Medvěd 38 speciál


FREEDLAND.cz W E B P R O T Y, K T E Ř Í V Í	<<< Medvěd 38 speciál >>>
chat <a href="http://www.weblight.cz/chatbox/?id=21809">Chatbox weblight.cz</a> Akce roku 2012 Náš diář	Medvěd´s 38 Hotelík speciál v noci ze čtvrtka 26. do neděle 29. ledna 2012 aneb Furt to jde! Oslava narozenin je věc, na kterou mnozí poslední dobou zapomínají. Jejich škoda:-) Ale, přátelé, kolikrát vám ještě bude v životě třeba 38 tak, jako shodou okolností třeba mně? A to se vůbec nebavím o faktu, že v naší bandě "necitlivých kokotov" přichází okamžik, kdy zcela nezadržitelně začně hromadný přestup ke čtyřem křížkům. Vše u mne začalo příjemně vlastně o dva týdny dříve přesně v "datu vzniku" s Charliem v Konibaru v Chlumci. Dva týdny byly akorát k nabrání sil a objednání správného místa. Vše ostatní jsem nechal náhodě a tušené pohodě. A, kámo vole, povedlo se! čtvrteční úvoďák ve Zlíně-Třinci 5:2 Ale vrátím se ještě o den zpátky. Musím. Poáč jsou místa, která mám fakt rád. Rád jezdím do Zlína za dobrými lidmi a snad jsem tušil, že i nyní půjde o taškařici více než povedenou. Plnou překvapení a náhod. Navíc, letos táhnu ve Zlíně poctivě desátou sezonu a je doslova škandál, že jsem tady byl (zatím) pouze jednou. Jsa nahlášen, vyrazil jsem tedy ve čtvrtečním podoledni správným jižním směrem. Jak tak s Pivkem stárneme, pochopitelně hloupneme a sentinelníme. Tudíž rádi navštěvujeme známá místa s jistou nostalgií v oku. Nelze se divit, že vše pro mne zcela logicky začíná v otrokovické Mašince. Sic tentokrát bez Pivka, avšak na pivku v hospodě, která se drží svůj standard již několik desetiletí. (dvě?) A už tady dochází k setkáním jiného druhu a neodcházím sám (stréc Jirka a "Jiřina"), byť se musím ztratit ve Zlíně na nějakou dobu z dohledu ostatních. Jsou narozky a modrého Čajdu z vlastních rukou člověk nedostává až příliš často. Navíc jsem měl (zcela ješitnou) jistotu, že v modrém jsme byli na stadioně jen my dva...:-) Samozřejmě v rámci zachování imáge jsem všem tvrdil, že už jsem do Zlína jednoduše přijet musel. Je přece zvykem, že když jsem ve Zlíně, tak Zlín vyhrává! A teď po tragické sérii to Zlín ode mne jednoduše potřeboval:-) Skutečně jsem v dnešní vítězství věřil. Vždyť mám přece narozeniny a každý musí mít občas štěstí!!! Mistrovský Třinec musel logicky padnout. Konečně, když přijede na zápas mikrobusem, kam se vejde maximálně trenér, řidič, kustod a první lajna, se nelze ničemu divit:-) Vybouchli zaslouženě při své (ne)hře 5:2 a nad stadionem se (prý po dlouhé době) rozlinula známá vůně slivovice. Tenhle večer se vážně povedl! Tušil jsem, že jestliže ve Zlíně jsem narazil na několik logicky naprosto nevysvětlitelných věcí (Čajánek s Veselým se šli "náhodou" vyběhat na Letnou?), budou se "věci dít" i dále. Sakra, odjížděl jsem zpátky do Ostravy fantasticky naladěn:-) oslava v Hotelíku na konci světa aneb Přijde tentokrát i Vendelín? účastníci zájezdu: SkO2, Had, Cobretti, Pivko, Tomisebojímečastotřebajenpomyslet, Hotelík a medveď Páteční program byl jasný: zapařit! (nebo zachlastat?) Hlavní den oslav jsem naplánoval tak, že jestliže by se oslavovatelé složili na Octavii, byli bychom následně a přirozeně v Zámku Zábřeh. Protože však cena daru dala pouze na Fabii, ocitli jsme se rázem na konci světa. Respektive tam na konci světa, kam lze ještě i v Ostravě dojet tramvají. Ne, v Jablonci nad Nisou jsme se vážně neocitli, ale jen o něco menší Zátiší schované kdesi v lesích Opičích hor má na své návsi něco velmi, ale velmi podobného. Totiž konečnou tramvaje. Snad se nikdo nebude divit, že po roční pauze jsem rád domlouval oslavu na stejném místě. A doufal jsem, že i ostatním se tady bude líbit:-) Teplo rodinného krbu v nastávajících mrazech muselo těšit každého. Jenže vše tak nějak spontánně propuklo již pod rozbouranými Sviňákovskými mosty, odkud už začala bez ohledu na délku pochodu k socce nálada jenom stoupat. Na první konečné tramvají (zdaleka neposlední) se přidali Skoumalovci a k nám ostatním (Had, Cobretti, Pivko a já) přistoupili na palubu "luxusní nálada" trochu s obavami, nicméně rádi. Náš expres už jede:-) Tomisebojímečastotřebajenomipomyslet docestoval, kámo vole, později. I tak úspěšně zapadl, poáč pochopil, že jinak jej gravitace vyhodí z rozjetého vagónu příliš brzy. Tohle není pendolíno, tohle byl Hotelík! Přiznám se, že tak dlouhou a intenzivní cool náladu na akci jsem dlouho nezažil. Dary byly v rámci času předány a údivy nad společensky rozpustilým Medvědem v Čajánkovi nakonec přešly snad všechny okolní stoly. Byť si nemyslím, že by nás byla plná hospoda. Ono totiž zaplnit celý Hotelík by bylo snad neřešitelným oříškem. Cobydup, cobydup:-) Vzorná obsluha, pravidelné zásobování, ve správných intervalech dodávaní spermóši a mísa plná masa na dlouhou nekonečnou cestu (navíc poslední možnou) tramvají: To je Hotelík! Další až ráno a chuť "jet dále" nás katapultovala k dalším naprosto neuvěřitelným výkonům. Co dodat? Snad jen: Proč nepřišel Vendelín? Proč nepřišel Brekoun? Jen Nadporučík se omluvil, byť jeho odpověď nám dala pořádně zabrat. Těžkýýýýý, kámo vole:-) tour de Stodolní 34/VII/2012 ... aneb ani nevím jak jinak zakódovat akci. Dalo to práci:-) Ne, jednoduše jsme měli přímý přestup na trasu B, která nás zcela neomylně dovezla až do víru velkoměsta (MOM:-). Stodolní otevřela hned u tramvaje svou příznivou náruč a vlastně se i divím, že mi s Čajánkem na zádech nikdo nerozbil držku:-) Ale ne, Stodolní je stále pohodová, bezpečná, pařící ulice mezi pótratí a centrem města, která každého vcucne bez ohledu na rasu či hokejového vyznání. Možná proto:-) Mohl někdo tušit, že vydržíme do rána? Museli jsme. Had chytil pařmenskou slinu a donutil mne přežít nezadržitelnou krizi před čtvrtou ranní. Dokonce jsem překlopil svou rozladěnost z "mrtvosti" Stodolní. Lidí tady je pořád o víkendu jako sraček, ale s živou hudbou se tady už nepotkáte. Zánikem