dnes je .
Svátek slaví .
chat
Akce roku 2010
Náš diář
Samsung Wave
slastná Požaha
vážně mobil???
lašská Trnávka
Opava a Hradec
Nezapomeňte: začínáme už ve čtvrtek!!!
Vrchol ostravského kulturního léta se bezpochyby přiblížil. Dle posledních pohybů rosniček bychom měli prožít pravou demoverzi krematoria. Bez případných srážek se budeme muset obejít, tudíž dodržovat pitný režim bude přímo životně důležité!
Děvčata z přípravného týmu Barev připravila dokonalý hudební i vizuální koncept, jenž mnohé slibuje a odměna přišla v zápětí: Letošní Colours of Ostrava jsou VYPRODÁNY!!! Neuvěřitelné se stalo skutečností a já děkuji holkám, že nechtějí sardinky místo spokojených návštěvníků. Pochvalu zaslouží i jejich web, jenž je dokonale klikací a už tři dny se snažím seznámit s interprety, bez nichž se nemůžeme obejít. Prvoplánových jmen je minimum, naopak zajímavých přehršel. Pročež klikejte, svět fandí připraveným:-)
A teď něco za medvědí přípravný výbor: I my jsme připravili pár novinek. Především: Nebude rybíz ke kávě, poáč rodičové nepředzásobili mé doupě dostatečným množstvím (rozuměj žádným) darů své zahrady. Pokusíme se jej nahradit pochutinami podobně výživnými. Těšit se můžeme na Pivkogulage, jenž letos vydrží, poáč Pivko si zakoupil kapacitnější kastrol. V rámci ubytovacích služeb se nic nemění a vysoký standard bez štěnic a s ramínkama zachováváme i pro letošek. Dokonce i za stejnou cenu!
Z programu nemohu nezmínit pár zásadních bodů: Colours (překvapení, což?), Ema, Landek a radniční věž. Takže, moji milí, letos konečně sfarame (upoutávka o kousek níže) a to již v pátek! Zapomeňte na osvěžení chladem dolu, při farani je vždycky vedro! Tolik Landek. Ema je nejvyšší halda v Ostravě a vzhledem k tomu, že stále čmoudíkuje, teprve na jejím vrcholu pochopíte, kde začíná peklo:-) Radniční věž je klasika a budete-li hodní, půjčíme si kola a zajedeme se vykoupat do Kuňkaliště. Za ledovou vodu ručím!
Nezapomeňte, že vše propuká ve čtvrtek a medvěd bude jako vždy připraven. Těším se na viděnou! md:-)))
LAĎTE SE DO TRUTNOVSKÉ NÁLADY! JAKÁ ŠKODA, ŽE NENÍ FM...:-(
Editorial No. 135
Krásně jsem si to namaloval: Materiálu spousty a v době vydání jedněch Thájmsů vlastně byly připraveny už další. Jenže pak rychle odešla můza nám umělcům radící (dobře mi tak, když jsem se nadmíru holedbal) a vydání Thájmsů se o deset dní oddálilo. Jakékoli pokusy o psaní končily v koši. Měly nevalnou úroveň.
Až teď, čtyři dny před festivalem na mne konečně dolehla ona správná konstalace. Dopsat Editorial a doplnit fotky. Nic víc nebylo třeba, ale vykládejte mi něco. Když to nejde, tak to nejde. Je jasné, že materiálu na další Thájmsy přibývá i teď a přibývat bude. Vždyť poprvé vyprodané Barvy si rozhodně užijeme a hned o dva týdny později pak Bystřičku a LFŠ v Uherském Hradišti. Nehodláme tentokrát nic nechat náhodě a s Kufberkem vezmeme i spacák, abychom si závěrečný den festivalu mohli v klidu na hradišťském náměstí vychutnat do konce. Pojedete jěště někdo taky s námi?
