Hokej, Ecstase, porod, oslava GK´s00, krabičky a Karel z Pardubic...
Události jdoucí od 28. listopadu do 1. prosince

      Přelom měsíce listopadu a prosince byl pořádně přelomový. No, ono se zase tak moc nestalo, ale toho, co se stalo, bylo na mne docela dost: V úterý jsem se zastavil naposledy před porodem s přáním všeho dobrého a o dva dny bylo hotovo - Kufberkovým se narodila dcera Gábinka; ve středu jsem se velmi kuriózním způsobem dozvěděl, že budu povýšen; ve čtvrtek jsme se Skoumalem zašli na koncert Ecstasy na Stodolní do clubu Boomerang a o den později jsem ještě s Pivkem u pivka odjel na hokej do Pardubic - na Pivka, kde toho bylo ještě více. Ale o tom už trochu podrobněji...

čtvrtek 28. listopadu

      Čtvrtek tedy začal ještě celkem pohodově pracovním dopolednem, polednem a brzkým odpolednem. Po ukončení pracovních povinností jsme se s Pivkem šli spravit do hospůdky, ve které jsme objevili překvapivě výborný Radegast, ale o tom už jsem jednou psal, takže si to přečtěte:

KULTURA ZA 198 Ecstasy of St. Theresa Klub Boomerang, 28.11.2002, 20:15       Hodně mimořádný byl ten čtvrtek! Nejprve jsme objevili s kolegou kousek od práce velmi chutného Radegasta (a když to řeknu já...), což se mi jeví do budoucna jako velmi nebezpečné. Sotva jsme se pak před Sazkou rozloučili, jdeme každý svým směrem a já si konečně všímám na svém telefonu, že jsem zcela zapomněl na Ference. Promptně se ozývám a za nějakých dvacet minut už dáváme kafčo v mé pracovní špeluňce. Jenže, znáte to, hlad je hlad a tak odjíždíme za Věrkou do Klenby (já už třetí den za sebou) a dáváme papu a hlavně nějakou řeč. Sakra, ty dvě hodiny, co jsme na sebe měli, utekly jako voda! Nechávám se tedy odvézt do centra města a tam se loučíme. Ferenc odjíždí dále pracovat, já mířím do Stodolní.       Stodolní má svůj podchod a od nedávna i Tunnel, který je hned vedle Boomerangu, což se mi dnes jeví jako velmi prozíravé. Nebudu se muset daleko přesunovat a také mne u stále prvního Géčka přesně tam o hodinu později nalézá Skoumal. Ještě předtím, než jsem vstoupil do Tunnelu, zaslechl jsem ještě kousek hudební zkoušky od vedle a o to více se na Ecstasy těším. No a dále (už vevnitř) kromě toho, že jsem hodinu psal jenom maily, koukám a hlavně pořádně poslouchám patnáctky/šestnáctky (víc fakt nedám!), jak u vedlejšího stolu při svých pivech, vodkách a cigaretách povídají a řeší globální problémy světa a musel jsem konstatovat, že na tohle už fakt nemám. Se Skoumalem jsme pak dali ještě po jednom pivu a před osmou jsme se přesunuli na místo činu - do Boomerangu.       "Ty, Medvěde, dneska tady docela zostra zvyšujeme věkový průměr!" Povídá Skoumal a já mu dávám za pravdu. Jsem dnes však pořádně happy a koukám po okolostojících. Potenciální tři krásné krabičky jsem si vyhlédnul a čtvrtá s pátou pak přišly ještě na pódium. Říkáte si, že tady něco nehraje, protože v Ecstasy je jen jedna? Máte pravdu, jenže umělci z Prahééé si s sebou přivezli předkapelu. Ta měla poměrně velký prostor, zvuk (prý pochopitelně, nevím) pořádně utlumený, hudba zajímavá a ne nepodobná tomu, co předvede Ecstasy. S ní mají společný i počet lidí a zpěvačku. Mladá černoška je fakt cool a její čeština byla nádherně šišlavá.       Po menší přestávce tak po půl desáté přichází hlavní stars dnešního večera, zvuk se pořádně zesílí, atmosféra je méně napjatá a do našich uší se začíná zařezávat fantastický hlas Kačenky Winterové. Mňam! Kromě zatím neznámých hitů z nové desky Slowthinking (po pravdě se spíš nechytáme my starší, ostatní většina ano), ve kterých Ecstasy zatím moc jistě nezní, jsou skladby z alba In Dust 3 podstatně hutnější a pro nás také známé. Labůžo samo!       Koncert pak skončil někdy kolem jedenácté hodiny, kdy jsme si vytleskali tři přídavky (poslední, prý, pro Muchowa a spol. nečekaný), závěrečné poděkování posluchačům a kapele Kryštof a opouštíme Boomerang. Tamnější Velvet je skutečně nepoživatelný, za to Gambáč v Tunnelu je úplně o něčem jiném.       Ani ten Gambáč nebyl náš poslední. Jdeme ještě zhola prázdnou Stodolní na kafe (a "moji" kukinu, která tam jak na potvoru není) do Ptáka v hrsti a s jedním zbytečným, poáč pozdním, odchodem na tramvaj se vracíme ještě na jednoho Červeného draka. V lokále jsou samí mladí a perspektivní lidé, ano, přesně ta zlatá kapitalistická mládež se zlatými zítřky před sebou;-)))       A pak už tedy skutečně jdeme na tu tramvaj. Já dojíždím v pohodě a jen tři a půl hodiny spánku, které mám před sebou mne lehce znepokojují. Navíc, když mne čekají druhého dne Pardubice. I ty nebudou zrovna nejkratší! Skoumal je někde mezitím pokutován stovkou městskými pohunky za nechutné pomočení nádherných betonových svinovských mostů... -md-

