chat
|
23. až 25. apríla
(zápis z medvědova Deníku 01)
- část I., úvodní -
Jak dlouho jsme nebyli na Slovensku? Vlastně od ledna. Lyžák v Roháčích je tradice. Ale na kole jsme po Slovensku brouzdali téměř před rokem. Ještě před dovolenou v červnu jsme byli na víkend se Zippem na kolech v Žilině. A teď jedeme v podobný termín znovu. Zakládáme tak novou tradici? Rozhodně!
Domluvili jsme se na víkend čtrnáct dní po Bobově Frýdlantu a týden před čtvrtým Svojanovem. S nějakým deštěm ani moc nepočítáme, poáč letošní jaro je fakty mimořádné! Teploty jsou přes den stále kolem dvaceti stupňáků.
Zipp, jsa zdrcen svým cyklistickým výkonem na Bobově Frýdlantu, poctivě dva týdny na kole trénoval. Nechce si to přiznat, ale fyzička mu šla hodně nahoru. S loňskem se takřka nedá srovnávat! (???, pozn.) V pátek dopoledne jsem ještě poctivě pracoval a teprve ve 12:09 opouštíme vlakem Kunčice směrem na Beskydy.
- část II., cestovní -
Firemní kolejové vozidlo opouštíme ve Frýdlantě a hodinu po poledni vyrážíme. Ještě předtím provedl Zipp závěrečný telefonát do Kachny. Na cestu máme oblačné počasí, ale jakmile se na chvíli objeví sluníčko, je fantastické teplo. Kupodivu i vítr je na naší straně.
Nechceme jet po hlavní cestě na Ostravici a dále na Bílou a využíváme zkratky přes Malenovice kolem řeky až do Ostravice, kde nás skrápí první dešťové kapky. Jsou to jen takové malé provokační a varující zároveň. Dále stoupáme kolem přehrady Šance a poprvé nestíhám se Zippovy kondice! Valí velmi slušně.
Na rozcestí pod Bílou je mokro a místy i prší. Déšť nás fšak nevyvádí z míry a sami jsme překvapeni v jaké pohodě jsme kopec vyjeli. Celní zóna na Konečné mi stále připadá tak nějak divně. Nemůžu si na ni zvyknout. Silnice je tady konečně sušší a i sluníčko na chvíli vykouklo. Padáček po silnici na Turzovku jako vždy nemá chybu. Jen pohledy na okolní domky ála Franta stavitel nás svou nabubřelostí ujišťují, že jsme za hranicí. I zaostalost krajiny je rok od roku propastnější! U nás jsou vesnice stále upravenější, ale tady... S přírodou jsou Slováci zase daleko před námi. Jak přišli k nádherným nekonečným údolím s kvalitní cestou dole? Já bych věděl...
Za Turzovkou nás čeká první zkouška - horská prémie v sedle Semeteš. Trochu se nám rozpršelo. Já se přibaluju, zatímco Zipp zůstává drsně v dresu. Závěrečný kilometr do sedla nám dává pořádně zabrat. Šestnáct procent stoupání je šestnáct procent stoupání!
884 metrů nad mořem hlásí turistická cedule v sedle a my okamžitě sedáme do staré známé hospody s Urpínem (Že by **1/2?). Místní štamgasti se s námi okamžitě dávají do řeči. Před rokem tady nadávali na Mečiara a letos je v kurzu Dzurinda. Ani nevíme, o čem jiném by se místní bavili, kdyby neměli vládu. Po dvou pivech odrážíme do dalších kilometrů.
Sotva jsme vyrazili na cestu, fičíme si na kolech z kopce a už se na nás i naše stroje lepí písek, kterého je na asfaltu větší než malé množství. Přece ale kvůli němu nebudeme zpomalovat! Cesta padá stále až k Váhu do Kotešové, ve které přestává pršet a po několika kilometrech osychá i asfalt. Před Žilinou ještě naposledy pauzujeme a po půl šesté zvoníme u Valjentovců na zvonek. Tachometry ukazují 99km, což je pro dnešek konečný stav.
- část III., večerní -
Po výborné večeři a spáchané hygieně vyrážíme pro Pala. Vlado nebyl poněkud spokojen s naším cyklo-šatníkem a okamžitě nás patřičně obléknul do svých věcí. Spolu s Palem pak odcházíme do města.