Vlevo pod odkazy najdete fotky vyfocené Samsungem Wave. Jsem jeho šťastným majitelem a po otřesných zkušenostech s věčně sekajícími se Nokiema (ty už nesmí přes můj práh!) jsem našel mobil, který funguje. Marná sláva, jakmile jsou v názvu dvě S, firma umí! Telefon vládne sice zatím neozkoušeným systémem Bada, Samsung však bádal a dobře vybádal. Dotykový displej je věc, na kterou jsem si rád zvykl a foťák mne vyloženě dostal. Jasně, že nemá žádný pořádný zoom, ale momentky umí naprosto skvělé. Posuďte sami.
Příště se kromě Barev dočkáte i Vraného, kam jsem zavítal s radostí stejně jako třeba do údolí Kocáby. Radost měl i Zipp, poáč ví, že sdělená radost je dvojnásobná radost a starost je naopak poloviční. Stejně tak patří dík slečně Řehákové (no, ano!) za zorganizování povedeného večera, kdy k Zippům pozvala další lidi. Navíc jsme poznali Kolju. Ale o tom až příště, po Barvách:-)
odJinud
kočky ve Starých Hradech:-)
!!! AKCE !!!
Jak sem sfaral eště před Kolorsama
z pátku na sobotu 19. června
Firemních akcí člověk za rok nezažije mnoho. Fantastických firemních akcí se za život nemusí dočkat třeba vůbec. Měl jsem tu čest jedné extrémně povedené akce se zúčastnit. Jeden z našich dodavatelů nás poněkolikáté pozval na svou firemní akci. V domnění, že největší estrádu způsobíme s kolegou svým příjezdem na kole a především tvrzením, že cestujeme AŽ z Prahýýý, jsme se totálně zmýlili už při příjezdu. Ano, překvapili jsme, jenže ihned v zápětí nás převálcoval Štajger (hornický předák) s půlkou v ruce a s děvčicou nabízející na příchod chleba se špekem a solí. Inu, chudy kraj razovity:-)
Po přivítání jsme vyfasovali své cedulky a byli jsme (v mém případě trochu nespravedlivě) do skupiny Čechy. Hlavní moderátor summitu Čechy - Morava hned na začátku cosi naznačil o vrozené nevraživosti: "Zatímco u nás v Ostravě se více pracuje, v Praze se zase více vydělává," také rozšířil něco o Cajzlech (Pražáci) a Aziatech (Ostravaci), poznamenal, abychom se pořádně občerstvili a připravili se na výlet. Štajger dodal, abychom se nezdržovali: "Bo šichťak odjyždi před patu. Jako každy den." Chvíli před odjezdem jsme se sbalili, vyfasovali nezbytnou svačinku na cestu a opustili hřiště na Plesné.
"Před patu" skutečně přijel Účelový spoj v podání starého autobusu ŠL, který nás neomylně měl odvézt na Důl Vítězný únor. Respektoval celou trasu z Plesné až do Přywoza tak, jak je Štajger dle svých slov "... zvykly jezdit cely žyvot." Jen nezastavil u Dolu Vítězný únor, ale až u jamy Anselm v Petřkovycach. Ano, mnozí možná tušíte - Hornický skanzen pod mamutím Landekem. Jestli jste někdy někdo jeli historickým autobusem, asi si dokážete představit poprask, jaký jsme vzbudili při páteční odpolední špičce. Navíc si byl řidič zcela jistý svou mimořádností a "Účelový spoj" na Mariánskohorské bravurně a s pokynutím předjel klasický autobusový spoj v podání divné postmoderní krabice á-la moderní dyzajn z Polska. Králové jsme byli my!
Ve skanzenu jsme povinně nasadili blembáky na hlavu, farařky jsme nedostali a i bez nich jsme sfarali do hloubky 3654 milimetrů. Myslím. Na přesném čísle až tak nesejde. Průvodci, bývalí havíři, jsou bodří dědkové: "Fakt zte z Prahy? Tož to tu zase mame hosty! Aspoň uvidite, co je kurva robota!" Další historky o blbých pražácích samozřejmě pokračovaly i pod zemí: "Obzvlastě pražska blondyna - to je cyp jak lampa!" a já zase koukal na robotu, kterou bych nechtěl dělat ani za nic. Nebyl jsem jsám, byť přeci jen poučenější. Hrdě se hlásila pár účastníků summitu z Příbrami, že: "... už taky sfarali." Průvodce říkal: "Uvidime. Za chvilu zhasnu a jak nebudětě svytiť, neuvěřym!"
