Náš diář

FREE´D´LANDy

Krnov

      Začátkem měsíce listopadu mne na několik dní pracovní povinnosti zavály na několik dní do Krnova. Musel jsem tam i přespávat a tak jsem měl docela dost času na prozkoumání tohoto jistě nezajímavého konce našeho českého světa. Před odjezdem a ještě jednou v rámci pobytu jsem si dal pro poznání města Šumný Krnov a se základními informacemi jsem se vydal na cestu...

      Krnov jsem znal dříve pouze jako tranzitní město. Ať už z vlaku nebo na autem. Ani jedno cestovateli poznání Krnova nepřinese. Vlakové nádraží rozhodně není nic, co by stálo za pozornost a silniční "obchvaty" města jsou tak dokonalé, že centrum města minete.
      Průzkum tohoto kdysi významného města jsem začal na nádraží, kde jsem pracovně působil. Stojí v čele dvou hlavních os, které protínají centrum města od západu k východu a které se spojují na obrovském rynku a pokračují společně až ke starému železnému mostu přes řeku, který vlastně dneska nikam nevede, neb slepě končí u obchvatu města.
      Nevím, kterou z těchto dvou ulic doporučit. Přece jen ale Mikulášská je proti Revoluční, která částečně slouží jako průtah městem na Bruntál, klidnější. Když vystoupíte z vlaku, máte ji po levé ruce. První, co mne zaujalo, je její velikost. Ani ne délku jako spíš šířkou zaujme. Na tak malé město působí nezvykle velkoryse stejně jako vilky po její levé straně, které naštěstí brzy vystřídají komunistickou sorelu. V dálce už vidíte věže obou kostelů a musím říct, že v podzimním sluníčku šlo o příjemnou procházku.
      Ještě než jsem došel k hale Silesia, kde podle Vávry probíhaly za první republiky obchody evropského formátu, lámal jsem si hlavu, jak je možné, že tady stojí tolik výstavných vil v německém stylu. Je jasné, že kdysi šlo o hlavní městský bulvár, který logicky končil až na náměstí Hrdinů. Kdysi ale zcela určitě pokračovala dále, stejně jako já až na Hlavní náměstí. Aspoň do doby, než musela ustoupit rozlehlosti socialistického PRIORu.
      Krnov, tenhle Manchaster východu (jak jsem zjistil později, stejným přízviskem se honosí třeba i Šumperk, ale proč ne?) rozkvetl ponejvíce před stolety, kdy přišel rozmach textilního průmyslu. Krnov byl správním střediskem a před druhou světovou válkou tady bydlelo 25 tisíc lidí, což je v podstatě stejný počet jako dnes. Problémem však bylo, že čtyři pětiny obyvatel bylo po válce odsunuto, což znamenalo konec jeho slávy. Fabriky sice pokračovaly ve výrobě i za komunistů, ale i dvacet let po jeho páduu je vidět, že nic dobrého předchozí čtyřicetiletí nepřineslo. Pravda továrny se rozrostly, ale už se v architektuře nedá mluvit o nočem jiném než brutalismu.
      Jsme teď na zeleném náměstí Hrdinů a já se rozhlížím kolem. Tohle je ten velký rynek? Ale kdepak! Tak nějak intuitivně pokračuji rovně za nosem, míjím gymnázium, úzkou uličkou se vyhýbám PRIORu, abych po chvíli stanul na jednom z rohů náměstí. Panejo, tohle vyrazí dech každému! Uprostřed obrovského placu stojí obecní úřad se spořitelnou, všude kolem i tak zůstává místa, až to dech bere. Marně vzpomínám, zda jsem takové náměstí někdy viděl?
      V přízemí spořitelny se nachází kavárna, kam jsem se po vzoru Vávry vydal na kávu a stejně jako on mnohokrát cítím pocit zmaru. Kavárna nefunguje a vybavení je pryč. Achjo. Jdu se tedy porozhlédnout ještě po tomhle velkoměstském rynku. Žádný člověk nemůže minout památník koncipovaný v kostku s bustou Leopolda Bauera, nejslavnějšího z místních rodáků. Neznáte? Zmíním jen jednu stavbu tohoto šéfa vídeňské architektonické školy - obchodním dům Breda v Opavě.
