| Hlavní stránka | <<< | >>> | Archiv |
|---|
| Austrálie | Lockay | Medvěd | pan Roman | Pecka | Svojanov | Vaček (Alík) |
|---|
| Občasník všech, kteří ví | 1. března 2002 | ročník 3/2002 číslo 29. |
| Archiv | Náš diář | O nás | Vzkazník |
|---|
EDITORIAL No.29
Tak jsem se docela těšil, že dvacáté deváté Thájmsy budou konečně trochu kratší. Jenže pak jsem se pustil do Deseti otázek, na které tentokrát odpovídal Lockay, a bylo po marné naději. Ono, né že bych si napsal tolik poznámek, ale stačilo si je přečíst a člověku okamžitě vyskočí vzpomínky na skvělého baviče. A to jsme ani nestačili rozhovor dokončit! Vřele jej doporučuji ke čtení. Nestává se mi příliš často, že bych se u psaní začal smát. Ačkoli tentokrát mi přišel smích hned dvakrát. Podruhé to bylo při přepisování Lukasova čtvrtstoletí páry, před kterým proběhla Kutná Hora. Ano, správně! Tuhle historku znáte už asi všichni a já si ji teď báječně připomenul. Koneckonců máte šanci i Vy, protože odkaz na ni ve Stařinkách rozhodně nechybí, stejně tak jako na Stereovou Deštnou a k tomu ještě na pohodovou dovolenou v České Kanadě, kdy Zipp naposledy oživoval v terénu ústředny pro Český Telečum. Proto má Kanada v názvu slovíčko "poslední." Přátelé, rosteme! S přibývajícími fotkami ubývá volného místa na našem serveru, a tak se logicky musíme podívat po místě jiném. Nezdá se to, ale 50 mega není kdovíco. Proto se v budoucnu budete více setkávat s odskoky na jinou adresu. První vlaštovkou je moje a Zippova dovolená Okolo demokratického Slovenska 98 (vzhledem k blížícím se volbám jsem neměl odvahu použít zkratku jedné velmi, ale velmi profláknuté strany), která samotná (akce) díky fotkám zabírá téměř dvacet mega. Bude umístěna na mé doméně md.wz.cz, což mne logicky donutilo vysmejčit, pouklízet, upravit a lehce zmodernizovat její obsah. To vše bude ale aktuální až v příštích Thájmsech, poáč teď na tom všem intenzivně pracujeme.
Musím zmínit a zároveň pochválit Lockayovy stránky. Je v podstatě druhým člověkem po Alíkovi, který se o svůj dům řádně stará a nyní pojal nový plán strategického rozvoje, jehož jednou částí je postupné zveřejňování Zápisků Šíleného Grafomana II. (zkratka ŠG2), díky nimž má i ŠG1 konečně co číst a navíc závidím Lockayovi jeho literární úroveň, což zároveň beru jako výzvu k zamyšlení nad sám sebou. A ještě poslední věc: Ve Spolku jsme po čase apgrejdovali (to je paráda!) počítačové vybavení. S radostí mohu konstatovat, že konečně přišel na řadu i Šéf a majitel myšlenky, který zakoupil do osobního vlastnictví stroj z názvem Marwin Duron a právě tyto Thájmsy jsou první, které na Marwinovi vznikají. Přeji dobrou zábavu. 10 otázek... pro Lockaye.