Šichta skončila trochu dřyv, znovu jsme se nalodili do našeho autobusu a vrátili se zpět do dějiště summitu Na Žižkov. Na závěr nám řidič poděkoval za odvahu, s jakou jsme se rádi svezli jeho vozem a na hřišti mohla započít oficiální část summitu. Kdo měl, nasadil kopačky a i já s kolegou jsme se nakonec nechali přesvědčit k účasti na fotbalovém turnaji. Vznikla družstva domácího ELVACu a hostujících AŽD (s podporou generála ELVACu v bráně) a PRE/ČEZ, kteří summit povýšili na světovou úroveň. Nechyběl mezi nimi třeba Obama s Medveděvem. Největší aplauz však sklidila (a to už na šichtě ve skanzenu: "Kurňa, děvucho, ty se mi lybiš!") Angela Merkelová, jejíž výkon ve fotbale ocenili ostatní i později.
Přes heroický výkon a pomoc domácího kapitána se našemu družstvu podařilo vybojovat krásné třetí místo. Domácí stáli na druhém stupínku a PRE/ČEZ přesvědčil, kdo je tady nejlepší. Začátek turnaje a pauzy mezi zápasy pak vyplnily neuvěřitelným a obětavým výkonem Hornolhotské Mažoretky. Obzvláště šantánovým výstupem si získaly naše srdce a my výkon těchto padesáti a více letých koček ocenili zaslouženým nekonečným aplauzem. Mňau!
Po vyhlášení vítězů a nezbytné restauraci hrajících se sportovní část summitu přesunula do části inteligentní, chcete-li společenské. Deset důmyslně propracovaných (a pro svět samozřejmě těžkých, nicméně klíčových!) otázek jsme začali řešením, ve kterém roce Ostrava dle dosavadního demografického vývoje předběhne v počtu obyvatel Prahu a zaslouženě se stane hlavním městem našeho státu. Na systému výpočtu se nakonec neshodla ani jedna ze čtyř vzniknuvších skupin, nicméně jury měla závěrečné slovo a rok 2078 nakonec stejně neuhodl nikdo. Už z prvního tématu vidíte, že summit měl nejen špičkovou úroveň, ale také se snažil řešit všechny zásadní světové otázky. Došlo i na zdravotnictví, kulturu a další obory nezbytné pro bezproblémový chod naší vyspělé pidlivizace.
Famózním skluzem mýdla po vařečce za deset bodů naše kapitánka zachránila čest družstva Zubr a i přes protesty posledních katapultovala naše mužstvo na krásné třetí místo. Nezávislý zástupce (totiž zástupce slovenského etnika) prohlásil summit za úspěšně zvládnutý, k čemuž se přidal i zástupce státního dozoru a slosovací komise. Ceny byly rozdány a večer se mohl úspěšně překlenout do další - na summitech stejně důležité části, totiž diskuze. S příspěvky vystoupil snad každý zástupce a i přes úvodní nesmělost došlo k prolnutí obou nevraživých skupin. Čechy a Morava tak zůstávají stále v jednom upřímném svazku i přes dílčí, po dnešku však zcela nicotné, nesrovnalosti.
Nemohu opomenout zásadní výkon Štajgera ve dvojroli havíře v pořadu Křeslo pro hosta. Svým hereckým nasazením nejenže zboural přihlížející publikum, ale dokonce i samotného moderátora pořadu, jenž byl v jednu chvíli dokonce zralý na ručník. Oba sklidili za překvapivý výkon zasloužený potlesk, byť si právěm aplauzem všechny skupiny na summitu i přes počáteční varování značně ztížily vyřešení otázky Pěti rozdílů v obou vystoupeních. Chápu a rozumím dobré atmosféře ve firmě, kde Generál dokáže ukázat smysl pro humor a navíc na razovité úrovni. Musí být příjemné přinášet firmě své schopnosti a vědět, že nahoře nesedí od reality odstrčený studený čumák sekající jenom příkazy kamsi dolů. Nevědomky dává příklad ostatním a i já si odnáším ze Summitu Čechy - Morava jedno velmi zásadní ponaučení:-)
P.S.: Výslužka, kterou jsme na závěr coby hostující tým dostali, jsme s kolegou začali studovat až druhého dne po probuzení. Dotaženost každého detailu nás donutila až teď podruhé prostudovat všechny položky do posledního detailu. Když jsme pak na kolech na cestě zpátky do Prahy rozebíraly summit, nemohli jsme se vyhnout konstatování, že něco takto profesionálně zvládnutého jsme asi nezažili. Navíc, vezli jste už někdy na kole uhlí? Fungovat stejně každý summit na světě, nemohlo by být jediného konfliktu!
