PZZ-EA km025.272

W E B P R O T Y, K T E Ř Í V Í

PZZ-EA km025.272
na trati Opava východ-Kravaře ve Slezsku

chat

týden práce na hlavní silnici mezi Opavou a Hlučínem

čtvrtek 15. listopadu - začínáme!

Již pravidelně a navíc každoročně podzim co podzim se vždy najde nějaký nový přejezd, který jezdím aktivovat. Proč? Jednak je to má práce a v té se má člověk potažmo medvěd snažit držet v přijatelné formě a pak také aktivace přináší možnost vystřelit z rutinních starostí. Tentokrát třeba opustit tovární simulátorovnu. Nefádní výlety do světa započaly v době překotné konjunktury poloviny prvního desetiletí nového tisíciletí na Krnovsku, kam jsme se později ještě několikrát pracovně vraceli. Stejně tak s radostí vzpomínám na sice počasím nijak povedenou, přesto kouzelnou Starou Páku. Vždyť jsme byli nedaleko Pecky a bydleli v Novopackých sklepích plných dobrého jídla i moku a někdy i koncertů. Vloni jsme si v parádním počasí "střihli" přejezd mezi opavským Globusem a Ostrojem a letos jsme se posunuli jen o kousek vedle mezi Malé a Velké Hoštice. Nene, nemyslete na šumavskou Volyni. Skutečně jsme u Opavy, jen jsme české slezsko vyměnili za Prajzsko, chcete-li Hadamczykovo podivné království plné hamižnosti. Znalí moc dobře ví, proč to píšu. Každá taková aktivace je dobrou příležitostí poznat neznámé kraje. Nebo třeba známé kraje z netradičního pohledu. Zodpovědný Aktivátor si musí terén řádně rekognoskovat a zjistit, zda si stejně zodpovědně počínali i projektant a montážníci. Jeho nezbytní předchůdci.