K těmhle deseti otázkám mám pěknou vzpomínku. Lockaye jsme totiž tentokrát vzpovídali hned několikeří. Bylo to v sobotu kolem poledne na Unplugged 12 FREEdLANDu. Mates s Lijénkou tou dobou navštívili známé v Příboře a my zbývající jsme nebyli schopni se rozhoupat k odchodu na túru. Sluníčko totiž příjemně hřálo i na dvorku opevněného areálu, a tak jsme nakonec vytáhli lavičku, stůl a hlavně sud s příslušným nádobím a začali jsme si povídat. Po nějaké chvíli mne napadlo, že bychom mohli vyvzpovídat PR člena Spolku za starý dobrý Frýdlant (PR SzSDF), což mělo jedinou chybu, a to tu, že mne nenapadlo vzít s sebou z domu Otázky. A tak jsme dali všechny hlavy dohromady a postupně na ně vzpomínali. Ne na všechny nakonec došlo, protože jak to u Deseti otázek většinou bývává, zabředneme do příbuzných témat. A když otázky nemám před sebou na papíře, dochází i k tomu, že zapomenu, na co jsem se vlastně ptal. O týden později jsem pak Lockaye požádal o doplnění zbývajících odpovědí 1, 6 a 11, aby výčet byl kompletní, čímž jsme se přesvědčili, že Oskar skutečně po hodině vypíná hovory (přesně 1:00:05 u mne a 1:00:12 u Lockaye???).. Definitivně jsme se totiž zastavili u Pána prstenů (otázky nešly postupně nýbrž nahodile), což byla diskuze na hodně dlouho. Lockay v zápětí po diskuzi šel spát, aby se morálně připravil na blížící se zápas s Matesem, a my ostatní se pustili do kolen. A nyní po týdnu mohu říct, že pro nás, kteří jsme u Lockyho odpovídání byli, budou následující řádky milým připomenutím jednoho téměř jarního sobotní poledne. Vy ostatní třeba něco v Deseti odpovědích taky najdete. 1. Z čeho máš teď největší radost? |
NOVINKAUNPLUGGED (12) FREEdLAND15. až 17. února
Po osmé hodině přijeli Klčkovci s Lockayem zpátky na středisko a přivezli nám s sebou Pištu.
Všem jsme vystrojili druhou část žranice, kde už byly vychytány a doladěny veškeré maličkosti, díky kterým jsme servírování přivedli k naprosté dokonalosti. Rozhodli jsme se jednoduše, že zástupce konkurenčního Spolku za Starý Dobrý Frýdlant neúmlátíme argumenty, nýbrž koleny, což se nám také povedlo. I Mates, který prý kolena vůbec nemusí, konstatoval, že "To tu ješte nebolo..."NOVÉ STAŘINKYLUKAS 2515. až 16. května 1999
V podvečerních hodinách, kdy u Jakuba otevřeli, jsme s Charliem zapadli dovnitř plní očekávání, zda nepoběží nějaká bojofka. Na první pohled sympatická šenkýřka se našemu dotazu velmi podivila a zřejmě proto, aby nás vyprovokovala, řekla: "Deset Guinnessů stejně nevypijete!" Uznáte, že šlo o velkou výzvu. Zanedlouho po nás dorazili do pubu i Lenča s Manťasem a Zipp, který zaparkoval auto na odlehlém parkovišti na okraji města. Postupem času, kdy přicházeli místní štamgasti, byla na nás šenkýřka stále více nevrlejší a později nás i začala ignorovat."POSLEDNÍ" ČESKÁ KANADA4. až 6. června 1999V Matějovcích nás chytla průtrž mračen: "Až táák!? To nebyla průtrž! To byl deštíček, rozumíš, dřevíčko!!!" Povídal Zipp. Každopádně čekáme, až to dřevíčko aspoň trochu povolí. Výšlap na Hohe Šutříček byl drsný a navíc vlastně zanikal s okolní krajinou. Těšilo nás, že zbytek cesty budeme jen a jen klesat. Dojíždíme z posledních sil do Albeře. Následná sprška pomáhá. Ale! ...KDE JE TO KOLENO!!!STEREOVÁ DEŠTNÁ5. až 7. května 2000
Nevím, kdo to spískal (s odstupem času je nám už jasno), ale najednou se na stole objevila sterea. Co to je? Přinesl to Richard (kluk od Lucie Lukáčové). Sestává to z panáků rumu a zelené. Vezmou se mezi palec a ukazováček (rum) a s tzv. mírným náskokem mezi ukazováček a prostředník zelená. Postupným záklonem hlavy se zelená přelévá do rumu a společně odtékají buď na triko, bradu nebo do otevřených úst. To podle šikovnosti. Po smíchání obou se stává z toho fšeho stereo - nápoj s neutrální chutí a bestiálním účinkem! A ten opravdu je! Várka prošla ještě jednou (musím přiznat, že na tácu to nevypadalo špatně!) a v kombinaci se sluníčkem se změnila ve výbušnou směs. Zejména dámská část stereo-sekce byla, vlastně pomalu ani nebyla schopna provozu. Jestli jsme se při příchodu smáli odjíždějícímu autobusu plnému totálně alkoholem a sluníčkem zdevastovaných lidí, nebyli jsme nyní na tom lépe.Maliny 83... někdy v roce 1983!