Nezbývá než poděkovat za poctivě odvedenou práci přípravnému výboru summitu Čechy - Morava, taktéž organizačnímu výboru za profesionální výkon, jury za poctivost a vyrovnaný úsudek, hlavnímu organizátorovi za cit, ISO 9001, SAP a všem dalším firmám, bez kterých si nelze na území Čechy - Morava život dnes už vůbec představit!
medvěd:-)
Novinka
Cyklo Pecka
8. až 17. června 2010
"Čau vole, dojedeš na Pecku?" Nikdy nepotěší člověka více než teplé lidské oslovení. Nenechal jsem se vyviklat a řekl jsem: "Jasan, zítra vyjíždím!", což Charlieho přece jen malinko rozebralo: "Vole, Pecka je až o víkendu a navíc většina maniaků nahlásilo, že má ujeto cca 4km od začátku roku. Tak kam se ženeš!?" Mno právě, nejvyšší čas, abych vyjel, poáč Pecka sice nedaleko, ale přeci jen třista z místa (chcete-li MOM), takže v úterý ráno balím saky paky a v 8:42 opouštím svůj domácí kumptoár vstříct novým zážitkům:-)
Pecka - Kumburk - Pecka
testovací sobota 12. června, den šestý
Pecku jsem si představoval především jako siestu, pohodu. Plánování jakýchkoli tras mi bylo striktně zakázáno a vzhledem k počtu ujetých kilometrů mnoha z účastníků zájezdu mělo vše siestě naznačovat. Jenže jsme s Charliem za ty roky přeci jen maličko pozapomněli na cestu, která se nám z Bradlece na Lázně Bělohrad tenkrát tak moc líbila. Bradlec byl preventivně Charliem vyhozen z programu: "...poáč tam stejně kromě pár renesančních zdí je vidět úplné hovno," přesto se stalo nejpoužívanějším a nejoblíbenějším sloganem po mnoho dalších kilometrů torzo dopisu ÚV KSČ z pořadu Na Stojáka...
Pecka - Stupná - Nová Páka - Brdo - hrad Kumburk - Klepanda - Újezdec - Lháň - Radim - Dřevěnice - bloudění s Charliem... - Hřebenová cesta - Hřídelec - Lány - Lázně Bělohrad - Bělá u PECKY, 54km
Avšak jako relativně nejsložitější se nakonec jevila samotná příprava na přípravu. Vzhledem k počtu testovacích kol a lidí již od rána probíhala výstavka s nutným potěžkáním či poklepem na rám. Tak dlouho jsem otálel s rozhodnutím, až na mne zbylo vlastní kolo. Nač si však stěžovat? "Jezdí dobře a čeká nás pohodový výlet," říkám si v domnění, že včerejší palermo dle rosniček nehrozí a jediný větší kopec, který nás čeká, je vlastně jen ten první na cestě do Stupné. Funíme v něm všichni a docela poctivě s tím, že vše dáváme za vinu včerejší Plzničce. Jinak bychom přece byli naprosto ready:-)
Už minule na podzimní Pecce jsem si labožil nad kvalitním asfaltem přes celou Stupnou a konečně přišla příležitost k jeho vyzkoušení. Až na konci hrozil další výšlap čerstvě posekanou pasekou. Paseka se však zatím stále jeví jako spící muž, zcela nechápající proč a kde to vlastně je. Až k novopackému motodromu však funíme všichni. Proč tudy? Protože: "... březovou alej nesmíme minout, vole!"