Pátek 29. listopadu

      Pátek jsme v práci nějak přetrpěli a s Pivkem netrpělivě očekáváme náš vlak, kterým se odpoledne přesunujeme do Pardubic. Ještě před odjezdem jsme se zbývajícími kolegy dali o zápase řeč a dovolil jsem si (co by známému sportovnímu kopytu se není co divit, že?), že: "Dnes cítím, že jak poslední Vítkovice i poslední Zlín dnes svou smůlu zlomí a vyhrají." Po těchto slovech se loučíme a vyrážíme na nástupiště. Sednout ve vlaku bylo kde, navíc jsme chytili místo se stolem a tak nebyl problém vytáhnout litr a půl bílého vínka, které nám asi taky řádně zrychlilo cestu, stejně jako vykládání. Pardubice pak překvapivě přišly poněkud dříve než jsme čekali.
      Do půl šesté, kdy zápas v místní aréně začínal, máme v Pardubicích téměř dvě hodiny času a pořádně vyhladovělí zapadáme do Budvarky na hlavním náměstí. Jídlo i pití bylo fantastické a sotva dojíme, řešíme, komu tak nabídnout zbývající třetí lístek na hokej. Obvolávám všechny známé z okolí, ale nikomu se nechce, což je v případě Chlumečáků velmi ostudné! Pánové, měli jste to jen kousek! U stadionu se ještě Pivrnec chvíli snažil lístek prodat, ale protože čas běží a my si chceme atmosféru stadinu pořádně užít, necháváme lístek lístkem a jdeme dovnitř. A o tom už v Thájmsech byla taky řeč:

ZE SPORTU Pardubice - Zlín 5:3 29.11.2002, 17:30       Bezesporu nejlépe vybavenou hokejovou arénu český fanoušek ve svém teritoriu nalezne v Pardubicích. Nedávno totiž tamnější zimní stadion prošel zásadní rekonstrukcí a ti z nás, kteří vzpomenou přes dva roky starý koncert Lucie, při kterém jsme ne neprávem měli pocit, že při takové produkci musí co nevidět řidká dřevěná konstrukce začít opadávat, musí koukat stejně jako já nyní. Vedlejší původně otevřený stadion je také zastřešen a junioři mají také tu "svou" halu i s případnými diváky. Fantazie!       V hlavní části arény je vše dotaženo téměř k dokonalosti a s výjimkou záchodů najdete televizory, na kterých můžete sledovat dění na ledě, skutečně všude a v hojném množství. Nestihli jste začátek třetiny, protože byla (zcela výjimečně!) fronta na pivo? Neklesejte na mysli! Jediné, co televizory nepřenesou, je atmosféra. My měli štěstí (anebo jde o zdejší standard?), protože hala byla zaplněná. Přes osm tisíc diváků? To je sen i pro takové Vítkovice! Přitom vstupné je zde oproti průměru vyšší, neboť na stání se dostanete za padesát, na sezení za dvakrát tolik. Je evidentní, že za kvalitu si divák rád zaplatí!       Osm tisíc platících lidí mi docela vyrazilo dech i s ohledem na to, že momentální jednička dnes hraje s předposledním v tabulce, tedy naším Zlínem. S Pivrncem jsme vyfasovali lístky za branku hostů, což se nakonec ukázalo jako celkem v pohodě, neboť uprostřed nad plochou visí barevný panel a na něm se k člověku dostávají obrázky i z protější branky, kde seděl i pořádně mohutný domácí kotel. Fandili intenzivně, ale až moc strojově. (Na zlínské holt nemají.)       Už v práci jsme s Pivrncem roztrubovali do světa, že jedeme na přelomový zápas a že dnes skutečně Zlín smutný vývoj otočí. Před začátkem zápasu probíhá za šera představovačka domácích a tady musím říct, že jde o pěknou, leč zatím ještě ne moc vyladěnou šou (vzpomínám ještě na jedno podobné představení při Play Off ve Vítkovicích, na nějž to ještě nemá), která dokáže domácího fanouška báječně naladit, zatímco hosté mají pocit otloukánka. Jaké pak bylo překvapení, když zrovna hosté ve dvacáté šesté sekundě (!!!) utkání otevírají první brankou, což Pardubice notný čas rozdýchávají. Nicméně časem se síly opět vyrovnávají a jsme svědky fantastického hokeje. Výsledek na konci třetiny je 3:2, což nás stále nijak nerozlaďuje a odcházíme s Pivkem na Krušovice (to je asi ta jediná vyložená piha na kráse arény), u něhož musíme konstatovat, že se až moc přerušuje.       Natěšeni přicházíme včas na druhou třetinu, která je zcela jednoznačně v rukou hostů. Akcí spousta, Pardubice se ne a ne chytnout a my jen infarktově koukáme na to, jak přesilovku Zlín ani jednou nedotáhne do úspěšného konce. Abych nezapomněl, na druhou třetinu zlínští postavili do brány Pešata, a to se ukázalo jako velmi prozíravé, neboť jeho výkon byl chladný a mnoho šancí vychytal i přes řádně řidkou zlínskou obranu. Ve druhé třetině, která byla snad nejdelší, nepadla jediná branka a vzhledem k celkovému výkonu Zlínských jsme byli natěšeni i na tu poslední.       Její začátek jsme nechytli, ale jak jsem psal, monitory jsou všude (Jen by mne ještě zajímalo, zda fakt před každým utkáním nabarví kachličky na záchodech do barev mužstva hostů?!?), a tak jsme o nic zásadního nepřišli. Jenže mužstva si role zcela otočila a na koně se dostali jednoznačně domácí i přes svůj nemastný útok. Leč konečný výsledek 5:3 byl již nezvratný a nás to obrovsky mrzelo. Pivko (ten na ledě) chytil zcela zbytečného nerva, jak přes kopírku udělal stejný faul, jako před chvílí pardubický hráč, byl ovšem vyloučen a navíc dostal osobáka až do konce. Jeho gesto k rozhodčímu bylo jednoznačné, ale coby tvůrce hry pak svému týmu v poslední šestině zápasu chyběl. Škoda.       Je konec zápasu a na led lítá větší než malé množství perníku. Domácí tedy zaslouženě zvítězili se svým důrazem na koncovku, ale i hosté předvedli báječný výkon, za který jsme mohli být rádi. A když už jsem se bavil o šou před utkáním, čekal jsem něco podobného i na konci. Leč organizátoři pro udržení diváků v hledišti neudělali nic. Podruhé škoda. My s Pivrncem odcházíme do města hledat nějakou vhodnou hospůdku, případný dance club, ale to už je na úplně jiné povídání... -md-

      ... tak ho máte tady. Z arény jsme zamířili zpátky do centra města a jako zázrakem nám vstoupila do cesty Plzeňská pivnice. A protože není Pilsner jako Pilsner, zapadáme dovnitř. Nemůže nás otrávit taková maličkost, že jsou všechny stoly plné a přímo u výčepu vystojíme pořádně velký důlek. Dali jsme totiž tři kousky jako křen a našemu vykládání nebyl stále konec. Ale protože se nám chce poklábosit i s nějakými krabičkami, dali jsme se do hledání nějakého danceclubu. První okolojdoucí sympatická krabička na nás spustí po slovensky a chápeme, že od ní asi doporučení nedostaneme. O chvíli později okolojdoucí adolescenti tvrdí, že: "To snad nemůžeme ani minout!" A tak zapadáme do podzemí na hlavní třídě. Rozkoukáme se a zjišťujeme, že:
      - tady pěknou krabičku aby člověk pohledal (natož dvě...),
      - čtyřicet korun za tak odporný Radegast je fakt moc!

