chat

Akce roku 2012

Náš diář

TOP fotky

Hledáte Medvědovy fotky? Není nic jednoduššího. V našem diáři máte kromě odkazů na připravované, běžící či minulé akce možnost kliknout na konkrétní měsíc v roce. A právě v měsíčním přehledu je obvykle velká hromada fotek, které vznikají spontánně při mých cestách, toulkách ba i záměrně očekávaných situací, které si začínám kór tady u nás kolem MOM velmi hýčkat. Uvažuji, že bych udělal i nějaký výběr NEJlepšího, ale zatím nevím, jak vše pojmout. Ale urkitě přijde správný čas...

bez komentáře...

Editorial No.166

Je prvního července odpoledne a já se chladím na jedné z mála dokonale vystavěných zahrádek v širokém okolí, kde navíc není překvapivě narváno. Je neskutečné vedro a jakýkoli pohyb (o čemž není pochyb) způsobuje padání čůrků potu z mého čela přímo do klávesnice. Chápu Charlieho, jak trpí. Teď jsme v demoverzi krematoria zapojeni všichni a já jednoduše nikomu nevěřím, že tohle se mu líbí...

      I přesto mám lehce sentinelní náladu. Ano, jsem asi ve velmi podobném stavu, ve kterém mne před dvěma týdny přistihl Charlie, když jsem se zakoukal na peřejích řeky Ostravice. I dnes mám k sentinelnění pochopitelně důvod, protože mi nezadržitelně končí dvoutýdenní dovolená. Už roky miluji červnové cestování po českých luzích a hájích. Nejenže není problém kdekoli se ubytovat, ale i personál je teprve natěšen a nikoli unaven ze sezóny. Nenápadná kombinace pohody a natěšenosti pak přináší fantastická a příjemná setkání jiného druhu, kterým na chuť přišel dokonce i Charlie a přiznal, že červen má skutečně své kouzlo. Asi oba dva nezapomeneme na Stáňu z penzionu U Holubů v Beverly Hills 90210 pod Smrkem. O této části dovolené však někdy příště, protože myšlenky se mi teprve opatrně tříbí:-)
      V nastalém vedru chci odlehčit i nové vydání Thájmsů. V podstatě tady najdete dvě nejdůležitější akce měsíce, kterými bezpochyby byly Podhoří 160 a Norsko97-12Pecka. Žádné dlouhé popisování. Spíš jsem se pokusil nacpat do článků pocity z akcí a pevně doufám, že pohoda z nich dýchne. Doufám, že ne stejně horkým dechem, jako současné pičasí:-)
      Dovolenou v červnu vnímám také jako vzácná setkání s lidmi, se kterými se třeba už nikdy neuvidím (ovšemže se budu snažit) a pak s lidmi, kteří mi s radostí, oblibou a mnohdy upřímností "nastavují zrcadlo." Je naprosto skvělé zjišťovat, že každý z nás má své vlastní zájmy a svůj životní směr, kterého se drží. Co na tom, že životní situace mu nedovolí vycestovat dále než do práce či bezprostředního okolí. Je parádní zjistit, že i takoví lidé mohou být šťastní! Od vykládání o "jiných světech" jsme tady pak my světoběžníci, kteřím mají za povinnost vyprávět o novinkách z jiných krajů. I proto jsou tady Thájmsy. Je stejně báječné zjistit, že tahle práce má nějaký smysl a občas se najde někdo, kdo "Thájmsovní kroniku" ocení. Ale to jsem jinde. Chtěl jsem jen v té své sentinelní náledě, které ne příliš často, ale o to raději, propadám, napsat, že setkávání s lidmi životně odněkud jinud obohacuje i můj život. Pak obvykle s pokorou naslouchám a učím se.

Mějte se fajn.
medvěd:-)

Co nás čeká?

B´12 VRANOV
v noci ze 4. na 6. srpna, to je jisté!

Pani,
      ked uz to Pisto nacal, tak podme este k B12 (Borovicka a 12-tka pivo). Takze Vranov? Je to sice daleko (hlavne pre Rada :O) ), vodici odtial nemozu odist nadrbani, ale zvysok pani, ..................zvysok su uz len same socialne istoty.

