Naše bojofka

     Součástí posledněfrýdlantského klání, jak jste se dočetli na předchozí stránce, byla i Bojofka. Ta mimo jiné předpokládala i lehké luštění před samotnou akcí a to na našich stránkách pomocí indícií a pověsti o Pánu Lysé hory, kterou Vám předkládáme. Indície najdete v našem malém Rodokapsu, který Vás seznámí alespoň trošku s okolím Frýdlantu. Pak pro Vás nebude zajisté problém vyluštit čtyři tajenky. Ty pak úspěšní luštitelé použili v samotném soutěžním klání na "posledním" Frýdlantě. Přejeme mnoho zdaru.

O POKLAD PÁNA LYSÉ HORY

Naše bojovka

6. prosince

Týdeník (byly dva)

Pověst o Ondrášovi      Kdo by neznal terchováckého rodáka Juraja Jánošíka, že? Snad každý Čech potažmo Slovák někdy při svých toulkách po Slovensku zavítal na Malou Fatru a viděl, jak jsou místní obyvatelé na svého rodáka hrdi. Ale přiznejme si. Ví někdo o tom, že Jánošík měl svou (z dnešního pohledu zdravou) konkurenci? A to docela nedaleko. Jen o pár kopců dále na západ. V Beskydech.      Snad bude zajímavé sledovat paralelu mezi těmito dvěma lidmi. Jak Jánošík, tak i Ondráš založil svou živnost na systému berňáku. Jen lehce jeden i druhý pozměnili psychologii "hry." Berňák dosáhne maximálně na chudé, což je stará známá věc. Čím více je člověk bohatší, tím méně si na něj páni z berňáku troufnou. (Pánové od Siemense teď určitě říkají, že to není pravda! Že nám budou muset dát nahlédnout do svých výplatnic. Ale, přátelé, i vy patříte do sociálně neuspokojivé části! Tedy k chudým. Dyť se na sebe podívejte! Kdo z vás je schopen ušetřit a nemá dluhy? Ale to jsme krapet odběhli. Zpátky k Ondrášovi.)      Ondráš taky tuto "berňáckou" pravdu cítil jako křivdu a rozhodl se ji obrátit. Od bohatých začal vybírat daně. Co na tom, že k tomu zvolil lehce nelegální, totiž zbojnickou, cestu? Začal přepadávat v beskydských kopcích      Jenže to se zcela pochopitelně bohatým ( a to znamená zároveň i mocným) lidem příliš nezamlouvalo. Páni vyřkli nad Ondrášem ortel smrti a vyhlásili za jeho dopadení odměnu. Ale co naplat! Dlouho Ondráš se svými zbojníky vzdoroval. Nikdo nevěděl, kde sídlí a kde se ukrývají. No, nevěděli. Bohatí nevěděli! Chudí věděli své, ale neřekli, poáč jim stávající situace naprosto vyhovovala. Ondráš totiž většinu "zabavených" statků věnoval právě jim. Kdo vlastně byl Ondráš?      O této bájné osobnosti existují doklady: jeho vlastní jméno je Ondřej Šebesta. Narodil se roku 1680 v rodině důlního dělníka Šebesty v (TAJENKA č.1). Práce v dolech na pelodiserity (z těch se vyráběly žernovy) byla těžká, namáhavá a špatně placená. Jednoho dne si starý Šebesta postavil hlavu a přiměl další své spolupracovníky ke vzpouře. Jenže tenkrát to nevypadalo tak růžově jako dnes, když stávkují třeba železničáři. Vzpouru majitelé dolů potlačili a milého Šebestu uvěznili v kartouzích na hradě (TAJENKA č.2).      Leč tatík Šebesta si na hradě dlouho nepobyl. Do dějin hradu vstupuje pětadvacetiletý syn Ondráš se svou družinou. Přepadává hrad a svého otce vysvobozuje. Společně pak prchají do Beskyd a schovávají se do bývalých štol podpovrchových dolů těsně pod vrcholem (TAJENKA č.3). Dodnes se tomu místu říká Ondrášovy díry. Starý Šebesta si volnosti mnoho neužil. Při vysvobozování byl raněn a nedloho poté zemřel.      