      Ani tedy nedopíjíme a odcházíme jinam. Poměrně nedaleko od popsaného danceclubu je momentálně celorepublikově známá průchodová hospoda v podchodě a ta se nám stala osudnou! Jídelní lístek nabit k prasknutí, piv nepočítaně a hlavně dvě fantastické šenkýřky. Pohledné a velmi komunikativní: "Strécu, tak tady vydržíme pěkně dlouho!" A taky jsme vydrželi. Zkusili jsme něco z místní kuchyně (marinované koleno nám moc moc chutnalo, stejně jako zkušební Guinness) a následně několik Pilsnerů. Prostě fantazie! Nakonec odcházíme jako poslední a na památku jsme si s sebou vzali i Karla - pěkná soška, která nám rozhodně nedá na tak pěkný večer zapomenout!
      Cestou na nádraží zkoušíme štěstí v jedné herně (Pivrnec úspěšně, já jako vždy po svém) a tak máme aspoň podstatnou část pařby zaplacenu. Excelsior pak stíháme přesně a cestu trávíme pohodovým spánkem - chvíli v jedničce, od Třebové ve dvojce. Co už. Po příjezdu do Sviňákova dávám Karla z Pardubic na čestné místo v kravíně a odcházím si lehnout. Domů...
      P.S.: Během naší pařby v Pardubicích většina členů našeho Spolku slaví porod v Klenbě a protože oslava sem taky patří, máte ji mít. A to bude zároveň pěkná tečka za jedním hodně kvalitním týdnem!

ZE SPOLKU Gábinka Klenba Speciál a Brzdyho 33+1 29.11.2002       Spojili jsme příjemné s užitečným. Brzdy chtěl slavit v pátek narozeniny, a protože se Kufberkovým narodila ve čtvrtek dceruška, rozhodl se Kufberek, že se bude v pátek zapíjet i narození dcery. Ze spolku jsme se sešli všichni kromě Medvěda, který vyrazil za hokejem (o akci píšeme na jiném místě)       Televizní stůl v Klenbě byl objednán na šestou hodinu večerní. Kufberek s Lukášem již zahřívali židle dříve a kousek po šesté ještě dorazil Brzdy i s Janou. A mohlo se začít pařit.       Atmosféra toho večera se rozjížděla celkem pomalu. Po nějaké době jsme předali Brzdymu dárky a pilo se dál. Došlo i na tupláky, i když v mém případě byl jenom jeden. Teď už nevím, jestli jsem nejdřív pojedl a pak usnul nebo to bylo naopak. A už vůbec nevím, co jsem jedl. Ale měl jsem k tomu opečené brambory a česnekovou omáčku. Po probuzení (i když ten spánek byl jen takový lehký, spíš to bylo jen podřimování...) jsme dali s Lukášem kafe. U vedlejšího stolu jsem svým dřímáním zaznamenal ohlas. A přitom jsem se snažil držet hlavu vzpřímeně...       S blížící se zavíračkou zůstaly v Klenbě obsazeny jen dva stoly. Do Klenby se slezl místní personál, i když důvod oslavy mi ušel. Lukáš to vzdal nejdřív (mám pocit, že šel ráno do práce), posléze odešla Jana a my zůstali ve třech. Kolem třičtvrtě na tři jsme se s Kufberkem rozhodli vydat se do Polanky na bus. Na cestu nám Libor nalil po půlce slivovice (anebo to byly hrušky?) a my vyrazili do deště. Měli jsme naspěch, a tak nebyl čas ke tradiční koupi chleba v pekárně na náměstí. Na točnu jsme došli akorát, autobus už byl nachystán k odjezdu. Jenže zatočil doleva a my si uvědomili, že jsme sedli na 53 místo na 46. Já jsem vystoupil na nejbližší zastávce a po humnech ve slušném dešti dorazil domů. Kufberek se vrátil zpátky do Klenby, kde se ještě tancovalo a zpívalo... cestou zpátky koupil chleba a kolem šesté byl doma... -sKo-

md;-))) 1.12.2002