Caute. Milan

---

No mně je to fuk, klidně na Balatoně, ale MISS PLÁŽ je 4.8.2012.
      Ale jestli se ovšem zase polovina posádky, bude vymlouvat, že to má daleko a bude chtít u Kyjova hledat dálnici a přijede v pátek v noci, kdy ostatní jsou stěží schopni pochopit to, co se děle kolem nich, tak to raději přesuňme.

Pišta

---

Panove,
      vzhledem k nedavne debate ( z ktere si z pochopitelnych duvodu nic nepamatuju :) ) ohledne terminu B'12:

termin #1 : 26-29 / 7 - Miss mokre tricko + volejbalovy turnaj

termin #2 : 2-5 / 8 - Miss plaz
Zvazte zda prvni nebo druhy termin s ohledem na :

- Miss mokre tricko je 26/7 tj v den prijezdu ( ucastnici z okoli Ulanbataru s pozdnim prijezdem maji smulu )

- nasledujici dva dny je volejbalovy turnaj ( moc sportu, malo kultury )

- Miss plaz je sice lehce dekadentni akce urovni srovnatelna s Ein Kessel Buntes, ale zas tam bude nas kamarad okurka :D
Cimzto zahajuji debatu o konkretnim terminu.

Lockay

Novinky

PODHOŘÍ 160
osvěžování, grilování, spaní, paintball, osvěžování, grilování, osvěžování, osvěžování, spaní
15. - 17.6.2012

Poutník z Poličky

Předem jsem avizoval, že na akci se dostavím až v sobotu. Konstalace hvězd, především rozhodující stín Venuše nad většinou plochy planety Mars jednoduše způsobil, že v první den podhořského utkání čtyř čtyřicetníků, jsem musel (nutno říci, že i s radostí:-) vynechat a pobývat nedaleko rodné hroudy. Totiž na Žižkově. O den později jsme pak s kolegou společně nasedli na své splašené oře a nastálým vedrem jsme se pokusili atakovat metu předem jasně určenou Hranicemi na Moravě. Jak se ukázalo, naše naivita, že kolem sobotní šesté hodiny večerní lze bez problémů přepravit sebe i svého splašeného oře do Práglu, způsobila další nečekaný společný příjezd na Podhoří. O první překvapení jsem se postaral o mnoho hodin dříve...

      V době našeho poněkud pozdního příjezdu kolem půl deváté večerní (vedro bylo neskutečné a my jej přežili zřejmě jen zásluhou kvalitně naplánované trasy a jejich osviežoveň) lze již s jistotou hovořit o správně rozpité chlastací partě. Vzhledem k brzkému rannímu restartu účastníků můžeme dokonce hovořit o skutečnosti, že povětšina přítomných byla již kdesi daleko za svým zenitem, mnohdy již na konci sil ve dni B:-) Sud s Poutníkem již dávno vyšuměl a nyní již zůstala Polička. Ano, značka mého krýglu odpovídala. Polička do Poličky. Po nedávno zažitém skvělém překvapení s tímto mokem na olomouckém Beerfestu šlo o až přílišný a tvrdý pád do kruté otakarovy reality:-)
      Pařeniště nebylo pro mne ani po patnácti letech žádný větší problém najít. Jen navigace prvního sobotního překvapení - totiž Charlieho - pomocí zastaralé paměťové navigace se ukázala problémem. Rysy Podhoří byly strhané. Obrovskou výhodou se tak ukázal vysoký stupeň vyžranosti, kdy na mišpulínově zahradě (nyní parkovišti) postávalo snad ještě více automobilových prostředků než kolik potenciálních řidičů se nacházelo v jejich bezprostředním okolí. A to ještě Milajko akčně zařídil znovuobnovení dodávky základní energie po nedaleko proběhlém požáru domu. Bez jeho precizně odvedené akce bychom zůstali jen u Radlerů a panáků. Kombinace to v tu chvíli pro mnohé z účastníků takřka smrtelná:-)
      Pochválit musím i hlavního organizéra akce. Nejenže se mu podařilo vytvořit téměř dokonalou iluzi návratu o patnáct let zpátky (snad jen ten stůl byl tentokrát bez ubrusu a otočen o 90°), vzduchovky a terče dodal, sud na stejné místo postavil, ale i retro - atmosféru vytvořil takovou, že snad každý musel zažít podobný pocit dejá-vu. Díky za něj! Génius Locky se jevil nepoškozen a zachován:-)
      Sobotní večer přináší pro poctivé účastníky pochopitelně jistý problém se stabilitou (160 let je holt 160 let), takže počínajícího stmívání leckdo využil k nenápadnému se vypaření na konci svého dne B z dosahu srdce pařeniště. Polička nám nějak závratně nejela, takže snad ještě někde před půlnocí byla definitivně umlčena hrací skříňka a kdosi poslední (tuším, že jsem to byl já...:-) za sebou zhasl...
      Nedělní ráno nás provázelo příjemnou steakovou vůní, o jejíž vydávání se skvělým způsobem zasloužil Lockay. Ostatní se více než statečně věnovali foukání do alkotesteru, jenž odhalil, že někteří spalují lépe než jiní a že třeba tentokrát Pištovi naskočila z disfunkce játra podstatně dříve než obvykle. K odjezdu jsme se na svých ořích s kolegou odhodlali po desáté hodině podolední, kdy už návratovou sekvenci zahájil i Charlie a Vlado. Kam máme namířeno? Do Pekla!