Roubenka v Nové Páce a její Brouček je našim prvním přístavištěm. Někteří řešíme přednost zprava na nedávném sešupu do města, Paseka pak řeší kruháč, který ještě neviděl: "Dal si jej zleva?" Ptám se a Charlie přemýšlí, že Paseka spí už asi dva roky. To je doba, kdy se onen divný kruháč v Páce vyskytl. Až ji někdy pojede Paseka celou po hlavní cestě na Špindl, stíhat nebude už zcela:-)
Nechme však Paseku a pojeďme dále! Sjezdovkou vzhůru po červené na vrstevnici, která nás dovede k Brdu a prvním skvělým panorámatům: "To jste ještě neviděli ty výhledy z Kumburka!" Nebo to byl, Charlie, Bradlec? Specialistou na zkratky v cestách i pojmech jsem byl doposud já, ale vidím, že Charlie mi začíná statečně sekundovat:-)
Kumburk dobyt! A to, prosím, za obdivných pohledů ostatních pěších turistů! Jen na věž po schodech vyšlapeme po svých. Přeci jen:-) Výhled za trošku příkoří rozhodně stál a Charlie seznává, že jeho milá je vážně jen kousek odtud. Mnozí neví, zda-li se věnovat focení nebo mutantovi mezi čmelákem a mouchou, jenž se přiletěl výhledem z věže také pokochat, aby Charlie vyhlásil odchodnou a doporučil sklep: "Jo, tam jsem byl, tam to znám, tam si zajdi." Dva odvážlivci (z toho jeden řídký zapomnětlivka) se přece jen v týmu našli.
Vrátit se k vlastnímu kolu ještě před sjezdem bylo více než prozíravé. Charlie s půjčenou 29 zápasil a přiznávám, že ani mne nijak jeho kotoučové natož brzdy nepřesvědčily. Závěrečnou koncovkou před asfaltem v hloubi lesa pak Charlie pobavil všechny: "No co, potřeboval jsem se přece vytočit!"
Zastávka na Klepandě nevyšla až tak úplně podle našich představ. Hospoda byla plná, takže aspoň Plznička/Svijany/alofoK a vyrážíme dále: "Hledáme, volové, žlutou značku." Z ní nezbylo nakonec nic a u rozcestí na Lháň nám málem zmizel i Vedoucí, jenž zmerčil, že Železnice a jeho milá je už úplně za rohem:-)
Šťastně jsme pak dojeli přes Radim až do kempu v Dřevěnici. Tady se už nezměnilo vůbec nic a vzpomínáme oba. Demoverze krematoria vrcholí a pod téměř nefunkčními deštníky dáváme dokonce i oběd. Tak jako tady jsem se u oběda pěkně dlouho nespotil:-)
Další cesta až tak úplně nevyšla a stoupák z Jičína na Páku se nám nepodařilo trefit. Naštěstí existuje i stará cesta, po které kromě nás projíždí zbloudilý Holanďan. V dobách, kdy cesta fungovala, snad ještě GPS neexistovaly, ne?
Začíná nejkrásnější, nejfamóznější kus cesty, která se profilem podobá více EKG než obyčejné cestě: "Charlie, vážně se nám tahle červená cesta tenkrát tak líbila?" Říkám si, když podruhé tahám kolo pěšky. Třetí tahání přišlo o chvíli později zcela spontánně a to když začal Charlie křižovat cestu před Jelcinem: "Co to tady předvádíš? Lítáš tady jako Maďar v kukuřici!" Neřekli byste, jak skvěle funguje lidská představivost! O chvíli později sesedáme všichni tři v záchvatu smíchu. Na vrcholu ještě není vyhráno, když Marťas na jedné z odboček stojí coby živý obraz v pozici směrovníku. A jsem znovu Maďar:-)
Koupálko s čistou vodou u Hřídelce nezaujalo nikoho. Možná vinou přítomných lidí. Co zaujalo všechny podstatně více, byla partička lidí sedící u stolu v řece pod mostem v Lázních Bělohrad a pak - a to především - frkot lázeňského města. Nedivte se, že jsme přeci jen chvíli pobyli na tak strategickém místě.