Jak zajisté všichni víte, mám bratránka, kterému jsme si poslední dobou navykli říkat pane Romane. Tento můj bratránek pochází z Mostu a po rozvodu svých rodičů bydlel dále u maminky a k tátovi do Liberce občas dojížděl. V roce 1983 byla naše rodinka pozvána k návštěvě Liberce a blízkého okolí. Pro nás špunty šlo o velmi dobrodružnou cestu na druhý konec republiky, která také velmi dobrodružně skončila...
Skoumího mladistvá Kohútka1. až 3. listopadu 1991Už ve vlaku budily naše soudky zaslouženou pozornost. Cestou do Hranic jsme si přitápěli zelenou a zpívali ostošest. Pak do Vsetína a na motoráček do Karlovic. Dalo celkem práci přemluvit průvodčí, že ty bečky nehodláme platit jako zavazadla. V Novém Hrozenkově vylézáme už notně načatí. Na autobusové zastávce zjišťujeme, že autobus nám ujel. Je tu celkem kosa a pěšky na konečnou autobusu je to prý tak hodina. A k tomu ty dvě bečky. U hospody přemlouváme řidiče Avie s prádlem, ať nás odveze. Za deset minut stojíme pod kopcem. Cestička nahoru je poněkud strmá, zasněžená a zledovatělá a otázka, jak nahoru dostat ty dvě bečky, je docela na místě...ZE SPOLKUZLATÁ KLENBA SPECIÁL?Ano, přiznávám, že jsem se náramně těšil, jak přineseme pod tímto názvem reportáž o sledování hokejového finále na Zimních Olympijských hrách. Žel, dnes je, jak víme, situace zcela jiná. Jak to ve středu po půlnoci jeden můj kolega vystihl: "Olympiáda právě skončila." I když na druhou stranu jsme rezervaci v Klenbě na nedělní finále stále nezrušili, tak proč na něj nemrknout?ZLATÝ ALEŠOlympijské šílenství mne jako vždy zasáhlo později než kteréholi skalního sportovního šílence. Na UNPLUGGED (12) FREEdLANDu mne hokej nebral a vše začalo o dva dny později. V pondělí jsme si s Kufberkem vybrali timeout mezi návštěvami restauračních zařízení a na další pivo nás zlákalo "až" úterní sluníčko. Kam jinam bychom měli zajít než na jedinou v podstatě stále otevřenou zahrádku U Matěje v Jistebníku. Jedeme rovnou z práce.Leč venku jsme vydrželi jen na jedno pivo, neboť o pár chvil později sluníčko beznadějně ukončovalo svou dnešní pouť a citelně se ochladilo. Do nejbližšího vlaku směr domov ještě nějaký čas chyběl, takže jsme zalezli do lokálu. Nijak jsme to dnes nechtěli natahovat, avšak nad dveřmi běžela televize a v ní záznam včerejšího hokeje s ubrečenou Kanadou. Kufberek jej chtěl v klidu znovu zhlédnout a já měl s jeho komentářem premiéru. Fčera jsem čekání na zápas neustál a usnul jsem (a nejen čekání na utkání jsem neustál. Promiň, Kačko.). Kdy myslíte, že hokej skončil? Ano, správně, po odjezdu vlaku. I přiobjednali jsme další pivko a koukali dále. V běhu na 1500 metrů jsme měli své želízko - Kačenku. Kvalifikaci zvládla na výbornou a v semifinále závodu samotného doběhla v poli poražených. Prý špatné mazání či co. Škoda. My s ním dnes problémy rozhodně nemáme. Je večer po osmé a začíná se skákat akrobacie. Aleš