Černého Pavouka nastala "nová doba" s prastarým kořenem. Tuc-tuc vítězí. Ale uznávám, že pařit se mezi pótratí a Nádražní pořád dá! Jenom jinak. Myslíte, že jako slušní lidé jsme s Petrem Blaťákem (Cobretti, novinka do klubu pro ty, kteří stále ještě neví:-) šli spát po návratu? Ani náhodou! Na to jsme příliš staří, takže po obsazení Medvědova doupěte, už krize dávno přešla a naše chytré kecy, kámo vole, vyvolaly potřebu vypít další sedmičku vína. S odstupem času se podivuji a zároveň odvolávám, co jsem odvolal! S dobrým tréninkem máme stále na naši oblíbenou extraligu! zbytek (???) výkendu ... začínal nadějně. Totiž obědem tam, kde bychom byli, kdyby se oslavovatelé složili na Octavii - na zábřežském zámku:-) Pivovar s vyhlášenou (a vynikající) kuchyní vám jednoduše v těle nechá pocit, jaký potřebujete. Petr se po pozdním obědě odebral na první randez-vous a já se mezitím pustil pěšky vyvětrat ku práci. Uklidit po včerejšku. Zcela náhodný nápad (přesně zapadající do posledních několika dní) napsat Kufberkovi, zda by nešel na popravky, končí odpovědí, že se chystá na Spolek. Kua, tam jsem přece poslal Petra na randez-vous. Třeba se tam nakonec všichni sejdeme. Nemohl jsem samozřejmě předpokládat, že šli raději randit do čajovny:-) Nicméně ani nám se nestal Spolek konečnou. S Kufberkovic grupou jsem dal dvě a byl zavelen přesun do jakéhosi Sportbaru. Vlastně je jedno, kde v centru (!!!) to bylo. Pamatuji šílené hajzly, šprcky na chodbičce, obstojný Radegast a "rozteklé" plazmy. I tak jsme příjemně pokekacali (a příjemná byla i obsluha) a kdesi o půlnoci "opraveni" jsme vyrazili k pelechům. Jen by mne zajímalo, zda Kufberek došel v neděli svému plánu a kamsi na Slovensko vyrazil na termály. Tomisebojímečastotřebaipomyslet:-) V neděli jsme už jednoduše museli šlápnout na brzdu. V klííídku a se závazkem, že zítra je třeba normálně fungovat. Majinko nás s Petrem rozladilo, že zábřežský zámek své služby nabízí až od pravého poledne, a tak jsme dorazili do Bazaru 1/2. Tam jsem nebyl asi sto let (můj kundický chef to tady třeba vyhledával...:-) a připraven na všechno mne hospodoherna vlastně překvapila. Mnohé zachránila šenkýřka. Klasika... "Chytrost" nás s Petrem však nepřešla ani v neděli. Nelze se snad divit, že při těch "důležitých kecech" plánovaný Žlutý vlak mu usvištěl a musel dát přednost své premiérové jízdě pendolinem. Tam mne především překvapila koncová cena: 110Kč. Ovšem s podmínkou vyzvednutí internetově koupené jízdenky (!!!) na kase. Pěkná paní se shodila (i ČD) svým nevrlým chováním a Petr ji to dal možná až příliš vyžrat. Máváním na odjíždějícího hrkače (hrkač=pendolino) pro mne tak končí nadmíru povedený prodloužený výkend. Ba ne, v mrazu ještě dávám pěšáka domů na vyvětrání se spokojeností a (zpola umrzlým) úsměvem: "Kua, líbilo se i ostatním?" Každopádně díky všem za účast. Díky za báječné "38" přirozeniny! DP, 120213, medvěd:-) další fotky
Poslední aktualizace:

W E B P R O T Y, K T E Ř Í V Í

Medvěd 38 speciál

chat

Medvěd´s 38 Hotelík speciál
v noci ze čtvrtka 26. do neděle 29. ledna 2012
aneb Furt to jde!

Oslava narozenin je věc, na kterou mnozí poslední dobou zapomínají. Jejich škoda:-) Ale, přátelé, kolikrát vám ještě bude v životě třeba 38 tak, jako shodou okolností třeba mně? A to se vůbec nebavím o faktu, že v naší bandě "necitlivých kokotov" přichází okamžik, kdy zcela nezadržitelně začně hromadný přestup ke čtyřem křížkům. Vše u mne začalo příjemně vlastně o dva týdny dříve přesně v "datu vzniku" s Charliem v Konibaru v Chlumci. Dva týdny byly akorát k nabrání sil a objednání správného místa. Vše ostatní jsem nechal náhodě a tušené pohodě. A, kámo vole, povedlo se!

čtvrteční úvoďák ve Zlíně-Třinci 5:2

      Ale vrátím se ještě o den zpátky. Musím. Poáč jsou místa, která mám fakt rád. Rád jezdím do Zlína za dobrými lidmi a snad jsem tušil, že i nyní půjde o taškařici více než povedenou. Plnou překvapení a náhod. Navíc, letos táhnu ve Zlíně poctivě desátou sezonu a je doslova škandál, že jsem tady byl (zatím) pouze jednou. Jsa nahlášen, vyrazil jsem tedy ve čtvrtečním podoledni správným jižním směrem.
      Jak tak s Pivkem stárneme, pochopitelně hloupneme a sentinelníme. Tudíž rádi navštěvujeme známá místa s jistou nostalgií v oku. Nelze se divit, že vše pro mne zcela logicky začíná v otrokovické Mašince. Sic tentokrát bez Pivka, avšak na pivku v hospodě, která se drží svůj standard již několik desetiletí. (dvě?) A už tady dochází k setkáním jiného druhu a neodcházím sám (stréc Jirka a "Jiřina"), byť se musím ztratit ve Zlíně na nějakou dobu z dohledu ostatních. Jsou narozky a modrého Čajdu z vlastních rukou člověk nedostává až příliš často. Navíc jsem měl (zcela ješitnou) jistotu, že v modrém jsme byli na stadioně jen my dva...:-)
      Samozřejmě v rámci zachování imáge jsem všem tvrdil, že už jsem do Zlína jednoduše přijet musel. Je přece zvykem, že když jsem ve Zlíně, tak Zlín vyhrává! A teď po tragické sérii to Zlín ode mne jednoduše potřeboval:-) Skutečně jsem v dnešní vítězství věřil. Vždyť mám přece narozeniny a každý musí mít občas štěstí!!!
      Mistrovský Třinec musel logicky padnout. Konečně, když přijede na zápas mikrobusem, kam se vejde maximálně trenér, řidič, kustod a první lajna, se nelze ničemu divit:-) Vybouchli zaslouženě při své (ne)hře 5:2 a nad stadionem se (prý po dlouhé době) rozlinula známá vůně slivovice. Tenhle večer se vážně povedl! Tušil jsem, že jestliže ve Zlíně jsem narazil na několik logicky naprosto nevysvětlitelných věcí (Čajánek s Veselým se šli "náhodou" vyběhat na Letnou?), budou se "věci dít" i dále. Sakra, odjížděl jsem zpátky do Ostravy fantasticky naladěn:-)

oslava v Hotelíku na konci světa
aneb Přijde tentokrát i Vendelín?
účastníci zájezdu:
SkO2, Had, Cobretti, Pivko, Tomisebojímečastotřebajenpomyslet, Hotelík a medveď

      Páteční program byl jasný: zapařit! (nebo zachlastat?) Hlavní den oslav jsem naplánoval tak, že jestliže by se oslavovatelé složili na Octavii, byli bychom následně a přirozeně v Zámku Zábřeh. Protože však cena daru dala pouze na Fabii, ocitli jsme se rázem na konci světa. Respektive tam na konci světa, kam lze ještě i v Ostravě dojet tramvají. Ne, v Jablonci nad Nisou jsme se vážně neocitli, ale jen o něco menší Zátiší schované kdesi v lesích Opičích hor má na své návsi něco velmi, ale velmi podobného. Totiž konečnou tramvaje. Snad se nikdo nebude divit, že po roční pauze jsem rád domlouval oslavu na stejném místě. A doufal jsem, že i ostatním se tady bude líbit:-)
      Teplo rodinného krbu v nastávajících mrazech muselo těšit každého. Jenže vše tak nějak spontánně propuklo již pod rozbouranými Sviňákovskými mosty, odkud už začala bez ohledu na délku pochodu k socce nálada jenom stoupat. Na první konečné tramvají (zdaleka neposlední) se přidali Skoumalovci a k nám ostatním (Had, Cobretti, Pivko a já) přistoupili na palubu "luxusní nálada" trochu s obavami, nicméně rádi. Náš expres už jede:-)
      Tomisebojímečastotřebajenomipomyslet docestoval, kámo vole, později. I tak úspěšně zapadl, poáč pochopil, že jinak jej gravitace vyhodí z rozjetého vagónu příliš brzy. Tohle není pendolíno, tohle byl Hotelík! Přiznám se, že tak dlouhou a intenzivní cool náladu na akci jsem dlouho nezažil. Dary byly v rámci času předány a údivy nad společensky rozpustilým Medvědem v Čajánkovi nakonec přešly snad všechny okolní stoly. Byť si nemyslím, že by nás byla plná hospoda. Ono totiž zaplnit celý Hotelík by bylo snad neřešitelným oříškem. Cobydup, cobydup:-)
      Vzorná obsluha, pravidelné zásobování, ve správných intervalech dodávaní spermóši a mísa plná masa na dlouhou nekonečnou cestu (navíc poslední možnou) tramvají: To je Hotelík! Další až ráno a chuť "jet dále" nás katapultovala k dalším naprosto neuvěřitelným výkonům. Co dodat? Snad jen: Proč nepřišel Vendelín? Proč nepřišel Brekoun? Jen Nadporučík se omluvil, byť jeho odpověď nám dala pořádně zabrat. Těžkýýýýý, kámo vole:-)