Cesta na Pecku sice stoupá, ale s vidinou brzkého cíle nečiní asi nikomu problém. Na chatě čeká zbytek Plzničky, jejíž množství nikdo vlastně neuhodl. Stejně tak jsme si neporadili do páté hodiny ranní (k Marťasově nelibosti) ani s nešťastným hladomorem v Somálsku...
16.6.2010
medvěd:-)
Cesta z Města
Tour de Lysá
17. června 2010
Den regenerace stačil. Navíc by mi ranní slunce utrhlo srdce, kdybych někam nevyrazil. Štramberk jsem si nechal na úplný závěr v neděli a dneska ve čtvrtek, pěkně za ranního kuropění jsem vyrazil starou známou cestou na Kundice. Co jsem se po ní kdysi - před těmi skoro deseti lety najezdil! Dneska jenom přes most na Ostravici a známý (dneska už vlastně skoro neznámý) směr doleva měřím osvědčenějším doprava na Vratimov. Kus věčně nedokončené cyklostezky Ostrava - Beskydy začíná stejně, jako už za ty roky zcela zmizela halda na druhém břehu Ostravice v Hrabové. Ano, přesně tenhle skvělý matroš použil stát k výstavbě dnes tak krásně vyboulené ostravské D1:-)
Ostrava - Vratimov - Paskov - Žabeň - Staříč - Sviadnov - U Krmelce FM - Dobrá - Skalice - Raškovice - Krásné - Papežov - Lysá hora, 1233mnm, 58.km - Zimný - Masarykovo údolí - Ostravice - Peřeje - Nová Dědina - Letohrádek Frýdlant - Metylovice - Lhotka - Fojtství Kozlovice - Dolní Sklenov - Fryčovice - Brušperk - Stará Ves nad Ondřejnicí - Krmelín - Stará Bělá - Proskovice - U Matěje StB - Ostrava, 130km
Nakonec až u Krmelce Fm jsem dneska po 24 kilometrech zastavil. Jediná hospoda široko daleko, kde už v devět ráno poskytnou pivo. Jasan, že jenom jedno, ale postupně přicházející švábi mne usvědčují, že jinde to tady asi vážně nepůjde:-) Nic pro mne, druhé bude až na hoře!
Raškovická cukrárna, 40.km, 10:20. A druhý zářez. Na dovolené vyzkoušený a osvědčený AlofoK nasazuji i tady a k tomu zákuseček. Pán má chuť mlsat? Ani ne, spíš troštičku posílit zásoby na další kuskus cesty. Co mne docela překvapilo, jak jsem cestou potkal dvě naprosto odlišné dvě řeky Morávky. Ta první (ještě těsně za FM) své úzké a hluboké koryto po letech opět vymlela na dřeň a vypadala báječně divoce. Jen o pár kilometrů výše nad Skalicí je koryto zeširoka otevřené v mělké krajině a taky znovu drsně "učesané" tak, že nechápu, jak se voda z tak obrovského kamenného moře (místy až 200m!) může nakonec beze škod vměstnat to korýtka o kousek níže. Pastva pro oki je i tak zajištěna.
Papežov, 50.04km, 10:50. Poslední možná příprava na přípravu. Už kousek nad Raškovicemi se řeka Mohelnice zakousne ostře do údolí a v podstatě už celých deset ujetých kilometrů (až na krátké výjimky, samodeci:-) lze považovat za korektní kopec. Tady na Papežově se však už všechno vážně lomí. Relativní pohoda končí a asfaltka (dneska spestřená dřeváky a jejich valachy) začíná. Načasovat správně začátek je třeba. Vyjíždím současně s kousek starším maníkem a provokativně se ptám, kdo komu bude nahoře kupovat pivko: "Uvidíme."