Valenta je opět náš kůň. Další vlak v čudu a poslední možný, a hlavně jakš takš schopný, jede v devět. To už máme zaplaceno a napínáme sledování do krajnosti. Aleš stále neskočil a zatím není vůbec rozhodnuto. Zvedáme se a odcházíme na vlak. Nevím, kdo mi vnuknul dnes ráno myšlenku, abych si vzal walkmana s sebou. O špunty jsme se spravedlivě s Kufberkem rozdělili a každou chvíli ladili mezi Frekvencí1, Impulsem a Radiožurnálem, který nakonec nezklamal a v přímém přenosu nás informoval: MÁME ZLATOU!!!!! Tak to je k vzteku! Aleš skočil, Američan spadl a my sedíme v nějakém zatraceném panťáku u Polanky. Co teď!? Rychle ve Sviňákově vystupujeme a běžíme do nádražky. Mrtvo a zlatá nikoho nezajímá! Tak rychle do Šimka! Tam už je situace podstatně lepší a mezi půlkama fotbalu se nám dostává konečně obrázků z famózního Alešova skoku a jako návdavek rozhovor. No, nezapijte to! Voláme pár známým, sdělujeme si s nimi své zážitky a domů se nakonec neplánovaně rozjíždíme po půl jedenácté. Jsme šťastní! KONEC NADĚJÍMJeště před odjezdem z Jistebníku jsme nechali přes Aljošu zabůkovat stůl v Klenbě na středeční večer, u kterého jsme se po stanovené hodině také postupně ve čtyřech sešli. Nechyběl ani Lukáš. V sedm nám začíná hodně podivný večer. "Jasný" zápas mezi Běloruskem a Švédskem televize naštěstí nabídla až od poslední třetiny. Místo něj byl biatlon, a to "naštěstí" píšu proto, že Švédové zaslouženě prohráli. Ale hokej byl fakty nekoukatelný. O to víc jsme se těšili na následující zápas, který před totálně zaplněnou Klenbou začal o půl desáté.... a to už je jiné kafe! Fantastický nástup, herní nasazení, nešťastná branka a dál už asi nemusím nic popisovat. Do semifinále jsme nepostoupili a zlato z Nagana tím pádem neobhájíme. Je to k vzteku, ale nutno přiznat, že svět je spravedlivý. Stejně na nás dojeli minule Rusáci. Karta se holt obrátila. Kufberek zdrcen opouští Klenbu před půlnocí se slovy: "Odnaučil jsem se za poslední roky prohrávat." Je to sice pravda, ale na druhou stranu, co nás nezabije, to nás posílí. Nandáme jim to příště! Hoši, děkujeme za reprezentaci, byli jste skvělí!
P.S.: V neděli večer jsme se skutečně v Klenbě po šesté hodině sešli, dali večeři a nějaké pivko, shlédli opakování všech hokejových utkání, kterých se zúčastnili naši hokejisté, ohodnotili Zárubův moderátorský projev a v devět, tedy před začátkem finále, jsme sedli každý na své nebo do svých přemisťovadel a odjeli domů. Kdo by se chtěl dívat na finále USA-Kanada? (I když jsme si tajně přáli, aby brekouni z Kanady prohráli...) Jaké bylo naše překvapení, když jsme otevřeli dveře Klenby a zjistili, že venku leží třícentimetrová vrstva sněhu. I stromy byly jako z pohádky. A to všechno během necelých tří hodin, protože když jsme do Klenby přijeli, bylo jasno a zcela sucho... -md- |
DIÁŘ AKCÍDnes je .
|
| Archiv | Náš diář | O nás | Vzkazník |
|---|