Deset let trápil Ondráš vrchnost. Bouřil poddané proti nim a přepadával je. Z Beskyd se stalo místo pro vrchnost velmi nebezpečné. Pro poddané v Beskydech to bylo desetiletí poměrně šťastné. Ač se represe proti nim stupňovaly, Ondráš každému újmu vždy plně vynahradil.      Tak jako každý správný chlap měl i Ondráš svou oblíbenou hospůdku. Měl to do ní ze svého úkrytu poměrně daleko. (Že by jej to táhlo za dobrým pivem?) A tak se tam příliš často neobjevoval. Ale starousedlíci na jeho návštěvy rádi vzpomínali. Pivo i medovina vždy tekly proudem a bylo tůze veselo.      Ondrášovi pomalu táhlo na pětatřicet. Pověst měl dobrou, ale na druhou stranu se začínali objevovat udavači a to i ve vlastních řadách. To víte, drzost Ondrášovy bandy stoupala a odměna za dopadení taky. A to už je sakra motivace!      I jednoho dne se Ondráš vydal opět se svým spoluzbojníkem do své oblíbené hospůdky ve (TAJENKA č.4), aby se poveselili. Přeci i mezi zbojníky dochází občas k ponorce. Tentokrát vzal s sebou zbojníka "kamaráda," který svého šéfa prásknul. Pardon, denuncioval.Hospoda byla plná ozbrojenců. Čekala na příchod toho jediného člověka.      Zbojník "kamarád" šel prozkoumat situaci, a když nic závažného v lokále nezjistil, vrátil se pro Ondráše. Ondráš neměl důvodu mu nevěřit. Usedli spolu ke stolu. Po malé chvíli došlo ke krvavé bitce, které Ondráš na místě podlehnul. Tak ukončil hrdinsky svůj život.      A co udavač? Došel odměny. Byl přece součástí bandy zbojníků! Spravedlivě byl vsazen do žaláře, ze kterého pomáhal Ondrášovi osvobodit starého Šebestu. Tam dožil až do své smrti. A o odměně si mohl tak nechat akorát zdát! Vrchnost tedy ušetřila a zároveň se ji odlehlo. Po deseti letech nastal v pobeskydí klid.      A kam se poděli ostatní zbojníci? Inu, nenašel se nikdo, kdo by byl schopen Ondráše nahradit. Část pokladů za deset let nashromážděných si rozdělili a zbytek zakopali na tajném místě. Nikdy už žádný z bývalých zbojníků neměl potřebu ze zakopaného pokladu brát, poáč do rozjezdu měli každý peněz dost a poáč byli podnikaví, poctivým živobytím si vystačili až do smrti.....      Z dobře informovaných zdrojů se nám doneslo, že Ondráš pro případ svého nenadálého skonání poručil svým druhům zbývající část pokladu uložit na určité místo. A aby nebylo tak lehké ono místo určit, dal vyrobit na svou dobu velmi důkladnou šifrovanou mapu. Ta se naštěstí pro nás dochovala a tak máme šanci nyní tento poklad objevit!      Doplnit správná jména do tajenek 1 až 4 pro vás určitě nebude žádný problém, poáč jste si zaznamenali určitě indície z minulého týdne. Pečlivě je uschovejte, protože se vám budou hodit už příští týden!      Vězte, že zbojníci nebyli žádní velcí mamonáři a v Ondrášově zakopaném pokladu určitě zbylo spoustu bohatství i pro vás! Ondráš s vámi! Kontrolní otázka: Výše jsme psali, že Jánošík měl konkurenci v Beskydech. Ptáme se: kdo byl starší? Jánošík nebo Ondráš? A o kolik let?