Lysá, 58.64km, 11:46. Takže za 56! Slabý proti mládí, slabší proti kolegovi. Dvě třetiny jsem se držel, v poslední třetině však zkušenost a rozum zvítězili. Na hovno mi čtrnáctidenní trénink! Pivo, frajer, koupil a oba užíváme neskutečně kýčovitého počasí: Ta naše panorámata! Mimochodem, dneska je mimořádně obzvláštnili pracovníci z věže. I zdejší vysílač už má novou špičku s rakvičkama (nebo laskonkama, jak chcete) a výhled by jim jeden i záviděl. Když však pořádně mrknete, jakým způsobem stojí na špičce, máte motanici ani ne tak z piva, jako z pocitu:-)
Peřeje Ostravice, 76.km. Jo, jo, jo! Nahoře vztekle odhazuji pomyslný blembák a dole si labožím. Tady by se mi poprvé hodil nějaký ten celoodpružený bejk z Pecky. Ale upřímně: Véčkovým brzdám věřím více. Nezklamaly ani dnes, byť párkrát (v mém najivním domnění, že cestu znám, nic mne nemůže překvapit) zažhavily. Spokojenost s fyzičkou i umem je však dokonalá. Na Peřejích překvapivě nikdo a já už mám docela hlad.
Letohrádek Frýdlant, 83.km a zasloužený oběd. Salátek je v tomhle počasí nejnej. Cestou jsem jen smutně mrknul po zcela zarostlém a opuštěném Opevněném areálu a už se těšil na tuhle Jurkovičovu vilku, stejně jako na místní pivko. Opět ani noha. Oběd vynikající, tak po kávičce nejvyšší čas zvednout záď a vyrazit.
Fojtství a pivovar Kozlovice, 98.km. Minout Vojvodu s Fojtem by byl zločin. Pro turistickou známku si jdu naproti do muzea a koukám, jak pěkné to tady maj. Sedíc v chládku na zápraží kvituji neutahatelnost svých nohou stejně jako místní obecní zpravodaj. Nebál bych se tady bydlet, veškeré informace místní dostanou pěkně na talíři a srozumitelně. Když si vzpomenu na náš místní bulvární plátek, je mi smutno.
Kuňkaliště v Proskovicích, 125.km. A medvěd je dneska k neutahání. Nohy by klidně jely dále, já jim však dávám relax ve zdejším kuňkališti. O co jde? Hasičská nádrž už roky slouží jako oficiální koupaliště. Od šesti zdarma a navíc s pivkem do skla. Dovedete si představit lepší relax na závěr? Tuhle vychytávku mne naučil vloni Kufberek a jsem moc rád:-)
Stará Bělá, U Matěje, 127.km. A poslední zastávka před koncem. S Kufberkem, komárama, Plzničkou a spokojeností. Jen ten nešťastný hladomor v Somálsku. Ten asi vážně nikdy nerozlouskneme:-)
20.6.2010
medvěd:-)
letem červnem
Očekávám, že všichni:-) Mezi prací a nocí jsem vážně docela stíhal jezdit na kole. Dokonce i v době emcy se mi kolo občas rozpovídalo a devadesátka za den pak nebyl problém. Když pak sedmého června Charlie zavolal s dotazem, zda dorazím na Pecku, byl jsem poctěn a druhý den hned vyrazil na cestu. Stejně jako Jelda chodí s oblibou na Pecku z domova pěšky, já jsem aspoň jednou chtěl dojet na Pecku na kole. Co bych vám vykládal, nápad skvělý, cesta zhruba načrtnutá a setkání třetího druhu takřka všude, kde jsem zavítal. Znovuobjevil jsem si Adršpach, abych zjistil, že představivost je úplně někde jinde než kdysi (více procítěná), stejně jako jsem zjistil, že časem jsem stále více plachý...:-)
Pecka byla skutečně Cyklo a s výjimkou drobných prací se jenom jezdilo na kole. S Charliem jsme zjistili, že některé cesty se až příliš rychle zapomínají, což je dobře, poáč jinak bychom je už nikdy nedali. A pak jsou cesty, na které se zapomíná a je to škoda. Člověka ovlivňuje hodně věcí, na kole pak nezřídka únava:-)
Cestu z Pecky jsem nedojel. Po deseti dnech jsem se těšil domů a počasí hrozilo litím. Z Jeseníku jsem dojel vlakem a cesta byla sama o sobě také dobrodružstvím. Polsko nemusím a třeba takové Orlické Záhoří je horská rajská zahrádka sama o sobě. NEsmíte však koukat za Orlici na buš, která spolu s devastací vládne v celé té severní divnozemi. Vážně ji nemusím.
