Náš diář

FREE´D´LANDy

24. až 28. října

      Stojím takhle přes čerstvě opraveným nádražím ve Vršovicích a čekám na Zippa. Má přijet asi tak za půl hodiny a tak si říkám, že když už mne pracovní povinnosti přivály před prodlouženým víkendem do MNM, mohl bych situace malinko využít a domluvit si nějakou akci. Volám tedy Lenču - Delegaci a ptám se, copak bude o tom víkendu vyvádět. Říká, že mají tradiční babskou Pecku, ale že když mi nevadí děti, ať klidně přijedu. Proč by mi měly vadit, říkám ji a domlouváme se, že se v pátek po odjezdu z MNM ozvu. Sotva domluvíme, troubí na mne přijíždějící auto. Koukám jako blázen, že by měl Zipp na poslední den velkého transportéra? Kdepak! Baras se jen někde musel otočit, povídal. A náhodou zrovna tady. To je mi pěkná náhodička! Domlouváme se, že jestli teda bude mít čas, ať se na Pecku zastaví. Přecházím přes přechod, dává mi přednost auto z našeho ředitelství a já si říkám: Copak mne o víkendu asi čeká?

      Psal jsem o poslední Zippově jízdě a měl jsem k tomu pádný důvod. Zítra, tj. 24. října, totiž Zipp definitivně končí u NSN, odevzdá všechny nafasované věci a týden na to startuje do Maroka. Na rok i s rodinou. Takže je ideální příležitost pokecat.
      Zatímco v MOM bylo před mým odjezdem pěkně hnusněě, tady ve Vraném zrovna přišel ten nejbarevnější podzim. Koukám na prosluněné skály všude kolem a nadávám si, že jsem si ten foťák nevzal. To by byla zase panorámata. Odcházíme se Zippem nejdříve na poštu a později na pár čepovaných Plzniček. Oba se na ni dost těšíme, ale zase to nepřeháníme, poáč rodina doma čeká. Nikola roste jako z vody a už ji to pěkně žvatlá. Postupem času si i na strejdu Medvěda zvykla a nepropadala v obrovský "jásot" vždycky, když jsme na chvíli neprozřetelně zůstali sami a ani jeden z rodičů nebyl na dohled:-))

      Druhého dne ráno se na Žirovnické loučíme, Zipp času na firmě už asi moc nedá, já naopak a tak na oběd odcházíme do nedaleké restaurace, kde tentokrát pojali polední menu netradičně svátečně, ba přímo báječně. A to byla také pořádná výzva. Nedat si kapří polévku a pak stejný řízek s bramborovým salátem? To by byla chyba a všem se nám tak nějak na zbytek dne udělala sváteční nálada.
      Po čtvrté odpoledne s kolegy sedáme do auta a po D11 jedeme na Chlumec. Mladší kolega absolutně netuší, kamže jsme ho to dopravili, nicméně posezení v BOPAKu u čepovaného piva se mu docela zalíbilo:-) Dal jedno a oba se vydali na další cestu, zatímco já počkal, až Charlie dokončí posledního pátečního zákazníka a pustíme do dopití té plzničky. Jaké bylo naše překvapení, že sud dal ještě na jedno pro každého a byl konec. Co dále? Charlie toho má za celý den docela dost, takže zavíráme servis a jdeme k Laštovičkům domů. Až teď si uvědomuji, že jsem se přímo nechutně vetřel, aniž bych předem řekl. Stydím se ještě dnes...
      Charlie byl však hodně utahaný, takže po sprše v podstatě hned usíná na gauči, takže jsme si dali takový pěkný televizní večer:-) zatímco paní Laštovičková se dřela s pořádným mackem, teda kaprem, kterého porcovala, ba přímo pižvala tupými nástroji, chlapi sledovali jakýsi dokument v bedne:-) Charlie šel po chvíli spát a to jsme ještě netušili, že to bylo naposledy, co jsme se v tenhle víkend viděli:-)