Sluší se poděkovat za sice krátkou, ale intenzivní akci. Všem zúčastněným a pochopitelně i organizérům. Doufám, že malým překvápkem (Charliem) jsem přítomné potěšil a jiným neurazil. A příště? Příště (za deset?) už snad netřeba žádných kouřových signálů z daleka viditelných. Jednak si myslím, že na Podhoří trefím i počtvrté a pak - toho domu mi bylo vážně líto. Pánové, kdo to byl?

21.6.2012
Díky! medvěd:-)
Fotky z akce? Tak to tu nemam... Nikdo zřejmě nefotil, tudíž záznamy okem postřehnutelné nějšou. Ostatně i Mates mohl s klidným srdcem přijet i s kšiltovkou, poáč nebylo nikoho, kdo by mu do ní nablil. Zipp byl spolehlivě dostatečně odkloněn do Barcelony...:-)

NORSKO97-12PECKA
v noci z pátku 22. na neděli 24. června

Napadá mne, že vlastně není vůbec od věci začít psát zápich o MEGAakci nedaleko (cca 100 metrů přes vody řeky Tiché Orlice) místa, kde vznikl Labyrint světa a ráj srdce. Ne, nedělám si srandu, ani nejsem ožralej. Jsem na dovolené a jsem velmi rád, když dovolenou nemusím plánovat. Ostatně první půlku mi celou předělal Charlie a rozhodně jsem si nemohl stěžovat. Pak byla Norská Pecka, kam někteří nepřijeli s vidinou stupidně levné Barcelony a jiní s vidinou, že by měli "šaškovat" pro ostatní třeba na raftu. Našli se dokonce i tací, kteří nepřijeli jen proto, že jim velkým Veličenstvům jaksi nikdo neposlal pozvánku. První dva jmenovaní případi jsou tragičtí, třetí připadá na tolik chrapůňů, kteří ani po patnácti letech nepochopili, že na Pecku se jednoduše nezve. Pecka vzniká spontánně a obvykle dojde k dokonalému Labyrintu lidí, až srdce všech přítomných plesají. Ano, našel jsem si parádní oslí můstek. Když už jsem neplánovaně dojel až sem - hopsa hejsa do Brandejsa. Nad Orlicí. Co tady dělám? Jedu z Pecky domů. A vlastně ještě netuším, kde dneska skončím...:-)