Po předčasném návratu z Pecky mne hryzalo svědomí a 17. června jsem musel vyrazit na Lysou. Nešlo jinak! Forma vynikající, jen kopec na horu samou je stále brutální. Nicméně i tak potěšilo 130km a mé tělo bylo i večer stále k nezastavení.
Den po Lysé jsem sfaral dolů do dolu pod Landekem, byv účasten firemní výroční akce jednoho našeho dodavatele. Můj příspěvek s příjezdem na kole a tvrzením, že jedeme s kolegou až z MNM se stalo jen malým spestřením akce, jejíž organizace by se dala ještě dlouho pro svou preciznost do nebe vynášet. K tomu nasazení hlavy firmy, jeho smysl pro humor, bojovnost a herectví, jež by mohl závidět kdejaký jiný generál. Inu, Elvac.
Na konci měsíce se mi pak povedla kuriózní věc: vyhnat Pivka pod zástěrkou organizačního výboru Barev na kolo. Když jsem nedávno dával dohromady staré fotky, zjistil jsem, že mu ježdění na kole v roce 2004 docela šlo. Ale to je pravěk. Teď skončil fájny měsíc červen 2010:-)
do jiných řad
Zdravím Vás, pane šéfredaktore,
přiznám se, že k psaní mne dnes přinutil hned Váš Editorial v Reflexu. Čtu tady o českém buranství a stupiditě, samý kouř a síra. Ponechám laciný povzdech nad tím, jak krásné je vše ve Francii a zeptám se rovnou: Když tak tepete do dnešních českých poměrů, jaké konkrétní řešení přinášíte Vy osobně? Negativní žurnalistika, jíž Reflex pod vaším vedením beznadějně propadá k ostatním titulům Ringieru, je ona pozitivní cesta?
Již jednou jsem Vám psal dopis "Kurvíte mi Reflex!", ale zřejmě jsem Vám nestál za odpověď. Obhroublým názvem jsem pouze reagoval na stav, kam mne čtení Reflexu dostalo. Navíc byla reakce byla zcela přiměřená vašemu nastolenému stylu. Bohužel se nic zásadního nezměnilo. Agresivní styl, kterému jste beznadějně propadli (myšleno jako celek) stále vítězí. Chápu, že jste se musel vymezit proti svému předchůdci (jsme zhruba stejně staří a v tomhle Vám rozumím), nicméně teď mi chybí jakákoli pozitiva mezi splašky (nehovořím tady o úrovni textu, nýbrž tématech v článcích), kterými pan Bílek svého času dokázal vydání Reflexu vyvažovat. Tuhle vzácnou bylinku teď v Reflexu téměř najít nelze. Fenomén dobrých příkladů, které táhnou, zřejmě nevidíte či odhazujete. Proč? Objednávka vydavatele na bulvarizaci? Tak to, prosím, rovnou přiznejte!
Tepali jste Paroubka za jeho agresivní styl a odpovídali mu stejnou mincí. Jak vidno, tenhle mág svou strategií při volbách u většiny národa neuspěl, za to vaší redakci zjevně styl zůstal a nedej Bože vám dokonce snad i vyhovuje.
Samozřejmě chápu, že mám šanci se rozhodnout a Reflex přestat kupovat. Volím však tuto cestu a dávám Vám jeden rok na polepšenou. Právě jsem totiž zaplatil 20. předplatné.
Jan Varhaník, Ostrava.
P.S. Mám potřebu dopis vyvážit, aby nebyl jenom negativní a musím znovu pochválit Reflex za dejchánek na Kampě, který považuji za mimořádně vyvedený. Vážím si všech, kteří jej připravovali a vedli. Byli jste super!
Co myslíte, odpoví? Případnou odpoveď najdete v Thájmsech:-)