      Pojďme však na chvíli odpočinout od ruchu velkoměsta a vystoupat nad něj. Už z dálky poutá pozornost vrch Cvilín s rozhlednou a poutním chrámem Panny Marie Sedmibolestné o kousek vedle. Na začátku jsem zmínil železný most (bílý) přes řeku, který je logickým pokračováním západovýchodní osy, který mne přivedl na průtah městem, chytám se zelené značky a naštěstí z hlavní cesty brzy odbočuje doprava. A vida, pod svahem Cvilína narážím ještě na jednu šumnou stavbu - bývalou střelnici, dnes tělocvičnu, která se zdá být ve formě, z čehož mám radost.
      To už ale funím do kopce a stoupám vstříct křížové cestě kolem chrámu. Čeká mne však ještě 308 schodů, které musí zdolat každý poutník, než dojde vrcholu svého poznání. Počasí mi skutečně vyšlo a tak i fotky stojí za to. Křížová cesta je nově opravená a doslova bíle svítí v jinak dokonale barevné přírodě. Škoda jen zavřené rozhledny. Stromy kolem jsou již hodně vysoké a tak by se kruhový výhled z jejího vrcholu přece jen hodil. Inu, musím se spokojit i s tím málem. Každopádně při pohledu na Krnov mi až teď dochází, o jak rozlehlé město vlastně jde. Konečně i lidová tvořivost zateplených různobarevných paneláků je teď milosrdně tlumena podzimními barvami:-)
      Obešel jsem si poctivě celý vrch, cesta kolem chrámu byla příjemná, leč je nejvyšší čas vrátit se zpátky zhůry do města. Čeká mne ubytování v nejluxusnějším hotelu ve městě - v hotelu Praha!
      Hotel Praha. Tento skvost mezi sobě rovnými byl vyhlášeným. Žel z jeho původní secesní podoby nezbylo ani zbla. Brutální jakešovská přestavba se sice pokusila před třiceti lety navrátit hotelu jeho dávný lesk. Leč marně. Toho nevkusu, šílená přístavba, těžké dřevo v obkladech a podhledy, které vypadají, jakoby měly každou chvíli spadnout, všudepřítomný plyš, který již po třicetiletí neúdržby měl dávno zmizet... No řeknu vám, být to za více než za dvě stovky na noc, jdu spát jinam... Dostat pak ne zrovna nejlevnější jídlo do omlácených talířů, to už bylo jenom takové malé faux-pass.
      Stravování je vůbec v Krnově velký problém. S obyvateli po válce odešlo to lepší a dneska toho pořád moc není. Když kolegu poslal na dobrý oběd nějaký jeho krnovský kamarád do hotelu Praha, bral jsem to jako dobrý fór a raději je poslal do Slona, kde za stejně velký peníz dostanou dvakrát více muziky a navíc tam má kuchař aspoň fantazii. Jinak každého pošlou ještě do nedalekého bufetu a komu nevadí kultura tohoto stolování, bude nadmíru spokojen. Tahle rychlovelkovýkrmna skutečně umí:-)
      Co říct na závěr? Krnov na svou dávnou slávu bude ještě dlouho navazovat. Základ je tady pořád ten starý dobrý - ještě z meziválečných let. Jeden by ale nevěřil, že se tak dlouho z předchozí devastace budeme vzpamatovávat. Těžko tady řešit, zda by město vypadalo, kdyby k odsunu nedošlo. Je také fakt, že Němce tady nahradili Řekové, kteří zde našli po válce politický azyl, žel většina už se zřejmě zase vrátila do rodné země. Okolí města je však hornaté a tím pádem vyzývá k výletům včetně nejznámnějšího Cvilína. Uvidíme časem, třeba za deset let, jak se místním podařilo město povznést. Třeba na hlavním rynku je ten rozdíl už hodně vidět:-)

22.11:08 md:-)

FOTOGALERIE Krnova

... ke Krnovu patří zcela neodmyslitelně Cvilín, tudíž pár fotek i z něj ...

chat

Akce roku 2008