      Stávající přejezd na hlavní silnici mezi Hlučínem a Opavou si ve své historii užil rozhodně své. Přestože je nadmíru přehledný, především výstražník na opavské straně přejezdu by mohl vykládat, kolikrát jej tupý řidič (obvykle kamioňák ze sPolska) sejmul svým vozítkem po prohrané bitvě se šukafonem či regiošrotem. Důvodem pro rekonstrukci však nebyl jen tenhle otloukánek. Především bylo jasné, že přejezd typu VÚD v km25,272, jak se správně nazývá, byl na konci své morální životnosti. Tudíž staré dva výstražníky nahradní hned dvojnásobek a každé "světla" budou mít nově i své vlastní závory. Více světel a šraňků snad už definitivně zabrání magorům za volantem v marných válkách mezi Malými a Velkými Hošticemi. Řeknu vám, že za pouhý den práce na přejezdu jsem pochopil, že padesátka je minimální rychlost pro většinu lidí. Tiráci jsou obzvláštní prasata, kterým je naprosto jedno, že patřičně označení a viditelní lidé cosi kutí jen pár centimetrů od jejich kamionů a klidně kolem prosviští osmdesátkou. Někdy si říkám, že dobrý silniční stav přejezdu není úplně dobrý nápad. Kór mimo obec. Jen podotknu, že přejezd bude elektronický (PZZ-EA) s archivem a diagnostikou.
      Na začátku jsem psal, že správný aktivátor (správně regulant) si předem řádně rekognoskuje terén. Tudíž jsem si vzal příslušnou dokumentaci a vyrazil po kolejích na výlet až kilometr daleko. Na obě strany. Proč to? Každý přejezd se musí včas rozsvítit do výstrahy a později i uzavřít. K tomu slouží tzv. předzváněcí doba, jejíž délka záleží na mnoha faktorech: typu přejezdu, jeho výbavě, stavu silnice a její kategorii, rychlosti na trati a mnoha dalších faktorech. Na přejezdu bez závor bych jistě tak daleko chodit nemusel. Závory mne ale poslaly až osm set metrů daleko, kde jsem hledal spouštěcí body. Musel jsem si přiznat, že na téhle trati z Opavy východu do Hlučína jsem vlakem nikdy v životě vlakem nejel. Míjíme se z logických důvodů. Poznal jsem to záhy, když směrem na Opavu jsem dával pozor nejen na provoz, ale také ještě na z poloviny namrzlé pražce od ranních mrazíků. Slunce - byť se celkem snažilo - led "zrušilo" a mé kroky zpevnilo až někdy před polednem. Ještě než jsme dnes tady k Hošticím vyrazili, kolega upozorňoval, že jedeme do kraje zelí. Měl pravdu a asi nečekal, že ještě teď v půli listopadu mu jednu ukázkovou hlavu přinesu. Když může být ledový salát, tak proč třeba ne také zelí? :-)
      Spouštěcí bod jsem našel podle dokumentace na správném místě a cestou zpátky byl čas se i porozhlédnout. Našel jsem hned dalšího adepta (totiž přejezd) na nové zabezpečení na zastávce v Malých Hošticích, kudy přes koleje vede i cyklostezka mezi Opavou a Lojzovem. Jenže tenkrát v parnu letošního června při cestě z Budišova domů jsem jej nijak zvlášť nevnímal. Zatím je zmíněný přejezd chráněn pouze kříži. Na nedaleké zastávce mne pak překvapila zajímavá konstrukce osvětlovacích lamp, jejichž sloupy se dají pomocí elegantního patentu metr nad zemí "zlomit" a jednoduše vyměnit třeba žárovku.
      O kousek dále jsem se pak zastavil na zmíněné zelí a také koukl na přilehlý malý ŘOPík a na dohled o kus dál ještě jeden bunkr střední velikosti s názvem "Křižovatka." Ten byl navíc rekonstruovaný a zřejmě je běžně přístupný. Trať je tady v tak dobrém stavu, že i rychlost 100km/h (a roubík do úst - to v případě kozošuků...:-) si tady dovedu představit. Trať nabízela netradiční pohledy nejen na nekonečná pole se zelím, ale i okolí. Ve spojení se sluncem parádní podívaná na trať na konci světa. Aspoň tak jsem to cítil.
      Naopak, když jsem vyrazil na druhou stranu směrem na Velké Hoštice, trať se schovávala v zářezu a jen občas, třeba při křížení s polní cestou, jsem se kochal. I tady by šlo potkat zelí. Leč políčka jsou již sklizena, byť ještě nejsou řádně obdělána. Inu, žádné Turecko:-) S blížící se vesnicí se horšil i stav trati. Rozloha plochy kolem kolejí dala tušit, že kdysi tady byla poměrně rozhlehlá stanice. Dokonce i staniční budova zatím stojí, ale její nevyužití asi za chvíli přinese své plody. Ovšem nástupiště s čekárenskou budkou jsou nově upraveny. A právě někde tady kolem hledám spouštěcí bod přejezdu z druhé strany. Je bohužel na svém místě, protože tady bylo třeba více uvažovat. No, nic, příště. Příště? Za rok:-) Takže ještě kouknu na nedaleký přejezd, který si také říká o předělání (za rok:-) a vracím se zpátky k přejezdu s přetíženou silnicí. Škoda, že provoz na železnici je o mnoho řádů nižší.

Během prvního dne jsme pochopitelně stihli i několik základních zkoušek. Především jsme srovnávali vyprojektovaný přejezd se skutečným stavem. Ne vždy se musí všechno provést a od toho jsme tady my regulanti či chcete-li aktivátoři. My, jejichž podpis za vše ručí. A o tom třeba zase někdy jindy:-)

pátek 16.listopadu

Práce se v pátek na přejezdu rozjely v plném proudu. Silnice mezi Hošticemi Velkými a Malými se úderem osmé hodiny ranní pro auta na čtyři dny uzavřela, což spousta řidičů ještě ani v poledne nepobrala. Silničáři rozebrali stávající přejezd a díky vyloučení starého přejezdu byl ten starý typu VÚD definitivně vypnut a o pár hodin později i zlikvidován. A my konečně mohli (teda naši montážníci) postavit všechny nové výstražníky, zapojit je začít s ostrým zkoušením...