      V sobotu ráno, když vstávám, je už Charlie zase v rachotě. S rodiči se postupně balíme a někdy po deváté odjíždíme na Pecku. Cestou se ještě zastavujeme na náměstí, kde nákupem spodků (fakt jsem nepočítal, že budu celý víkend pryč:-)) se snažím zamaskovat nákup nějakého vína a pak už nás paní Laštovičková veze na Pecku, samozřejmě s nezbytnými komentáři dědy Karla. Před Hořicemi ještě čepujeme až podezřele levný benzín a mlhou pomalu přijíždíme k Pecce. Trochu mi přece jen chybí ten klasický pohled na cestě od Tetína, kdy je Pecka vidět jako na dlani s blízkými velehorami v zádech. Škoda. To už ale projíždím totálně rozkopanou Peckou, sklouzneme se na listím zasypané cestě k chatě (později jsem ji uklidil) a jsme tady.
      Charlieho Pecka. Pecka všech pecek. Co tady už se zažilo! Člověk i Medvěd se tady rád vrácívá a navíc teďka na podzim je tady báječně. Sice zima, což už nenápadně naznačuje, že přichází Charlieho období, ale příjemně. Však taky děda Karel zatápí v kamnech a všichni společně pak i vnitřně. O pár hodin později přijíždí i Lenka s celou svou rodinnou Delegací (sakra, ty holky rostou!) a na plotně už zase příjemně voní kapří polévka. Ano, z toho macka, se kterým se paní Laštovičková včera tak dělala:-)
      Pobyt s Laštovičkovými na Pecce je vždycky duševní balzám. Však už je to čtrnáct dnů, co jsem tady v Evropě po odjezdu svých rodčů osiřel, a tak jakákoliv společnost mi dělá dobře. A tahle společnost je obzvláště vybraná. Kdo nehrál s Laštovkama večer karetní autobus, nedocení, jak velkorysí lidé to jsou. Navíc vyznávají suchý a někdy i drsný humour a v tom já jsem jako doma. Všechno berou sportovně a děda Karel umí i dobře zasmečovat. Od té doby, co je na chatě i myčka, ani paní Laštovičková tak po ránu nenadává, kdože zase bude to nádobí mýt:-) Starých Laštovičků si hodně vážím, poáč velmi rádi vyslechnou jiné názory, nevyvrací je a protože jsme každý jinde, střihám zase já ušima, když začnou vykládat oni. Moudří lidé to jsou:-)
      Už chápete, proč tak rád na Pecku jezdím? Dva dny, zatímco holky chodily na hřiby a děda ráno zajel pro rohlíčky obzvláště vypečené, jsem vlastně nevylezl z areálu chaty, což se mi stává docela pravidelně. Až v neděli odpoledne, kdy se udělalo hezky a Lenča Delegace vyrazili za kamarádkama na Peckou k Roubaloj, jsem vyšel i já a cestou fotil. Bohužel jen mobilem a šlak mně mohl trefit! Počasí bylo opět nádherné. U Roubala jsem všechny holky našel a přisedl a pokecal. Delegace tak měla aspoň odvod zpátky na chatu. Jen se nám zase nějak moc dobře kecalo a tak zatímco Lenka nahlásila, že si jen na hoďku po obědě odskočí, vrátili jsme se akorát až na večerního kapra (vynikající!!!) a karetní autobus.
      Všechno bohužel jednou končí a tak zatímco jsme jeli na nákupy do Studence, vyřizoval jsem služební telefonáty a nakonec jsem před polednem musel i odjet. Lenka mne odvezla do Borovnici, rozloučili jsme se a já si zase uvědomil, jak bylo na Pecce fajn. Díky! Samodeci, že jsme se s Charliem nepotkali, měl přijet až stejného dne k večeru. I s Pepoj:-)

23.11:08 md:-)

... a ještě pár fotek ...

chat

Akce roku 2008