      Aha, tak Pecka. Dokonalé místo k mimořádné relaxaci se nachází na cestě od centra městysu kolem nového i starého kempu směrem na Borovnici. Větší než malé množství lidí správné souřadnice dávno zná pod názvem "Pecka - U Karloj," ale místních se moc neptejte, poáč jim označení (raději?) nic neříká. U Karloj je chatrč alias bouda či chalupa, jejíž součástí je i obrovský bazén s fantastickým potenciálem k paření. Takže už si asi všichni vzpomínáte, ne? Už jsem psal, že pozvánky neexistují (pokud je tedy tady nenapíše medvěd) a program obvykle vzniká na základech dokonalých (totiž našich:-) úvah. Zásadně spontánně. Obrovským nepřítelem na Peckách U Karloj bývává čas, který jde v zásadě proti nám (Kua, proč to dělá???) a přesně tady platí ono okřídlené Génius-Locky tvrzení "...v noci z pátku na neděli." U šťastných jedinců pak do pondělí, ale to sem ani tak moc nepatří...:-)
      Naopak tady patří stěžejní myšlenka. Ta vznikla vlastně už před pěti lety, ale konstalace hvězd a erupce na slunci zabránili zcela fatálně uskutečnění kulatého výročí objevení nových přátel. Čas pak sice brutálně zrychlil (To asi víte všichni, ne?), přesto nám čekání do dalších kulatin přišlo nepřiměřené (a navíc kruté), tudíž jsme se spokojili s patnáctkou. Ta už má občanku a je třeba zjistit, zda dostatečně dozrála.
      Máte-li stále pocit, že píšu naprosto mimoň, tak se obávám, že vliv nebude mít ani tak nedaleký Jan Amos Komenský (aha, už jsem to provalil dokonale...), ale zážitky, které rozpumpovávají mou mysl do obrátek, které bych rozhodně po ujetých 110km vážně nečekal. Jenže vzpomínka na patnáctiletou Pecku se vrývá dál a dál do mé hlavy včetně refrénu "Tak jsme piče no a cóóó." Refrén proto, když jsem tupě šlapal po rovince do Třebechovic pod Orebem (aha, tady si zadělávám na průser...:-), stejně jako... A teď jsem to v labyrintu zapomněl. Třeba to ještě dám:-)
      Už vím. Borohrádek:-) Takže jak vypadala Norská Pecka? Odemykal jsem v pátek jako první a zamykal v pondělí jako poslední pařící Garage. I přes neutuchající snahu všech přítomných (nebo právě proto?) zůstala překvapivě ve stejném stavu. Chatrč přežila také a tak zbývá jen kroutit hlavou nad tím, co všechno se zvládlo k dokonalé spokojenosti všech přítomných během jediné osmačtyřicetihodinovky.
      Takže: rafty byly! Dokonce tři (dva nízkokapacitní a jeden na vyblbnutí) a musím pochválit nasazení všech přítomných. Věřím, že i Fünf by se nakonec přidal:-)

      Lyže byly také! I přes nezpochybnitelný fakt, že ledovec na Strynu už dávno není, došlo k jedné dokonalé štafetové jízdě, kde snad jen Beneš zbytečně zdržoval, poáč jinak by mančaft jednoznačně zvítězil a na srazu starých Škodáren v novém kempu sklidil zasloužený aplauz stejně jako dvě (!!!) tréninkové štafety o dva týdny dříve.
      Vodopádů bylo na Pecce snad ještě více než v Norsku! Nebo si snad nevzpomínáte, co se dělo v rybníku? Pád za pádem pěkně do hlubin našeho dokonalého bazénu:-)
      A tak vlastně jediné, co se nepovedlo, byl výšlap na nejvyšší horu Skandinávie, kterou nám blokovaly výkony k metám mnohem vyšším. A to překvapivě i s parazity, které Královna Lenka I. tak svědomitě likvidovala. Díky!
      Nejvyšší metou celé akce pak bylo zdolání chatrče. Zní to celkem neuvěřitelně, ale skutečně se nám nikdy v předchozí historii chatrč nepodařilo chalupu dokonale zbavit veškerého tam přítomného alkoholu. Tentokrát ano, přátelé. A já se jen obávám, do jakých extrémních výšin lze ještě posunouti naše výkony...