Ptáte se, co je to ostré zkoušení? Především, výsledkem ostrého zkoušení je zda sedí označení jednotlivých výstražníků, světel, závor i zvonců a zda každý ze zmíněných dílů je správně přejezdem zpětně diagnostikován. Třeba taková světla mají hned dva typy dohledů (napěťový a proudový u bílých a proudový a optický u červených) a v závorách (respektive v jejich břevnech) je drát hlídající jejich celistvost. Neřešme smysluplnost násobných hlídání a smiřme se s tím. Našim úkolem je vše řádně zkontrolovat, protože my se po předání přejezdu do užívání pod jeho správnou činnost podepíšeme. Asi už správně tušíte, že nejde o žádnou legraci.
Byl pátek a montážníci svou práci dokončili před polednem. Tedy v čase, kdy jindy už na stavbách nejsou. Jenže termíny hoří a je třeba fungovat navíc. Přirozeně:-) V pondělí ráno se totiž měl přejezd začít přezkušovat drážní komisí a my dva regulanti tušili před sebou tím pádem vzhledem k odpolednímu času a brzkému stmívání pracovní neděli. Práce se nám však dařila, šla od ruky, chyb bylo málo a před setměním jsme mohli skutečně s oddechem přejezd vypnout, zavřít a do pondělka jej nechat svému zatím vypnutému osudu. O víkendu mělo na přejezdu řádit "jen" silničářské komando, které mělo obnovit samotný pryžový přejezd.

pondělí 19.listopadu

V pondělí na místo činu místo komise naštěstí (nebo naneštěstí?) nastoupili další naši kolegové, aby správně zapojili a zprovoznili na začátku článku zmíněné spouštěcí body. A také body anulační, které se nacházejí hned vedle přejezdu z obou stran silnice. Jak se ukázalo o den později, bylo velkou chybou, že jsme ani jeden neměli čas jejich práci přihlížet.

úterý 19.listopadu

V úterý ráno nastoupila zkušební komise z dráhy. A nastal tzv. generálský syndrom. Ten se má obvykle takto: Jednoduše ráno s pocitem dobře dříve odvedené práce přijedete na přejezd a říkáte si, že jen nahodíte jističe, restartujete řídící počítač a rytmus další práce si určí komise. A? Půlka přejezdu nefungovala! Ujišťuji se, že montážníci do ničeho nevrtali a začínám marně hledat místo, kde mi zmizel plusový multipl. Minuty běží, komise se baví mou bezmocí a v hodině dvanácté přichází Skoumal se svou pro mne spásnou myšlenkou, respektive zkušeností. Rozebírá konektor od spouštěcích bodů a ukazuje mi jasně místo problému. V duchu nadávám kamsi směrem k Olomouci. Tady bych problém nenašel. A nebo našel, ale za hodně dlouhou dobu. Přejezd se tedy rozsvítil jako vánoční stromeček a komise mohla svou práci začít.

V čem spočívá práce zkušební komise? V přesně tom samém, jako té v naší práci. Znovu vše řádně prozkoumat. Zdá se vám taková práce zbytečná? Nemyslete si! My jsme jenom rádi, že přesně takový postup existuje. Několikanásobná kontrola je u zabezpečovacího zařízení nezbytná. Navíc - jaksi přirozeně - či jako "bonus" necháváme na zkušební komisi "jen" nastavování napětí na žárovkách, neboť jde o práci úpornou a škoda ji dělat nadvakrát. Zkoušky dopadly ke spokojenosti nás všech. A my se mohli odpoledne v klidu rozjet k domovům.

