodů. Proč si neudělat vánoce uprostřed března? Úplně v poho, poáč kapř i rybí polévka potěšili. Otrava vždy stačí jen jedna a nápadně zapadající slunce naznačuje, že "Už je čas, pane učiteli!"

U Rašků, Hýlov pod lázněmi, 88.km, 5pm
      Kua, kilometrů už bylo vážně dost! Zbaběle vzdávám stoupání od Okluku na Mezihoří a úvodní, stále pořádně rozbitý, úsek raději dávám pěšmo. Tady si moc vybírat nelze, poáč i kopec přes Čavisov je zabiják. Z Mezihoří už se stačí jenom zhoupnout, projet lázně a pod cestou vpravo je známá hospoda U Rašků. Už se tady konečně vybodli na Starobrno a Žabanta, místo něj tady trůní sortiment ze Svijan a pepřový speciál z Velkého Března. Ten stačí jeden, jen tak na chuť, poáč po ránu by nemuselo být tak úplně fajn. Proto jako druhé přijde svijanský kvasničák a s pohledem na stále dobře nám zrající cérku majitele se loučím k poslením kilometrům. Odtud to beru, poáč až do Polanky je to v podstatě stále z kopce. Jen u památné lípy na chvilku zastvím v očekávání pěkných fotek. No, nakonec nic moc...:-)

20.3.2011 medvěd:-)

zbytek fotek

Prajzsko v předjaří