Co říci závěrem? Poděkovat! Poděkovat všem, kteří přijeli. Poděkoval Léně, že její plán s Benešem vyšel! Pak také její vytržení diáků z promítání se slovy: "Marťuldo, tohle není to správné Norsko...," si budu pamatovat. Oproti Léně, která o svém chování nemá páru. Všem samozřejmě děkuji za účast v taškařicích. A pak musím poděkovat i organizérům za dokonalý plán jak zabavit a naladit Správně rozpitou chlastací partu. Chytili se naprosto všichni k naprosté spokojenosti a pocitu zadostiučinění, že všichni, kteří měli akci povinnou a nepřijeli, mohou jen a jen litovat!

P.S. Je tady třeba taky napsat, že Královna Delegace I. nasadila neuvěřitelnou (skutečně neuvěřitelnou!) dietu, kdy se ponížila o 17 kilo špeků na úkor lepší nálady, pocitu a chutě do života. Tady věřím tomu, že jde o výkon setrvalý, poáč pro všechny okolo mimořádně inspirativní.
P.S.2: Díky za dodání všech fotek a diáků. Že se dokážeme rozsentinelnět tak brzy (po patnácti...:-) jsem vážně nečekal. Další bomba, která dodala akci koule, které tam patřily.
P.S.3: Když jsem u těch koulí, tak netuším, zda poděkovat i Zvirymu za přívoz koulí na kroket. Ale asi jo, protože nebylo zase tak od věci jej jednou zmasakrovat a podruhé postavit do týmu s ním právě mne.
25.6.2012
medvěd:-)

Cesta z Města

Nahoru po schodišti, dolů bike...
Čeladná U Holubů - Pustevny - Ráztoka // Pustevny - Ráztoka // Pustevny - Ráztoka // Pustevny - Čeladná U Holubů (63km, 32°C, vedro!)

Sny a touhy jsou od toho, aby se občas vyplňovaly. Ne hned, to by nebylo žádné natěšení a i radost by byla logicky poloviční. Za jeden z mála mých splněných snů pomohlo tolik náhod, že k jeho naplnění jednoduše muselo přijít. Především musel jet Charlie do Beskyd na dovolenou. Pak se musel ozvat a říct, ať jedu taky. Muselo být pekelné vedro, aby člověk (potažmo medvěd) přemýšlel o ulehčení práce. A stalo se! Ve středu 20. června mělo být takové vedro, že jsem spoléhal na co nejvíce lesů a co nejméně námahy...

      Už při luxusní snídani v penzionu U Holubů slunce začalo pražit tak, že jsme se těšili do společnosti hlubokých lesů. Naštěstí traverza pod Malou i Velkou Stolovou nezklamala. Pamatuji si, že naposledy nebyla zarostlá. Ale uběhlo tolik let, že koruny stromů se nad cestou znovu zavřely a v naprosto převážné části cesty jsme byli příjemně chráněni. Jen ten fakt hustej kopec v prostřední části nás zatraceně drtil. Ale stoupání přece jen nebylo nekonečné a příjemné svezení dolů se občas objevilo. A závěrečný stoupák na Tanečnici už bylo naprosto v pohodě. Snad i pro Charlieho:-)
      Vedro bylo i na Pustevnách. Ty však nebyly pusté a my dva přece jen začali odvykat přílišné společnosti. Bufet pod střechou však byl k mání a zasloužené osvěžení taky. Během něj jsem byl prozkoumat jízdní řád lanovky od Ráztoky. Ano, tušíte správně! Itinerář zmíněný na začátku nelže! Nene, neměli pravdu kamarádi, co nás podezřívali z bloudění či z opakovaného překročení 87. rovnoběžky. Skutečně jsme hodlali k cestám nahoru použít lana. Svezení bylo za 83 kaček a žádná permice se nekonala. Prý není zájem. Jak nám však prozradil personál lanovky, žába na prameni sedí úplně jinde...
      Možnosti sjezdů směrem na Ráztoku jsou z Pusteven v podstatě tři. My však využili jen dvě. A úplně jsme si vystačili! Knížecí cesta je už tak rozbitá, že jsem musel litovat každého protijedoucího cyklistu na silničce při představě, že stejnou cestu bude muset jet dolů. Pro nás drsné (toho času beskydské) bykery byla však cesta naprosto ideální a vlastně bylo moc dobře, že jsme ji jeli jen třikrát. S každým dalším sjezdem jsme si stále více věřili a stále více si užívali každé její zatáčky a každého zrychlení. Druhou variantu kolem Tanečnice, kudy jsme vlastně vyjeli, jsme dali jen jednou. Důvod? Cesta to byla pěkná, což o to, ale v její dolní části vedrem v makadamu tekl asfalt. Doslova. A co dělá kolo po najetí do tekoucího asfaltu v šedesátce, jsme nehodlali dobrovolně zkoušet.
      Řeknu vám, byla radost cestou nahoru na Pustevny vidět Charlieho na laně. I teď v létě. Jakmile se tenhle človíček chytne lana, je mu už zcela jedno, zda je léto či zima, vedro či kosa. Je jednoduše ve svém živlu! O nasazení kol na lano se vzorně starala obsluha lanovky a čím více jsme se potkávali, tím větší s nimi byla sranda: "Jó, vy jste ti sjezdaři, co!?"
      Hodinový interval lanovky se nakonec ukázal jako naprosto dostatečný. Věřte, že dvacet minut jízdy lanovky a deset sjezdu vám dává čas akorát na jednu Plzničku a vstřebání předchozího sjezdu. A čím více jezdíte, tím více vyplavujete endorfin z krve a spokojenost z vás doslova září, takže to dole pozná naprosto každý, včetně frajera s rodinkou, kterého má odpoveď: "...jo, už potřetí," slušně rozhodila. A když navíc můžete Charliemu vracet jeho "buzeraci" v zimně na lyžích a peskovat jej za styl, jste ještě více spokojeni. Navíc, když vše bere s pokorou. I výsledek se dostavil. Jeho bajkový styl se vážně během dneška rapidně zlepšil:-)