středa 20.listopadu

Ve středu se dostávají k práci závoráři. Kdo to je? Naši kolegové, kteří teprve nyní nasazují břevna závor, správně je seřizují a kontrolují jejich chod. Nahoru i dolů. Práce na podobně rušné silnici velmi nemilá, neboť už se vše děje za plného provozu. Prosím? Myslíte, že přes přejezd se stále nejezdí? Ale jezdí. Už od úterka. Na dráze jsou dvě složky, které mají sice jednoho společného šéfa, ale pak také svého vlastního podšéfa. A pak nefunguje nic a příprava výluky je ukázka práce navzájem hluchých lidí. Naši závoráři naštěstí vše zvládli bez ztráty kytičky.

čtvrtek 21.listopadu - den D

Čtvrtek. Přesně týden poté, co jsme se na přejezdu poprvé objevili. Den D, kdy má být přejezd zapnut do provozu. Říkáte si, že jde už jen o formalitu? Kdepak! Nám znovu začíná "hoňka," protože musíme během pár hodin uvázat přejezd do společné traťové linky, zkontrolovat jeho správné indikace na řídící stanici na Opavě východu, kam přirozeně patří. A pak ještě jedna "maličkost:" Vyměnit software ve staničním zabezpečovacím zařízení. Ten jsme pochopitelně měli přezkoušen již předem a dnes bylo třeba jej "nalít" do všech příslušných počítačů a především přezkoušet. Vše klaplo napoprvé a zbývalo jen schválení drážního ouřadu a ještě jednoho orgána: totiž zástupce firmy Polehávat - Chrápat.

Ano, mohu s klidem prohlásit, že jestliže vezmu jako typický vzorek práce Policie právě dopravního inspektora, je třeba spoléhat vždy jen na vlastní síly. Totiž: v rámci likvidace všeho v našem státě nečasovou vládou se dneska vše domlouvá úsporně. Tudíž centrálně. Kdesi v Pardubicích sedící ouřada od firmy Polehávat-Chrápat zaznamená vaši žádost na přítomnost dopravního inspektora v ten a ten den, v ten a ten čas a na tom a tom místě aby... Aby nepřišel nikdo. Hrozí průšvih z prodlení výluky a začíná nervózní telefonní kolečko. A znovu voláte na příslušného ouřadu firmy Polehávat-Chrápat kdesi v Pardubicích a ten shledá, že žádost byla a že jí ihned řeší. Místo dopravního inspektora za pár hodin dorazí na místo činu obyčejná hlídka, kterou "tu někdo poslal" a vám nezbývá než se začít smát. Pochopitelně tihle nabušení šibalové odmítají cokoli podepsat a slibují nápravu. Vítejte v Česku!

A jak vše dopadlo? Inu, jako v pohádce: Dobře. Příslušný ouřada se dostavil za pět minut dvanáct, udeřil svým kulatým razítkem o příslušný papír, pokýval sebestředně a velmi důležitě hlavou na naši odvedenou práci, o které neví nic. Jen ví, že bez něj nic. Obvykle tuhle práci dělá starý, tlustý a svým štemplem nadmíru důležitý bývalý komunistický kádr. Ano, odkladiště mrtvol:-) Ale pojďme od hrůz zpátky na přejezd, kde znovu dneska poněkolikáté stojíme, abychom se už mohli jen natěšeně kochat průjezdem prvního komisielního vlaku přes nově spuštěný přejezd. Projel bez problémů...

15.11. a 27.12.2012
P.S. Kdyby snad někomu článek zněl divně, přiznávám, že je psán s nadsázkou. Přiznám se, že vždy obdivuji, jak se dokáže na první pohled ne-souhra mnoha firem, divizí, úřadů a ouřadů za krátkou dobu proměnit v úspěšný výsledek poctivé práce. A pak, chtěl jsem pobavit a ne nudit podivným textem.medvěd:-)