tour de Stodolní 34/VII/2012

      ... aneb ani nevím jak jinak zakódovat akci. Dalo to práci:-) Ne, jednoduše jsme měli přímý přestup na trasu B, která nás zcela neomylně dovezla až do víru velkoměsta (MOM:-). Stodolní otevřela hned u tramvaje svou příznivou náruč a vlastně se i divím, že mi s Čajánkem na zádech nikdo nerozbil držku:-) Ale ne, Stodolní je stále pohodová, bezpečná, pařící ulice mezi pótratí a centrem města, která každého vcucne bez ohledu na rasu či hokejového vyznání. Možná proto:-)
      Mohl někdo tušit, že vydržíme do rána? Museli jsme. Had chytil pařmenskou slinu a donutil mne přežít nezadržitelnou krizi před čtvrtou ranní. Dokonce jsem překlopil svou rozladěnost z "mrtvosti" Stodolní. Lidí tady je pořád o víkendu jako sraček, ale s živou hudbou se tady už nepotkáte. Zánikem Černého Pavouka nastala "nová doba" s prastarým kořenem. Tuc-tuc vítězí. Ale uznávám, že pařit se mezi pótratí a Nádražní pořád dá! Jenom jinak.
      Myslíte, že jako slušní lidé jsme s Petrem Blaťákem (Cobretti, novinka do klubu pro ty, kteří stále ještě neví:-) šli spát po návratu? Ani náhodou! Na to jsme příliš staří, takže po obsazení Medvědova doupěte, už krize dávno přešla a naše chytré kecy, kámo vole, vyvolaly potřebu vypít další sedmičku vína. S odstupem času se podivuji a zároveň odvolávám, co jsem odvolal! S dobrým tréninkem máme stále na naši oblíbenou extraligu!

zbytek (???) výkendu

      ... začínal nadějně. Totiž obědem tam, kde bychom byli, kdyby se oslavovatelé složili na Octavii - na zábřežském zámku:-) Pivovar s vyhlášenou (a vynikající) kuchyní vám jednoduše v těle nechá pocit, jaký potřebujete. Petr se po pozdním obědě odebral na první randez-vous a já se mezitím pustil pěšky vyvětrat ku práci. Uklidit po včerejšku. Zcela náhodný nápad (přesně zapadající do posledních několika dní) napsat Kufberkovi, zda by nešel na popravky, končí odpovědí, že se chystá na Spolek. Kua, tam jsem přece poslal Petra na randez-vous. Třeba se tam nakonec všichni sejdeme. Nemohl jsem samozřejmě předpokládat, že šli raději randit do čajovny:-)
      Nicméně ani nám se nestal Spolek konečnou. S Kufberkovic grupou jsem dal dvě a byl zavelen přesun do jakéhosi Sportbaru. Vlastně je jedno, kde v centru (!!!) to bylo. Pamatuji šílené hajzly, šprcky na chodbičce, obstojný Radegast a "rozteklé" plazmy. I tak jsme příjemně pokekacali (a příjemná byla i obsluha) a kdesi o půlnoci "opraveni" jsme vyrazili k pelechům. Jen by mne zajímalo, zda Kufberek došel v neděli svému plánu a kamsi na Slovensko vyrazil na termály. Tomisebojímečastotřebaipomyslet:-)
      V neděli jsme už jednoduše museli šlápnout na brzdu. V klííídku a se závazkem, že zítra je třeba normálně fungovat. Majinko nás s Petrem rozladilo, že zábřežský zámek své služby nabízí až od pravého poledne, a tak jsme dorazili do Bazaru 1/2. Tam jsem nebyl asi sto let (můj kundický chef to tady třeba vyhledával...:-) a připraven na všechno mne hospodoherna vlastně překvapila. Mnohé zachránila šenkýřka. Klasika...
      "Chytrost" nás s Petrem však nepřešla ani v neděli. Nelze se snad divit, že při těch "důležitých kecech" plánovaný Žlutý vlak mu usvištěl a musel dát přednost své premiérové jízdě pendolinem. Tam mne především překvapila koncová cena: 110Kč. Ovšem s podmínkou vyzvednutí internetově koupené jízdenky (!!!) na kase. Pěkná paní se shodila (i ČD) svým nevrlým chováním a Petr ji to dal možná až příliš vyžrat. Máváním na odjíždějícího hrkače (hrkač=pendolino) pro mne tak končí nadmíru povedený prodloužený výkend. Ba ne, v mrazu ještě dávám pěšáka domů na vyvětrání se spokojeností a (zpola umrzlým) úsměvem: "Kua, líbilo se i ostatním?"