A kolikrát byste řekli, že jsme sjezd dali? Prosím? Čtyřikrát! A věřte, že jich bylo akorát! Unavili jsme se stejně, jako bychom jezdili "normálně." Asi i endorfinů se vyplavilo stejně, ale zážitek (a splněný sen) to byl fantastický. Byli jsme rádi za své nemoderní špalkové brzdy. Při každém sjezdu jsme si vzpomněli na Pšendu, jak by i uprostřed kopců "chladil." Pochopitelně jsme si také hlídali zpáteční cestu tak, abychom jako každý jiný den dojeli na penzion zeshora. Navíc stejný traverz jako ráno byl lesem stále příjemně vychlazen a my dva pořádně vysmátí, když jsme se vrátili zpátky do penzionu. Vážně to byl mimořádně vyvedený den!

3.7.2012
medvěd:-)

letem měsícem

červen

Kua, jak jinak popsat měsíc, který včera skončil, utekl jako voda a zároveň mi splnil veškerá očekávání, která jsem od něj měl? Parádně! Jinak prostě nemůžu. Měsíc, během kterého má člověk (potažmo medvěd) dvoutýdenní dovolenou nemůže dopadnout špatně. V očekávání jen toho nejlepšího se počet setkání s blbci limitně blížil nule. Koneckonců i výčet akcí samotných, na kterých jsme se potkávali, je bohatý. Ano, začalo léto!