Započali jsme u Nosorožce u Budvaru (cca 6x****), pokračovali jsme v XXLpubu u Guinnesse a skončili jsme v Aqua baru při Murphysovi. V každé hospodě, ve které jsme pobyli, jsme si nechali zahrát Medvídka a svým strhujícím zpěvem "Počias vianočných sviatkov" jsme mnohde "pripojili" i ostatní stoly. Respektive lidi kolem nich. (Jój, to byly časy! pozn.) Skutečně unaveni odcházíme domů před třetí hodinou ranní. Skvělý večer to byl. (Báť!)
- část IV., sobotní -
Vstávání nám jde každému jinak. Palo je brutálně vzbuzen Vladem. Mě je neskutečně dobře. PPoomaalluu se proflákáme celým dopolednem. Po poledni odcházíme koupit do Pi-Pi grilu pipky na oběd a já obhlížím batůžky. Přikupuji trojúhelník do rámu kola.
Po obědě u Valjentů nám dlouho trvá než se rozhodneme, co s načatým večerem, ehm, dnem. Jdeme se podívat k Ali a následně k Palovi, kam přijíždí Aďa. Než se k něčemu rozhoupeme, je venku tma. Skutečně jsme ten ted nějak projebali.
- část V., večerní II. -
Po půl desáté večer odcházíme pěšky do města. Nejdříve do Kajmana na Budvara - jednoho, a pak nás láká XXLpub. Na pódiu hrála kapela, která nám těžce připomíná Voříšky z Jen počkej, zajíci. Lidičky byli slušně podroušeni a věkově jsme je odhadovali na čerstvou občanku. Mnozí si dokázali fantasticky okusovat hlavy. Raději jsme odešli. Venku nás zdraví číšník, který fčera v XXL obsluhoval (kdo by si nepamatoval Medvedíky) a dnes se tam šel stít.
V XXL jsme byli jen ve čtyřech, poáč Vlado s Ali zatím seděli v pizzerii (ex Tokaj). Šli jsme za nimi, popapali a přidali trošku vínka. Nějak jsme po fčerejšku neměli náladu na pití a před půlnocí jsme se vrátili domů.
- část VI., kúpeľová -
Nedělní vstávačka je v naprosté pohodě. Snídaně á la švédský stůl byl vynikající. Po desáté hodině odjíždíme do Rajeckých Teplíc auty, kde máme domluvené termály.
Uzavřený bazén v socialismem zdevastovaném funkcionalistickém pavilonu má vodu o teplotě 37 stupňáků a koupel není špatná. Po hodině válení ve vodě máme masňaření dost a vracéme se do Žiliny.
Jdeme do Tesca. Jdu si koupit batůžek. Zipp z něj chytá Dreiseitlův syndrom a dost dobře mne tím baví. Po cestě k autu potkáváme Svaťu a jdeme na kafčo. Se Zippem v krátkém tričku a šortkách vypadáme jako naprostí idioti. Po skvělém obědu opět u Valjentů se bylíme a ve dvě hodiny vyjíždíme na cestu. Je zamračeno a zatím neprší. Cesta je předem dána.
- část VII., cesta z mesta -
Za Kotešovou nám začínají opět mokvat silnice a jemně poprchává. Naštěstí není zima a i kdyby, tak stoupání do sedla Semeteš by nás urkitě zahřálo. V hospodě dáváme za poslední peníze opět Urpíny a chystáme se na pád do údolí Turzovky.
- část VIII., Konečná -
Padáček nebyl vůbec špatný. Turzovku jsme projeli doslova expresně. Vítr se tvářil jako východní, což nám vyhovovalo. Měl jsem potřebu bušit a tak jsem bušil. Navíc atmoška nebyla mezi námi kdovíjaká. (pozn.:???) Zanedlouho jsme překročili státní hranici a padáme do Bílé. Úsek cesty kolem Šance se nám zdál nekonečný. Vítr se podivně otočil proti nám. Bušíme už oba z posledních sil. Závěrečný sjezd do Ostravice už neměl chybu.
Na nádraží zjišťujeme, že na vlak bychom čekali příliš dlouho a tak jsme se dohodli, že popojedeme do Frýdlantu. Zvedá se nedělní automobilový provoz a není o co stát. Z Frýdlantu nás odváží firemní kolejové vozidlo. Končíme v Kunčicích, kde dávám na kolo brašny, které jsem původně chtěl brát s sebou a jedeme domů. Zipp se ani nestavuje a míří rovnou domů. Akce je skončena!
-md-:*****, zipp: pátek*****, sobota***, neděle***
-md-
P.S.: A ten můj batoh je opravdu super! (-md-)
P.P.S.: A ten nový batoh (?!?) stojí fakt za hovno, je silně řidkej, už se těším, až mu ho zpluje i Dreiseitl. (zipp)
|