      Zkusme tedy vzít červen popořádku. Jeho začátek byl stejně dobrý jako skoro každý jiný víkend. Proč? Jednoduše jsem užil víkend v pevnostní Olomouci na pivním festivalu plném piva, hudby, příjemných lidí a spiklenecké atmosféry, kterou jsem tady nečekal, ale všechny indície postupně člověka navedly k tomu, že pro sebe objevil takový malý komornější Trutnov. Očička mi svítila, kdykoli jsem do Korunní pevnůstky vstoupil (o výstupu se raději bavit nebudeme...:-) a k tomu všemu přidejte kulturizaci v Domě Umění a na olomouckém hradě, jenž se jen tak neochodí, jak jsem zjistil. Zážitků spousta a dodnes (po měsíci) jsem je ještě nestačil popsat. Snad to ještě někdy stihnu:-)
      O víkend později jsme se po přímo nechutných dvaceti letech setkali v České Třebové na železniční průmce (vždyť je jaro!) s celou pubertální bandou a čtyřmi učiteli návdavkem. Asi každý zná pocit, že od první sekundy setkání plynule navážete na rozhovor, který skončil někde před pěti lety, ale máte pocit, že jsme se viděli naposledy včera. Snad se mi podařilo vměstnat kus trutnovské spiklenecké nálady i mezi spolužáky, poáč výsledek celodenní pařby tomu odpovídal. Obrovsky jsme se bavili a rádi viděli, přičemž spolupráce na taškařicích zafungovala na jedničku s hvězdičkou i díky dalším zasvěceným spolupracovníkům. Zjistil jsem, že organizátorství mne už opět baví, dospěl jsem a napříště, maminko, napříště se toho zase zhostím:-)
      Dva víkendy a dvě akce? Tak přidáme s klidem třetí. Ten na Podhoří. Čtyři pruhovaní inženýři se rozhodli oslavit společné stošedesátiletí páry a jako zázemí zvolil Mišpulín svůj chat na Podhoří. Neplánovanými (nebo snad plánovanými?) kouřovými signály přivábili nejedno překvapení (vlastně dvě) a jak říkalo jedno z překvapení: "Mišpulín je strašně hodný člověk, který se dokáže rozdat." A to jenom podepisuji, byť pozdní sobotní příjezd způsobil, že mnozí se již ocitli na konci svého dne B. Zda se našel někdo i na konci dne C, není známo:-)
      Podhoří bylo začátkem mé povedené dovolené. Navíc, když se Charlie přihlásil, že jede na Čeladnou a cože jako dělám, nevědomky překopal celý můj původní plán. Ten zněl, že pojedu postupně na Pecku. Ale ostravské Beverly Hills 90210 bylo dostatečným lákadlem k přehodnocení. Přijel jsem sice "až" v úterý, ale i tak pobyt v penzionu U Holubů stejně jako výplazy na kole všude kolem, byly fantastické. I proto musím Charliemu poděkovat, poáč jinak bych se jen tak v Beskydech na kole neprojel. Byla to vážně paráda!
      Z Čeladné jsme se v pátek rovnou přesunuli do dalšího pařeniště - Na Pecku U Karloj. Dlouhou dobu plánovaná Norská97-12Pecka totiž měla být vzpomínkou na přátelství, které trvá a nezhyne. Zakládající členi měli účast povinnou, byť dva exempláře se nedostavili. A mohou jenom litovat, protože proběhla kompletně celá Norská trojkombinace i s pár přídavky navíc. Snad jen nejvyšší hora Skandinávie tentokrát odolala. Na norské Pecce bylo skvěle a z mnoha zážitků musím vzpomenout aspoň ten, kdy Léňa při promítání dijáků Marťasovi vytrhla zásobník z promítačky se slovy: "Marťuldo, tohle není to správné Norsko!" Samozřejmě si na výstup o den později moc nevzpomínala. My ostatní vzpomínali na pásmo krátkých filmů, ve který Martin svou kadencí dijáky promněnil:-)
      A zbývá "poslední" týden června a druhá půlka mé dovolené. Určo nezapomenu na půlnoční výplaz na plošinu rozhledny na Kozlovském kopci, skvělou cyklojízdu údolími Tiché Orlice a Moravské Sázavy, Olomouc a třeba i Zlín, kterým jsem začal 166. číslo Thájmsů. Už jedenáctý kousek toho roku. A to jsem ještě nestačil zpracovat ani ze třetiny celou dovolenou nevšedních zážitků...

1.7.2012
medvěd:-)

Květen a my před deseti lety?

Červen byl zcela jasný. Nejprve se v sobotu 8. slavilo Skoumalových 28 a v polovině měsíce (konkrétně od 14.) uspořádal pan Roman po čtyřech letech ve spolupráci s obrázky z Roudnice druhé pokračování Hubertky, která tentokrát přece jen nebyla tak brutální. Stihli jsme i výšlap na nejvyšší horu Jizerek - na Smrk, což si třeba Korďas bude pamatovat určitě ještě pěkně dlouho... 26. se se Skoumalem potkáváme na Velkém Javorníku. Každý podle svých možností. Já měl kola dvě, Skoumal pět a další v kufru;-)

medvěd:-)